Přejít k článku

Přejít na obsah

Napodobujme Jehovu, našeho nestranného Boha

Napodobujme Jehovu, našeho nestranného Boha

 Napodobujme Jehovu, našeho nestranného Boha

„U Boha . . . není stranickost.“ (ŘÍMANŮM 2:11)

1, 2. (a) Co bylo Jehovovým záměrem vzhledem ke Kananejcům všeobecně? (b) Co Jehova udělal a jaké otázky to vyvolává?

BYLO to roku 1473 př. n. l. Izraelité utáboření na Moabských pláních pozorně naslouchali Mojžíšovi. Za Jordánem je čekala nelehká situace. Mojžíš jim oznámil Jehovův záměr, totiž že mají v Zaslíbené zemi porazit sedm mocných kananejských národů. Izraelity jistě velmi posílilo, když slyšeli Mojžíšova slova: „Jehova, tvůj Bůh, ti je jistě zanechá, a porazíš je.“ Izrael neměl s těmito národy uzavřít žádnou smlouvu. Nezasloužily si žádnou přízeň. (5. Mojžíšova 1:1; 7:1, 2)

2 Avšak hned v prvním městě, na které Izraelité zaútočili, ušetřil Jehova život jedné rodiny. Boží ochranu obdrželi také obyvatelé čtyř jiných měst. Proč se to stalo? Co se z podivuhodných událostí spojených s přežitím těchto Kananejců dozvídáme o Jehovovi? A jak Jehovu můžeme napodobovat?

Jak reagovali na Jehovův věhlas

3, 4. Jak zprávy o vítězství Izraelitů zapůsobily na některé obyvatele Kanaánu?

3 Během čtyřiceti let, kdy Izraelité před vstupem do Zaslíbené země pobývali v pustině, Jehova svůj lid chránil a bojoval za něj. Na jižní hranici Zaslíbené země Izraelity napadl kananejský král města Arad. S Jehovovou pomocí Izraelité jej i jeho lid porazili u Chormy. (4. Mojžíšova 21:1–3) Později Izraelité obešli edomskou zemi a ubírali se na sever směrem k severovýchodu Mrtvého moře. Na tomto území, dříve obývaném Moabity, nyní žili Amorejci. Amorejský král Sichon Izraelitům nedovolil, aby prošli jeho územím. Došlo k bitvě u Jahacu, zjevně na sever od říčního údolí Arnon, a Sichon v ní přišel o život. (4. Mojžíšova 21:23, 24; 5. Mojžíšova 2:30–33) Více na severu, v Bašanu, vládl nad jinými Amorejci Og. Byl to sice obr, ale proti Jehovovi nic nezmohl. Og byl zabit u Edrei. (4. Mojžíšova 21:33–35; 5. Mojžíšova 3:1–3, 11) Zprávy o těchto vítězstvích, spolu s vyprávěním o tom, jak Izraelité vyšli z Egypta, mocně zapůsobily na některé obyvatele Kanaánu. *

4 Když Izraelité překročili Jordán a poprvé pronikli do Kanaánu, utábořili se u Gilgalu. (Jozue 4:9–19) Nedaleko stálo opevněné město Jericho, ve kterém žila Kananejka Raab. To, co slyšela o Jehovových činech, ji podnítilo, aby projevila víru. Proto ji i její domácnost Jehova ušetřil, když na Jericho uvedl zničení. (Jozue 2:1–13; 6:17, 18; Jakub 2:25)

5. Co Gibeoňany podnítilo k tomu, aby jednali chytře?

5 Z nížin poblíž řeky Izraelité dále vystoupili do centrálního pohoří té oblasti. Na Jehovův pokyn Jozue použil proti městu Ai taktiku boje ze zálohy. (Jozue 8. kapitola) Zpráva o drtivé porážce, k níž došlo, podnítila mnohé z kananejských králů k tomu, aby se shromáždili k válce. (Jozue 9:1, 2) Obyvatelé blízkého chivijského města Gibeonu však zareagovali odlišně. Jak říká Jozue 9:4, „sami  od sebe . . . jednali s chytrostí“. Stejně jako Raab, i oni se doslechli o tom, jak Jehova vysvobodil svůj lid při vyjití z Egypta, a když porazil Sichona a Oga. (Jozue 9:6–10) Gibeoňané si uvědomili, že je marné stavět se na odpor. Proto v zájmu Gibeonu a tří blízkých měst — Kefiry, Beerotu a Kirjat-jearimu — poslali k Jozuovi do Gilgalu delegaci, která předstírala, že přichází z daleké země. Jejich strategie měla úspěch. Jozue s nimi uzavřel smlouvu, kterou bylo zajištěno, že zůstanou naživu. O tři dny později se Jozue a Izraelité dozvěděli, že byli obelstěni. Svou smlouvu však dodrželi, protože ji odpřisáhli při Jehovovi. (Jozue 9:16–19) Schválil to Jehova?

6. Jak Jehova reagoval na to, že Jozue uzavřel smlouvu s Gibeoňany?

6 Gibeoňanům bylo dovoleno, aby se stali sběrači dřeva a čerpači vody pro Izraelity, a dokonce „pro Jehovův oltář“ při svatostánku. (Jozue 9:21–27) Kromě toho Jehova ve prospěch Gibeoňanů zázračně zasáhl, když je ohrožovalo pět amorejských králů se svými vojsky. Krupobitím tehdy přišlo o život více nepřátel, než kolik jich zabili Jozuovi vojáci. Jehova dokonce vyslyšel Jozuovu úpěnlivou prosbu, aby slunce a měsíc zůstaly stát a porážka mohla být dovršena. Jozue o tom napsal: „Žádný den se neprokázal být takový jako onen, ani před ním, ani po něm, v němž Jehova naslouchal hlasu muže, neboť Jehova sám bojoval za Izrael.“ (Jozue 10:1–14)

7. Jak se v případě některých Kananejců prokázala pravda, kterou potvrdil Petr?

7 Kananejka Raab se svojí rodinou a stejně i Gibeoňané se báli Jehovy a jednali podle toho. To, co se s nimi stalo, bylo jednoznačným dokladem pravdy, kterou později vyjádřil křesťanský apoštol Petr: „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35)

Jehovovo jednání s Abrahamem a s Izraelem

8, 9. Jak Jehova projevoval nestrannost při jednání s Abrahamem a s izraelským národem?

8 Učedník Jakub poukázal na to, jak Bůh projevoval nezaslouženou laskavost při jednání s Abrahamem a s jeho potomstvem. Abraham byl „Jehovovým přítelem“ díky své víře, a ne pro svůj etnický původ. (Jakub 2:23) Abrahamova víra a láska k Jehovovi přinesla požehnání i jeho potomkům. (2. Paralipomenon 20:7) Jehova Abrahamovi slíbil: „Jistě ti požehnám a jistě rozmnožím tvé semeno jako nebeské hvězdy a jako zrnka písku, která jsou na mořském břehu.“ Všimněme si ale, co je slíbeno v následujícím verši: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 22:17, 18; Římanům 4:1–8)

9 Svým jednáním s Izraelem Jehova rozhodně neprojevoval stranickost, ale ukazoval, co může udělat pro ty, kdo jej poslouchají. Takové jednání je příkladem toho, jak Jehova projevuje věrně oddanou lásku těm, kdo mu věrně slouží. Ačkoli Izrael byl Jehovovým „zvláštním majetkem“, neznamenalo  to, že jiné národy nemohly pocítit Boží dobrotu. (2. Mojžíšova 19:5; 5. Mojžíšova 7:6–8) Je pravda, že Jehova vykoupil Izrael z otroctví v Egyptě, a proto prohlásil: „Ze všech rodin zemské půdy znám jedině vás.“ Prostřednictvím Amose a jiných proroků však dal nádhernou vyhlídku také lidem ze ‚všech národů‘. (Amos 3:2; 9:11, 12; Izajáš 2:2–4)

Ježíš — nestranný učitel

10. Jak Ježíš svým jednáním napodoboval nestrannost svého Otce?

10 Ježíš je přesným znázorněním svého Otce a během své pozemské služby napodoboval Jehovovu nestrannost. (Hebrejcům 1:3) V té době se soustřeďoval hlavně na to, aby nalezl ‚ztracené ovce izraelského domu‘. Přesto se nezdráhal vydat svědectví Samaritánce u studny. (Matouš 15:24; Jan 4:7–30) Také vykonal zázrak, aby vyhověl prosbě jistého důstojníka, který patrně nebyl Žid. (Lukáš 7:1–10) Ačkoli tedy Ježíš svou činností dával najevo lásku k Božímu lidu, vykonal navíc něco i pro Nežidy. Ježíšovi učedníci také kázali ve velkém rozsahu. Ukázalo se, že kritériem pro to, aby někdo obdržel Boží požehnání, není příslušnost k národu, ale postoj. Na dobrou zprávu o Království reagovali pokorní a upřímní lidé, kteří hladověli po pravdě. Naproti tomu pyšní a domýšliví lidé Ježíšem a jeho poselstvím pohrdali. Ježíš prohlásil: „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebe a země, protože jsi pečlivě utajil tyto věci před moudrými a intelektuály a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože jsi schválil takové jednání.“ (Lukáš 10:21) Jestliže je základem našeho jednání s druhými láska a víra, pak jednáme nestranně. A víme, že takové jednání Jehova schvaluje.

11. Jak se nestrannost projevovala v prvním křesťanském sboru?

11 V prvním křesťanském sboru si Židé a Nežidé byli rovni. Pavel to vysvětlil slovy: „Sláva a čest a pokoj pro každého, kdo koná to, co je dobré, nejprve pro Žida a pak také pro Řeka. U Boha totiž není stranickost.“ * (Římanům 2:10, 11) To, zda lidé měli užitek z Jehovovy nezasloužené laskavosti, nezáviselo na jejich etnickém původu. Rozhodující byla jejich reakce na to, co se dozvěděli o Jehovovi a o vyhlídkách vyplývajících z výkupní oběti jeho Syna, Ježíše. (Jan 3:16, 36) Pavel napsal: „Židem . . . není ten, kdo jím je zevně, ani obřízka není to, co je zevně na těle. Ale Židem je ten, kdo je jím uvnitř, a jeho obřízka je obřízka srdce duchem, a nikoli psaným zákoníkem.“ Potom vtipně využil výrazu ‚Žid‘ (neboli „z Judy“, přičemž Juda znamená chvalořečený nebo chválený), když dodal: „Jeho chvála nepochází od lidí, ale od Boha.“ (Římanům 2:28, 29) Jehova udílí chválu nestranně. Jednáme tak i my?

12. Jakou vyhlídku předkládá Zjevení 7:9 a komu je určena?

12 Později apoštol Jan ve vidění spatřil věrné pomazané křesťany, kteří byli znázorněni jako duchovní národ 144 000 „zapečetěných z každého kmene izraelských synů“. Potom Jan uviděl „velký zástup . . . ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečený v bílá roucha; a v jejich rukou byly palmové ratolesti“. (Zjevení 7:4, 9) Do dnešního křesťanského sboru tedy může patřit každá etnická i jazyková skupina. Bez ohledu na svůj původ mají lidé vyhlídku na to, že přežijí přicházející ‚velké soužení‘ a budou pít z ‚pramenů vod života‘ v novém světě. (Zjevení 7:14–17)

Krásné výsledky

13.–15. (a) Jak můžeme překonávat rasové a kulturní odlišnosti? (b) Uveďte příklady toho, jaký užitek mohou přinést projevy přátelství.

13 Jehova nás dobře zná, stejně jako dobrý otec zná své děti. Podobně když my lépe  poznáváme druhé tím, že se zajímáme o jejich kulturu a o prostředí, ze kterého pocházejí, rozdílnosti ztrácejí na významu a etnické přehrady mizí. Upevňují se pouta přátelství a lásky a sílí naše jednota. (1. Korinťanům 9:19–23) To je krásně vidět na činnosti misionářů, kteří slouží v zahraničí. Misionáři se o tamější lidi zajímají a výsledkem je, že zakrátko splynou s místními sbory. (Filipanům 2:4)

14 Krásné výsledky nestranného jednání jsou jasně patrné v mnoha zemích. Aklilu pochází z Etiopie a v britském hlavním městě, Londýně, se cítil velmi osamělý. Pociťoval totéž, co cizinci v mnoha velkých městech dnešní Evropy. Zdálo se mu, že lidé všeobecně nejsou k cizincům příliš přátelští, a jeho pocit osamělosti tím jenom vrůstal. Když Aklilu navštívil křesťanské shromáždění v sále Království svědků Jehovových, připadal si jako v jiném světě. Přítomní ho vítali a zanedlouho se tam cítil jako doma. Dělal rychlé pokroky a jeho ocenění pro Stvořitele rostlo. Zakrátko začal hledat příležitosti k tomu, aby se mohl podílet na šíření dobré zprávy o Království lidem ve svém okolí. Jednoho dne se ho zvěstovatel, se kterým byl ve službě, zeptal, jaké má nyní životní cíle. Aklilu okamžitě odpověděl, že by jednou chtěl sloužit ve sboru, ve kterém se bude mluvit jeho řečí, amharsky. Když se o jeho přání dozvěděli starší místního anglického sboru, s radostí zorganizovali veřejnou biblickou přednášku v Aklilově rodné řeči. Na pozvání reagovalo mnoho cizinců i místních lidí, kteří se tak sešli na prvním amharském veřejném shromáždění, které se v Británii konalo. Dnes v této oblasti Etiopové spolu s jinými amharsky mluvícími křesťany jednotně slouží ve vzkvétajícím sboru. Mnozí totiž zjistili, že jim nic nebrání postavit se na stranu Jehovy a symbolizovat to křesťanským křtem. (Skutky 8:26–36)

15 Lidé mají různé vlastnosti a jsou různého původu. To však jsou jen odlišnosti, a ty neznamenají, že někdo je lepší nebo horší. Když se na ostrově Malta konal křest nově zasvěcených Jehovových služebníků, místní svědkové jásali radostí, zatímco návštěvníkům z Británie stékaly po tvářích slzy dojetí. Obě skupiny vyjádřily své pocity, ale každá to udělala jinak. A pevná láska k Jehovovi utužila pouta jejich křesťanského přátelství. (Žalm 133:1; Kolosanům 3:14)

Předsudky lze překonat

16.–18. Vyprávějte zkušenost, která ukazuje, jak lze v křesťanském sboru překonat předsudky.

16 Čím hlubší je naše láska k Jehovovi a k našim křesťanským bratrům, tím lépe můžeme Jehovu napodobovat v tom, jak pohlížíme na druhé. Jakékoli předsudky, které jsme snad dříve chovali k lidem určité národnosti, rasy a kultury, lze překonat. Podívejme se například, jak tomu bylo u Alberta. Za  druhé světové války sloužil v britské armádě a při pádu Singapuru v roce 1942 se dostal do japonského zajetí. Později strávil asi tři roky prací na „železnici smrti“, blízko místa, které se stalo známým jako most přes řeku Kwai. Když byl na konci války propuštěn, vážil 32 kilogramů, měl zlomenou čelist a nos a měl úplavici, trichofycii a malárii. Tisíce jeho spoluvězňů na tom byly ještě hůř, a mnozí nepřežili vůbec. Albert, který viděl a na vlastní kůži prožil takové hrůzy, se v roce 1945 vrátil domů jako zahořklý člověk, který nechtěl mít nic společného s Bohem ani s náboženstvím.

17 Albertova manželka Irene se stala svědkem Jehovovým. Albert jí chtěl udělat radost, a tak několikrát navštívil shromáždění místního sboru. Mladý křesťan jménem Paul, celodobý služebník, Alberta navštívil a začal s ním studovat Bibli. Albert si zakrátko uvědomil, že Jehova lidi posuzuje podle toho, jaké mají srdce. Zasvětil Jehovovi svůj život a dal se pokřtít.

18 Paul se později přestěhoval do Londýna, naučil se japonsky a začal sloužit v japonském sboru. Když tento sbor jednou navštívili svědkové z Japonska, navrhl, že je vezme do svého dřívějšího sboru. Tamní bratři si vzpomněli, že Albert měl vůči lidem z Japonska silné předsudky a že se od svého návratu do Británie vyhýbal přímému kontaktu s kýmkoli z této země. A tak bratři nevěděli, jak Albert tuto situaci zvládne. Nemuseli si však dělat starosti — návštěvníky přijal s opravdovou bratrskou náklonností. (1. Petra 3:8, 9)

‚Rozšiřte se‘

19. Která rada apoštola Pavla nám může pomoci, jestliže máme nějaký sklon ke stranickosti?

19 „Projevovat stranickost není dobré,“ napsal moudrý král Šalomoun. (Přísloví 28:21) Je snadné mít blízký vztah k lidem, které dobře známe. Někdy však můžeme mít sklon opomíjet ty, které tak dobře neznáme. Taková stranickost se pro Jehovova služebníka nehodí. Všichni bychom si jistě měli vzít  k srdci Pavlovu jednoznačnou radu, abychom ‚se rozšířili‘ — ano, abychom svou lásku rozšířili i na spolukřesťany, kteří pocházejí z jiného prostředí. (2. Korinťanům 6:13)

20. V kterých oblastech života bychom měli napodobovat Jehovu, našeho nestranného Boha?

20 Ať máme výsadu nebeského povolání nebo naději na věčný život na zemi, naše nestrannost nám umožňuje těšit se z jednoty v jednom stádu jednoho Pastýře. (Efezanům 4:4, 5, 16) Snažíme-li se napodobovat Jehovu, našeho nestranného Boha, může nám to přinést užitek v křesťanské službě, v rodinném kruhu, ve sboru — ano, v každé oblasti našeho života. Jak to? O tomto námětu bude pojednávat následující článek.

[Poznámky pod čarou]

^ 3. odst. Jehovův věhlas se později stal námětem posvátných písní. (Žalm 135:8–11; 136:11–20)

^ 11. odst. Výraz „Řekové“ se zde vztahuje na pohany všeobecně. (Viz Hlubší pochopení Písma, svazek 2, strana 572. Vydali svědkové Jehovovi.)

Jak byste odpověděli?

Jak dal Jehova najevo nestrannost vůči Raab a Gibeoňanům?

Jak Ježíš projevoval nestrannost při svém vyučování?

Co nám pomůže překonat jakékoli kulturní a rasové předsudky?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 13]

Izraelité začínají dobývat Kanaán

[Obrázek na straně 15]

Ježíš se nezdráhal vydat svědectví Samaritánce

[Obrázek na straně 16]

Amharské veřejné shromáždění v Británii

[Obrázek na straně 16]

Láska k Jehovovi pomohla Albertovi překonat předsudky