Přejít k článku

Přejít na obsah

Co dělat, aby naše dny byly v Jehovových očích cenné?

Co dělat, aby naše dny byly v Jehovových očích cenné?

 Co dělat, aby naše dny byly v Jehovových očích cenné?

„Ztráta: Včera, někdy mezi východem a západem slunce, se ztratily dvě zlaté hodiny vyplněné šedesáti diamantovými minutami. Nálezné se nenabízí. Hodiny jsou ztraceny nenávratně.“ (Lydia H. Sigourneyová, americká spisovatelka, 1791–1865)

ZDÁ se, že dnů našeho života je málo a že rychle pomíjejí. O tom, jak krátký je život, uvažoval žalmista David, a proto se modlil: „Jehovo, dej mi poznat můj konec, a míra mých dnů — jaká je, abych poznal, jak jsem pomíjivý. Pohleď, mých dnů jsi učinil jen pár; a trvání mého života je před tebou jako nic.“ David si usilovně přál žít tak, aby se líbil Bohu — svými slovy i svými skutky. Svou závislost na Bohu vyjádřil slovy: „Mé očekávání je vzhledem k tobě.“ (Žalm 39:4, 5, 7) Jehova mu naslouchal. Opravdu přeměřil Davidovu činnost a dal mu náležitou odměnu.

Je snadné v průběhu dne vyplnit každou minutu intenzivní činností a nechat se strhnout rychlým životním tempem a mnoha aktivitami. Mohli bychom proto pociťovat určitou nervozitu, zejména pokud toho chceme hodně stihnout, ačkoli máme tak málo času. Usilujeme o totéž, oč usiloval David? Chceme žít tak, aby náš život měl Boží schválení? Můžeme si být jisti, že Jehova skutečně každého z nás pozoruje a bedlivě zkoumá. Bohabojný Job, který žil asi před 3 600 lety, připustil, že Jehova vidí jeho cesty a počítá všechny jeho kroky. Job položil řečnickou otázku: „Co mohu odpovědět, až bude žádat vyúčtování?“ (Job 31:4–6, 14) Naše dny jsou před Bohem cenné tehdy, jestliže ve svém životě dáváme duchovní věci na první místo, posloucháme Boží příkazy a moudře využíváme svůj čas. Podívejme se na tyto požadavky podrobněji.

Zabývejme se především duchovními věcmi

Inspirované Písmo nás právem nabádá, abychom duchovním věcem vyhradili první místo. Říká nám, že se máme ‚ujišťovat o důležitějších věcech‘. Co jsou tyto důležité věci? Patří k nim mimo jiné ‚přesné poznání a plná rozlišovací schopnost‘. (Filipanům 1:9, 10) K tomu, abychom získali poznání o Jehovově záměru, je nezbytně nutné moudře využívat svůj čas. Budeme-li se však zabývat především duchovními věcmi, náš život bude hodnotný a přinese nám uspokojení.

Apoštol Pavel nám připomíná, že se máme ‚dál přesvědčovat o tom, co je přijatelné Pánu‘. Přesvědčovat se mimo jiné znamená, že musíme zkoumat své pohnutky a touhy svého srdce. Apoštol pokračuje: „Dále si uvědomujte, jaká je Jehovova vůle.“ (Efezanům 5:10, 17) Co tedy Jehova považuje za přijatelné? Odpověď najdeme v jednom biblickém přísloví: „Moudrost je prvořadá věc. Získej moudrost; a se vším, co získáš, získej porozumění. Velmi si jí važ, a ona tě vyvýší.“ (Přísloví 4:7, 8) Jehova se raduje, když vidí člověka, který získává bohulibou moudrost a uplatňuje ji. (Přísloví 23:15) Krása takové moudrosti spočívá v tom, že nám ji nikdo nemůže vzít, a v tom, že je nezničitelná.  Opravdu je pro nás jako stráž, která nás chrání před ‚špatnou cestou a před těmi, kdo mluví zvrácenosti‘. (Přísloví 2:10–15)

Je tedy skutečně moudré, jestliže bojujeme proti sklonu považovat duchovní věci za něco obyčejného. Musíme stále prohlubovat svou vděčnost za Jehovovy výroky a musíme mít před Jehovou zdravou bázeň. (Přísloví 23:17, 18) Takové smýšlení sice můžeme získat ve kterémkoli období svého života, ale tento správný vzor si nejlépe vytvoříme v mládí, a právě v mládí můžeme také nejlépe ovlivnit svou osobnost biblickými zásadami. „Pamatuj tedy na svého Vznešeného Stvořitele za dnů svého jinošství,“ říká moudrý král Šalomoun. (Kazatel 12:1)

Nejdůvěrnější způsob, jak pěstovat ocenění pro Jehovu, je každodenní osobní modlitba. David uznal, že je důležité spoléhat se na Jehovu. Úpěnlivě totiž prosil: „Slyš přece mou modlitbu, Jehovo, a dopřej přece sluchu mému volání o pomoc. Nemlč k mým slzám.“ (Žalm 39:12) Máme k Bohu tak hluboký, důvěrný vztah, že jsme někdy pohnuti až k slzám? Ano, čím více s Jehovou rozmlouváme o duchovních věcech, které máme v srdci, a čím více rozjímáme o jeho Slovu, tím více se k nám Jehova přiblíží. (Jakub 4:8)

Učme se poslušnosti

Jedním z mužů víry byl také Mojžíš. Byl si vědom své závislosti na Jehovovi a viděl — podobně jako David —, že život je plný těžkostí. Proto naléhavě prosil Boha, aby mu ukázal, ‚jak počítat své dny tak, aby získal moudré srdce‘. (Žalm 90:10–12) Člověk získá moudré srdce jedině tehdy, učí-li se Jehovovým zákonům a zásadám a žije podle nich. Mojžíš to věděl a snažil se tuto důležitou pravdu Izraelitům postupně vštěpovat. Proto jim před tím, než vzali do vlastnictví Zaslíbenou zemi, opakoval Boží zákony a předpisy. Každý člověk, kterého by později Jehova vybral za krále nad Izraelem, si měl opsat Zákon a měl si v tomto opisu číst po všechny dny svého života. Proč? Aby se naučil bát se Boha. Tak měla být vyzkoušena králova poslušnost. Mělo to pro něho být ochranou, aby nevyvýšil své srdce nad své bratry, a měly se tím také prodloužit dny jeho kralování. (5. Mojžíšova 17:18–20) Tento slib Jehova opakoval Davidovu synovi Šalomounovi: „Jestliže budeš chodit po mých cestách tím, že budeš dodržovat mé předpisy a má přikázání, jako chodil tvůj otec David, také prodloužím tvé dny.“ (1. Královská 3:10–14)

V Božích očích je poslušnost velmi důležitá. Kdybychom některé stránky Jehovových požadavků a příkazů podceňovali a považovali je za nedůležité, Jehova by si jistě takového postoje povšiml. (Přísloví 15:3) Jsme si toho vědomi, a proto bychom stále měli mít hlubokou úctu ke všem Jehovovým příkazům, i kdyby to nebylo vždy snadné. Když se snažíme dbát Božích zákonů a příkazů, Satan dělá všechno proto, aby „nám zkřížil stezku“. (1. Tesaloničanům 2:18)

Zvlášť důležité je řídit se biblickou radou, abychom se scházeli k uctívání Boha a těšili se ze společenství s bratry. (5. Mojžíšova 31:12, 13; Hebrejcům 10:24, 25) Položme si tedy otázku: ‚Jsem odhodlán dělat to, co je skutečně cenné, a mám k tomu potřebnou vytrvalost?‘ Kdybychom se snažili dosáhnout finančního zabezpečení na úkor křesťanských shromáždění, a tak přicházeli o společenství a vyučování, náš vztah k Jehovovi by zeslábl. Apoštol Pavel napsal: „Ať je váš způsob života  oproštěn od lásky k penězům, zatímco jste spokojeni s přítomnými věcmi. Vždyť [Jehova] řekl: ‚Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.‘“ (Hebrejcům 13:5) Posloucháme-li ochotně Jehovovy příkazy, dáváme tím najevo plnou důvěru, že se o nás postará.

Ježíš se naučil poslušnosti, a měl z toho užitek. Stejné to může být i s námi. (Hebrejcům 5:8) Čím více se snažíme být poslušní, tím snadnější to pro nás bude, a to i v maličkostech. V důsledku toho, že se snažíme zachovávat ryzost, budou s námi druzí možná někdy jednat nepříjemně, nebo dokonce hrubě. Může k tomu dojít zejména na pracovišti, ve škole nebo v nábožensky rozdělené domácnosti. Útěchou však pro nás je prohlášení, jež bylo adresováno Izraelitům, že budou-li ‚milovat Jehovu tím, že budou naslouchat jeho hlasu, a tím, že se ho přidrží, bude [Jehova] jejich životem a délkou jejich dnů‘. (5. Mojžíšova 30:20) Tento slib platí i pro nás.

Moudře využívejme čas

Jestliže chceme, aby naše dny byly v Jehovových očích cenné, musíme také moudře využívat svůj čas. Na rozdíl od peněz, které můžeme šetřit, čas musíme nějak využít, jinak jej ztratíme. Každá uplynulá hodina je nenávratně pryč. Toho, co můžeme dělat, je vždy víc, než kolik můžeme zvládnout. Využíváme tedy svůj čas tak, abychom dosáhli svých životních cílů? Jedním z hlavních cílů každého křesťana by měla být pravidelná účast na díle, při němž kážeme o Království a činíme učedníky. (Matouš 24:14; 28:19, 20)

Svůj čas budeme moudře využívat jedině tehdy, jestliže si budeme jasně vědomi jeho ceny. V dopise Efezanům 5:16 je pro nás uvedena výstižná vybídka, abychom ‚pro sebe vykupovali  příhodný čas‘, což znamená, abychom si jej „kupovali“ tím, že se méně důležitých věcí vzdáme. Znamená to, že se už nebudeme tolik věnovat věcem, při nichž se maří čas. Jestliže trávíme mnoho času u televize, brouzdáním na internetu, čtením neužitečných světských publikací nebo nadměrnou rekreací a zábavou, jsme z toho nakonec vyčerpáni. A přílišné hromadění hmotného majetku nám může pohltit čas, který bychom potřebovali, abychom získali moudré srdce.

Odborníci, kteří propagují pečlivé hospodaření s časem, říkají: „Není možné dobře využívat čas, pokud si nestanovíme přesně definované cíle.“ Doporučují, aby cíle, které si stanovíme, odpovídaly pěti kritériím. Mají být konkrétní, měřitelné, dosažitelné, realistické a časově ohraničené.

Jedním cenným cílem je zlepšit se ve čtení Bible. Prvním krokem je vyjádřit svůj cíl konkrétně — přečíst celou Bibli. Dalším krokem je vyjádřit svůj cíl tak, aby byl měřitelný. Díky tomu budeme moci sledovat, zda děláme pokroky. Cíle by nás měly podněcovat, abychom vynakládali úsilí a abychom rostli. Musí také být dosažitelné a realistické. Musíme vzít v úvahu své schopnosti, zkušenosti a čas, který máme k dispozici. Někdo možná potřebuje k dosažení cíle delší dobu. Svůj cíl si také musíme časově ohraničit. Určíme-li si datum, dokdy danou věc splníme, budeme mít silnější motivaci, abychom toho dosáhli.

Všichni členové celosvětové rodiny betel, kteří slouží ve světovém ústředí svědků Jehovových nebo v některé z odboček kdekoli na světě, mají konkrétní cíl, totiž během prvního roku své služby v betelu přečíst celou Bibli. Uvědomují si, že efektivní čtení Bible přispívá k jejich duchovnímu růstu a že se tím posiluje jejich vztah k Jehovovi, který je vyučuje k jejich prospěchu. (Izajáš 48:17) Může se pravidelné čtení Bible stát i naším cílem?

Přinese nám to bohatý užitek

Jestliže věnujeme duchovním věcem prvořadou pozornost, získáme bohatý užitek. Budeme například pociťovat větší uspokojení z vykonané práce a z toho, že plníme smysl svého života. Jestliže v upřímné modlitbě pravidelně rozmlouváme s Jehovou, přibližuje nás to k němu. Už samotnou modlitbou dáváme najevo, že Jehovovi důvěřujeme. Každodenním čtením Bible a biblických publikací, které nám poskytuje „věrný a rozvážný otrok“, dokazujeme, že jsme ochotni Bohu naslouchat, když k nám mluví. (Matouš 24:45–47) To nám pomáhá získat moudré srdce, abychom se uměli v životě správně rozhodovat a správně si vybírat. (Žalm 1:1–3)

Poslouchat Jehovova přikázání je pro nás potěšením. Vždyť to není žádné břemeno. (1. Jana 5:3) Jednáme-li tak, aby každý náš den byl v Jehovových očích cenný, budeme tím svůj vztah k Bohu posilovat. Staneme se také skutečnou duchovní oporou pro své spolukřesťany. Takové jednání obšťastní Jehovu Boha. (Přísloví 27:11) A tou největší odměnou je Jehovovo schválení — nyní i navěky.

[Obrázek na straně 21]

Křesťané berou duchovní věci vážně

[Obrázky na straně 22]

Využíváte svůj čas moudře?

[Obrázek na straně 23]

Jestliže jednáme tak, aby každý náš den byl v Jehovových očích cenný, posilujeme tím svůj vztah k Bohu