Přejít k článku

Přejít na obsah

V kazatelské službě získali nezapomenutelné zážitky

V kazatelské službě získali nezapomenutelné zážitky

 V kazatelské službě získali nezapomenutelné zážitky

„Slunce neúprosně pálí. Horská stezka se zdá nekonečná. Překonáváme mnoho překážek a nakonec se dostáváme k cíli, k nejvzdálenější vesnici. Únava přechází v radost, když klepeme na první dveře a dostává se nám vřelého přijetí. Do večera jsme rozšířili všechnu literaturu, kterou jsme s sebou měli, a zavedli jsme několik biblických studií. Lidé touží po tom, aby se mohli učit. Teď už musíme jít, ale slibujeme jim, že se vrátíme.“

JEDNA skupina průkopníků v Mexiku mívá takové zážitky často. Tito zvěstovatelé jsou rozhodnuti horlivě se podílet na splňování příkazu, který dal svým učedníkům Ježíš Kristus: „Budete mi svědky ... do nejvzdálenější části země.“ (Skutky 1:8) V Mexiku jsou organizovány zvláštní kazatelské kampaně — takzvané průkopnické trasy. Mají sloužit k tomu, aby byla propracována území, jež nejsou přidělena žádnému sboru, a kde proto lidé nemají možnost pravidelně slyšet dobrou zprávu o Božím Království. Tato území jsou obvykle vzdálená nebo těžko dostupná. Pomoc je poskytována také osamoceným sborům, které propracovávají rozsáhlá území.

Při rozhodování o tom, které oblasti Mexika se budou propracovávat formou průkopnických tras, tamní odbočka svědků Jehovových zkoumá potřeby daného území. * Potom jsou určeny skupiny zvláštních průkopníků, které mají území propracovat. Dostanou k dispozici vozidla, jež mohou jezdit po hrbolatých, neupravených cestách. Tato vozidla slouží také jako sklad literatury a v případě nutnosti se v nich dá i spát.

Ochotně reagují na výzvu

Od října roku 1996 jsou i další kazatelé dobré zprávy zváni, aby zvláštní průkopníky doprovázeli a podíleli se s nimi na této činnosti. Zvěstovatelé Království a také pravidelní průkopníci, kteří jsou ochotni sloužit tam, kde je více třeba pomoci, se k této kampani připojují a pomáhají v různých směrech. Někteří jsou přiděleni do sborů, které jsou na trase. O území se starají a pomáhají těm, kdo projevili zájem. Mnozí mladí zvěstovatelé a průkopníci toto pozvání přijali, a byli obohaceni povzbuzujícími zážitky.

Například mladý křesťan, který se jmenuje Abimael, měl výnosné zaměstnání u jedné firmy, jež se stará o provoz mobilních telefonů. Rozhodl se však, že se bude podílet na kazatelské činnosti v těchto odlehlých územích. Když se jeho zaměstnavatelé dozvěděli, že se chystá dát výpověď, nabídli mu vyšší postavení a vyšší plat. Spolupracovníci na něj naléhali a přesvědčovali ho, že to je jedinečná příležitost, a říkali mu, že je blázen, když něco takového odmítá. Abimael se však rozhodl, že bude zvláštní kazatelskou kampaň podporovat po tři měsíce. Tato služba se mu velmi zalíbila, a proto se rozhodl, že v jednom odlehlém sboru, kde je nutně třeba zvěstovatelů Království, zůstane na neurčito. Dnes má práci, která mu poskytuje nezbytný příjem, a dokázal si zjednodušit život.

Jiný zážitek měla Julissa. Aby se dostala do svého působiště, musela cestovat autobusem celkem 22 hodin. V závěrečném úseku své cesty zmeškala poslední autobus, který ten den jel. Bylo tam však dodávkové auto, které  dopravovalo dělníky. Julissa sebrala odvahu a zeptala se jich, zda by ji nevzali s sebou. Měla samozřejmě obavy, protože byla jedinou ženou mezi tolika muži. Když začala vydávat svědectví jednomu mladíkovi, zjistila, že i on je svědek Jehovův! „A navíc se ukázalo,“ dodává Julissa, „že řidič toho auta je jedním ze starších sboru, do kterého jsem byla přidělena!“

Podílejí se i starší křesťané

Tato činnost však není jen pro mladé. Adela je starší sestra, která si již dávno přála věnovat kazatelské činnosti víc času. Naskytla se jí k tomu příležitost, když dostala pozvání, aby se podílela na této mimořádné kazatelské kampani. Vypráví: „V mém působišti se mi tak líbilo, že jsem poprosila sborové starší, abych tam směla zůstat naneurčito. Jsem velmi šťastná, protože mohu být Jehovovi užitečná, i když už nejsem nejmladší.“

Z vděčnosti Jehovovi a z lásky k bližním se k účasti na této kampani nabídla také šedesátiletá Martha. Když viděla, jaké vzdálenosti je třeba překonat a že terén je obtížný, takže by se její skupina nemohla dostat ke všem lidem, koupila auto, které pak průkopníci mohli používat. Tak tato sestra přispěla k tomu, že bylo možné propracovat větší území a sdělit biblickou pravdu většímu počtu lidí.

Povzbuzující odezva

Cílem těch, kdo se na zvláštních kazatelských kampaních podílejí, je ‚činit učedníky‘. V tomto směru bylo dosaženo vynikajících výsledků. Lidé, kteří žijí na odlehlých místech, přijali životodárné biblické pravdy. (Matouš 28:19, 20) Bylo zavedeno mnoho biblických studií. Starají se o ně zvěstovatelé, kteří v té oblasti žijí, nebo evangelisté, kteří v tomto území zůstali. V některých případech byly zorganizovány skupiny zvěstovatelů, a v jiných případech byly dokonce vytvořeny malé sbory.

Magdaleno a jeho spolupracovníci jeli do svého přiděleného odlehlého území veřejnou dopravou. Během cesty využili příležitosti a vydali svědectví řidiči. „Ten muž nám řekl, že týden před tím přišli svědkové k nim domů, když byl pryč. Jakmile se vrátil, členové rodiny mu zopakovali, co slyšeli. Řekli jsme mu, že nejsme z okolí, ale že jsme sem přišli z různých států naší země, abychom  podpořili tuto zvláštní kazatelskou kampaň, a že si cestu platíme sami. Řidiče to zaujalo a řekl, že on a jeho rodina začnou studovat Bibli ještě v tom týdnu. Dokonce na naši práci přispěl tím, že od nás nepožadoval jízdné.“

Na Magdalena také velmi zapůsobila reakce lidí, kteří žijí v horách státu Chiapas. „S manželkou jsme měli zajímavý zážitek, když jsme sdělovali poselství o Království skupině dvaceti šesti mladých lidí, kteří chodili do presbyteriánské církve. Všichni pozorně naslouchali asi půl hodiny. Vzali si své Bible a my jsme jim mohli vydat podrobné svědectví o Jehovových záměrech. Většina lidí má svou vlastní Bibli v jazyce tzeltal.“ Bylo zde zavedeno mnoho studií, která dobře pokračují.

Odpor se zmírnil

V jisté obci ve státě Chiapas nebylo biblické poselství kázáno přes dva roky, protože někteří tamní lidé se poselství stavěli na odpor. Teresa, která je celodobou evangelistkou, si všimla, že někteří zvěstovatelé mají z kázání v této vesnici obavy. „K našemu překvapení lidé byli ochotni naslouchat. Když jsme s kázáním skončili, spustil se prudký liják. Hledali jsme nějaký úkryt a přišli jsme k domu jednoho pohostinného muže, který se jmenoval Sebastián. Dovolil nám, abychom šli dovnitř a schovali se před deštěm. Jakmile jsme byli v domě, zeptala jsem se ho, jestli už jej někdo navštívil. Když řekl, že ne, začala jsem mu vydávat svědectví a zahájila jsem s ním biblické studium na základě knihy Poznání, které vede k věčnému životu. * Když jsme skončili, Sebastián nás se slzami v očích prosil, abychom zase přišli a studovali s ním.“

Jiná skupina průkopníků, kteří navštívili Chiapas, vypráví: „Díky Jehovovi jsme měli dobré výsledky. Během prvního týdne jsme zavedli 27 biblických studií. Druhý týden jsme lidi zvali, aby přišli zhlédnout naše video Bible — Mocná síla ve vašem životě. Programu se účastnilo šedesát osob. Video se všem velmi líbilo. Po promítání jsme navrhli, že je možné zahájit skupinové studium Bible. K našemu překvapení se v této vesnici vytvořily dvě studijní skupiny.

Když jsme ukončili svou práci v přidělených obvodech, vrátili jsme se do této vesnice, abychom zájemce povzbudili a podívali se, jak si zorganizované skupiny vedou při studiu Bible. Pozvali jsme tyto lidi na veřejné shromáždění a na studium Strážné věže.  Neměli jsme však místo, které by pro taková shromáždění bylo dost velké. Muž, který nabídl svůj dům, aby se v něm scházela studijní skupina, ukázal na dvorek za svým domem a řekl: ‚Shromáždění se mohou konat tady na dvoře.‘“

Během toho víkendu průkopníci, kteří zde byli na návštěvě, a také zájemci nadšeně přiložili ruku k dílu a dvorek připravili tak, aby bylo možné jej používat pro shromáždění. Prvního shromáždění se účastnilo 103 osob. Nyní se v té vesnici vede 40 biblických studií.

„Nádherný zážitek“

Účastníci této evangelizační činnosti měli nejen vynikající výsledky v kazatelské práci, ale také velký osobní užitek. María, mladá průkopnice, která se účastnila jedné z těchto kampaní, vyjádřila své pocity takto: „Byl to nádherný zážitek ze dvou důvodů. Získala jsem větší radost z kazatelské služby a více jsem se přiblížila k Jehovovi. Když jsme jednou vystupovali na nějakou horu, byli jsme z té cesty unavení. Poprosili jsme Jehovu o pomoc a pak jsme zažili to, co říká Izajáš 40:29–31: ‚Ti, kdo doufají v Jehovu, znovu získají sílu.‘ Dostali jsme se do cíle a vedli jsme studia s lidmi, kteří nás přijímali velmi pohostinně.“

Jiná mladá průkopnice, sedmnáctiletá Claudia, nám říká: „Velice mi to prospělo. Naučila jsem se lépe vykonávat svou službu, a to mi způsobilo velkou radost a přimělo mě to, abych si stanovila duchovní cíle. Také jsem duchovně vyspěla. Doma za mě všechno dělala maminka. Teď mám víc zkušeností a stal se ze mě zodpovědnější člověk. Bývala jsem například hodně vybíravá v jídle. Ale teď jsem se musela přizpůsobit jiným okolnostem a na jídlo si už nestěžuji. Tento způsob služby mi pomohl získat velmi dobré přátele. O všechno se dělíme a vzájemně si pomáháme.“

Radostná žeň

Jaké výsledky toto mimořádné úsilí přineslo? Začátkem roku 2002 se průkopnických tras zúčastnilo asi 28 300 průkopníků. Vedli více než 140 000 biblických studií, a kazatelské činnosti věnovali přes dva miliony hodin. Aby lidem pomohli poznat biblickou pravdu, rozšířili téměř 121 000 knih a bezmála 730 000 časopisů. Není nic neobvyklého, že někteří průkopníci vedou 20 i více biblických studií.

Ti, kdo mají z této laskavosti užitek, jsou velice vděční za mimořádné úsilí, které zvěstovatelé vynaložili, aby se k nim dostali s biblickým poselstvím. Mnozí z těchto lidí jsou velmi chudí, a přesto trvají na tom, aby zvěstovatelé přijali jejich dobrovolné dary. Jedna chudá sedmdesátiletá paní nikdy nepřipustí, aby průkopníci, kteří ji přijdou navštívit, odešli s prázdnou. Když nic nechtějí přijmout, dá se do pláče. Jedna rodina, která má velmi málo prostředků, celodobým evangelistům říká, že jejich slepička snesla vejce výslovně pro ně. Naléhají proto na zvěstovatele, aby si ta vajíčka vzali.

Důležitější však je, že tito upřímní lidé si opravdově váží duchovních věcí. Například jedna mladá žena chodí sama pěšky tři a půl hodiny, aby se účastnila křesťanských shromáždění, a žádné z nich nevynechá. Jedna starší zájemkyně, která má problémy s koleny, cestovala dvě hodiny, protože chtěla získat biblické poučení při návštěvě cestujícího dozorce. Někteří z negramotných lidí se chtěli naučit číst a psát, aby měli z biblického vzdělávání větší užitek. Jejich úsilí bylo bohatě odměněno.

V knize Skutky popisuje Lukáš vidění, které měl apoštol Pavel: „Nějaký Makedonec stál, snažně ho prosil a říkal: ‚Přejdi do Makedonie a pomoz nám.‘“ Pavel ochotně uposlechl. V odlehlých oblastech Mexika dnes mnoho lidí reaguje v podobném duchu. Dávají se k dispozici, aby dobrou zprávu oznamovali „do nejvzdálenější části země“. (Skutky 1:8; 16:9, 10)

[Poznámky pod čarou]

^ 4. odst. Při pravidelné kazatelské činnosti sborů svědků Jehovových nebylo v jednom z nedávných let propracováno více než 8 procent území Mexika. To znamená, že v odlehlých oblastech, kde jsou pro kazatelskou činnost ztížené podmínky, žije více než 8 200 000 obyvatel.

^ 17. odst. Vydali svědkové Jehovovi.

[Obrázek na straně 9]

Mnozí mexičtí svědkové se účastnili zvláštních kazatelských kampaní