Přejít k článku

Přejít na obsah

Znáte Šafana a jeho rodinu?

Znáte Šafana a jeho rodinu?

 Znáte Šafana a jeho rodinu?

POVŠIMLI jste si při čtení Bible zmínek o Šafanovi a o některých členech jeho vlivné rodiny? Kdo byli tito lidé? Co dělali? Čemu se od nich můžeme naučit?

„Šafana, syna Acaljáše, syna Mešullamova“ nám Bible představuje ve spojitosti s obnovou pravého uctívání, o kterou se asi v roce 642 př. n. l. zasadil Josijáš. (2. Královská 22:3) Zprávy o událostech, k nimž došlo v následujících 36 letech, tedy až do zničení Jeruzaléma roku 607 př. n. l., nás seznamují se čtyřmi Šafanovými syny, Achikamem, Elasou, Gemarjášem a Jaazanjášem, a s jeho dvěma vnuky, Mikajášem a Gedaljášem. (Viz tabulku.) „Šafanova rodina byla v čele privilegované vrstvy státních úředníků [v judském království] a její členové zastávali postavení královských písařů od doby Josijášovy až do Vyhnanství,“ vysvětluje Encyclopaedia Judaica. Přehled biblických zmínek o Šafanovi a jeho rodině nám pomůže pochopit, jak tito lidé podporovali proroka Jeremjáše a pravé uctívání Jehovy.

Šafan podporuje pravé uctívání

V roce 642 př. n. l., když bylo králi Josijášovi asi 25 let, vidíme Šafana v úloze králova tajemníka a opisovače. (Jeremjáš 36:10) Co jeho práce zahrnovala? Výše uvedená encyklopedie vysvětluje, že královský písař a tajemník byl královým blízkým rádcem, měl na starosti finanční záležitosti, byl zkušeným diplomatem a vyznal se v zahraničních věcech, v mezinárodním právu i v uzavírání obchodních dohod. Jako králův tajemník byl tedy Šafan jedním z nejvlivnějších mužů v království.

O deset let dříve začal mladý Josijáš „pátrat po Bohu svého praotce Davida“. Šafan byl nepochybně daleko starší než Josijáš, a proto mu mohl dávat dobré duchovní rady a podpořit jeho první kampaň za obnovu pravého uctívání. * (2. Paralipomenon 34:1–8)

Při opravování chrámu byla nalezena ‚samotná kniha zákona‘ a Šafan „ji začal před králem číst“. Když Josijáš slyšel, o čem tato kniha pojednává, zděsil se, a vyslal delegaci důvěryhodných mužů k prorokyni Chuldě, aby se ohledně této knihy dotázali Jehovy. Šafanovi a jeho synu Achikamovi projevil král důvěru a zařadil je do této delegace. (2. Královská 22:8–14; 2. Paralipomenon 34:14–22)

Toto je v Písmu jediná zpráva o Šafanových činech. Jiné biblické verše se o něm zmiňují pouze jako o otci nebo dědovi. Šafanovi potomci se dostali do úzkého kontaktu s prorokem Jeremjášem.

Achikam a Gedaljáš

Jak již bylo uvedeno, první zmínka o Šafanovu synu Achikamovi je ve spojitosti s delegací, jež byla vyslána k prorokyni Chuldě. Jeden výkladový slovník o tom říká: „V hebrejské Bibli sice není uveden Achikamův titul,  ale je zřejmé, že tento muž zastával vysoké postavení.“

Asi patnáct let po této události byl ohrožen život proroka Jeremjáše. Když tento prorok upozorňoval lid, že Jehova má v úmyslu zničit Jeruzalém, „kněží a proroci a všechen lid“ se ho „chopili a řekli: ‚Určitě zemřeš.‘“ Co se stalo potom? Zpráva pokračuje: „Byla [to] ruka Achikama, syna Šafanova, která se prokázala být s Jeremjášem, aby nebyl vydán do ruky lidu a nebyl usmrcen.“ (Jeremjáš 26:1–24) Co se z toho dozvídáme? The Anchor Bible Dictionary vysvětluje: „Tato událost svědčí nejen o tom, že Achikam byl vlivný muž, ale také o tom, že byl Jeremjášovi příznivě nakloněn, stejně jako jiní členové Šafanovy rodiny.“

Asi o 20 let později, když Babylóňané v roce 607 př. n. l. zničili Jeruzalém a většinu obyvatel odvedli do vyhnanství, byl Šafanův vnuk Gedaljáš, syn Achikama, jmenován místodržitelem nad zbývajícími Židy. Projevil tento muž o Jeremjáše zájem podobně jako jiní členové Šafanovy rodiny? Biblická zpráva říká: „A tak Jeremjáš přišel ke Gedaljášovi, synu Achikamovu, do Micpy a usídlil se u něho.“ Za několik měsíců byl Gedaljáš zabit a zbylí Židé, kteří se stěhovali do Egypta, vzali Jeremjáše s sebou. (Jeremjáš 40:5–7; 41:1, 2; 43:4–7)

Gemarjáš a Mikajáš

Šafanův syn Gemarjáš a vnuk Mikajáš měli významnou úlohu při událostech, jež jsou popsány ve 36. kapitole Jeremjáše. Bylo to kolem roku 624 př. n. l., v pátém roce krále Jehojakima. V Jehovově domě, „v jídelně Gemarjáše, syna ... Šafana“, četl Jeremjášův tajemník Baruk nahlas Jeremjášova slova. A tak „Mikajáš, syn Gemarjáše, syna Šafanova, uslyšel všechna Jehovova slova z knihy“. (Jeremjáš 36:9–11)

Mikajáš upozornil svého otce a všechna ostatní knížata na tento svitek a všichni chtěli slyšet, co je v něm řečeno. Jak reagovali? „Sotva vyslechli všechna slova, stalo se, že na sebe pohlédli s děsem; a přistoupili k tomu, aby řekli Barukovi: ‚Zcela jistě povíme všechna ta slova králi.‘“ Než však o tom králi řekli, poradili Barukovi: „Jdi, skryj se, ty i Jeremjáš, takže vůbec nikdo nebude vědět, kde jste.“ (Jeremjáš 36:12–19)

Jak se dalo očekávat, král zavrhl poselství obsažené ve svitku, a tento svitek po kouskách spálil. Někteří z knížat, včetně Šafanova syna Gemarjáše, „naléhali na krále, aby svitek nepálil, ale nenaslouchal jim“. (Jeremjáš 36:21–25) V knize Jeremiah—An Archaeological Companion se z toho vyvozuje, že „Gemarjáš  se u dvora krále Jehojakima pevně zastával Jeremjáše“.

Elasa a Jaazanjáš

V roce 617 př. n. l. ovládl judské království Babylón. ‚Všechna knížata a všichni stateční, silní muži a také každý řemeslník a stavitel bašt‘ — tisíce Židů —, ti všichni byli odvedeni do vyhnanství a s nimi i prorok Ezekiel. Novým vazalským králem se stal Mattanjáš, jemuž Babylóňané změnili jméno na Sedekjáš. (2. Královská 24:12–17) Později Sedekjáš vyslal do Babylóna delegaci, jejímž členem byl i Šafanův syn Elasa. Jeremjáš svěřil Elasovi dopis, který obsahoval důležité poselství od Jehovy určené Židům ve vyhnanství. (Jeremjáš 29:1–3)

Biblická zpráva tedy ukazuje, že Šafan, tři z jeho synů a dva z jeho vnuků využili svého vlivného postavení k tomu, aby podpořili pravé uctívání a věrného proroka Jeremjáše. A co Šafanův syn Jaazanjáš? Na rozdíl od ostatních členů Šafanovy rodiny se zřejmě zapojil do modlářského uctívání. Když byl prorok Ezekiel šestým rokem ve vyhnanství v Babylóně, tedy asi v roce 612 př. n. l., měl vidění, v němž 70 mužů pálilo kadidlo před modlami v jeruzalémském chrámu. Byl mezi nimi také Jaazanjáš, který je jako jediný uveden jménem. To by mohlo naznačovat, že v této skupině zaujímal význačné místo. (Ezekiel 8:1, 9–12) Na Jaazanjášově příkladu je vidět, že ne každý, kdo je vychován v bohabojné rodině, se zaručeně stane věrným ctitelem Jehovy. Za svůj způsob jednání zodpovídá každý sám. (2. Korinťanům 5:10)

Historické doklady o Šafanovi a jeho rodině

V době, kdy Šafan a jeho rodina měli podíl na událostech, které se odehrávaly v Jeruzalémě, bylo již v Judě běžné používat pečeti. Pečeti sloužily k potvrzování nebo označování dokumentů a vyráběly se z drahých kamenů, kovu, ze slonoviny nebo ze skla. Obvykle na nich bylo vyryto jméno majitele pečeti, jméno jeho otce a někdy i majitelův titul.

Byly nalezeny stovky hliněných předmětů s otisky hebrejských pečetí. Profesor Nahman Avigad, znalec hebrejské epigrafiky, což je věda zabývající se starověkými nápisy, vysvětluje: „Nápisy na pečetích jsou  jediným hebrejským epigrafickým pramenem, který se zmiňuje o osobách známých z Bible.“ Byly nalezeny nějaké takové nápisy, které by se zmiňovaly o Šafanovi nebo o členech jeho rodiny? Ano, jména Šafana a jeho syna Gemarjáše jsou uvedena na pečeti vyobrazené na stranách 19 a 21.

Znalci také říkají, že na otiscích pečetí jsou pravděpodobně zmínky také o čtyřech dalších členech této rodiny — o Šafanovu otci Acaljášovi, o Šafanovu synu Achikamovi, o Gemarjášovi, který byl rovněž Šafanovým synem, a o Gedaljášovi, o němž nápis na otisku pečeti patrně říká, že měl dohled „nad Domem“. Tato čtvrtá pečeť se přisuzuje Šafanovu vnuku Gedaljášovi i přesto, že zde není zmínka o Achikamovi, Gedaljášovu otci. Gedaljášův titul uvedený na otisku pečeti ukazuje, že tento muž byl jedním z nejvyšších státních úředníků.

A poučení pro nás?

Šafan a jeho rodina využívali svého vlivného postavení k tomu, aby podporovali pravé uctívání a věrného Jeremjáše. Jsou v tomto směru opravdu znamenitým příkladem. Také my můžeme využívat svých hmotných prostředků a svého vlivu k podpoře Jehovovy organizace a našich spoluvěřících.

Jestliže Bibli nejen pravidelně čteme, ale také ji do hloubky zkoumáme, obohacuje nás to a posiluje se tím naše víra. Seznamujeme se přitom s takovými starověkými Jehovovými svědky, jako byl Šafan a členové jeho rodiny. Také oni patří k ‚velkému oblaku svědků‘, jejichž příklad můžeme napodobovat. (Hebrejcům 12:1)

[Poznámka pod čarou]

^ 6. odst. Když bylo Josijášovi asi 25 let, byl Šafanův syn Achikam už dospělým mužem, a z toho vyplývá, že Šafan musel být mnohem starší než Josijáš. (2. Královská 22:1–3, 11–14)

[Rámeček na straně 22]

Chulda — vlivná prorokyně

Když král Josijáš vyslechl čtení ‚samotné knihy zákona‘, která byla nalezena v chrámu, nařídil Šafanovi a čtyřem dalším vysoce postaveným úředníkům, aby se na tuto knihu ‚dotázali Jehovy‘. (2. Královská 22:8–20) Kam mohla tato delegace jít pro odpověď? V Judě tehdy žil Jeremjáš a snad také Nahum a Sefanjáš — ti všichni byli proroky i pisateli Bible. Delegace však navštívila prorokyni Chuldu.

Kniha Jerusalem—An Archaeological Biography k tomu říká: „Na této epizodě je pozoruhodné, že se jí účastnily osoby obojího pohlaví, a vůbec nikdo se nad tím nepozastavil. Nikdo nepovažoval ani v nejmenším za nevhodné, že výbor skládající se pouze z mužů přináší svitek Zákona k ženě, aby jim řekla, jak se na to mají dívat. Když prohlásila, že to je Pánovo slovo, její autoritu vyjádřit se k této otázce nikdo nezpochybnil. Učenci, kteří posuzují úlohu žen ve starověkém Izraeli, tuto epizodu často přehlížejí.“ Přijaté poselství ovšem pocházelo od Jehovy.

[Nákres a obrázek na straně 21]

(Plně formátovaný text — viz publikaci)

Šafanův rodokmen

Mešullam

Acaljáš

Šafan

↓ ↓ ↓ ↓

Achikam Elasa Gemarjáš Jaazanjáš

↓ ↓

Gedaljáš Mikajáš

[Obrázek na straně 20]

Gemarjáš a někteří jiní prosili Jehojakima, aby nepálil svitek od Jeremjáše

[Obrázek na straně 22]

Jaazanjáš byl sice člen Šafanovy rodiny, ale ve vidění byl spatřen, jak uctívá modly

[Podpisek obrázku na straně 19]

S laskavým svolením Israel Antiquities Authority

[Podpisek obrázku na straně 21]

S laskavým svolením Israel Antiquities Authority