Přejít k článku

Přejít na obsah

Kde můžete najít pravé duchovní hodnoty?

Kde můžete najít pravé duchovní hodnoty?

 Kde můžete najít pravé duchovní hodnoty?

„POKUD chceš vyznávat určité náboženství jen proto, abys udržoval rodinnou tradici, co kdyby ses tedy rozhodl pro náboženství keltské, jímž se před 2 000 lety řídili naši předkové?“ ptá se poněkud ironicky Rodolphe. Na tváři jeho mladého posluchače vyvolává tato představa úsměv.

„Pro mě je velice důležitý můj vztah k Bohu,“ říká Rodolphe. „Jsem rozhodně proti tomu, aby mi náboženské přesvědčení bylo vnucováno tradicí — jen proto, že moje rodina, která žila před desítkami let, nebo dokonce před staletími, měla určité náboženství.“ Rodolphe o těchto věcech bedlivě uvažoval. Náboženství pro něj totiž není něčím, co by jen zdědil, ale je pro něj velmi důležité.

Předávání náboženství z generace na generaci je dnes sice v úpadku, ale většina lidí má přesto pocit, že jsou náboženstvím své rodiny vázáni. Je ale vždy správné lpět na náboženských hodnotách svých rodičů? Co o tom říká Bible?

Jozue, nástupce Mojžíše, dal po čtyřicetiletém putování pustinou Izraelitům na vybranou: „Jestliže je ve vašich očích špatné sloužit Jehovovi, vyvolte si dnes, komu budete sloužit, zda bohům, jimž sloužili vaši praotcové, kteří byli na druhé straně Řeky, nebo bohům Amorejců, v jejichž zemi bydlíte. Ale pokud jde o mne a mou domácnost, my budeme sloužit Jehovovi.“ (Jozue 24:15)

Jedním z praotců, o nichž se Jozue zmínil, byl Terach, otec Abrahama. Terach žil ve městě Ur, jež tehdy leželo východně od řeky Eufrat. Bible nám o Terachovi mnoho neříká. Dozvídáme se v podstatě jen to, že uctíval jiné bohy. (Jozue 24:2) Jeho syn Abraham sice ještě v plné míře neznal Boží záměr, ale byl ochoten opustit své domovské město, když mu to přikázal Jehova. Vybral si tedy jiné náboženství, než jaké měl jeho otec. Za to dostal Abraham požehnání, které mu Bůh slíbil. Navíc se stal člověkem, jehož mnohá náboženství uznávají jako ‚otce všech věřících‘. (Římanům 4:11, Kralická bible)

Bible se také příznivě vyjadřuje o Rut, která patřila k předkům Ježíše Krista. Rut byla Moabka provdaná za jistého Izraelitu. Když ovdověla, musela se rozhodnout, zda zůstane ve své zemi, nebo zda se svou tchyní půjde do Izraele. Rut si byla vědoma toho, že uctívání Jehovy má ve srovnání s modlářským uctíváním, jemuž se věnovali její rodiče, nesrovnatelně větší cenu. Proto své tchyni řekla: „Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.“ (Rut 1:16, 17)

 Dílo Dictionnaire de la Bible (Biblický slovník) obsahuje komentář k tomu, jaký význam má v biblickém kánonu tento záznam. Podle uvedeného komentáře tato zpráva ukazuje, „jak se stalo, že jedna cizí žena, jež se narodila v pohanském národě, který se k Izraelitům choval nepřátelsky a byl Izraelity nenáviděn, ... se kvůli své lásce k Jehovovu národu a k uctívání Jehovy stala díky Božímu vedení předkyní svatého krále Davida“. Rut se bez váhání rozhodla pro náboženství, které bylo odlišné od náboženství jejích předků, a díky tomuto rozhodnutí dostala Boží požehnání.

Zpráva o počátečním období křesťanství je podrobnější, když vysvětluje, proč náboženství svých předků opustili Ježíšovi učedníci. Ve své velice přesvědčivé řeči vyzval apoštol Petr své posluchače, aby ‚se zachránili z této pokřivené generace‘ tím, že budou činit pokání ze svých hříchů a dají se pokřtít ve jménu Ježíše Krista. (Skutky 2:37–41) Jedním z nejpozoruhodnějších příkladů je Saul, židovský pronásledovatel křesťanů. Když byl na cestě do Damašku, spatřil ve vidění Krista. Potom se Saul stal křesťanem, známým jako apoštol Pavel. (Skutky 9:1–9)

Většina prvních křesťanů žádný takový neobyčejný zážitek neměla. A přece všichni museli opustit buď judaismus nebo uctívání různých pohanských bohů. Ti, kdo přijali křesťanství, to udělali tehdy, když byli plně seznámeni se skutečnostmi. Často předtím měli dlouhé rozmluvy o úloze Ježíše jakožto Mesiáše. (Skutky 8:26–40; 13:16–43; 17:22–34) Tito první křesťané byli plně informováni o tom, že musí učinit změny ve svém životě. Pozvání bylo předloženo všem, jak Židům, tak i Nežidům, a sdělená myšlenka byla pro všechny stejná. Kdo se chtěl líbit Bohu, musel se řídit novým způsobem uctívání, totiž způsobem křesťanským.

Volba důležitá pro nás

V prvním století bylo jistě třeba odvahy k tomu, aby se někdo rozhodl odmítnout rodinné náboženské tradice — judaismus, uctívání císaře či pohanských božstev — a připojit se k hnutí, kterému se Židé i Římané vysmívali. Toto rozhodnutí zanedlouho vedlo k tvrdému pronásledování. Dnes je rovněž třeba odvahy, jestliže se někdo nechce „nechat vtáhnout a přemoci všudypřítomnou atmosférou konformismu“, jak to ve své knize Vers une France païenne? (Za pohanskou Francii?) říká Hippolyte Simon, biskup v Clermont-Ferrandu. Je třeba odvahy k tomu, aby se někdo připojil k menšinovému hnutí, které někdy bývá kritizováno, ke svědkům Jehovovým.

Paul, mladý muž z města Bastia na Korsice, byl vychován v katolickém náboženství. Občas se podílel na církevních aktivitách, například prodával koláče, aby získal peníze pro jednu katolickou charitativní organizaci. Chtěl lépe porozumět Bibli, a proto přijal nabídku pravidelných rozmluv se svědky Jehovovými. Během doby si uvědomil, že to, co se učí, mu přinese trvalý užitek. Biblické hodnoty tedy Paul plně přijal za své a stal se svědkem Jehovovým. Rodiče jeho rozhodnutí respektovali, a důvěrné vztahy v jejich rodině se nijak nenarušily.

Amélie žije v jižní Francii. Členové její rodiny jsou svědky Jehovovými již po čtyři generace. Proč se ona sama rozhodla, že přijme náboženské hodnoty svých rodičů? Říká o tom: „Svědkem Jehovovým se nestanete jen proto, že jsou nebo byli svědky Jehovovými vaši rodiče nebo prarodiče. Ale jednoho dne si řeknete:  ‚Je to moje náboženství, protože to je mé přesvědčení.‘“ Podobně jako mnoho jiných mladých svědků Jehovových, také Amélie ví, že její pevné náboženské přesvědčení dodává jejímu životu smysl a je pro ni zdrojem trvalého štěstí.

Proč přijmout Boží hodnoty

Ty, kdo se chtějí líbit Bohu, kniha Přísloví v 6. kapitole a ve 20. verši vybízí: „Zachovávej, můj synu, přikázání svého otce a neopouštěj zákon své matky.“ Tato rada není výzvou ke slepé poslušnosti, ale je naopak vybídkou, aby mladí lidé přijali Boží měřítka tím, že budou prohlubovat svou víru a postaví se na Boží stranu. Apoštol Pavel vyzval své společníky, aby ‚se přesvědčili o všem‘, aby zkoumali, zda to, čemu se učí, odpovídá Božímu slovu a Boží vůli, a aby jednali podle toho, co zjistí. (1. Tesaloničanům 5:21)

Takové rozhodnutí učinilo přes šest milionů svědků Jehovových, bez ohledu na to, zda byli vychováni v křesťanské domácnosti, nebo ne, a bez ohledu na svůj věk. Důkladně studovali Bibli, a díky tomu našli spolehlivé odpovědi na své otázky. Zjistili, co je smyslem života, a získali jasné porozumění toho, jaká je Boží vůle vzhledem k lidstvu. Když toto poznání získali, přijali Boží hodnoty a ze všech sil se snaží konat Boží vůli.

Bez ohledu na to, zda jste pravidelnými čtenáři tohoto časopisu, nebo ne, co kdybyste přijali nabídku svědků Jehovových? Jsou ochotni vám pomoci najít v Bibli její duchovní hodnoty a prozkoumat je. Tak budete moci ‚ochutnat a vidět, že Jehova je dobrý‘, a získáte poznání, které — pokud je uplatňováno — vede k věčnému životu. (Žalm 34:8; Jan 17:3)

[Obrázek na straně 5]

Čtyři generace svědků Jehovových v jedné francouzské rodině

[Obrázek na straně 7]

Rut se rozhodla, že již nebude uctívat bohy svých předků, ale bude sloužit Jehovovi