Přejít k článku

Přejít na obsah

Služme dále rameno vedle ramena

Služme dále rameno vedle ramena

 Služme dále rameno vedle ramena

„Změním národům jazyk na čistý, aby všichni vzývali Jehovovo jméno, aby mu sloužili rameno vedle ramena.“ (SEFANJÁŠ 3:9)

1. Jak se splňuje Sefanjáš 3:9?

NA ZEMI se dnes mluví asi 6 000 jazyky. Kromě těchto jazyků existují také různé dialekty neboli místní nářečí. I když lidé mluví jazyky tak rozličnými, jako je například arabština a zuluština, Bůh způsobil něco opravdu úžasného. Umožnil lidem všude na zemi, aby se naučili jediný čistý jazyk a aby jím také mluvili. Splňuje se tak slib daný prostřednictvím proroka Sefanjáše: „[Já, Jehova Bůh] změním národům jazyk na čistý [doslova „čistý ret“, poznámka pod čarou], aby všichni vzývali Jehovovo jméno, aby mu sloužili rameno vedle ramena.“ (Sefanjáš 3:9)

2. Co je ‚čistý jazyk‘ a co je díky němu možné?

2 ‚Čistý jazyk‘ je pravda, kterou Bůh dal zaznamenat do svého Slova, do Bible. Je to zejména pravda o Božím Království, kterým bude posvěceno Jehovovo jméno, ospravedlněna jeho svrchovanost a které přinese lidstvu požehnání. (Matouš 6:9, 10) Čistý jazyk je jediný duchovně neposkvrněný jazyk a mluví jím lidé všech národů a ras. Tito lidé mohou díky čistému jazyku sloužit Jehovovi „rameno vedle ramena“ neboli „jedním ramenem“, jak říká poznámka pod čarou. Slouží mu tedy jednotně a „svorně“. (Heger)

Žádné místo pro stranickost

3. Díky čemu můžeme Jehovovi sloužit jednotně?

3 Velmi si vážíme mnohojazyčné spolupráce, která mezi námi křesťany existuje. Kážeme sice dobrou zprávu o Království v mnoha jazycích, ale sloužíme Jehovovi v jednotě. (Žalm 133:1) To je možné proto, že ať žijeme  na zemi kdekoli, mluvíme jediným čistým jazykem k Jehovově chvále.

4. Proč mezi Božími služebníky nesmí být stranickost?

4 Mezi Božími služebníky nesmí být stranickost. Apoštol Petr to objasnil, když v roce 36 n. l. kázal v domě pohanského důstojníka Kornélia. Řekl tehdy: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35) V křesťanském sboru tedy není místo pro stranickost, žádné skupinky a frakce ani nadržování.

5. Proč je nesprávné vytvářet skupinky a frakce ve sboru?

5 Po své návštěvě v sále Království jedna studentka uvedla: „Církve se obvykle snaží získat příslušníky určité rasy nebo etnické skupiny. ... Avšak svědkové Jehovovi seděli všichni společně, a ne ve skupinkách podle toho, k jaké rase kdo z nich patří.“ Někteří členové sboru ve starověkém Korintu však různé frakce vytvářeli. Vyvolávali rozkoly, a tím bránili působení Božího svatého ducha, který podporuje jednotu a pokoj. (Galaťanům 5:22) Kdybychom ve sboru vytvářeli nějaké skupinky, jednali bychom proti vedení ducha. Mějme proto na paměti slova apoštola Pavla adresovaná Korinťanům: „Vybízím vás, bratři, prostřednictvím jména našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili souhlasně a nebylo mezi vámi rozdělení, ale abyste byli vhodně sjednoceni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem.“ (1. Korinťanům 1:10) Pavel na jednotu kladl důraz i ve svém dopise Efezanům. (Efezanům 4:1–6, 16)

6, 7. Jakou radu dal Jakub v souvislosti s nadržováním a jak ji můžeme uplatňovat?

6 Nestrannost se od křesťanů vyžadovala vždy. (Římanům 2:11) Někteří členové sboru  v prvním století nadržovali bohatým lidem, a proto učedník Jakub napsal: „Moji bratři, nedržíte se víry našeho Pána Ježíše Krista, naší slávy, se skutky nadržování? Jestliže totiž vstoupí do vašeho shromáždění muž se zlatými prsteny a v nádherném oblečení, ale vstoupí i chudý ve špinavém oblečení, avšak vy se díváte příznivě na toho, kdo má na sobě nádherné oblečení, a řeknete: ‚Ty se posaď zde na znamenitém místě‘, a chudému řeknete: ‚Ty zůstaň stát‘, nebo: ‚Posaď se tam u mé podnožky‘, nemáte vlastně mezi sebou třídní rozdíly a nestali jste se soudci, kteří vynášejí ničemná rozhodnutí?“ (Jakub 2:1–4)

7 Jestliže na křesťanské shromáždění přišli jak bohatí nevěřící se zlatými prsteny a v nádherném šatu, tak chudí nevěřící ve špinavém oblečení, dostalo se bohatým zvláštního zacházení. Mohli si sednout „na znamenitém místě“, ale chudým bylo řečeno, aby zůstali stát nebo si sedli na zem k něčím nohám. Bůh však nestranně poskytl Ježíšovu výkupní oběť pro bohaté i pro chudé. (Job 34:19; 2. Korinťanům 5:14) Chceme-li se tedy Jehovovi líbit a sloužit mu rameno vedle ramena, nesmíme nikomu nadržovat ani nesmíme ‚kvůli svému vlastnímu prospěchu obdivovat osobnosti‘. (Juda 4, 16)

Bez reptání

8. Co se stalo proto, že Izraelité reptali?

8 Chceme-li si uchovat jednotu a mít nadále Boží přízeň, musíme jednat podle této Pavlovy rady: „Dále dělejte všechno bez reptání.“ (Filipanům 2:14, 15) Izraelité osvobození z otroctví v Egyptě byli lidé bez víry a reptali proti Mojžíšovi a Áronovi, a tudíž i proti Jehovovi Bohu. Kvůli tomu všichni muži starší dvaceti let, kromě Jozua a Kaleba a Levitů, nevstoupili do Zaslíbené země a zemřeli při čtyřicetiletém putování pustinou. (4. Mojžíšova 14:2, 3, 26–30; 1. Korinťanům 10:10) Za reptání tedy zaplatili velmi vysokou cenu.

9. Co si Miriam způsobila svým reptáním?

9 Z toho je vidět, co se může stát, když reptá celý národ. A co když reptali jednotlivci? Mojžíšova sestra Miriam a její bratr Áron si stěžovali: „Mluvil Jehova jen skrze jediného Mojžíše? Nemluvil také skrze nás?“ Biblická zpráva dodává: „Jehova naslouchal.“ (4. Mojžíšova 12:1, 2) K čemu to vedlo? Miriam, která měla očividně v této stížnosti hlavní slovo, byla Bohem pokořena. Jak? Byla postižena malomocenstvím a musela zůstat vně tábora sedm dní, než byla očištěna. (4. Mojžíšova 12:9–15)

10, 11. K čemu může dojít, když se s reptáním nepřestane? Uveďte příklad.

10 Reptání není jen pouhá stížnost na nějaké nesprávné jednání. Věční reptalové kladou velký důraz na své pocity nebo postavení, a tak obracejí pozornost na sebe, a ne na Boha. Pokud se s takovým jednáním nepřestane, působí rozkoly mezi duchovními bratry a brání jejich úsilí sloužit Jehovovi rameno vedle ramena. Reptalové totiž své stížnosti stále opakují a přitom doufají, že se druzí postaví na jejich stranu.

11 Někdo snad například kritizuje některého staršího kvůli tomu, jak vede části programu na shromáždění nebo jak plní své  povinnosti. Pokud takovému nespokojenci nasloucháme, může se stát, že začneme smýšlet stejně jako on. Dokud do naší mysli nebylo zaseto semeno nespokojenosti, činnost staršího nás netrápila, ale nyní se jí zaobíráme. Ať potom starší udělá cokoli, nebude se nám to líbit a možná si na něj také začneme stěžovat. Takové jednání do sboru Jehovova lidu nepatří.

12. Jaký vliv může mít reptání na náš vztah k Bohu?

12 Z reptání proti mužům, jejichž úkolem je pást Boží stádo, by se mohlo stát spílání. Kdybychom takto reptali nebo je pomlouvali a svolávali na ně zlo, mohlo by to působit zhoubně na náš vztah k Jehovovi. (2. Mojžíšova 22:28) Nekajícní utrhači nezdědí Boží Království. (1. Korinťanům 5:11; 6:10) Učedník Juda psal o reptalech, kteří „znevažují panství a mluví utrhačně o slavných“ neboli zodpovědných mužích ve sboru. (Juda 8) Tito reptalové neměli Boží schválení, a proto jednáme moudře, vyhýbáme-li se jejich ničemnému způsobu jednání.

13. Proč není možné říci, že všechny stížnosti jsou nesprávné?

13 Samozřejmě to neznamená, že Bohu jsou nepřijatelné všechny stížnosti. Bůh nepřehlížel „křik stížnosti“ na Sodomu a Gomoru, a ta zkažená města zničil. (1. Mojžíšova 18:20, 21; 19:24, 25) V Jeruzalémě, krátce po Letnicích roku 33 n. l. „nastalo reptání řecky mluvících Židů proti hebrejsky mluvícím Židům, protože jejich vdovy byly přehlíženy při denním rozdělování“. Proto „těch dvanáct“ situaci napravilo. Nad touto „nutnou záležitostí“ týkající se rozdělování jídla ustanovili „sedm osvědčených mužů“. (Skutky 6:1–6) Dnešní starší nesmí ‚zacpávat své uši‘ před oprávněnými stížnostmi. (Přísloví 21:13) Ani by neměli své spoluvěřící kritizovat, ale měli by je budovat a povzbuzovat. (1. Korinťanům 8:1)

14. Zejména kterou vlastnost potřebujeme, abychom nereptali?

14 Každý z nás by se měl reptání vyhýbat, protože stálá nespokojenost je duchovně škodlivá. Takový postoj by rozvracel naši jednotu. Dávejme raději stále prostor svatému duchu, aby v nás působil lásku. (Galaťanům 5:22) Budeme-li jednat v souladu s ‚královským zákonem lásky‘, pomůže nám to, abychom dále Jehovovi sloužili rameno vedle ramena. (Jakub 2:8; 1. Korinťanům 13:4–8; 1. Petra 4:8)

Střežme se před pomlouváním

15. Jaký je rozdíl mezi tlacháním a pomluvou?

15 Reptání může vést ke škodlivému tlachání, a proto si musíme dávat pozor na to, co říkáme. Tlachání je plané mluvení o lidech a jejich záležitostech. Pomluva je však nepravdivá zpráva, jejímž účelem je poškodit něčí pověst. Taková řeč je zlomyslná a bezbožná. Bůh proto Izraelitům přikázal: „Nebudeš obcházet mezi svým lidem, abys pomlouval.“ (3. Mojžíšova 19:16)

16. Co Pavel řekl o určitých tlachalkách a jak by nás jeho rada měla ovlivnit?

16 Vzhledem k tomu, že plané mluvení může vést k pomlouvání, Pavel určité tlachalky pokáral. Po zmínce o vdovách, jež si zasloužily pomoc ze sboru, obrátil pozornost na ty vdovy, které se naučily „být nezaměstnané a potulují se po domech; ano, jsou nejen nezaměstnané, ale také tlachají a pletou se do záležitostí jiných lidí a mluví o tom, o čem by neměly“. (1. Timoteovi 5:11–15) Jestliže křesťanka zjistí, že její slabostí je tento druh mluvení, který může vést až k pomlouvání, udělá dobře, když bude jednat v souladu s Pavlovou radou a bude ‚vážná, ne pomlouvačná‘. (1. Timoteovi 3:11) Před škodlivým tlacháním se samozřejmě musí střežit i křesťanští muži. (Přísloví 10:19)

 Nesuďme!

17, 18. (a) Co Ježíš řekl o tom, kdo soudí svého bratra? (b) Jak můžeme uplatnit Ježíšova slova o souzení?

17 Je možné, že i když nikoho nepomlouváme, musíme se usilovně snažit, abychom nebyli kriticky zaměření. Ježíš takový postoj zavrhl. Řekl totiž: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni, neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni; a mírou, kterou odměřujete, budou odměřovat vám. Proč se tedy díváš na stéblo slámy v oku svého bratra, ale nebereš v úvahu trám ve svém vlastním oku? Nebo jak můžeš říci svému bratrovi: ‚Dovol mi, abych ti vytáhl stéblo slámy z oka‘, když, pohleď, v tvém vlastním oku je trám? Pokrytče! Vytáhni nejprve trám ze svého vlastního oka a pak jasně uvidíš, jak vytáhnout stéblo slámy z oka svého bratra.“ (Matouš 7:1–5)

18 Neměli bychom troufale svému bratrovi nabízet, že mu pomůžeme a vytáhneme mu z oka pouhé „stéblo slámy“, jestliže je naše vlastní soudnost narušena obrazným ‚trámem‘. Pokud doopravdy chápeme, jak velice milosrdný je Bůh, nebudeme mít sklon naše duchovní bratry a sestry soudit. Vždyť jim stejně nikdy nebudeme rozumět tak dobře jako náš nebeský Otec. Není divu, že nás Ježíš varuje: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni.“ Jestliže si upřímně uvědomujeme vlastní nedokonalost, mělo by nám to bránit, abychom nevynášeli soudy, které by Bůh považoval za nespravedlivé.

Jsou křehcí, ale mají čestné postavení

19. Jak bychom měli pohlížet na své spoluvěřící?

19 Jestliže jsme rozhodnuti sloužit Bohu s našimi spoluvěřícími rameno vedle ramena, nezůstaneme jen u toho, že je nebudeme soudit. Budeme poskytovat vedení v tom, že jim budeme projevovat úctu. (Římanům 12:10) Budeme dokonce hledat jejich výhodu, a ne svou vlastní, a budeme v jejich  prospěch radostně provádět obyčejné práce. (Jan 13:12–17; 1. Korinťanům 10:24) Jak si můžeme zachovat takový znamenitý postoj? Tím, že budeme mít stále na paměti, že pro Jehovu je drahocenný každý, kdo v něho věří, a že se stejně jako údy lidského těla navzájem potřebujeme. (1. Korinťanům 12:14–27)

20, 21. Jaký význam pro nás mají slova z 2. Timoteovi 2:20, 21?

20 Je třeba připustit, že křesťané jsou křehké hliněné nádoby, kterým byl svěřen nádherný poklad v podobě služby. (2. Korinťanům 4:7) Máme-li tuto posvátnou službu vykonávat k Jehovově chvále, musíme si před Jehovou a jeho Synem zachovávat čestné postavení. Čestnými nádobami, které Bůh bude používat, můžeme zůstat pouze tehdy, budeme-li i nadále mravně a duchovně čistí. Pavel v této souvislosti napsal: „Ve velkém domě jsou nádoby nejen ze zlata a stříbra, ale také ze dřeva a hlíny, a některé k čestnému účelu, ale jiné k účelu, který postrádá čest. Jestliže se tedy někdo zachová čistý od těch druhých, bude nádobou k čestnému účelu, posvěcenou, užitečnou svému majiteli, připravenou pro každé dobré dílo.“ (2. Timoteovi 2:20, 21)

21 Lidé, kteří se nechovají v souladu s Božími požadavky, jsou ‚nádobami postrádajícími čest‘. Tím, že se snažíme jednat zbožně, se však stáváme ‚nádobami k čestnému účelu, posvěcenými neboli oddělenými pro službu Jehovovi a připravenými pro každé dobré dílo‘. Můžeme tedy sami sobě položit tyto otázky: ‚Jsem „čestnou nádobou“? Mám na spoluvěřící dobrý vliv? Spolupracuji jako člen sboru se spolukřesťany rameno vedle ramena?‘

Služme dále rameno vedle ramena

22. K čemu je možné přirovnat křesťanský sbor?

22 Křesťanský sbor má charakter rodiny. Když všichni členové rodiny uctívají Jehovu, je v ní láskyplná a příjemná atmosféra a všichni si rádi pomáhají. Rodina se může skládat z řady lidí s různou osobností, ale každý v ní má čestné místo. Ve sboru je situace podobná. I když je každý z nás jiný — a nedokonalý —, Bůh nás k sobě přitáhl prostřednictvím Krista. (Jan 6:44; 14:6) Jehova a Ježíš nás milují, a tak si i my musíme jako jednotná rodina navzájem projevovat lásku. (1. Jana 4:7–11)

23. Na co bychom neměli zapomínat a co bychom měli být rozhodnuti dělat?

23 Křesťanský sbor je tedy jako rodina, a proto je také místem, kde právem očekáváme věrnou oddanost. Apoštol Pavel napsal: „Toužím..., aby se muži na každém místě stále modlili a pozvedali věrně oddané ruce, bez zloby a debat.“ (1. Timoteovi 2:8) Pavel tedy spojuje věrnou oddanost s veřejnou modlitbou „na každém místě“, kde se křesťané sejdou. Při veřejné modlitbě by měli sbor zastupovat jen věrně oddaní muži. Bůh ale samozřejmě od každého z nás očekává, že budeme věrně oddaní jak jemu, tak i sobě navzájem. (Kazatel 12:13, 14) Buďme proto rozhodnuti harmonicky spolupracovat jako údy lidského těla. Kéž také jednotně sloužíme jako rodina Jehovových ctitelů. A především nezapomínejme na to, že se navzájem potřebujeme a že získáme Boží schválení a požehnání, jestliže budeme nadále Jehovovi sloužit rameno vedle ramena.

Jak bys odpověděl?

• Co Jehovovým služebníkům umožňuje sloužit Bohu rameno vedle ramena?

• Proč musí být křesťané nestranní?

• Co myslíte, proč je reptání špatné?

• Proč bychom měli ctít spoluvěřící?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 15]

Petr si uvědomoval, že „Bůh není stranický“

[Obrázek na straně 16]

Víte, proč Bůh pokořil Miriam?

[Obrázek na straně 18]

Věrně oddaní křesťané Jehovovi radostně slouží rameno vedle ramena