Přejít k článku

Přejít na obsah

Chvalme Jehovu „uprostřed sboru“

Chvalme Jehovu „uprostřed sboru“

 Chvalme Jehovu „uprostřed sboru“

KŘESŤANSKÁ shromáždění jsou prostředkem, kterým Jehova udržuje svůj lid duchovně silný. Když je pravidelně navštěvujeme, dáváme najevo, že si Jehovových opatření vážíme. Navíc tak máme možnost ‚podněcovat své bratry k lásce a znamenitým skutkům‘, což je důležitý způsob, jak projevovat lásku jeden k druhému. (Hebrejcům 10:24; Jan 13:35) Jak to ale na shromážděních můžeme dělat?

Mluvme veřejně o své víře

Král David o sobě napsal: „Budu oznamovat tvé jméno svým bratrům; uprostřed sboru tě budu chválit. Od tebe bude má chvála ve velkém sboru.“ „Budu ti chvalořečit ve velkém sboru; mezi početným lidem tě budu chválit.“ „Vyprávěl jsem dobrou zprávu o spravedlnosti ve velkém sboru. Pohleď, nezadržuji své rty.“ (Žalm 22:22, 25; 35:18; 40:9)

Podobně tomu bylo v době apoštola Pavla. Když se křesťané scházeli k uctívání, také veřejně mluvili o své víře v Jehovu a o jeho slávě. Tak povzbuzovali jeden druhého a podněcovali se k lásce a znamenitým skutkům. V naší době —  mnoho století jak po Davidovi, tak po Pavlovi — rozhodně ‚vidíme, že se Jehovův den blíží‘. (Hebrejcům 10:24, 25) Blíží se zničení Satanova systému věcí, a zmatky a problémy narůstají. Víc než kdykoli dříve ‚potřebujeme vytrvalost‘. (Hebrejcům 10:36) Kdo jiný než naši bratři nás může povzbudit, abychom vytrvávali?

Stejně jako v dřívějších dobách, i dnes mají jednotliví věřící různé příležitosti mluvit o své víře „uprostřed sboru“. Jednou z nich, kterou má každý, je podávat komentáře, když jsou na sborových shromážděních kladeny otázky posluchačům. Nikdy nepodceňujte dobré výsledky, které to může přinést. Když se například v komentáři zmíníme o tom, jak překonat určité problémy nebo jak se jim vyhnout, posílíme tím odhodlání našich bratrů řídit se biblickými zásadami. Jestliže v komentáři vysvětlíme některé nevypsané biblické texty nebo připojíme myšlenky z osobního studia, můžeme tím druhé povzbudit k lepším studijním návykům.

Z našich komentářů na shromážděních máme tedy užitek jak my sami, tak ostatní. Toto vědomí by všechny svědky Jehovovy mělo podnítit, aby překonali ostych. Zejména je důležité, aby komentáře podávali starší a služební pomocníci. Očekává se od nich, že v tom půjdou příkladem, kromě toho, že se shromáždění pravidelně účastní. Jak se však jako jednotlivci můžeme zlepšit, když zjišťujeme, že tato stránka křesťanské činnosti pro nás není snadná?

Podněty ke zlepšení

Měj na mysli Jehovu. Jedna křesťanská sestra, která žije v Německu, vysvětluje, jak se ona dívá na své komentáře: „Jsou mojí osobní odpovědí na Satanovy pokusy zabránit Božím ctitelům, aby mluvili o své víře.“ Jeden nově pokřtěný bratr, který je spojen s týmž sborem, říká: „Pokud jde o komentáře, hodně se modlím.“

Dobře se připrav. Jestliže si látku předem neprostuduješ, bude pro tebe obtížné aktivně se účastnit a tvé komentáře nebudou tak kvalitní. Návrhy, jak se zlepšit v podávání komentářů na sborových shromážděních, jsou v knize Využívej vzdělávání v teokratické škole na straně 70. *

Dej si za cíl podat na každém shromáždění alespoň jeden komentář. Budeš si muset připravit několik odpovědí, protože čím častěji zdvihneš ruku, tím větší je pravděpodobnost, že budeš vyvolán. Můžeš dokonce bratrovi, který vede shromáždění, říci dopředu, na které otázky sis připravil odpověď. To je zvlášť užitečné, pokud s podáváním komentářů teprve začínáš. Když se máš přihlásit „ve velkém sboru“, možná se zdráháš. Jestliže ale víš, že se jedná o tvůj odstavec a že ten, kdo předsedá shromáždění, bude vyhlížet  tvou ruku, povzbudí tě to, aby ses přihlásil.

Přihlas se brzy. Obtížný úkol se nestane snazším, když ho budeme odkládat. Pomocí může být, jestliže komentář podáš brzy po začátku shromáždění. Budeš se divit, o kolik lehčí je přihlásit se podruhé nebo potřetí, jakmile jsi překonal bariéru prvního komentáře.

Sedni si na vhodné místo. Někteří zjišťují, že je pro ně snazší podávat komentáře, když si sednou do přední části sálu Království. Není tam tolik rozptylujících vlivů a je méně pravděpodobné, že předsedající přehlédne jejich ruku. Pokud sedíš vpředu, snaž se mluvit dostatečně nahlas, aby tě každý slyšel, a to zejména tehdy, jestliže ve sboru nepoužíváte přenosné mikrofony.

Pozorně naslouchej. Vyhneš se tak opakování toho, co právě řekl někdo jiný. Komentáře druhých ti také mohou připomenout biblický text nebo myšlenku, jimiž můžeš navázat na předchozí odpověď. Občas je možné uvést krátkou zkušenost, která znázorní rozebíranou látku. Takové komentáře jsou velmi užitečné.

Uč se odpovídat vlastními slovy. Když budeš komentář číst ze studijní pomůcky, bude vidět, že jsi našel správnou odpověď. Je to dobrý způsob, jak s podáváním komentářů začít. Když však pokročíš a budeš odpovídat vlastními slovy, ukážeš tím, že látce rozumíš. Naše publikace nemusíme citovat slovo od slova. Svědkové Jehovovi neopakují mechanicky to, co stojí v jejich publikacích.

Mluv k věci. Komentáře, které odvádějí pozornost od hlavní myšlenky, nejsou vhodné. To znamená, že tvé komentáře by se měly vztahovat k rozebíranému námětu. Pak budou cenným příspěvkem k duchovně budující diskusi.

Snaž se povzbudit druhé. Důležitým důvodem, proč podáváme komentáře, je to, že chceme povzbudit druhé. Musíme tedy dávat pozor, abychom neřekli něco, co by je mohlo sklíčit. Nekomentujme také odstavec tak obšírně, že už by zůstalo jen velmi málo nebo by nezůstalo vůbec nic, k čemu by se druzí mohli vyjádřit. Dlouhé či složité odpovědi mohou zamlžit význam látky. Krátké odpovědi několika málo slovy mohou být velmi účinné a možná povzbudí nově příchozí, aby se také přihlásili se svými krátkými komentáři.

Úloha toho, kdo předsedá

Pokud jde o to, aby všichni byli povzbuzeni, velkou odpovědnost má ten, kdo program vede. Upřímný zájem o každý komentář dá najevo tak, že bude pozorně naslouchat, dívat se zdvořile na toho, kdo mluví, a nebude se zabývat něčím jiným. Bylo by opravdu nevhodné, kdyby nedával pozor, takže by pak zbytečně opakoval to, co bylo právě řečeno, nebo by položil otázku, která byla právě zodpovězena.

Také by nebylo povzbudivé, kdyby vedoucí pravidelně opakoval odpověď trochu jinými slovy, jako by chtěl dát najevo, že  komentář nebyl úplně přesný. Na druhé straně je velmi povzbuzující, když se pomocí komentářů hlouběji rozebere nějaká důležitá myšlenka. K pozitivním a cenným komentářům mohou povzbudit otázky jako například: „Jak to můžeme uplatnit v našem sboru?“ nebo „Který text v odstavci dokládá to, co jsme právě slyšeli?“

Zejména ty, kdo jsou noví nebo plaší, by měl vedoucí za jejich komentáře pochválit. To je možné udělat mezi čtyřma očima, po skončení studia. Předejde se tím možným rozpakům a vedoucí bude mít příležitost dát takovým lidem nějaké podněty, jestliže to bude třeba.

Pokud má někdo v běžném životě sklon vždy ovládnout rozhovor, je to komunikaci na překážku. Jeho partneři nebudou mít potřebu se vyjadřovat. Budou poslouchat jen na půl ucha, pokud vůbec. K něčemu podobnému může dojít, když ten, kdo předsedá shromáždění, ovládne diskusi tím, že příliš mluví. Občas však může prostřednictvím doplňujících otázek přítomné povzbudit, aby se vyjadřovali, a podnítit je k přemýšlení o námětu, ale měl by to dělat zřídka.

Ten, kdo vede shromáždění, nemusí nutně vyvolat prvního, kdo se přihlásí. Mohl by tím odradit ty, kteří potřebují trochu času na to, aby své myšlenky zformulovali. Když chvilku počká, dá tak možnost vyjádřit se někomu, kdo ještě komentář nepodal. Vedoucí dá najevo rozlišovací schopnost také tím, že nebude vyvolávat malé děti na otázky k námětům, které přesahují jejich chápání.

Co když někdo odpoví nesprávně? Ten, kdo vede shromáždění, by si měl dát pozor, aby takového člověka neuvedl do rozpaků. I když je komentář nesprávný, často obsahuje zrnko pravdy. Když vedoucí taktně vyzdvihne, co bylo řečeno správně, přeformuluje otázku nebo položí doplňující, může tak věci napravit, aniž se někdo bude cítit nepříjemně.

Jestliže ten, kdo předsedá shromáždění, chce povzbudit k podávání komentářů, udělá lépe, když se vyvaruje všeobecných otázek jako například: „Chce se ještě někdo vyjádřit?“ Vybídka „Kdo ještě nepodal komentář? Máte poslední příležitost!“ může být dobře míněná, ale těžko asi člověka povzbudí, aby se s volností vyjádřil. Předsedající by neměl vyvolávat v bratrech pocit viny za to, že ještě nepodali komentář. Spíše by je měl povzbuzovat, aby se podělili o to, co znají, protože tak mohou projevit lásku. Ten, kdo vede, by také neměl poté, co někoho vyvolá, říkat: „Potom ještě bratr Ten a ten a po něm sestra Ta a ta.“ Měl by si komentář nejprve poslechnout a až potom rozhodnout, zda je potřeba nějaký další.

Podávání komentářů je výsada

Navštěvovat křesťanská shromáždění je z duchovního hlediska nutnost; podávat komentáře je výsada. Čím více se podílíme na tomto jedinečném způsobu, jak „uprostřed sboru“ chválit Jehovu, tím více následujeme Davidův příklad a dbáme na Pavlovu radu. Svou aktivní účastí na shromážděních dáváme najevo, že milujeme své bratry a že jsme součástí Jehovova velkého sboru. Je snad nějaké lepší místo, kde byste chtěli být, když „vidíte, že se ten den blíží“? (Hebrejcům 10:25)

[Poznámka pod čarou]

^ 10. odst. Vydali svědkové Jehovovi.

[Obrázky na straně 20]

Naslouchání i podávání komentářů je důležitou součástí křesťanských shromáždění

[Obrázek na straně 21]

Ten, kdo předsedá, projevuje upřímný zájem o každý komentář