Přejít k článku

Přejít na obsah

Pěstujme štědrost

Pěstujme štědrost

 Pěstujme štědrost

JAKO štědrý se nikdo nerodí. Pro nemluvně je přirozené uspokojovat svá vlastní přání a potřeby. Nestará se o to, co snad potřebují druzí lidé, včetně těch, kdo o něj pečují. Časem však dítě zjistí, že se svět netočí kolem něj. Musí brát ohled na druhé a naučit se také dávat a dělit se s druhými, nejen přijímat. Štědrost je třeba si vypěstovat.

Ne každý, kdo dává bohatě, je skutečně štědrý. Někteří přispívají na dobročinné účely, protože tím sledují své vlastní zájmy. Jiní dávají dary proto, aby je druzí lidé chválili. Praví křesťané však dávají odlišným způsobem. Čím se tedy vyznačuje dávání, k němuž povzbuzuje Boží slovo? Odpověď najdeme, když budeme krátce uvažovat o tom, jak dávali křesťané v prvním století.

Příklady křesťanského dávání

Z biblického popisu vyplývá, že křesťanské dávání obvykle znamenalo „dělit se o věci s jinými“, tedy s těmi, kdo to  opravdu potřebovali. (Hebrejcům 13:16; Římanům 15:26) Křesťané neměli dávat z donucení. Apoštol Pavel napsal: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Korinťanům 9:7) Dárce také neměl dávat proto, aby na sebe upoutal pozornost. Ananiáš a Safira štědrost předstírali a těžce na to doplatili. (Skutky 5:1–10)

Potřeba dávat byla jasně patrná v roce 33 n. l. o svátku Letnic, kdy se mnoho Židů a proselytů ze vzdálených míst shromáždilo do Jeruzaléma. Právě zde byli Ježíšovi následovníci „naplněni svatým duchem a začali mluvit různými jazyky“. Shromáždil se kolem nich velký zástup a slyšel Petrovu strhující řeč o Ježíši Kristu. Později lidé viděli, jak Petr a Jan uzdravili u chrámových dveří chromého muže, a slyšeli Petra, jak opět mluví o Ježíšovi a o tom, že je potřeba činit pokání. Tisíce lidí to učinily a daly se pokřtít jako Kristovi následovníci. (Skutky 2. a 3. kapitola)

Nově obrácení křesťané chtěli zůstat v Jeruzalémě a získat od Ježíšových apoštolů další poučení. Jak se ale apoštolové mohli postarat o potřeby všech těchto návštěvníků? O učednících biblická zpráva říká: „Všichni..., kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a přinášeli hodnotu za prodané věci a skládali ji k nohám apoštolů. Rozdělovalo se zase každému, právě jakou kdo měl potřebu.“ (Skutky 4:33–35) Nově vzniklý jeruzalémský sbor měl opravdu štědrého ducha!

Stejně štědrého ducha projevily později další sbory. Například křesťané v Makedonii, jež byli sami chudí, přispěli nad svou skutečnou možnost bratrům v Judeji, kteří trpěli nouzí. (Římanům 15:26; 2. Korinťanům 8:1–7) Sbor ve Filipech vynikal v tom, jak Pavla podporoval ve službě. (Filipanům 4:15, 16) Pokud jde o jeruzalémský sbor, ten denně rozděloval potravu potřebným vdovám, a apoštolové jmenovali sedm způsobilých mužů, aby dohlédli na to, že žádná ze vdov, která si to zasloužila, nebude přehlédnuta. (Skutky 6:1–6)

První křesťanské sbory rychle reagovaly i tehdy, když se rýsovaly těžké časy. Například když prorok Agabos předpověděl, že se blíží velký hladomor, učedníci ve sboru v syrské Antiochii se „rozhodli, každý z nich podle toho, jak si to kdo mohl dovolit, že pošlou hmotnou pomoc bratrům, kteří bydlí v Judeji“. (Skutky 11:28, 29) Projevili skutečně znamenitého ducha tím, že předvídali potřeby ostatních.

Co pohánělo první křesťany k takové lásce a štědrosti? Jak vlastně může někdo získat štědrého ducha? Velmi poučné pro nás může být, když budeme krátce uvažovat o příkladu krále Davida.

David štědře podporoval pravé uctívání

Truhla smlouvy — posvátná truhla symbolizující Jehovovu přítomnost — neměla po dobu téměř 500 let žádné trvalé místo. Byla přechovávána ve stanu neboli svatostánku, který se během doby, kdy Izraelité putovali pustinou, a později i v Zaslíbené zemi stěhoval z místa na místo. Král David velmi toužil po tom, aby již truhla nebyla uchovávána ve stanu. Chtěl pro Jehovu postavit vhodný dům, kam posvátnou truhlu přemístí. Při rozhovoru s prorokem Natanem David řekl: „Já tu bydlím v cedrovém domě, ale truhla Jehovovy smlouvy je pod stanovými látkami.“ (1. Paralipomenon 17:1)

David však předtím vedl mnoho válek. Jehova tedy rozhodl, že chrám, v němž bude umístěna truhla smlouvy, postaví během své pokojné vlády Davidův syn Šalomoun. (1. Paralipomenon 22:7–10) Davidovu štědrost to však nepotlačilo. Zorganizoval velké množství pracovníků a začal také shromažďovat  materiál pro stavbu chrámu. Později Šalomounovi řekl: „Připravil [jsem] pro Jehovův dům sto tisíc talentů zlata a milion talentů stříbra, a měď a železo se rozhodně nedá zvážit, protože je jich takové množství; a připravil jsem klády a kameny.“ (1. Paralipomenon 22:14) Ani s tím se však David nespokojil a ze svého osobního majetku přispěl zlatem a stříbrem v takovém množství, jež by dnes mělo hodnotu 1 200 000 000 amerických dolarů. Navíc štědře přispěla i knížata. (1. Paralipomenon 29:3–9) David skutečně projevoval štědrost a ochotu dávat.

Co podněcovalo Davida k takovému štědrému dávání? David si uvědomoval, že všechno, co získal a čeho dosáhl, bylo výsledkem Jehovova požehnání. V modlitbě vyznal: „Jehovo, náš Bože, všechna tato hojnost, kterou jsme připravili, abychom ti postavili dům pro tvé svaté jméno, je z tvé ruky, a všechno to patří tobě. A dobře vím, můj Bože, že zkoumáš srdce a že máš zalíbení v počestnosti. Já, já jsem dobrovolně obětoval to všechno v přímosti svého srdce a nyní jsem s potěšením viděl, jak ti tvůj  lid, který je tady po ruce, dobrovolně přináší dary.“ (1. Paralipomenon 29:16, 17) David si velmi vážil svého vztahu s Jehovou. Uvědomoval si, že Bohu je třeba sloužit „s úplným srdcem a s duší plnou potěšení“, a s radostí to dělal. (1. Paralipomenon 28:9) Tytéž vlastnosti podněcovaly k štědrému dávání i první křesťany.

Jehova — Největší dárce

Nejlepším příkladem dávání je sám Jehova. Miluje lidi a stará se o ně natolik, že „působí, aby jeho slunce vycházelo nad lidmi ničemnými i dobrými, a dává déšť na lidi spravedlivé i nespravedlivé“. (Matouš 5:45) Všem lidem dává „život, dech a všechno“. (Skutky 17:25) Opravdu, jak ukázal učedník Jakub, „každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shora, neboť sestupuje od Otce nebeských světel“. (Jakub 1:17)

Největší dar nám Jehova poskytl tím, že poslal svého „jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život“. (Jan 3:16) Nikdo nemůže tvrdit, že si takový dar zaslouží, „vždyť všichni zhřešili a nedosahují Boží  slávy“. (Římanům 3:23, 24; 1. Jana 4:9, 10) Na základě Kristovy výkupní oběti a jejím prostřednictvím Bůh uděluje svůj „nepopsatelný velkorysý dar“, totiž ‚vše převyšující Boží nezaslouženou laskavost‘. (2. Korinťanům 9:14, 15) Pavel byl za Boží dar tak vděčný, že svou hlavní životní náplní učinil to, ‚aby vydal důkladné svědectví o dobré zprávě o Boží nezasloužené laskavosti‘. (Skutky 20:24) Uvědomoval si, že Boží vůlí je, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:4)

Dnes se to děje prostřednictvím velkého kazatelského a vyučovacího díla, které nyní probíhá ve 234 zemích po celém světě. Ježíš tento rozmach předpověděl, když řekl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14) Ano, „ve všech národech [se musí] nejprve kázat dobrá zpráva“. (Marek 13:10) V loňském roce více než šest milionů hlasatelů dobré zprávy věnovalo tomuto dílu 1 202 381 302 hodin a vedlo přes 5 300 000 biblických studií. Jde o životy lidí a toto vyučování má při tom klíčovou úlohu. (Římanům 10:13–15; 1. Korinťanům 1:21)

Na pomoc těm, kdo hladovějí po biblické pravdě, se každý rok vydávají miliony publikací, jako jsou Bible, knihy a brožury. Kromě toho vychází více než miliarda výtisků časopisů Strážná věž Probuďte se! Lidé příznivě reagují na dobrou zprávu, a proto je třeba stavět další a další sály Království a sjezdové sály svědků Jehovových. Tato místa slouží jako střediska biblického poučování. Každým rokem se také pořádají oblastní a krajské sjezdy a sjezdové dny. Neustále také probíhá školení misionářů, cestujících dozorců, starších a služebních pomocníků. Jsme Jehovovi vděční za to, že umožňuje, abychom prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘ všechna tato opatření měli k dispozici. (Matouš 24:45–47) A jsme šťastní, když svou vděčnost můžeme dát najevo.

Dejme svou vděčnost Jehovovi najevo

Peněžní prostředky na tyto účely pocházejí výhradně z dobrovolných darů, stejně jako tomu bylo v době výstavby chrámu nebo v době, kdy bylo nutné starat se o potřeby prvních křesťanských sborů. Nesmíme však zapomenout na to, že Jehovu, jemuž všechno patří, nikdo nemůže obohatit. (1. Paralipomenon 29:14; Ageus 2:8) Dary jsou tedy vyjádřením toho, že Jehovu milujeme a že si přejeme podporovat pravé uctívání. Tyto projevy štědrosti jsou podle slov apoštola Pavla ‚vyjádřením díků Bohu‘. (2. Korinťanům 9:8–13) Jehova nás k takovému dávání podněcuje, protože tak projevujeme, že jsme štědří a že máme dobré srdce ve vztahu k našemu Stvořiteli. Ti, kdo jsou štědří a důvěřují Jehovovi, dostanou od Jehovy požehnání a bude se jim duchovně dobře dařit. (5. Mojžíšova 11:13–15; Přísloví 3:9, 10; 11:25) Ježíš nás ujistil, že to povede ke štěstí. Řekl totiž: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35)

Křesťané, kteří mají štědrého ducha, nečekají na to, až nastane nouze. Spíše vyhlížejí po příležitostech ‚konat dobro všem, zejména však těm, kdo jsou jim příbuzní ve víře‘. (Galaťanům 6:10) Když Pavel vybízel k bohulibé štědrosti, napsal: „Nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“ (Hebrejcům 13:16) Budeme-li vše, co máme — čas, sílu a finanční prostředky —, používat k pomoci druhým a k podpoře zájmů čistého uctívání, bude to Jehovovi Bohu působit velkou radost. On totiž miluje štědrost.

[Rámeček a obrázek na straně 28 a 29]

Jak je možné přispívat

NA CELOSVĚTOVÉ DÍLO

Mnozí lidé si dávají stranou nebo vyčleňují ze svého rozpočtu určitou částku a tu pak v místech našich shromáždění dávají do schránek, které jsou označeny nápisem: „Dary na celosvětové dílo — Matouš 24:14.“

Každý měsíc sbory posílají tyto prostředky buď do celosvětového ústředí svědků Jehovových nebo do místní odbočky. Dobrovolné peněžité dary mohou jednotlivci posílat přímo Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, která působí v naší zemi. Je možné darovat i šperky či jiné cennosti. K těmto darům by měl být připojen stručný dopis, ve kterém dárce uvede, že se jedná o nepodmíněný dar. Hodnotu daru poskytnutého k náboženským účelům pro registrovanou náboženskou společnost lze odečíst zcela nebo zčásti ze základu daně osobami samostatně výdělečně činnými a také zaměstnanci a právnickými osobami ve smyslu zákona o dani z příjmů.

PODMÍNĚNÉ DARY

Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi je možné darovat peníze s podmínkou, že až do své smrti si je dárce může vyžádat zpět.

JINÉ FORMY DARŮ

Kromě nepodmíněných a podmíněných peněžitých darů existují i jiné způsoby dávání pro podporu služby Království. Mezi ně patří:

Pojištění: Ve prospěch Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi je možné uzavřít některé druhy životních pojistek. O takovém opatření by Společnost měla být předem informována.

Bankovní služby: Vkladové certifikáty, peněžní poukázky a podobné produkty je možné Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi darovat také jako podmíněný dar s tím, že v případě potřeby bude vrácena pouze nominální hodnota těchto bankovních produktů. O jakémkoli takovém daru by Společnost měla být předem informována.

Akcie a cenné papíry: Akcie, podílové listy a jiné cenné papíry je možno Společnosti darovat jako nepodmíněný dar.

Nemovitosti: Prodejný nemovitý majetek je možné darovat Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi buď jako nepodmíněný dar, nebo s tím, že si dárce vyhradil právo doživotního užívání. Ještě před smluvním převodem majetku by měl dárce navázat kontakt se Společností.

Závěť: Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi je možné odkázat peníze nebo jiný majetek také platně sepsanou závětí. Originál závěti by měl být zaslán Společnosti.

O další informace si můžete napsat na níže uvedenou adresu nebo na adresu příslušné odbočky ve vaší zemi.

Náboženská společnost Svědkové Jehovovi

P. O. Box 90,

198 21 Praha 9

[Obrázek na straně 26]

Co podněcovalo první křesťany k tomu, aby byli štědří?