Přejít k článku

Přejít na obsah

Otázky čtenářů

Otázky čtenářů

 Otázky čtenářů

Jsou slavnostní sliby dané Bohu vždy závazné?

Z biblického hlediska je za slavnostní slib považován takový slib, kterým člověk s vážností slibuje Bohu, že udělá nějaký skutek, předloží nějakou oběť, začne vykonávat nějakou službu či plnit určitou úlohu nebo že se zřekne něčeho, co samo o sobě není nezákonné. V Bibli jsou uvedeny zprávy o slavnostních slibech, které byly v určitém smyslu podmínečné, protože k jejich splnění byl člověk vázán teprve potom, až něco udělá Bůh. Například Hana, matka proroka Samuela, „přikročila k tomu, aby učinila slavnostní slib a řekla: ‚Ó Jehovo vojsk, jestliže ... nezapomeneš na svou otrokyni a skutečně dáš své otrokyni mužského potomka, dám ho Jehovovi na všechny dny jeho života, a na jeho hlavu nevejde břitva.‘“ (1. Samuelova 1:11) Bible kromě toho píše, že slavnostní sliby byly dobrovolné. Do jaké míry jsou tedy závazné?

Starověký izraelský král Šalomoun říká: „Kdykoli skládáš slavnostní slib Bohu, neváhej ho splnit.“ A dodává: „Co slavnostně slíbíš, splň. Je lépe, abys slavnostně nesliboval, než abys slavnostně slíbil a nesplnil.“ (Kazatel 5:4, 5) Zákonem, který Izrael dostal prostřednictvím Mojžíše, bylo stanoveno: „V případě, že složíš slavnostní slib Jehovovi, svému Bohu, nebudeš pomalý v jeho plnění, protože Jehova, tvůj Bůh, to bude od tebe zcela jistě vyžadovat, a vskutku by se to stalo z tvé strany hříchem.“ (5. Mojžíšova 23:21) Jestliže člověk něco slibuje Bohu, je to samozřejmě vážná věc. Měl by k tomu mít pádný důvod a neměl by mít pochybnosti o tom, že je schopen splnit všechno, co slavnostně slíbil. Jinak je lepší, aby nic slavnostně nesliboval. Je ale závazné vše, co už člověk jednou slavnostně slíbil?

Co když někdo slavnostně slíbí něco, o čem se později dozví, že to je v rozporu s Boží vůlí? Co kdyby se jednalo o slavnostní slib, jímž by s pravým uctíváním byla nějakým způsobem spojována nemravnost? (5. Mojžíšova 23:18) Takový slib pochopitelně závazný není. Mojžíšský Zákon také dovoloval, aby slavnostní slib ženy zrušil její otec nebo manžel. (4. Mojžíšova 30:3–15)

Zamysleme se také nad případem člověka, který slavnostně slíbil Bohu, že zůstane svobodný, ale nyní neví, co má dělat. Připadá mu, že kdyby na svém slibu lpěl i nadále, mohl by nakonec porušit Boží měřítka týkající se morálky. Měl by se tedy snažit svůj slavnostní slib splnit? Nebylo by pro něj ochranou před nemravností, kdyby slib nesplnil, a raději spoléhal na Boží milosrdenství a snažně prosil Boha o odpuštění? O tom může rozhodnout pouze ten člověk sám. Toto rozhodnutí za něj nemůže udělat nikdo jiný.

Co když člověk něco slavnostně slíbí a teprve později si uvědomí, že jednal neuváženě? Měl by se stále snažit svůj slib splnit? Pro Jeftu nebylo snadné dodržet slib, který slavnostně dal Bohu, ale svědomitě ho splnil. (Soudci 11:30–40) Kdyby  někdo svůj slavnostní slib nesplnil, mohlo by se stát, že se Bůh ‚rozhořčí‘ a zmaří to, čeho tento člověk dosáhl. (Kazatel 5:6) Kdybychom slavnostní sliby brali na lehkou váhu, mohli bychom ztratit Boží přízeň.

Ježíš Kristus řekl: „Jen ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne, neboť co je nad to, je od toho ničemného.“ (Matouš 5:37) Křesťan musí brát vážně nejen slavnostní sliby, které dal Bohu, ale také musí být spolehlivý ve všem, co říká, a to jak Bohu, tak lidem. Co když se dostane do nepříjemné situace tím, že s někým jiným uzavřel smlouvu, která se na první pohled zdála dobrá, ale při bližším prozkoumání vyšlo najevo, že je nerozumná? Takové záležitosti by rozhodně neměl brát na lehkou váhu. Když si však s tím člověkem promluví, je možné, že svého závazku bude zproštěn. (Žalm 15:4; Přísloví 6:2, 3)

Na čem by nám tedy mělo v souvislosti se slavnostními sliby a s čímkoli jiným nejvíce záležet? Vždy se snažme o to, abychom si udrželi dobrý vztah k Jehovovi Bohu.

[Obrázky na straně 30 a 31]

Hana neváhala svůj slavnostní slib splnit

[Obrázky na straně 31 a 31]

Jefta splnil svůj slavnostní slib, přestože to pro něj bylo obtížné