Přejít k článku

Přejít na obsah

Otázky čtenářů

Otázky čtenářů

 Otázky čtenářů

Co měl Pavel na mysli, když řekl: „Kdykoli . . . jíte tento chléb a pijete tento pohár.“

Pavel psal o tom, jak byla zavedena Slavnost na památku Ježíšovy smrti, a v té souvislosti uvedl: „Kdykoli ... jíte tento chléb a pijete tento pohár, ohlašujete Pánovu smrt, dokud on nepřijde.“ (1. Korinťanům 11:25, 26) Podle názoru některých lidí slovo „kdykoli“ zde naznačuje, že by se Kristova smrt měla připomínat často, tedy mnohokrát. Proto ji slaví častěji než jednou v roce. Mínil Pavel, že se to tak má dělat?

Od chvíle, kdy Ježíš zavedl slavnost na památku své smrti, uplynulo už téměř 2 000 let. I když se Památná slavnost slaví jen jednou za rok, znamená to, že od roku 33 n. l. již byla slavena mnohokrát. V kontextu slov zaznamenaných v 1. Korinťanům 11:25, 26 však Pavel nepojednával o tom, jak často se má Památná slavnost slavit, ale jakým způsobem se to má dělat. Původní, zde použité řecké slovo není pol·laʹkis, což znamená „hojně“ neboli „často“. Pavel použil slovo ho·saʹkis, jež znamená doslova „kolikrátkoli“, tedy „kdykoli“, „pokaždé když“. Pavel tedy vlastně řekl: ‚Pokaždé, když to děláte, ohlašujete Pánovu smrt.‘ *

Jak často by se tedy Slavnost na památku Ježíšovy smrti měla slavit? Je vhodné slavit ji jen jednou za rok. Jde skutečně o vzpomínkovou slavnost, a takové slavnosti se obvykle konají jednou za rok. Navíc Ježíš zemřel v den židovského Pasachu, a tento svátek se také držel jednou za rok. Pavel výstižně napsal o Ježíšovi, že to je „Kristus, náš pasach“, protože Ježíšova obětní smrt otevřela cestu k životu pro duchovní Izrael, stejně jako první oběť Pasach zachovala v Egyptě naživu židovské prvorozené a otevřela národu cestu k osvobození z otroctví. (1. Korinťanům 5:7; Galaťanům 6:16) Tato spojitost s každoročním židovským Pasachem je dalším dokladem toho, že se Slavnost na památku Ježíšovy smrti má slavit jen jednou za rok.

Navíc Pavel spojil Ježíšovu smrt ještě s dalším židovským svátkem, s Dnem smíření. V dopise Hebrejcům 9:25, 26 čteme: „Není to ani proto, aby se [Ježíš] obětoval často, jako velekněz skutečně vstupuje rok co rok [v Den smíření] do svatého místa s krví, která není jeho vlastní. ... Nyní se však zjevil jednou provždy, při závěru systémů věcí, aby odstranil hřích tím, že obětoval sám sebe.“ Oběť, která se přinášela jednou ročně v Den smíření, byla nahrazena obětí Ježíšovou, a proto je správné, že se Slavnost na památku Ježíšovy smrti slaví také jednou ročně. Neexistuje žádný biblický důvod pro to, aby se Památná slavnost slavila častěji.

Tomu odpovídá i sdělení historika Johna Laurence von Mosheima, který napsal, že počátkem druhého století byli křesťané v Malé Asii zvyklí slavit Slavnost na památku Ježíšovy smrti „čtrnáctého dne prvního židovského měsíce [nisanu]“. Zvyk slavit ji častěji než jednou za rok se v křesťanstvu ujal teprve v pozdějších letech.

[Poznámka pod čarou]

^ 4. odst. Srovnejme to se zprávou v 1. Samuelově 1:3, 7. Výraz „pokaždé, když“, který je uveden v moderním překladu z hebrejštiny, se vztahuje na událost, k níž docházelo „rok co rok“ neboli jednou za rok, když Elkana se svými dvěma manželkami přicházel ke svatostánku v Šilu.