Přejít k článku

Přejít na obsah

‚Cvič se‘

‚Cvič se‘

 ‚Cvič se‘

CITIUS, altius, fortius — rychleji, výše, silněji! To byly ideály, o něž usilovali sportovci ve starověkém Řecku i v Římě. Po celá staletí se v Olympii, Delfách, Nemeji a na Korintské šíji neboli Isthmu pořádaly velkolepé sportovní hry, a to s „požehnáním“ bohů a před očima tisíců diváků. Výsada závodit v těchto hrách byla výsledkem dlouholeté tvrdé práce. Vítězství přinášelo slávu jak vítězům, tak i městu, z něhož pocházeli.

Není nic překvapujícího, že v takovém kulturním prostředí pisatelé Křesťanských řeckých písem přirovnávali duchovní závod křesťanů ke sportovnímu zápolení. Apoštolové Petr a Pavel trefně používali přirovnání převzatá ze sportu, aby tím vyjádřili působivé myšlenky. I v naší době tento intenzivní křesťanský závod stále pokračuje. Křesťané v prvním století odolávali židovskému systému věcí. My dnes musíme ‚zápolit‘ s celosvětovým systémem, který je na pokraji zničení. (2. Timoteovi 2:5; 3:1–5) Někteří křesťané možná zjišťují, že jejich osobní „závod víry“ je náročný a vyčerpávající. (1. Timoteovi 6:12, The New English Bible) Bude pro nás tedy velice užitečné, jestliže prozkoumáme některá z biblických přirovnání se sportovní tématikou.

Skvělý cvičitel

Úspěch sportovce závisí do značné míry na tom, jakého má trenéra neboli cvičitele. V pojednání o starověkých sportovních hrách se v díle Archaeologia Graeca uvádí: „Závodníci byli povinni odpřísáhnout, že tréninku věnovali plných deset měsíců.“ Také křesťané potřebují přísný výcvik. Timoteovi, který byl křesťanským starším, Pavel radil: „Cvič [se] se zbožnou oddaností jako svým cílem.“ (1. Timoteovi 4:7) Kdo je cvičitelem křesťanského „sportovce“? Je jím sám Jehova Bůh. Apoštol Petr napsal: „Bůh vší nezasloužené laskavosti ... sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás.“ (1. Petra 5:10)

Výraz „dokončí vaše školení“ pochází z řeckého slovesa, o němž se v díle Theological Lexicon of the New Testament uvádí, že jeho základní význam je „přizpůsobit nějakou věc [nebo osobu] jejímu účelu, připravit ji a upravit, aby mohla být použita“. Také Greek-English Lexicon od Liddella a Scotta říká, že toto sloveso může znamenat „připravit, cvičit nebo důkladně vybavit“. Jakými způsoby nás Jehova ‚připravuje, cvičí nebo důkladně vybavuje‘ pro náročný křesťanský závod? Abychom toto přirovnání pochopili, povšimněme si některých metod, které používali cvičitelé.

Kniha The Olympic Games in Ancient Greece (Olympijské hry ve starověkém Řecku) říká: „Ti, kdo se zabývali výcvikem mládeže, používali dvě základní metody. První z nich se zaměřovala na motivaci žáka, aby ve snaze o dosažení těch nejlepších výsledků vynaložil co největší úsilí. Druhá se zaměřovala na zlepšení jeho techniky a stylu.“

Podobně i nás Jehova povzbuzuje a posiluje, abychom maximálně využívali svých schopností a zlepšovali své metody, když mu sloužíme. Náš Bůh nám dodává sílu prostřednictvím Bible, své pozemské organizace a našich zralých spolukřesťanů. Někdy nás cvičí ukázňováním. (Hebrejcům 12:6) Jindy možná dovolí, aby nás postihly různé zkoušky a těžkosti, takže se můžeme cvičit ve vytrvalosti. (Jakub 1:2–4) A k tomu nám dává  potřebnou sílu. Prorok Izajáš říká: „Ti, kdo doufají v Jehovu, znovu získají sílu. Vznesou se na křídlech jako orli. Poběží a neumdlí; budou kráčet a neunaví se.“ (Izajáš 40:31)

Nejdůležitější však je to, že nám Bůh poskytuje v hojné míře svého svatého ducha, a tak nás posiluje, abychom mu dále prokazovali přijatelnou službu. (Lukáš 11:13) V mnoha případech Boží služebníci vydrželi dlouhé, těžké zkoušky víry. Byli to obyčejní muži a ženy jako kdokoli z nás. Plně se však spoléhali na Boha, a to jim pomohlo vytrvat. Ano, ‚moc, která je nad to, co je normální, byla Boží, a ne z nich‘. (2. Korinťanům 4:7)

Soucitný cvičitel

Jistý odborník vysvětluje, že jedním z úkolů starověkého cvičitele bylo „posoudit typ a počet cvičení potřebných pro jednotlivého sportovce a danou disciplínu“. Když nás Bůh cvičí, bere přitom v úvahu naši osobní situaci, naše schopnosti, naše duševní a tělesné možnosti a naše omezení. Často ho úpěnlivě prosíme podobně jako kdysi Job: „Vzpomeň si, prosím, že jsi mě udělal z hlíny.“ (Job 10:9) Jak na to náš soucitný cvičitel reaguje? David o Jehovovi napsal: „Vždyť sám dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach.“ (Žalm 103:14)

Možná máš nějaký vážný zdravotní problém, který tě omezuje ve službě, nebo bojuješ s pocitem méněcennosti. Snad se snažíš překonat nějaký špatný zvyk nebo máš pocit, že nejsi schopen odolávat tlaku, kterým na tebe působí sousedé, spolupracovníci nebo spolužáci. Ať jsi v jakékoli situaci, nikdy nezapomínej, že Jehova tvým problémům rozumí lépe než kterýkoli člověk a lépe než jim rozumíš ty sám! Jako starostlivý cvičitel je stále připraven ti pomáhat, jestliže se k němu přiblížíš. (Jakub 4:8)

Starověcí cvičitelé „byli schopni rozpoznat případy, kdy vyčerpání nebo slabost nebyly důsledkem cvičení, ale měly příčiny psychologické, například špatnou náladu,  sklíčenost nebo nějaký podobný stav. ... Pravomoc [cvičitelů] byla tak rozsáhlá, že dokonce sledovali soukromý život sportovců a zasahovali do něj, jestliže to považovali za nutné.“

Cítíš se někdy vyčerpaný nebo slabý, když na tebe neustále doléhají tlaky a pokušení tohoto světa? Jehova, tvůj cvičitel, se o tebe vřele zajímá. (1. Petra 5:7) Ihned u tebe rozpozná jakýkoli příznak duchovní slabosti nebo únavy. Jehova sice respektuje naši svobodnou vůli a osobní volbu, ale má zájem o naše trvalé blaho, a proto nám poskytuje veškerou pomoc a vede nás k nápravě, kdykoli to je třeba. (Izajáš 30:21) Jak to dělá? Prostřednictvím Bible, biblických publikací, duchovně smýšlejících starších ve sboru a našeho láskyplného společenství bratrů.

„Sebeovládání ve všem“

Ovšem k úspěchu bylo třeba víc než jen mít dobrého cvičitele. Velmi záleželo i na sportovci samotném a na tom, zda se náročnému tréninku podvolí. Musel přesně dodržovat stanovený režim, protože k tréninku patřila i přísná abstinence a diety. Podle Horatia, básníka z prvního století př. n. l., se závodníci „zdržovali žen a vína“, aby „dosáhli vytouženého cíle“. A znalec Bible F. C. Cook uvádí, že účastníci sportovních her museli dodržovat „sebekázeň [a] redukční dietu ... deset měsíců“.

Pavel použil tuto analogii ve svém dopise křesťanům v Korintu, jehož obyvatelé dobře znali istmické hry. Napsal: „Každý, kdo se účastní zápolení, projevuje sebeovládání ve všem.“ (1. Korinťanům 9:25) Praví křesťané se vyhýbají hmotařskému, nemorálnímu a nečistému způsobu života, který je v tomto světě obvyklý. (Efezanům 5:3–5; 1. Jana 2:15–17) Křesťané se také musí zbavit bezbožných a nebiblických rysů a nahradit je křesťanskými vlastnostmi. (Kolosanům 3:9, 10, 12)

Jak to dokázat? Všimněme si, že Pavel na tuto otázku odpovídá výstižným přirovnáním: „Tluču do svého těla a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1. Korinťanům 9:27)

Pavel zde poukázal na velice důležitou myšlenku. Nedoporučoval, abychom své tělo doslova umrtvovali. Přiznal ovšem, že i on se potýká s vnitřními rozpory. Někdy dělal věci, které dělat nechtěl, a nedělal věci, které dělat chtěl. Ale bojoval a nikdy nepřipustil, aby ho jeho slabosti přemohly. ‚Tloukl do svého těla‘ v tom smyslu, že usilovně potlačoval své tělesné žádosti a sklony. (Římanům 7:21–25)

Totéž musí dělat všichni křesťané. Pavel psal o tom, že někteří Korinťané sice kdysi byli smilníky, modláři, homosexuály, zloději a dělali i jiné podobné věci, ale učinili ve svém životě změny. Co jim k tomu pomohlo? Síla z Božího slova, svatý duch a jejich vlastní rozhodnutí tomuto vlivu se přizpůsobit. „Ale byli jste čistě umyti,“ řekl Pavel, „ale byli jste posvěceni, ale byli jste prohlášeni za spravedlivé ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a duchem našeho Boha.“ (1. Korinťanům 6:9–11) I Petr psal o lidech, kteří se zbavili takových špatných zvyků. Jako křesťané se všichni skutečně změnili. (1. Petra 4:3, 4)

Správně zaměřené úsilí

Pavel použil znázornění, jímž ukázal, že se soustředěně a výlučně zaměřuje na duchovní  cíle. Napsal: „Mířím svými ranami tak, abych nebil do vzduchu.“ (1. Korinťanům 9:26) Jak závodník zaměřoval své údery? V knize The Life of the Greeks and Romans (Život Řeků a Římanů) je o tom řečeno: „Sportovec potřeboval nejen hrubou sílu, ale také dobrou pozorovací schopnost, aby vystihl slabé stránky protivníka. Neméně užitečné byly i určité obratné hmaty, které se naučil v zápasnických školách, a také schopnost rychle protivníka přelstít.“

Jedním z našich protivníků je naše nedokonalé tělo. Odhalili jsme své „slabé stránky“? Jsme ochotni vidět se tak, jak nás vidí druzí — zejména tak, jak by nás mohl vidět Satan? K tomu je třeba poctivé sebezkoumání a sebehodnocení, a také vůle dělat změny. Velice snadno bychom mohli podlehnout sebeklamu. (Jakub 1:22) Omlouvat nějaké nemoudré jednání je přece tak snadné! (1. Samuelova 15:13–15, 20, 21) Tím bychom však jen ‚bili do vzduchu‘.

Lidé, kteří se chtějí v těchto posledních dnech líbit Jehovovi a získat život, se musí bez váhání rozhodnout mezi tím, co je správné, a tím, co je nesprávné, mezi Božím sborem a zkaženým světem. Nesmějí kolísat, nesmějí být ‚nerozhodní, nestálí na všech svých cestách‘. (Jakub 1:8) Neměli by plýtvat svými silami v honbě za neužitečnými věcmi. Kdo jde přímo a soustředěně kupředu, bude šťastný a ‚jeho pokrok bude zjevný všem‘. (1. Timoteovi 4:15)

Ano, křesťanský závod pokračuje. Jehova, náš Vznešený cvičitel, nám láskyplně poskytuje potřebné pokyny a pomoc, abychom mohli vytrvat a nakonec dosáhli vítězství. (Izajáš 48:17) Ve svém boji za víru musíme podobně jako starověcí sportovci pěstovat sebekázeň, sebeovládání a ničím se nesmíme rozptylovat. Za své správně zaměřené úsilí pak budeme bohatě odměněni. (Hebrejcům 11:6)

[Rámeček na straně 31]

„Potírají ho olejem“

Na tréninku sportovců ve starověkém Řecku se podíleli i maséři. Jejich úkolem bylo olejem potírat těla mužů, kteří se chystali trénovat. Cvičitelé „si všimli, že zručná masáž svalů před tréninkem má prospěšný účinek, a že opatrná, lehká masáž také napomáhá procesu uklidnění a zotavení sportovce, který už má náročný trénink za sebou,“ uvádí kniha The Olympic Games in Ancient Greece.

Stejně jako použití doslovného oleje může mít utišující, léčebný a uzdravující účinek, tak i uplatňování Božího slova může napravit, utěšit a uzdravit unaveného křesťanského „sportovce“. Pod Jehovovým vedením jsou tedy starší muži sboru vybízeni, aby se nad takovým člověkem modlili a symbolicky ho ‚potírali olejem v Jehovově jménu‘, protože tím podstatně přispějí k jeho duchovnímu uzdravení. (Jakub 5:13–15; Žalm 141:5)

[Obrázek na straně 31]

Když byla přinesena oběť, sportovci přísahali, že trénovali deset měsíců

[Podpisek]

Musée du Louvre, Paříž

[Podpisek obrázku na straně 29]

Copyright British Museum