Přejít k článku

Přejít na obsah

Otázky čtenářů

Otázky čtenářů

 Otázky čtenářů

Proč je u Izajáše 30:21 řečeno, že Jehovovo slovo přichází z místa „za tebou“, jestliže předcházející verš říká, že „tvé oči se stanou očima, které uvidí tvého Vznešeného Učitele“, a poukazuje tedy na to, že Jehova je vpředu?

Izajáše 30:20, 21 čteme: „Tvůj Vznešený Učitel [se] již nebude schovávat a tvé oči se stanou očima, které uvidí tvého Vznešeného Učitele. A tvé vlastní uši uslyší za tebou slovo, jež říká: ‚To je ta cesta. Choďte po ní‘, v případě, že byste měli jít doprava, nebo v případě, že byste měli jít doleva.“

Jestliže chápeme text doslovně, čtenář vidí Jehovu, Vznešeného Učitele, před sebou, ale jeho hlas slyší za sebou. Slova však mají obrazný význam, a takto bychom jim tedy měli rozumět.

Způsob, jak je myšlenka vyjádřena ve dvacátém verši, navozuje představu služebníka, který slouží svému pánovi a je vždy připraven jednat podle jeho pokynů. Podobně jako služebník, který pozorně sleduje ruku svého pána, aby rozeznal každý náznak jeho vůle, Jehovův lid dnes bedlivě upírá zrak k biblickým pokynům, které Jehova postupně poskytuje prostřednictvím své pozemské organizace. (Žalm 123:1, 2) Ano, Boží služebníci se řídí jeho vedením a dávají dobrý pozor na všechno, co Jehova ukazuje prostřednictvím svého ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45–47)

Co potom může být tím slovem, které jeho služebníci slyší zezadu? Je rozumné usuzovat, že hlas, který je slyšet zezadu, je Boží hlas z minulosti. Ten mluví prostřednictvím Božího psaného slova objasňovaného Božím ‚věrným správcem‘. (Lukáš 12:42) Dnešní Boží služebníci slyší Boží hlas, když pilně studují Bibli a uplatňují její zásady ve svém životě. Používají přitom publikace, které připravil „věrný a rozvážný otrok“ neboli „věrný správce“. Jestliže s důvěrou očekávají, že jim Vznešený Učitel poskytne v pravý čas potřebné vedení, a jestliže studují Boží slovo, jež bylo napsáno před mnoha staletími, pak v obrazném smyslu vidí svého Učitele před sebou a slyší jeho hlas za sebou. (Římanům 15:4)