Přejít k článku

Přejít na obsah

Proč se máme ustavičně modlit?

Proč se máme ustavičně modlit?

 Proč se máme ustavičně modlit?

„Ustavičně se modlete. Ve spojitosti se vším vzdávejte díky.“ (1. TESALONIČANŮM 5:17, 18)

1, 2. Jak Daniel ukázal, že si váží výsady modlitby, a jak to ovlivnilo jeho vztah k Bohu?

PROROK Daniel měl ve zvyku modlit se k Bohu třikrát denně. Ve své nástřešní místnosti klekal u okna, které vedlo směrem k Jeruzalému, a předkládal Bohu prosebné žádosti. (1. Královská 8:46–49; Daniel 6:10) Dokonce i když byly královským výnosem zakázány prosebné žádosti ke komukoli kromě médského krále Dareia, Daniel ani na okamžik nezakolísal. Ať už to ohrožovalo jeho život nebo ne, tento muž byl zvyklý modlit se k Jehovovi ustavičně.

2 Jak se Jehova na Daniela díval? Když anděl Gabriel přišel odpovědět na jednu z Danielových modliteb, řekl tomuto proroku, že je ‚někým velmi žádoucím‘ neboli že je „Bohu velmi milý“. (Daniel 9:20–23; Kralická Bible, vydání v Kutné Hoře, 1949) V Ezekielově proroctví se Jehova o Danielovi zmínil jako o spravedlivém muži. (Ezekiel 14:14, 20) Za svůj život si Daniel díky modlitbám očividně vybudoval důvěrný vztah k Bohu, čehož si byl vědom i Dareios. (Daniel 6:16)

3. Vysvětlete na základě zkušenosti jednoho misionáře, jak nám modlitba pomáhá zachovat si ryzost.

3 Pravidelná modlitba nám také může pomoci, když prožíváme těžké zkoušky. Vzpomeňme si například na Harolda Kinga, misionáře v Číně, který byl odsouzen k pěti letům v samovazbě. Bratr King o svém zážitku řekl: „Byl jsem sice oddělen od druhých lidí, ale nikdo mě nemohl oddělit od Boha. . . . A tak jsem se třikrát denně vkleče nahlas modlil, takže mě každý, kdo šel kolem mé cely, mohl vidět. Měl jsem na mysli Daniela, o kterém se píše v Bibli. . . . Zdálo se mi, že při takových příležitostech Boží duch vede mou mysl  k těm nejprospěšnějším věcem a dává mi vnitřní klid. Modlitba mi přinášela velkou útěchu a duchovní sílu.“

4. O jakých otázkách v souvislosti s modlitbou budeme v tomto článku uvažovat?

4 Bible říká: „Ustavičně se modlete. Ve spojitosti se vším vzdávejte díky.“ (1. Tesaloničanům 5:17, 18) V souvislosti s touto radou uvažujme o následujících otázkách: Proč bychom si na svých modlitbách měli dát záležet? Z jakých důvodů bychom se měli na Jehovu obracet neustále? A co bychom měli dělat, když máme pocit, že kvůli svým nedostatkům nejsme hodni modlit se k Bohu?

Pomocí modlitby rozvíjejme přátelství

5. Jaké jedinečné přátelství můžeme pěstovat díky modlitbě?

5 Přáli byste si, aby vás Jehova považoval za přítele? Jehova takto mluvil o patriarchovi Abrahamovi. (Izajáš 41:8; Jakub 2:23) Chce, abychom si k němu takový vztah vypěstovali i my. Přímo nás zve, abychom se k němu přiblížili. (Jakub 4:8) Nemělo by nás toto pozvání vést k tomu, abychom se vážně zamysleli nad jedinečným opatřením, kterým je modlitba? Je velmi obtížné dosáhnout slyšení u důležitého vládního úředníka, nemluvě o tom, že bychom se stali jeho přáteli. Ale Stvořitel vesmíru nás povzbuzuje, abychom se na něho bez zábran obraceli v modlitbě, kdykoli chceme nebo potřebujeme. (Žalm 37:5) Díky ustavičným modlitbám můžeme být Jehovovými blízkými přáteli.

6. Jak nám Ježíšův příklad ukazuje, že se máme ‚neustále modlit‘?

6 Zanedbávat modlitbu je ale tak snadné! Už jenom tlaky každodenního života mohou naši pozornost upoutat natolik, že pak nevynaložíme úsilí na to, abychom mluvili s Bohem. Ježíš své učedníky povzbuzoval, aby ‚se neustále modlili‘, a také to sám dělal. (Matouš 26:41) Ačkoli měl vždy mnoho práce od rána až do večera, vyhrazoval si čas na to, aby mohl mluvit ke svému nebeskému Otci. Někdy Ježíš vstal, aby se modlil, „časně ráno, dokud byla ještě tma“. (Marek 1:35) Jindy to bylo na sklonku dne, kdy se odebral na osamělé místo, aby mluvil k Jehovovi. (Matouš 14:23) Ježíš si na modlitbu vždy udělal čas, a my bychom měli jednat stejně. (1. Petra 2:21)

7. V jakých situacích bychom se měli každý den modlit k našemu nebeskému Otci?

 7 Vhodné příležitosti pro soukromou modlitbu se každý den naskýtají mnohokrát — když vznikne nějaký problém, když bojujeme s pokušením nebo když činíme rozhodnutí. (Efezanům 6:18) Jestliže v každé životní situaci hledáme Boží vedení, naše přátelství s Jehovou jistě poroste. Jestliže dva přátelé společně čelí problémům, neposílí to snad jejich vzájemný vztah? (Přísloví 17:17) Totéž se stane tehdy, když se opíráme o Jehovu a pociťujeme jeho pomoc. (2. Paralipomenon 14:11)

8. Co z příkladu Nehemjáše, Ježíše a Hany poznáváme o tom, jak mohou být naše osobní modlitby dlouhé?

8 Můžeme být opravdu šťastní, že Bůh nestanovil žádné omezení na to, jak dlouho nebo jak často s ním můžeme v modlitbě mluvit! Než Nehemjáš vznesl žádost k perskému králi, krátce se v duchu pomodlil. (Nehemjáš 2:4, 5) Ježíš také pronesl stručnou modlitbu, když prosil Jehovu, aby mu dal moc vzkřísit Lazara. (Jan 11:41, 42) Na druhé straně Hana „se dlouze modlila před Jehovou“ a vylévala mu své srdce. (1. Samuelova 1:12, 15, 16) I naše osobní modlitby mohou být krátké nebo dlouhé, podle potřeby a podle okolností.

9. Proč bychom měli v modlitbách chválit Jehovu a děkovat mu za všechno, co pro nás dělá?

9 Z mnoha modliteb zaznamenaných v Bibli je patrné, že ti, kdo je pronášeli, v nich často upřímně uznávali Jehovovo nadřazené postavení a oceňovali jeho podivuhodná díla. (2. Mojžíšova 15:1–19; 1. Paralipomenon 16:7–36; Žalm 145) Apoštol Jan spatřil ve vidění čtyřiadvacet starších, tedy úplný počet pomazaných křesťanů v jejich nebeském postavení, jak chválí Jehovu těmito slovy: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ (Zjevení 4:10, 11) I my máme důvody k tomu, abychom Stvořitele pravidelně chválili. Rodiče jsou velmi šťastní, když jim dítě ze srdce poděkuje za něco, co pro něj udělali. Když s oceněním přemýšlíme o Jehovových laskavých činech a vyjádříme svou upřímnou vděčnost za ně, je to znamenitý způsob, jak zkvalitnit své modlitby.

„Ustavičně se modlete“ — Proč?

10. Jak modlitba přispívá k posilování naší víry?

10 Pravidelná modlitba je nezbytná pro naši víru. Když Ježíš znázornil, že je třeba „se vždy . . . modlit a nepolevovat“, zeptal se:  „Až přijde Syn člověka, nalezne skutečně na zemi víru?“ (Lukáš 18:1–8) Opravdová a hluboká modlitba posiluje víru. Když patriarcha Abraham stárnul a stále ještě nezplodil potomka, mluvil o tom s Bohem. V odpovědi ho Jehova nejprve vybídl, aby vzhlédl k nebesům a sečetl hvězdy, jestliže může. Potom ho ujistil: „Takovým se stane tvé semeno.“ A výsledek? Abraham „uvěřil Jehovovi; a on přistoupil k tomu, aby mu to počítal za spravedlnost“. (1. Mojžíšova 15:5, 6) Jestliže v modlitbě otevřeme Jehovovi své srdce, přijmeme jeho ujištění z Bible a poslechneme jej, on posílí naši víru.

11. Jak nám modlitba pomáhá zvládat problémy?

11 Modlitba nám také pomáhá řešit problémy. Je náš každodenní život obtížný a žijeme v tvrdých podmínkách? Bible nám říká: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ (Žalm 55:22) Když stojíme před nějakým těžkým rozhodnutím, můžeme napodobit Ježíšův příklad. Před tím, než jmenoval dvanáct apoštolů, strávil celou noc soukromou modlitbou. (Lukáš 6:12–16) A v noci před svou smrtí se Ježíš modlil tak usilovně, že „jeho pot se stal jakoby kapkami krve, které padaly na zem“. (Lukáš 22:44) Jaký to mělo výsledek? „Pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen.“ (Hebrejcům 5:7) Naše vroucí a ustavičné modlitby nám pomohou zvládat stresující situace a náročné zkoušky.

12. Jak je z toho, že máme v modlitbě přístup k samotnému Jehovovi, patrný jeho osobní zájem o nás?

12 K Jehovovi bychom se prostřednictvím modlitby měli přibližovat také proto, že on se přiblíží k nám. (Jakub 4:8) Když Jehovovi otevřeme v modlitbě své srdce, necítíme snad, že se zajímá o naše potřeby a něžně o nás pečuje? O Boží lásce se přesvědčujeme osobně. Odpovědnost naslouchat každé jednotlivé modlitbě, kterou k Jehovovi jakožto ke svému nebeskému Otci pronášejí jeho služebníci, Jehova nepřenesl na nikoho jiného. (Žalm 66:19, 20; Lukáš 11:2) A zve nás, abychom ‚na něj uvrhli všechnu svou úzkost, protože o nás pečuje‘. (1. Petra 5:6, 7)

13, 14. Jaké důvody máme pro to, abychom se ustavičně modlili?

13 Modlitba nás také může naplnit větší horlivostí pro veřejnou službu a posílit nás, když se setkáváme s lhostejností nebo odporem a máme chuť se vzdát. (Skutky 4:23–31)  Rovněž nás může chránit před ‚Ďáblovými pletichami‘. (Efezanům 6:11, 17, 18) Když zápasíme s každodenními zkouškami, můžeme neustále prosit Boha o sílu. Ježíšova vzorová modlitba obsahuje také žádost, aby nás Jehova ‚osvobodil od toho ničemného‘, Satana Ďábla. (Matouš 6:13)

14 Jestliže se neustále modlíme o pomoc, abychom dokázali ovládat své hříšné sklony, osobně pocítíme, jak nám Jehova pomáhá. Dostáváme toto ujištění: „Bůh je věrný a nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením poskytne také východisko, abyste je mohli snášet.“ (1. Korinťanům 10:13) Apoštol Pavel osobně za nejrůznějších okolností pocítil Jehovovu posilující péči. Řekl: „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ (Filipanům 4:13; 2. Korinťanům 11:23–29)

Vytrvávejme v modlitbě navzdory svým nedostatkům

15. Co se může stát, jestliže naše chování neodpovídá Božím měřítkům?

15 Mají-li naše modlitby být příznivě vyslyšeny, nesmíme odmítat rady z Božího slova. „O cokoli prosíme, to od něho přijímáme,“ napsal apoštol Jan, „protože zachováváme jeho přikázání a činíme to, co se líbí jeho očím.“ (1. Jana 3:22) Co se ale může stát, jestliže naše jednání neodpovídá Božím měřítkům? Když Adam a Eva v zahradě Eden zhřešili, odešli se schovat. I my bychom se možná rádi ukryli „před obličejem Jehovy“ a přestali se modlit. (1. Mojžíšova 3:8) „Všiml jsem si, že prvním chybným krokem těch, kdo jsou zavlékáni pryč od Jehovy a jeho organizace, je prakticky vždy to, že se přestanou modlit,“ říká Klaus, zkušený cestující dozorce. (Hebrejcům 2:1) Tak tomu bylo v případě Josého Ángela. Ten vypráví: „Téměř celých osm let jsem se modlil k Jehovovi jen málokdy. Sice jsem ho stále považoval za svého nebeského Otce, ale měl jsem pocit, že nejsem hoden s ním hovořit.“

16, 17. Uveďte příklady toho, jak nám pravidelná modlitba může pomoci překonat duchovní slabost.

16 Někteří z nás mohou mít pocit, že nejsou hodni se modlit, protože jsou duchovně slabí nebo protože se něčím provinili. Právě tehdy ale potřebujeme plně využít opatření modlitby. Jonáš utekl od svého úkolu. Avšak ‚ze své tísně volal k Jehovovi a On přistoupil k tomu, aby mu odpověděl. Z břicha šeolu volal Jonáš o pomoc a Jehova slyšel jeho hlas.‘ (Jonáš 2:2) Jonáš se modlil, Jehova jeho modlitbu vyslyšel a Jonáš se duchovně uzdravil.

17 José Ángel se také vroucně modlil o pomoc. Vzpomíná: „Otevřel jsem Bohu své srdce a prosil ho o odpuštění. A on mi opravdu pomohl. Myslím, že nebýt modlitby, k pravdě bych se nevrátil. Nyní se modlím pravidelně každý den a na tyto chvíle se velmi těším.“ Měli bychom vždy bez obav a otevřeně mluvit s Bohem o svých chybách a pokorně ho prosit o odpuštění. Když se král David vyznal ze svých přestupků, Jehova mu jeho hříchy prominul. (Žalm 32:3–5) Jehova nás chce podpořit, a ne nás odsoudit. (1. Jana 3:19, 20) A modlitby sborových starších nám mohou duchovně pomoci, neboť takové prosebné žádosti mají „mnoho síly“. (Jakub 5:13–16)

18. Čím si mohou být Boží služebníci jisti, bez ohledu na to, jak daleko možná zbloudili?

 18 Který otec by se obrátil zády k synovi, jenž ho pokorně žádá o pomoc a radu poté, co se dopustil chyby? Podobenství o marnotratném synovi ukazuje, že bez ohledu na to, jak daleko jsme možná sešli ze správné cesty, náš nebeský Otec se bude radovat, když se k němu vrátíme. (Lukáš 15:21, 22, 32) Jehova naléhavě vybízí všechny, kdo se dopustili nějakých chyb, aby k němu volali, „neboť ve velkém měřítku odpustí“. (Izajáš 55:6, 7) David sice spáchal několik vážných hříchů, ale přesto volal k Jehovovi: „Bože, dopřej přece sluchu mé modlitbě; a neschovávej se před mou žádostí o přízeň.“ Také řekl: „Večer a ráno a v poledne nemohu než projevovat starost a úpím, a [Jehova] můj hlas slyší.“ (Žalm 55:1, 17) To je opravdu nádherné ujištění!

19. Proč bychom neměli dojít k závěru, že zdánlivě nevyslyšené modlitby jsou známkou Boží nelibosti?

19 Co když naše prosebná žádost není okamžitě vyslyšena? V tom případě musíme prozkoumat, zda je naše prosba v souladu s Jehovovou vůlí a zda je pronášena v Ježíšově jménu. (Jan 16:23; 1. Jana 5:14) Učedník Jakub se zmiňuje o některých křesťanech, jejichž modlitby nebyly vyslyšeny, protože tito lidé ‚prosili za nesprávným účelem‘. (Jakub 4:3) Na druhé straně bychom neměli ukvapeně dojít k závěru, že zdánlivě nevyslyšené modlitby jsou vždy známkou Boží nelibosti. Jehova někdy své věrné ctitele nechává, aby se o nějakou věc modlili delší dobu, než se jeho odpověď stane zřejmou. Ježíš řekl: „Neustále proste, a bude vám dáno.“ (Matouš 7:7) Je tedy třeba ‚v modlitbě vytrvávat‘. (Římanům 12:12)

Modleme se pravidelně

20, 21. (a) Proč se musíme v těchto „posledních dnech“ ustavičně modlit? (b) Co obdržíme, když se budeme denně přibližovat k Jehovovu trůnu nezasloužené laskavosti?

20 V těchto „posledních dnech“, které se vyznačují ‚kritickými časy, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, narůstají tlaky a problémy. (2. Timoteovi 3:1) A zkoušky snadno mohou naši mysl plně zaměstnat. Naše ustavičné modlitby nám však pomohou, abychom navzdory trvalým problémům, pokušením nebo sklíčenosti zůstali zaměřeni na duchovní věci. Díky každodenním modlitbám k Jehovovi můžeme získat životně důležitou podporu, kterou tolik potřebujeme.

21 Jehova, ‚Ten, který slyší modlitbu‘, nikdy není zaměstnán natolik, že by nám nenaslouchal. (Žalm 65:2) Nebuďme my nikdy zaměstnáni natolik, že bychom k němu nemluvili. Naše přátelství s Bohem je to nejcennější, co máme. Nikdy je nepovažujme za samozřejmost. „Přibližujme se tedy s volností řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.“ (Hebrejcům 4:16)

Jak byste odpověděli?

• Jaké poučení o hodnotě modlitby získáváme od proroka Daniela?

• Jak můžeme posílit své přátelství s Jehovou?

• Proč bychom se měli ustavičně modlit?

• Proč bychom se měli k Jehovovi modlit, i když máme pocit, že toho nejsme hodni?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 16]

Než Nehemjáš promluvil ke králi, krátce se v duchu pomodlil

[Obrázek na straně 17]

Hana „se dlouze modlila před Jehovou“

[Obrázky na straně 18]

Před tím, než Ježíš jmenoval dvanáct apoštolů, modlil se celou noc

[Obrázky na straně 20]

Příležitosti k modlitbě se naskýtají po celý den