Přejít k článku

Přejít na obsah

Snaž se vidět druhé tak, jak je vidí Jehova

Snaž se vidět druhé tak, jak je vidí Jehova

 Snaž se vidět druhé tak, jak je vidí Jehova

„Bůh vidí ne jako vidí člověk.“ (1. SAMUELOVA 16:7)

1, 2. Jak se Jehovův názor na Eliaba lišil od Samuelova názoru a jaké poučení z toho můžeme získat?

V 11. STOLETÍ př. n. l. dal Jehova proroku Samuelovi tajný úkol. Pověřil jej, aby šel do domu muže jménem Jišai a pomazal jednoho z jeho synů jako budoucího krále Izraele. Když Samuel uviděl Jišaiova prvorozeného syna Eliaba, byl si jist, že našel muže, kterého Bůh vyvolil. Ale Jehova Samuelovi řekl: „Nedívej se na jeho vzhled a na výšku jeho vzrůstu, neboť jsem ho zavrhl. Vždyť Bůh vidí ne jako vidí člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale pokud jde o Jehovu, ten vidí, jaké je srdce.“ (1. Samuelova 16:6, 7) Samuel viděl Eliaba jinak, než jak jej viděl Jehova. *

2 Ve svých úsudcích o druhých se lidé velmi snadno zmýlí. Na jedné straně se možná necháme oklamat tím, že někdo vypadá důvěryhodný, ale takový člověk může být ve skutečnosti bezohledný. Na druhé straně jsme možná přísní a neústupní, když hodnotíme člověka, který je sice upřímný, ale má povahové rysy, jež nás dráždí.

3, 4. (a) Když mezi dvěma křesťany vznikne problém, o co by měl každý z nich usilovat? (b) Jaké otázky bychom si měli položit, když mezi námi a některým spoluvěřícím dojde k vážné neshodě?

3 Problémy mohou nastat, když máme sklon soudit druhé, a to i naše dávné známé. Možná jste se dostali do vážného sporu s křesťanem, který byl vaším blízkým přítelem. Chtěli byste přátelství obnovit? Co vám v tom pomůže?

4 Co kdybyste o svém křesťanském bratrovi nebo sestře důkladně, dlouho a pozitivně přemýšleli? A mějte při tom na paměti tato Ježíšova slova: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec.“ (Jan 6:44) Potom si položte otázky: ‚Proč asi Jehova toho člověka přitáhl ke svému Synovi? Jaké žádoucí vlastnosti ten člověk má? Nepřehlížím snad tyto vlastnosti? Nepodceňuji je? Proč jsme se tenkrát vlastně spřátelili? Co mě k němu přitahovalo?‘ Možná pro vás ze začátku nebude jednoduché přemýšlet o jeho dobrých povahových rysech, zvláště pokud už nějakou dobu máte pocit, že vám ublížil. Je to však nesmírně důležitý krok k tomu, aby  se přátelský vztah mezi vámi obnovil. Abychom si ukázali, jak v druhých hledat to dobré, zaměříme se na pozitivní vlastnosti dvou mužů, kteří se někdy jeví v nepříznivém světle — proroka Jonáše a apoštola Petra.

Nezaujatý pohled na Jonáše

5. Jaký úkol Jonáš dostal a jak na něj reagoval?

5 Jonáš sloužil jako prorok v severním království Izraele za dnů krále Jeroboama II., syna Jehoašova. (2. Královská 14:23–25) Jehova jednoho dne Jonášovi přikázal, aby odešel z Izraele a vydal se do Ninive, hlavního města mocné Asyrské říše. Jaký byl Jonášův úkol? Varovat obyvatele Ninive, že jejich velké město má být zničeno. (Jonáš 1:1, 2) Jonáš se však Božím pokynem neřídil a před svým úkolem utekl. Nasedl na loď, která měla plout do Taršiše, daleko od Ninive. (Jonáš 1:3)

6. Proč Jehova vybral Jonáše, aby šel do Ninive?

6 Co vás napadne, když přemýšlíte o Jonášovi? Díváte se na něj jako na proroka, který byl neposlušný? Na první pohled by se nám tak mohl jevit. Ale ustanovil ho snad Jehova za proroka kvůli jeho neposlušnosti? Samozřejmě, že ne. Jonáš jistě měl nějaké žádoucí vlastnosti. Zamysleme se nad tím, co Jonášova prorocká činnost obnášela, než byl poslán do Ninive.

7. Jaké poměry panovaly v Izraeli, když tam Jonáš sloužil Jehovovi, a jak se na Jonáše díky tomuto poznatku díváte?

7 Než byl Jonáš poslán do Ninive, věrně a usilovně sloužil v Izraeli. Bylo to území, kde většina lidí Boží poselství nepřijímala. Prorok Amos, který žil přibližně ve stejné době jako Jonáš, popsal Izraelity jako hmotaře a milovníky radovánek. * V zemi se děly špatnosti, ale lidé k tomu byli naprosto lhostejní. (Amos  3:13–15; 4:4; 6:4–6) Jonáš přesto den za dnem věrně plnil své pověření a kázal jim. Jestliže kážete dobrou zprávu, dobře víte, jak obtížné je promlouvat k lidem, kteří jsou lhostejní a sami se sebou spokojení. Uvědomujeme si, že Jonáš měl své slabé stránky, ale neměli bychom přitom přehlížet, že když kázal bezbožným Izraelitům, byl věrný a vytrvalý.

8. Co by pro izraelského proroka obnášela cesta do Ninive?

8 Úkol jít do Ninive byl ještě náročnější. Aby se tam Jonáš dostal, musel by pěšky urazit přibližně osm set kilometrů. To by byla velmi namáhavá cesta, která by trvala asi měsíc. Až by tam Jonáš přišel, musel by kázat Asyřanům, kteří byli pověstní svou krutostí. Jejich válečná tažení se často vyznačovala sadistickým mučením zajatců. Asyřané se dokonce svou krutostí chlubili. Není divu, že Ninive bylo označeno jako ‚město krveprolévání‘. (Nahum 3:1, 7)

9. Jaké vlastnosti Jonáš projevil, když život námořníků ohrožovala prudká bouře?

9 Jonáš nebyl ochoten uposlechnout Jehovův příkaz, a proto nastoupil na loď, která ho pak odvážela stále dál od místa, kam jej Bůh poslal. Jehova však na svého proroka nezanevřel ani jej nenahradil někým jiným. Rozhodl se, že mu pomůže, aby se vzpamatoval. Bůh způsobil prudkou mořskou bouři. Loď, na níž se Jonáš plavil, byla zmítána vlnami, a nevinným mužům hrozilo, že kvůli Jonášovi zahynou. (Jonáš 1:4) Jak prorok reagoval? Nechtěl, aby kvůli němu námořníci přišli o život, a proto jim řekl: „Zdvihněte mě a vrhněte mě do moře, a moře se vám utiší.“ (Jonáš 1:12) Jonáš neměl žádný důvod domnívat se, že když ho námořníci hodí přes palubu, Jehova ho zachrání. (Jonáš 1:15) Prorok však nechtěl, aby námořníci zahynuli, a byl ochoten zaplatit za to svým životem. Není z toho snad vidět jeho odvaha, pokora a láska?

10. Co se stalo, když Jehova obnovil Jonášovo pověření?

10 Nakonec Jehova Jonáše zachránil. Znamenala Jonášova předchozí reakce, že už není způsobilý, aby ještě někdy sloužil jako Boží představitel? Ne. Jehova projevil milosrdenství a lásku, a znovu proroka pověřil, aby kázal obyvatelům Ninive. Když tam Jonáš dorazil, odvážně tamějším lidem řekl, že jejich velká špatnost neušla Boží pozornosti a že Ninive bude za čtyřicet dní zničeno. (Jonáš 1:2; 3:4) Když obyvatelé města slyšeli Jonášovo jednoznačné poselství, činili pokání, a město bylo ušetřeno.

11. Z čeho je patrné, že Jonáš získal cenné poučení?

11 Jonáš se však stále ještě nedíval na věci správně. Jehova byl ovšem trpělivý a prostřednictvím názorného příkladu pomohl Jonášovi pochopit, že se nedívá pouze na vnější vzhled, ale zkoumá srdce. (Jonáš 4:5–11) Z toho, co Jonáš prožil, získal cenné poučení. Je to patrné z upřímné zprávy, kterou sám sepsal. To, že byl ochoten podrobně psát i o svých zahanbujících nedostatcích, je dalším důkazem jeho pokory. A k přiznání chyby je potřebná také odvaha.

12. (a) Jak víme, že Ježíš se dívá na lidi stejně jako Jehova? (b) Jak bychom se my měli dívat na lidi, kterým kážeme dobrou zprávu? (Viz rámeček na straně 18.)

12 O jedné události z Jonášova života se o staletí později zmínil v pozitivním smyslu Ježíš Kristus. Řekl: „Právě jako byl Jonáš v břiše obrovské ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka v srdci země tři dny a tři noci.“  (Matouš 12:40) Až bude Jonáš vzkříšen, dozví se, že tuto temnou dobu v jeho vlastním životě přirovnal Ježíš k době, po kterou měl on sám být v hrobce. Jistě rádi sloužíme Bohu, který nezanevře na své služebníky, i když dělají chyby. Žalmista napsal: „Jako otec projevuje milosrdenství svým synům, Jehova projevil milosrdenství těm, kdo se ho bojí. Vždyť sám dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach.“ (Žalm 103:13, 14) A tento „prach“ — tedy i dnešní nedokonalí lidé — může s podporou Božího svatého ducha vykonat opravdu velké dílo.

Vyrovnaný názor na Petra

13. Které rysy Petrovy osobnosti nám mohou přijít na mysl, ale proč si Ježíš vybral Petra za apoštola?

13 Nyní se krátce zamysleme nad druhým příkladem — tím je apoštol Petr. Kdyby vás někdo požádal, abyste Petra popsali, napadlo by vás hned, že byl unáhlený, impulzivní, nebo dokonce opovážlivý? Je pravda, že tak někdy jednal. Vybral by si ho však Ježíš za jednoho ze dvanácti apoštolů, kdyby Petr opravdu byl unáhlený, impulzivní nebo opovážlivý? (Lukáš 6:12–14) Samozřejmě, že ne. Ježíš se nepochybně nedíval na Petrovy nedostatky, ale zaměřoval se na jeho dobré vlastnosti.

14. (a) Jak je možné vysvětlit Petrovu zjevnou otevřenost? (b) Proč bychom měli být vděční za to, že se Petr tak často na něco ptal?

14 Petr někdy jednal jako mluvčí ostatních apoštolů. Mohlo by se zdát, že tím projevoval nedostatek skromnosti. Ale muselo tomu tak být? Podle některých komentátorů mohl být Petr starší než ostatní apoštolové — možná i starší než sám Ježíš. Pokud to tak opravdu bylo, mohlo by to vysvětlovat, proč Petr často mluvil jako první. (Matouš 16:22) Je zde ale ještě další okolnost. Petr byl duchovně smýšlející člověk. Jeho touha po poznání ho podněcovala k tomu, aby se ptal. A z jeho zvídavosti máme užitek i my. Mnoho cenných výroků, které Ježíš pronesl a které jsou zaznamenány v Bibli, bylo odpovědí na Petrovy otázky. Například když Ježíš mluvil o ‚věrném správci‘, byla to reakce na Petrův dotaz. (Lukáš 12:41–44) Nebo si povšimněte Petrovy otázky: „Všechno jsme opustili a následovali tě; co nás skutečně čeká?“ Ježíš odpověděl povzbuzujícím slibem: „Každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pozemky kvůli mému jménu, dostane mnohonásobně víc a zdědí věčný život.“ (Matouš 15:15; 18:21, 22; 19:27–29)

15. Proč můžeme říci, že Petr byl opravdu věrně oddaný?

15 Petr měl ještě další vynikající vlastnost — byl věrně oddaný. Když mnoho učedníků přestalo Ježíše následovat, protože neporozuměli jedné z jeho nauk, byl to Petr, kdo jménem všech dvanácti apoštolů řekl: „Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života.“ (Jan 6:66–68) Tato slova musela Ježíše  nesmírně potěšit. Později, když zástup přišel Pána zatknout, většina apoštolů utekla. Petr však tento zástup zpovzdálí následoval a vešel až na nádvoří velekněze. Podnítila ho k tomu odvaha, a ne zbabělost. Zatímco byl Ježíš vyslýchán, Petr se připojil ke skupině Židů, kteří se ohřívali u ohně. Tehdy ho poznal jeden z veleknězových otroků a obvinil ho, že i on byl s Ježíšem. Je pravda, že Petr svého Pána zapřel, ale nezapomeňme, že do této nebezpečné situace se dostal kvůli své věrné oddanosti a kvůli starosti, kterou o Ježíše měl. Takovému nebezpečí se většina apoštolů vůbec neodvážila vystavit. (Jan 18:15–27)

16. Z jakého praktického důvodu jsme uvažovali o dobrých vlastnostech Jonáše a Petra?

16 Dobré vlastnosti, které Petr měl, neporovnatelně převažovaly nad jeho nedostatky. To platí také o Jonášovi. Na oba tyto muže jsme se podívali z mnohem pozitivnějšího hlediska, než je běžné. Podobně musíme pracovat na tom, abychom pozitivněji hodnotili své duchovní bratry a sestry. Budeme k nim potom mít lepší vztah. Proč je to opravdu potřebné?

Praktické uplatnění pro nás

17, 18. (a) Proč může mezi křesťany docházet k neshodám? (b) Které biblické rady nám mohou pomoci vyřešit neshody se spoluvěřícími?

17 Jehovovi dnes jednotně slouží muži, ženy i děti z různých ekonomických vrstev. Tito lidé mají různé vzdělání a patří k různým rasám. (Zjevení 7:9, 10) V křesťanském sboru se tedy setkáváme s rozmanitými povahami. Všichni Bohu sloužíme v těsném společenství, a proto někdy může dojít k neshodám. (Římanům 12:10; Filipanům 2:3)

18 Nedostatky našich bratrů sice vidíme, ale nezaměřujeme se na ně. Ze všech sil se snažíme napodobovat Jehovu. Žalmista o něm zpíval: „Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát?“ (Žalm 130:3) Nezabýváme se povahovými rysy, které by nás mohly rozdělovat, ale naopak usilujeme „o věci, které působí k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému budování“. (Římanům 14:19) Usilovně pracujeme na tom, abychom lidi kolem sebe viděli tak, jak je vidí Jehova — nezaměřujeme se tedy na jejich nedostatky, ale na jejich dobré vlastnosti. To nám pomáhá, abychom ‚dále snášeli jeden druhého‘. (Kolosanům 3:13)

19. Vyjmenujte jednotlivé kroky, které křesťan může podniknout, aby vyřešil vážnou neshodu.

19 Co když dojde k nedorozumění, které prostě nedokážeme jen tak přejít? (Žalm 4:4) Stalo se mezi vámi a vaším spoluvěřícím něco takového? Co kdybyste se ten problém pokusili vyřešit? (1. Mojžíšova 32:13–15) Nejdříve se v modlitbě obraťte k Jehovovi a poproste ho o vedení. Pak za tímto spoluvěřícím jděte, myslete na to, co je v něm dobrého, a oslovte ho s „mírností, jež patří k moudrosti“. (Jakub 3:13) Řekněte mu, že se s ním chcete smířit. Pamatujte na inspirovanou radu, že máme být ‚rychlí k slyšení, pomalí k mluvení, pomalí k zlobě‘. (Jakub 1:19) Poučení, abychom byli ‚pomalí k zlobě‘, naznačuje, že ten druhý může udělat nebo říci něco, co by nás mohlo rozzlobit. Pokud se to stane, proste Jehovu, aby vám pomohl zachovat sebeovládání. (Galaťanům 5:22, 23) Nechte svého bratra mluvit, a pozorně naslouchejte. Nepřerušujte ho, i kdyby říkal něco, s čím nesouhlasíte. Jeho názor možná nebude správný, ale je to jeho názor. Snažte se problém  vidět tak, jak jej vidí on. To může docela dobře znamenat, že sami sebe uvidíte očima svého bratra. (Přísloví 18:17)

20. Když řešíme neshody, jaké další kroky mohou přispět k usmíření?

20 Až přijde řada na vás, mluvte laskavě. (Kolosanům 4:6) Řekněte svému bratrovi, čeho si na něm vážíte. Omluvte se za cokoli, čím jste k nedorozumění sami přispěli. Pokud vaše pokorná snaha povede k usmíření, děkujte Jehovovi. Když vaše snaha vyjde naprázdno, dále Jehovu proste o vedení a hledejte další příležitosti ke smíření. (Římanům 12:18)

21. Čím vám tento studijní článek pomohl vidět druhé tak, jak je vidí Jehova?

21 Jehova všechny své služebníky miluje. S radostí používá každého z nás, takže mu můžeme sloužit, ačkoli máme své nedostatky. Když se budeme více dozvídat o tom, jak se na druhé dívá Jehova, naše láska k bratrům a sestrám poroste. Jestliže naše láska k některému spolukřesťanovi ochladla, je možné ji obnovit. Vědomě se tedy snažme dívat se na druhé pozitivně — ano, vidět je tak, jak je vidí Jehova. Opravdu to povede k velkému požehnání!

[Poznámky pod čarou]

^ 1. odst. Později se jasně ukázalo, že urostlý Eliab neměl vlastnosti potřebné k tomu, aby byl dobrým králem Izraele. Když filištínský obr Goliat vyzýval Izraelity k boji, Eliab se choval zbaběle, stejně jako ostatní izraelští muži. (1. Samuelova 17:11, 28–30)

^ 7. odst. Jeroboam II. podnikl významná dobyvatelská tažení a získal zpět území, které Izraeli dříve patřilo. Díky tributu, který pravděpodobně vybíral, tento král značně zvětšil bohatství severního království. (2. Samuelova 8:6; 2. Královská 14:23–28; 2. Paralipomenon 8:3, 4; Amos 6:2)

Jak bys odpověděl?

• Jak se Jehova dívá na nedostatky svých služebníků?

• Kterých dobrých vlastností sis všiml u Jonáše a Petra?

• Jaký názor na své křesťanské bratry chceš stále mít?

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 18]

Přemýšlejte o tom, jak se druzí jeví Bohu

Když rozjímáte o biblické zprávě o Jonášovi, docházíte k závěru, že byste se na lidi, kterým kážete dobrou zprávu, měli dívat jinak? Možná vám připadají lhostejní nebo spokojení sami se sebou, tak jako byli Izraelité, nebo možná i odporují Božímu poselství. Ale jak se jeví Jehovovi Bohu? I někteří z těch, kdo mají v tomto systému věcí nějaké významné postavení, se jednoho dne mohou obrátit k Jehovovi, tak jako ninivský král, který reagoval na Jonášovo kázání a činil pokání. (Jonáš 3:6, 7)

[Obrázek na straně 15]

Vidíš druhé tak, jak je vidí Jehova?

[Obrázek na straně 16 a 17]

Ježíš se o Jonášově zážitku zmínil v pozitivním smyslu