Přejít k článku

Přejít na obsah

Zůstaňme stálí, abychom zvítězili v závodu o život

Zůstaňme stálí, abychom zvítězili v závodu o život

 Zůstaňme stálí, abychom zvítězili v závodu o život

PŘEDSTAVTE si, že se máte vydat na rozbouřené moře. Jaké plavidlo byste si vybrali? Byl by to nějaký malý člun, anebo pevná, stabilní loď? Jistě byste si vybrali loď, protože ta může lépe proplout nebezpečnými vlnami.

Když proplouváme tímto rozbouřeným a nebezpečným systémem věcí, dostáváme se do náročných situací, které mohou ohrožovat naši vyrovnanost. Například mladí lidé někdy bývají dezorientováni a nemohou se vyznat v rozporuplných názorech a směrech, jež jsou rozšířené v tomto světě. Ti, kdo nastoupili křesťanskou životní dráhu teprve nedávno, mohou dosud mít pocit nejistoty. Dokonce i pevní křesťané, kteří věrně slouží Bohu už mnoho let, se mohou někdy dostat do zkoušky, protože se ještě v plné míře neuskutečnilo to, co očekávali.

Takové pocity nejsou ničím novým. Někteří Jehovovi věrní služebníci, jako například Mojžíš, Job a David, byli někdy silně znepokojeni. (4. Mojžíšova 11:14, 15; Job 3:1–4; Žalm 55:4) A přece se jejich životní dráha vyznačovala pevnou oddaností Jehovovi. Jejich znamenitý příklad nás povzbuzuje ke stálosti, ale je zde Satan Ďábel, který se snaží naši pozornost odvrátit od závodu o věčný život. (Lukáš 22:31) Co tedy máme dělat, abychom zůstali stálí, „pevní ve víře“? (1. Petra 5:9) A jak můžeme posilovat naše bratry a sestry?

Jehova si přeje, abychom byli stálí

Jestliže jsme věrni Jehovovi, on je stále připraven nám pomáhat, abychom zůstali pevní. Žalmista David se dostal do mnoha obtížných situací, ale doufal v Boha, a mohl proto zpívat: „[Jehova] přistoupil také k tomu, aby mě vynesl z burácející jámy, z bláta usazeniny. Nato vyzvedl mé nohy na skalní útes; pevně založil mé kroky.“ (Žalm 40:2)

Jehova nám dává sílu vést „znamenitý boj víry“, abychom se mohli ‚pevně chopit věčného života‘. (1. Timoteovi 6:12) Také nám poskytuje všechno, co potřebujeme, abychom zůstali pevní a vyšli ze svého duchovního boje vítězně. Apoštol Pavel vybízel spolukřesťany, aby ‚dál získávali moc v Pánu a v mohutnosti jeho síly‘, a ‚oblékli si úplnou výzbroj od Boha, aby byli schopni pevně stát proti Ďáblovým pletichám‘. (Efezanům 6:10–17) Co by nás však mohlo připravit o rovnováhu? A jak se můžeme proti takovým nebezpečným vlivům bránit?

Pozor na vlivy, které by nás mohly rozkolísat

Je moudré mít na paměti tuto důležitou skutečnost: Na to, do jaké míry budeme jako  křesťané pevní, má buď pozitivní, nebo negativní vliv naše rozhodování. Mladí lidé se musí rozhodovat v celé řadě otázek, například čím budou, jaké získají vzdělání a zda a s kým vstoupí do manželství. Dospělí se snad musí rozhodnout, zda se přestěhují nebo zda přijmou ještě jedno zaměstnání. Každý den se rozhodujeme o tom, jak budeme využívat svůj čas, a o mnoha jiných věcech. Co nám pomůže činit moudrá rozhodnutí, která přispějí k tomu, abychom byli pevnějšími Božími služebníky? Jedna křesťanka, která slouží Jehovovi již mnoho let, řekla: „Když se mám nějak rozhodnout, prosím Jehovu o pomoc. Jsem přesvědčena o tom, že je důležité přijímat a uplatňovat rady, které se dozvídám z Bible, při křesťanských shromážděních, od starších a z biblických publikací.“

Při rozhodování bychom si měli klást otázky: ‚Budu se svým dnešním rozhodnutím spokojen i za pět nebo za deset let, anebo toho budu litovat? Ohrozí toto rozhodnutí mou duchovní vyrovnanost, anebo přispěje k mému duchovnímu pokroku? Snažím se to zjistit?‘ (Filipanům 3:16)

Někteří pokřtění jednotlivci začali vést neuspořádaný život, protože podlehli pokušení nebo si dovolili jednat tak, že bezmála porušili Boží zákony. Někteří byli za své nekajícné hříšné jednání vyloučeni ze sboru a potom se velmi snažili, aby mohli být znovu přijati. Když se jim to podařilo, museli být — někdy téměř v zápětí — vyloučeni znovu za podobné provinění. Mohlo být důvodem to, že se nemodlili, aby jim Bůh pomohl ‚ošklivit si, co je ničemné, a lnout k tomu, co je dobré‘? (Římanům 12:9; Žalm 97:10) Všichni proto musíme ‚stále napřimovat stezky svým nohám‘. (Hebrejcům 12:13) Zamysleme se nyní nad několika věcmi, které nám pomohou zůstat duchovně pevní.

Ke stálosti nám pomáhá křesťanská činnost

Jedním ze způsobů, jak si v našem závodě o život zachovat vyrovnané tempo, je intenzivní činnost v díle kázání o Království. Ano, křesťanská služba je neocenitelná, protože nám pomáhá, abychom své srdce i mysl vytrvale zaměřovali na konání Boží vůle a pevně je upírali na cenu v podobě věčného života. To měl na mysli Pavel, když Korinťany nabádal: „Moji milovaní bratři, staňte [se] stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.“ (1. Korinťanům 15:58) Slovo ‚stálý‘ mimo jiné znamená „vytrvalý“ a „pevný“. Být ‚nepohnutelný‘ může znamenat „nenechat se odpoutat od svého kotviště“. Jestliže tedy máme mnoho práce v naší křesťanské službě, může to mít stabilizující účinek na náš křesťanský život. Pomáháme-li druhým, aby poznali Jehovu, dává to našemu životu smysl, a my pociťujeme štěstí. (Skutky 20:35)

Pauline, křesťanka, která strávila více než 30 let v misionářské a v jiné celodobé kazatelské službě, říká: „Služba je ochranou, protože když vydávám svědectví druhým, upevňuje se ve mně jistota, že to, co znám, je pravda.“ Naše přesvědčení se podobně posiluje i tehdy, když se pravidelně zabýváme jinými křesťanskými činnostmi, jako je účast na shromáždění a důkladné osobní studium Bible.

Upevňuje nás láskyplné společenství bratrů

Velmi nás také může upevňovat to, že jsme součástí celosvětové organizace pravých ctitelů. Patřit do takového láskyplného společenství bratrů je skutečným požehnáním! (1. Petra 2:17) A my sami můžeme upevňovat své bratry a sestry.

Podívejme se, jak dokázal poskytovat pomoc přímý člověk Job. I jeho falešný těšitel Elifaz byl nucen připustit: „Toho, kdo klopýtal, tvá slova pozvedala; a podklesávající kolena jsi zpevňoval.“ (Job 4:4) A co děláme v tomto ohledu my? Každý z nás má odpovědnost pomáhat duchovním bratrům a sestrám, aby ve službě Bohu vytrvali. Když jsme s nimi,  můžeme jednat v duchu slov: „Posilněte slabé ruce a upevněte kolena, jež kolísají.“ (Izajáš 35:3) Co kdybychom si dali za cíl, že kdykoli se sejdeme se svými spolukřesťany, pokusíme se jednoho nebo dva posílit a povzbudit? (Hebrejcům 10:24, 25) Jestliže je povzbudíme pochvalou a projevíme jim vděčnost za to, jak se vytrvale snaží líbit Jehovovi, může jim to skutečně pomoci, aby byli stálí a uchovali si vyhlídku, že v závodu o život zvítězí.

Křesťanští starší mohou udělat mnoho dobrého, když povzbuzují ty, kdo jsou ve sboru poměrně noví. Mohou jim poskytovat užitečné podněty a vhodné biblické rady a spolupracovat s nimi v kazatelské službě. Apoštol Pavel využíval všech příležitostí k tomu, aby posiloval druhé. Toužil vidět křesťany v Římě, aby mohl něco udělat pro jejich duchovní posílení. (Římanům 1:11) O svých milovaných bratrech a sestrách ve Filipech mluvil jako o své ‚radosti a koruně‘ a vybízel je, aby ‚stáli takto pevně v Pánu‘. (Filipanům 4:1) Když Pavel slyšel o těžkostech, které prožívají jeho bratři v Tesalonice, poslal Timotea, aby bratry ‚upevnil a utěšil, aby nikdo pro ta soužení nezakolísal‘. (1. Tesaloničanům 3:1–3)

Apoštolové Pavel a Petr projevovali svým spoluvěřícím uznání a ocenění pro jejich věrné úsilí. (Kolosanům 2:5; 1. Tesaloničanům 3:7, 8; 2. Petra 1:12) Podobně se i my zaměřujme ne na slabosti našich bratrů, ale na jejich znamenité vlastnosti a na to, že se úspěšně snaží zůstat stálí a ctít Jehovu.

Jestliže se na druhé díváme negativně nebo kriticky, mohli bychom některé spolukřesťany bezděčně oslabovat v jejich úsilí zůstat pevnými ve víře. Je opravdu vhodné pamatovat na to, že naši bratři jsou v tomto systému věcí „sedření a ... zmítáni sem a tam“. (Matouš 9:36) Právem očekávají, že v křesťanském sboru naleznou útěchu a osvěžení. Všichni se tedy ze všech sil snažme své bratry a sestry povzbuzovat a pomáhat jim, aby byli stálí.

Čas od času se k nám někdo možná zachová tak, že by to mohlo náš pevný postoj oslabit. Polevíme ve službě Jehovovi, jestliže nám někdo něco řekl drsně nebo s námi jednal nelaskavě? Ať nás od naší stálosti nikdy nikdo neodvrátí! (2. Petra 3:17)

Upevňující vliv Božích slibů

Jehova nám slibuje nádhernou budoucnost pod vládou Království. To nám dodává naději, která nám pomáhá zůstat stálými. (Hebrejcům 6:19) A přesvědčení, že Bůh vždy plní své sliby, nás podněcuje k tomu, abychom ‚zůstali bdělí a stáli pevně ve víře‘. (1. Korinťanům 16:13; Hebrejcům 3:6) Naše víra může být zkoušena tím, že se splnění některých Božích slibů zdánlivě opožďuje. Proto musíme dávat velký pozor, abychom se nedali ovlivnit nějakým falešným učením a nenechali se odvést od své naděje. (Kolosanům 1:23; Hebrejcům 13:9)

Výstrahou by nám měl být špatný příklad Izraelitů, kteří zahynuli, protože neměli víru v Jehovovy sliby. (Žalm 78:37) Žijeme v posledních dnech, a proto nebuďme jako Izraelité, ale zůstaňme stálí a služme Jehovovi  s vědomím naléhavosti. „Každý den žiji tak, jako kdyby Jehovův velký den měl přijít zítra,“ řekl jeden zkušený starší. (Joel 1:15)

Ano, Jehovův velký den je bezprostředně před námi. Pokud si však zachováváme důvěrný vztah k Bohu, nemáme se čeho bát. Jestliže se budeme pevně držet jeho spravedlivých měřítek a zůstaneme stálí, můžeme být v závodu o věčný život úspěšní. (Přísloví 11:19; 1. Timoteovi 6:12, 17–19)

[Obrázek na straně 23]

Děláš všechno pro to, abys svým spolukřesťanům pomáhal ke stálosti?

[Podpisek obrázku na straně 21]

The Complete Encyclopedia of Illustration/J. G. Heck