Přejít k článku

Přejít na obsah

Oltář — Jaká je jeho úloha při uctívání?

Oltář — Jaká je jeho úloha při uctívání?

 Oltář — Jaká je jeho úloha při uctívání?

DOMNÍVÁTE se, že při uctívání Boha má pro vás oltář důležitou úlohu? Mnozí lidé, kteří v křesťanstvu chodí do kostela, soustřeďují svou pozornost právě na oltář. Přemýšleli jste někdy o tom, co se o používání oltářů při uctívání můžeme dozvědět z Bible?

První oltář, o němž se Bible zmiňuje, postavil Noe, když vyšel po potopě z archy, ve které přežil. Na tomto oltáři obětoval zvířata. * (1. Mojžíšova 8:20)

Když v Babelu došlo ke zmatení jazyků, lidé se rozptýlili po celém povrchu země. (1. Mojžíšova 11:1–9) Měli vrozený sklon uctívat vyšší moc, a proto se snažili přibližovat se k Bohu, jehož však znali stále méně — chtěli ho jakoby poslepu „nahmatat“. (Skutky 17:27; Římanům 2:14, 15) Mnohé národy již od doby Noemovy stavěly oltáře svým božstvům. Lidé různých náboženství, žijící v různých kulturách, používali oltáře při falešném uctívání. Lidé, kteří byli odcizeni pravému Bohu, někdy používali oltáře při hrozných rituálech, při nichž byli obětováni lidé, a dokonce i děti. Někteří izraelští králové opustili Jehovu, a pak stavěli oltáře pohanským bohům, například Baalovi. (1. Královská 16:29–32) Ale jakou úlohu mají oltáře při pravém uctívání?

Oltáře a pravé uctívání v Izraeli

Po Noemovi stavěli oltáře i jiní věrní muži a používali je při uctívání pravého Boha, Jehovy. Abraham postavil oltář v Šekemu, potom na jednom místě blízko Betelu, později v Hebronu a na hoře Moria, kde obětoval berana, kterého Bůh opatřil místo Izáka. Z vlastní iniciativy později postavili oltáře Izák, Jákob a Mojžíš, a použili je při uctívání Boha. (1. Mojžíšova 12:6–8; 13:3, 18; 22:9–13; 26:23–25; 33:18–20; 35:1, 3, 7; 2. Mojžíšova 17:15, 16; 24:4–8)

Když dal Bůh izraelskému lidu svůj Zákon, přikázal, aby postavili svatostánek — přenosný stan, kterému se také říkalo „stan setkání“. Ten byl hlavní součástí Jehovova opatření pro to, aby k němu mohl izraelský národ přistupovat. (2. Mojžíšova 39:32, 40) Svatostánek neboli stan měl dva oltáře. Oltář pro zápalné oběti, zhotovený z akáciového dřeva a potažený mědí, byl umístěn před vchodem  a používal se pro obětování zvířat. (2. Mojžíšova 27:1–8; 39:39; 40:6, 29) Oltář pro kadidlo, zhotovený rovněž z akáciového dřeva, ale potažený zlatem, byl umístěn uvnitř svatostánku před oponou oddělující Nejsvětější. (2. Mojžíšova 30:1–6; 39:38; 40:5, 26, 27) Dvakrát denně, ráno a večer, se na něm pálilo zvláštní kadidlo. (2. Mojžíšova 30:7–9) Dva oltáře měl podle vzoru svatostánku i trvalý chrám, který vybudoval král Šalomoun.

‚Pravý stan‘ a symbolický oltář

Zákon, který dal Jehova Izraeli, zdaleka nebyl jen souborem pravidel, jimiž se lidé měli řídit ve svém životě a když se přibližovali k Bohu v modlitbě a když mu přinášeli oběti. Mnohá opatření obsažená v tomto Zákonu byla — jak řekl apoštol Pavel — ‚předobrazným znázorněním‘, „podobenstvím“ neboli ‚stínem nebeských věcí‘. (Hebrejcům 8:3–5; 9:9; 10:1; Kolosanům 2:17) Jinými slovy, mnohé stránky Zákona byly pro Izraelity nejen vodítkem až do příchodu Krista, ale byly také předzvěstí toho, jak budou prostřednictvím Ježíše Krista splněny Boží záměry. (Galaťanům 3:24) Ano, různé stránky Zákona měly prorockou hodnotu. Například beránek Pasach, jehož krev byla použita jako znamení záchrany pro Izraelity, byl předobrazem Ježíše Krista. Ten je ‚Božím Beránkem, který snímá hřích světa‘. Jeho krev byla vylita proto, aby nás osvobodila od hříchu. (Jan 1:29; Efezanům 1:7)

Mnohé věci související se svatostánkem a s chrámovou službou byly znázorněním duchovních skutečností. (Hebrejcům 8:5; 9:23) Vždyť Pavel píše o ‚pravém stanu, který postavil Jehova, a ne člověk‘. Pokračuje: „Kristus jako velekněz dobrých věcí, které nastaly, přišel skrze větší a dokonalejší stan, ne udělaný rukama, totiž ne z tohoto stvoření.“ (Hebrejcům 8:2; 9:11) ‚Větším a dokonalejším stanem‘ bylo Jehovovo velké duchovní chrámové uspořádání. Biblický jazyk ukazuje, že velký duchovní chrám je uspořádání, díky kterému mohou lidé přicházet k Jehovovi na základě usmiřující oběti Ježíše Krista. (Hebrejcům 9:2–10, 23–28)

Z Božího slova tedy poznáváme, že Zákon obsahoval některá opatření a normy, jež znázorňují větší a významnější duchovní skutečnosti. Tím jistě vzrůstá naše víra v inspirovanost Bible. Zvyšuje se také naše ocenění pro Boží moudrost, která se v Písmu projevuje jedinečným způsobem. (Římanům 11:33; 2. Timoteovi 3:16)

Prorocký význam má i oltář pro zápalnou oběť. Zdá se, že představuje Boží „vůli“ neboli jeho ochotu přijmout Ježíšovu dokonalou lidskou oběť. (Hebrejcům 10:1–10)

Později v knize Hebrejcům uvádí Pavel zajímavá slova: „Máme oltář, z něhož nemají autoritu jíst ti, kteří konají posvátnou službu ve stanu.“ (Hebrejcům 13:10) O kterém oltáři zde mluvil?

Mnozí katoličtí komentátoři tvrdí, že oltář, o kterém je zmínka v Hebrejcům 13:10, je oltář používaný pro eucharistii, „svátost“, jež spočívá v tom, že se při mši údajně obnovuje Kristova oběť. Z kontextu je však patrné, že oltář, o kterém zde Pavel pojednával,  je symbolický. Výrazu „oltář“, jak je použit v tomto textu, připisuje symbolický význam několik učenců. Podle názoru jezuity Giuseppa Bonsirvena „to dokonale odpovídá celé symbolice epištoly [Hebrejcům]“. Tento autor říká: „V křesťanském jazyce je slovo ‚oltář‘ původně používáno v duchovním smyslu, a teprve po Irenaeovi a zejména po Tertullianovi a sv. Cypriánovi se používá na eucharistii, a přesněji na stůl pro eucharistii.“

Jeden katolický časopis vysvětluje, že používání oltářů se rozšířilo v „éře konstantinovské“ ve spojitosti s „budováním bazilik“. Časopis Rivista di Archeologia Cristiana uvedl: „Je jisté, že v průběhu prvních dvou století nelze mluvit o pevně určeném místě uctívání, ale o liturgických shromážděních, jež se konala v soukromých domech..., v místnostech, které byly po skončení obřadu ihned používány ke svému původnímu účelu.“

Jak se oltář používá v křesťanstvu

Katolický časopis La Civiltà Cattolica uvádí: „Oltář je ústředním místem nejen církevní budovy, ale také církevního života.“ Ježíš Kristus však nezavedl ani jediný náboženský obřad, který by se měl provádět u oltáře. Ani svým učedníkům nepřikázal, aby prováděli obřady, při nichž by používali oltář. U Matouše 5:23, 24 a na několika jiných místech je sice uvedeno, že se Ježíš zmínil o oltáři, ale vždy to je v souvislosti s všeobecně uplatňovanými náboženskými zvyklostmi Židů. Ježíš se nezmiňuje o tom, že by oltář měli při uctívání Boha používat jeho následovníci.

Americký historik George Foot Moore (1851–1931) napsal: „Hlavní rysy křesťanského uctívání byly stále stejné, ale jednoduché obřady, které popsal Justin v polovině druhého století, byly během doby propracovány tak, že z nich vznikl okázalý kult.“ Katolické rituály a veřejné náboženské obřady jsou tak početné a tak složité, že v katolických seminářích tvoří samostatný studijní předmět — liturgii. Moore pokračoval: „Tato tendence, vlastní všem rituálům, byla velmi podporována vlivem Starého Zákona, když křesťanské duchovenstvo začalo být považováno za nástupce kněžstva židovského náboženství. Nádherné roucho velekněze, obřadní roucha ostatních kněží, slavnostní průvody, sbor levitských zpěváků přednášejících žalmy, oblak kadidla z houpajících se kadidelnic — to všechno vypadalo jako božský model náboženského uctívání, který dal církvi oprávnění soupeřit s pompou starověkých kultů.“

Možná budete překvapeni, když se dozvíte, že mnohé rituály, ceremonie, ornáty a rozmanité předměty, jež jsou používány v různých církvích, neodpovídají křesťanským naukám evangelií, ale zvykům a rituálům Židů a pohanů. V díle Enciclopedia Cattolica se uvádí, že katolicismus „zdědil používání oltářů od judaismu a zčásti od pohanství“. Minucius Felix, apologeta, který žil ve třetím století n. l., napsal, že křesťané nemají ‚ani chrámy, ani oltáře‘. Encyklopedický slovník Religioni e Miti (Náboženství a mýty) se vyjadřuje podobně: „První křesťané zavrhovali používání oltáře, aby svůj způsob uctívání odlišili od židovského a pohanského.“

Křesťanství bylo založeno především na zásadách, jež měly být uznávány a uplatňovány v každodenním životě a v každé zemi. Proto už nebylo zapotřebí žádného pozemského svatého města ani doslovného chrámu s oltáři, ani žádných církevních hodnostářů oděných do vznešených ornátů. „Přichází hodina,“ řekl Ježíš, „kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. ... Praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou.“ (Jan 4:21, 23) Mnohé církve však provádějí složité obřady a používají oltáře, a tak ignorují Ježíšova slova o tom, jak má být uctíván pravý Bůh.

[Poznámka pod čarou]

^ 3. odst. Předtím Jehovovi přinesli oběti Kain a Abel, a je možné, že obětovali na oltářích. (1. Mojžíšova 4:3, 4)