Přejít k článku

Přejít na obsah

Dodejte ke svému poznání sebeovládání!

Dodejte ke svému poznání sebeovládání!

 Dodejte ke svému poznání sebeovládání

„Dodejte . . . ke svému poznání sebeovládání.“ (2. PETRA 1:5–8)

1. Jaká neschopnost je příčinou mnoha lidských problémů?

BĚHEM jedné velké kampaně proti zneužívání drog byli mladí lidé ve Spojených státech nabádáni: „Prostě řekni ne.“ Kdyby každý prostě řekl „ne“ nejenom ke zneužívání drog, ale také k opilství, k nerozumnému nebo nemravnému životnímu stylu, k nepoctivým obchodním praktikám a k ‚touhám těla‘, oč lepší by byl svět! (Římanům 13:14) Kdo ale může tvrdit, že říci „ne“ je vždycky snadné?

2. (a) Které biblické příklady ukazují, že říci „ne“ je obtížné odedávna? (b) K jakému jednání by nás tyto příklady měly povzbudit?

2 Projevovat sebeovládání je obtížné pro všechny nedokonalé lidi, a měli bychom se tedy zajímat o to, jak se naučit vítězit sami nad sebou. Bible vypráví o lidech, kteří žili v minulosti a usilovně se snažili sloužit Bohu, ale pro které občas bylo obtížné prostě říci „ne“. Vzpomeňme na Davida a jeho hřích v podobě cizoložství s Bat-šebou. Vedlo to ke smrti jejich dítěte počatého v cizoložství a také ke smrti manžela Bat-šeby, tedy dvou nevinných lidí. (2. Samuelova 11:1–27; 12:15–18) Nebo si vzpomeňme na apoštola Pavla, který otevřeně přiznal: „To dobré, co si přeji, totiž nečiním, ale konám to špatné, co si nepřeji.“ (Římanům 7:19) Cítíte se někdy podobně bezmocní? Pavel pokračoval: „Podle člověka, jímž jsem ve svém nitru, mám skutečně potěšení v Božím zákoně, ale ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž válčí proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech. Já ubohý člověk! Kdo mě vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt?“ (Římanům 7:22–24) Biblické příklady by v nás měly posilovat odhodlání, že boj o to, abychom se lépe ovládali, nikdy nevzdáme.

Sebeovládání — umění, kterému je třeba se naučit

3. Vysvětlete, proč nemůžeme očekávat, že projevovat sebeovládání bude snadné.

3 Sebeovládání, k němuž patří i schopnost říci „ne“, je v 2. Petra 1:5–7 uvedeno společně s vírou, ctností, poznáním, vytrvalostí, zbožnou oddaností, bratrskou náklonností a láskou. Žádná z těchto dalších žádoucích vlastností není zcela vrozená. Musíme je pěstovat. Máme-li je projevovat v potřebné míře, vyžaduje to odhodlání a úsilí. Měli bychom tedy očekávat, že sebeovládání bude snadnější?

4. Proč se mnoho lidí domnívá, že sebeovládání pro ně není žádný problém, ale o čem to svědčí?

4 Miliony lidí se možná domnívají, že sebeovládání pro ně není žádný problém. Dělají si, co chtějí, a vědomě nebo nevědomě jednají podle toho, co jim diktuje jejich nedokonalé tělo, a nezabývají se tím, jaké následky to bude mít pro ně samotné a pro druhé lidi. (Juda 10) To, že lidé nejsou schopni nebo ochotni říci „ne“, je dnes patrné více než kdykoli dříve. Svědčí to o tom, že opravdu žijeme v „posledních dnech“, o nichž mluvil apoštol Pavel, když předpověděl: „Budou [tu] kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví, rouhači, . . . bez sebeovládání.“ (2. Timoteovi 3:1–3)

5. Proč se svědkové Jehovovi zajímají o otázku sebeovládání a která rada stále platí?

 5 Svědkové Jehovovi dobře vědí, že projevovat sebeovládání je náročné. Stejně jako Pavel jsou si vědomi zápasu mezi touhou líbit se Bohu tím, že budou žít podle jeho měřítek, a jednáním, k němuž je podněcuje jejich nedokonalé tělo. Proto se již dlouho zajímají o to, jak v tomto boji zvítězit. V jednom z dřívějších vydání časopisu, který držíte v ruce, se v roce 1916 psalo, že je „správné, abychom získali vládu nad sebou a nad svými myšlenkami, slovy a chováním“. Bylo tam doporučeno stále myslet na slova uvedená ve Filipanům 4:8. Boží rada obsažená v tomto textu je stále platná, ačkoli pochází z doby před téměř 2 000 lety a uposlechnout ji v dnešní době je pravděpodobně obtížnější, než tomu bylo tehdy nebo v roce 1916. Přesto se křesťané usilovně snaží, aby říkali „ne“, pokud jde o světské touhy. Uvědomují si, že když to dělají, říkají „ano“ svému Stvořiteli.

6. Proč bychom nikdy neměli ztrácet odvahu, když pěstujeme sebeovládání?

6 Sebeovládání, o němž je zmínka v Galaťanům 5:22, 23, patří k ‚ovoci svatého ducha‘. Jestliže tuto vlastnost projevujeme spolu s ‚láskou, radostí, pokojem, trpělivostí, laskavostí, dobrotou, vírou a mírností‘, budeme z toho mít velký užitek. Jak Petr vysvětlil, zabrání nám to, abychom se ve službě Bohu nestali ‚ani nečinnými, ani neplodnými‘. (2. Petra 1:8) Neměli bychom však ztrácet odvahu nebo se odsuzovat, jestliže tyto vlastnosti nedokážeme projevovat tak rychle a v takové míře, jak bychom si přáli. Pravděpodobně jste si všimli, že ve škole se někteří studenti učí rychleji než jiní. Anebo v zaměstnání se někdo naučí novou práci rychleji než jeho spolupracovníci. Podobně se někteří křesťané učí projevovat křesťanské vlastnosti rychleji než jiní. Důležité však je, abychom zbožné vlastnosti stále pěstovali, jak nejlépe umíme. Můžeme přitom plně využít pomoci, kterou nám Jehova poskytuje prostřednictvím svého Slova a svého sboru. To, jak rychle svého cíle dosáhneme, není tak důležité jako s odhodláním usilovat o stálé pokroky.

7. Z čeho vidíme, že sebeovládání je důležité?

7 I když je sebeovládání ve výčtu vlastností, jež jsou ovocem ducha, uvedeno na posledním místě, rozhodně není méně důležité než ostatní vlastnosti. Právě naopak. Měli bychom mít na paměti, že pokud bychom se dokonale ovládali, vyvarovali bychom se všech ‚skutků těla‘ — ať už to je „smilstvo, nečistota, nevázané chování, modlářství, provozování spiritismu, nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu, sváry, rozdělení [nebo] sekty“. Nedokonalí lidé však jsou k těmto ‚skutkům těla‘ náchylní. (Galaťanům 5:19, 20) Musíme tudíž neustále bojovat a být rozhodnuti vykořenit nežádoucí sklony ze svého srdce i mysli.

Někteří vedou mimořádně těžký boj

8. Co patří k příčinám toho, že projevovat sebeovládání je pro některé lidi zvláště obtížné?

8 Pro některé křesťany je sebeovládání těžší než pro jiné. Proč? Může to být do jisté míry způsobeno rodičovskou výchovou nebo zážitky z minulosti. Pokud se nám zdá, že s pěstováním a projevováním sebeovládání nemáme problémy, můžeme se z toho radovat. Jestliže však jednáme s těmi, pro něž je sebeovládání obtížnější, rozhodně bychom měli dávat najevo soucit a pochopení, a to i tehdy, když nám jejich nedostatek sebeovládání působí určité nepříjemnosti. Vždyť i my jsme nedokonalí. Kdo z nás tedy má důvod chovat se samospravedlivě? (Římanům 3:23; Efezanům 4:2)

9. Jaké slabosti mají někteří lidé a kdy budou tyto slabosti úplně překonány?

9 Ukažme si to na příkladech. Víme třeba, že někteří naši spoluvěřící sice přestali s kouřením nebo zneužíváním „lehkých“ drog, ale občas na ně mohou mít neodolatelnou chuť. Nebo je pro někoho náročné omezit se v jídle  či v pití alkoholu. Pro jiné je obtížné dávat si pozor na jazyk, takže často klopýtají ve slovu. Má-li někdo takové nedostatky překonat, musí usilovně pracovat na sebeovládání. Proč? Jakub 3:2 realisticky připouští: „Všichni ... mnohokrát klopýtáme. Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž, schopný držet na uzdě také celé své tělo.“ Někdo zase cítí silné nutkání k hazardnímu hraní. A pro někoho jiného může být obtížné ovládat svou výbušnou povahu. Naučit se úspěšně zvládat tyto nebo jiné podobné slabosti vyžaduje čas. I když dnes můžeme udělat velký pokrok, nesprávné žádosti budou natrvalo vymazány teprve tehdy, až budeme dokonalí. Když se do té doby budeme snažit projevovat sebeovládání, pomůže nám to, abychom se k hříšnému způsobu života nevrátili. V tomto nepřetržitém boji si navzájem pomáhejme, abychom se nevzdali. (Skutky 14:21, 22)

10. (a) Proč je sebeovládání v sexuální oblasti pro některé lidi zvláště náročné? (b) Jakou velkou změnu udělal jeden bratr? (Viz rámeček na straně 16.)

10 Jinou oblastí, kde je sebeovládání pro některé lidi obtížné, je sexualita. Lidská sexualita sama o sobě patří k tomu, jak nás Jehova Bůh vytvořil. Pro některé lidi je však mimořádně obtížné udržet pohlavní pud ve správných mezích v souladu s Božími měřítky. Mohou mít větší potíže, protože mají neobvykle silné sexuální potřeby. Žijeme ve světě, který je sexem posedlý a který se snaží mnoha způsoby rozněcovat plameny vášně. To může představovat značný problém pro křesťany, kteří chtějí zůstat svobodní — alespoň na čas —, aby mohli sloužit Bohu bez rozptylování, které je spojeno s manželstvím. (1. Korinťanům 7:32, 33, 37, 38) Ale v souladu s biblickým doporučením, že „je lepší vstoupit do manželství než planout vášní“, se možná rozhodnou vstoupit do manželství. Toto rozhodnutí si zasluhuje úctu. Zároveň jsou rozhodnuti v souladu s biblickou radou vstoupit do manželství „pouze v Pánu“. (1. Korinťanům 7:9, 39) Můžeme si být jisti, že Jehova má radost z toho, že jim záleží na tom, aby se drželi jeho spravedlivých zásad. Jejich spoluvěřící považují za radost, že mohou být spojeni s pravými Jehovovými ctiteli, kteří zastávají takové vysoké mravní zásady a zachovávají ryzost.

11. Jak můžeme pomoci bratrovi nebo sestře, kteří by rádi vstoupili do manželství, ale zatím k tomu neměli možnost?

 11 Co když se nedaří najít vhodného partnera? Představte si, jak sklíčený může být člověk, který si přeje vstoupit do manželství, ale nemá k tomu možnost. Vidí přátele, jak vstupují do manželství a jsou relativně šťastní, kdežto on vhodného partnera stále hledá. Pro někoho, kdo je v této situaci, se může trvalým problémem stát nečistý zvyk masturbace. Ať je tomu jakkoli, žádný křesťan by jistě nechtěl neuváženými slovy ublížit tomu, kdo se snaží zůstat cudný. Někoho bychom například mohli sklíčit, kdybychom netaktně poznamenali: „Kdy budeš mít svatbu ty?“ Mohlo by to být řečeno bez zlého úmyslu, ale oč lepší je projevovat sebeovládání tím, že si dáváme pozor na jazyk! (Žalm 39:1) Ti z nás, kdo jsou ve svobodném stavu a zůstávají cudní, si zaslouží naši vřelou pochvalu. Snažme se takové lidi povzbuzovat, ne říkat něco, co by je mohlo sklíčit. Například bychom se mohli snažit pozvat svobodné spoluvěřící, když se malá skupina zralých křesťanů chce sejít k jídlu nebo uspořádat povzbuzující společenské setkání.

Sebeovládání v manželství

12. Proč určitou míru sebeovládání potřebují i ti, kdo jsou v manželství?

12 Manželství samo o sobě neznamená, že v sexuální oblasti už není zapotřebí projevovat sebeovládání. Sexuální potřeby manžela a manželky se mohou velmi odlišovat. Kvůli tělesnému stavu jednoho z partnerů mohou normální sexuální styky být někdy obtížné, nebo dokonce nemožné. A nebo snad kvůli dřívějším zážitkům může být pro jednoho z partnerů náročné poslouchat vybídku: „Ať manžel dává své manželce, co jí patří, ale ať také manželka podobně jedná se svým manželem.“ V takové situaci musí druhý partner projevovat sebeovládání větší měrou. Oba  však mohou mít na paměti Pavlovu láskyplnou radu pro křesťany v manželství: „Nepřipravujte o to jeden druhého kromě po vzájemném svolení na ustanovený čas, abyste věnovali čas modlitbě a opět se sešli, aby vás Satan nepokoušel pro váš nedostatek sebekázně.“ (1. Korinťanům 7:3, 5)

13. Co můžeme udělat ve prospěch těch, kdo bojují o sebeovládání?

13 Jestliže se oba partneři naučili v tomto nejintimnějším vztahu projevovat patřičné sebeovládání, mohou za to být velmi vděční. Zároveň ale bude dobře, když budou projevovat pochopení svým spoluvěřícím, kteří o sebeovládání v této oblasti stále bojují. Nikdy bychom neměli opomíjet modlitby za to, aby Jehova dal našim duchovním bratrům pochopení, odvahu a odhodlání, aby o sebeovládání dál bojovali a podnikli kroky k překonání nesprávných žádostí. (Filipanům 4:6, 7)

Dál si navzájem pomáhejte

14. Proč bychom měli se spoluvěřícími jednat soucitně a s pochopením?

14 Někdy pro nás může být obtížné chápat spolukřesťany, kteří zápasí o to, aby projevovali sebeovládání v oblasti, ve které my nemáme žádné problémy. Lidé jsou však různí. Někteří se snadno dají unést emocemi, jiní ne. Pro některé je relativně snadné se ovládat — nemají s tím žádný větší problém. Pro jiné je to obtížnější. Pamatujme ale, že ten, kdo o sebeovládání musí bojovat, není špatný. Naši spoluvěřící potřebují soucit a pochopení. Jestliže neustále projevujeme milosrdenství těm, kdo se snaží zlepšovat v sebeovládání, přispěje to i k našemu štěstí. Vidíme to z Ježíšových slov zapsaných u Matouše 5:7.

15. Jak nás utěšují slova Žalmu 130:3, pokud jde o otázku sebeovládání?

15 Nikdy bychom nechtěli nesprávně posuzovat spoluvěřícího, který při nějaké příležitosti neprojeví křesťanskou osobnost. Je velmi povzbuzující vědět, že Jehova vidí nejen tu jednu situaci, kdy jsme snad selhali, ale také ty mnohé situace, kdy jsme neselhali — i kdyby si žádné z nich nevšimli naši spolukřesťané. Velkou útěchou pro nás je, myslíme-li na slova Žalmu 130:3: „Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát?“

16, 17. (a) Jak můžeme uplatnit slova z Galaťanům 6:2, 5, pokud jde o sebeovládání? (b) Čím se budeme v souvislosti se sebeovládáním zabývat příště?

16 Aby v nás měl Jehova zalíbení, musíme všichni projevovat sebeovládání. Můžeme si ale být jisti, že nám naši křesťanští bratři pomohou. Každý z nás sice musí nést svůj vlastní náklad odpovědnosti, ale jsme vybízeni, abychom si v boji se slabostmi navzájem pomáhali. (Galaťanům 6:2, 5) Můžeme si velmi vážit partnera, přítele nebo rodiče, který nás odrazuje od toho, abychom šli na místa, kam bychom chodit neměli, dívali se na věci, které bychom neměli vidět, a dělali věci, které bychom neměli dělat. Takový člověk nám pomáhá projevovat sebeovládání i schopnost říci „ne“ a mínit to vážně.

17 Mnoho křesťanů možná souhlasí s tím, co jsme si dosud o sebeovládání řekli, ale mají pocit, že oni sami se musí hodně zlepšit. Rádi by sebeovládání projevovali ve větší míře — v takové, jakou podle nich lze rozumně očekávat od nedokonalých lidí. Cítíte se také tak? Co tedy můžete dělat, abyste toto ovoce Božího ducha rozvíjeli? A jak vám to pomůže dosáhnout vašich dlouhodobých křesťanských cílů? To uvidíme v následujícím článku.

Vzpomínáte si?

Proč je sebeovládání . . .

• pro křesťany důležité?

• pro některé lidi zvláště obtížné?

• nezbytné v manželství?

• vlastnost, kterou si můžeme navzájem pomáhat pěstovat?

[Studijní otázky]

[Rámeček a obrázek na straně 16]

Naučil se říkat „ne“

Jeden svědek Jehovův v Německu pracoval jako technik v oboru sdělovacích prostředků. Jeho úkolem bylo sledovat asi třicet televizních a rozhlasových programů. Když se vyskytlo rušení, musel příslušnému programu věnovat pozornost a zjistit, v čem je problém. Říká: „Zdálo se mi, že poruchy se téměř vždy objevují v nevhodnou dobu, právě když na obrazovce jsou scény obsahující násilí nebo sex. Špatné výjevy mi utkvěly v mysli na celé dny nebo i týdny, jako kdyby mi je někdo vypálil do mozku.“ Připouští, že to mělo nepříznivý vliv na jeho duchovní stav: „Mám sklon k prchlivosti, a kvůli násilným scénám pro mě bylo těžší projevovat sebeovládání. Sexuální scény vedly k napětí mezi mnou a mou manželkou. Vedl jsem každodenní boj. Abych v tomto boji neprohrál, rozhodl jsem se najít si novou práci, i kdyby to mělo znamenat nižší plat. Nedávno jsem takovou práci našel. Mé přání se splnilo.“

[Obrázky na straně 15]

Poznání získané studiem Bible nám pomáhá projevovat sebeovládání