Přejít k článku

Přejít na obsah

Stále konejte to, co jste se naučili

Stále konejte to, co jste se naučili

 Stále konejte to, co jste se naučili

„Konejte to, co jste se naučili i přijali, slyšeli a viděli ve spojitosti se mnou, a Bůh pokoje bude s vámi.“ (FILIPANŮM 4:9)

1, 2. Všeobecně vzato, má Bible vliv na život lidí, kteří se považují za nábožensky založené? Vysvětli to.

„NÁBOŽENSTVÍ získává pozice, ale morálka je ztrácí.“ Tento titulek ve věstníku Emerging Trends shrnul výsledky celonárodního průzkumu ve Spojených státech. Evidentně zde stále více lidí chodí do kostela a říká, že náboženství má důležité místo v jejich životě. Zpráva ale uvádí: „Tyto údaje jsou sice působivé, ale mnozí Američané zcela otevřeně pochybují o tom, že by náboženství mělo na život jednotlivců a společnosti jako celku vůbec nějaký vliv.“

2 Taková situace není jen v jedné zemi. Mnoho lidí po celém světě říká, že uznávají Bibli a jsou nábožensky založení, ale tito lidé nedovolují, aby Písmo mělo skutečný vliv na jejich život. (2. Timoteovi 3:5) Vedoucí jedné skupiny, která průzkum prováděla, prohlásil: „Bible si stále velmi vážíme, ale trávit čas čtením, studiem a uplatňováním Bible — to je věcí minulosti.“

3. (a) Jak Bible ovlivňuje ty, kdo se stanou pravými křesťany? (b) Jak Ježíšovi následovníci uplatňují Pavlovu radu z Filipanům 4:9?

 3 Situace pravých křesťanů je však jiná. Uplatňují rady z Božího slova, a tak mění své smýšlení a chování. A jejich nová osobnost neujde pozornosti druhých. (Kolosanům 3:5–10) Pro Ježíšovy následovníky není Bible nepoužívanou knihou, na kterou sedá prach. Naopak, apoštol Pavel křesťanům ve Filipech napsal: „Konejte to, co jste se naučili i přijali, slyšeli a viděli ve spojitosti se mnou, a Bůh pokoje bude s vámi.“ (Filipanům 4:9) Křesťané se nespokojí s tím, že by pravdu z Božího slova jen přijali. Podle toho, co se naučí, také jednají, a v rodině, v práci, ve sboru a ve všech ostatních oblastech života nadále uplatňují biblické rady.

4. Proč je náročné uplatňovat Boží zákony?

4 Uplatňovat Boží zákony a zásady není snadné. Žijeme ve světě, který je v moci Satana Ďábla, ‚boha tohoto systému věcí‘, jak ho Bible nazývá. (2. Korinťanům 4:4; 1. Jana 5:19) Musíme se proto střežit před čímkoli, co by nám bránilo v našem úsilí zachovávat ryzost Jehovovi Bohu. Jak můžeme zachovávat ryzost?

Držte se „vzoru zdravých slov“

5. Co znamenají Ježíšova slova, že ho máme ‚následovat neustále‘?

5 Konat to, co jsme se naučili, znamená mimo jiné oddaně se zastávat pravého uctívání i přes odpor nevěřících. Vytrvalost si žádá úsilí. Ježíš řekl: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (Matouš 16:24) Ježíš neřekl, že bychom ho měli následovat jenom jeden týden, měsíc nebo rok. Ježíš naopak řekl, že ho máme ‚následovat neustále‘. Jeho slova ukazují, že být jeho učedníkem nemůže být pouhou epizodou v našem životě ani projevem přechodné oddanosti, kterou dnes máme, ale zítra je zapomenuta. Oddaně se zastávat pravého uctívání znamená, že za každou cenu věrně vytrváváme na životní cestě, kterou jsme si vybrali. Jak to můžeme dělat?

6. Co je vzor zdravých slov, kterému se první křesťané naučili od Pavla?

6 Svého spolupracovníka Timotea Pavel nabádal: „Stále se drž vzoru zdravých slov, která jsi ode mne slyšel s vírou a láskou, jež jsou ve spojitosti s Kristem Ježíšem.“ (2. Timoteovi 1:13) Co tím chtěl říci? Řecký výraz, který se zde překládá slovem ‚vzor‘, se v pravém slova smyslu vztahuje na umělecký náčrtek. Ten sice není příliš podrobný, ale má zřetelné obrysy, takže bedlivý pozorovatel si může o věci udělat celkovou představu. Podobně i vzor pravdy, kterou Pavel učil Timotea a jiné křesťany, nebyl určen k tomu, aby poskytoval konkrétní odpovědi na všechny myslitelné otázky. Tento soubor učení ale poskytuje dostatečné vodítko — jakoby v nárysu —, aby upřímní lidé mohli pochopit, co od nich Jehova vyžaduje. Jestliže se tito lidé chtějí líbit Bohu, musí se však tohoto vzoru pravdy držet a to, co se naučili, musí stále konat.

7. Co mají křesťané dělat, aby se drželi vzoru zdravých slov?

7 V prvním století někteří jednotlivci, jako například Hymenaios, Alexandr a Filetos, zastávali názory, které „vzoru zdravých slov“ neodpovídaly. (1. Timoteovi 1:18–20; 2. Timoteovi 2:16, 17) Co měli první křesťané dělat, aby je odpadlíci nezavedli na scestí? Měli pozorně studovat inspirované spisy, a poznané pravdy měli uplatňovat ve svém životě. Jestliže se řídili příkladem Pavla a jiných věrných křesťanů, mohli rozpoznat a zavrhnout všechno, co neodpovídalo vzoru pravdy, kterou poznali. (Filipanům 3:17; Hebrejcům 5:14) Nebyli ‚duševně choří dotazováním a debatami o slovech‘. Šli naopak dále kupředu po správné cestě zbožné oddanosti.  (1. Timoteovi 6:3–6) I my jdeme kupředu po správné cestě, jestliže dále uplatňujeme pravdy, které jsme se naučili. A když vidíme, že miliony Jehovových služebníků po celé zemi se stále pevně drží vzoru biblické pravdy, které byli vyučováni, naše víra se skutečně posiluje. (1. Tesaloničanům 1:2–5)

Zavrhujte ‚falešné historky‘

8. (a) Jak se dnes Satan snaží zničit naši víru? (b) Na co Pavel upozorňuje ve 2. Timoteovi 4:3, 4?

8 Satan se snaží zlomit naši ryzost tím, že do nás zasévá pochybnosti o tom, čemu jsme byli vyučováni. Odpadlíci a jiní lidé dnes dělají totéž, co dělali jejich předchůdci v prvním století — snaží se zničit víru bezelstných. (Galaťanům 2:4; 5:7, 8) Někdy využívají sdělovací prostředky k tomu, aby šířili zkreslené informace, nebo dokonce vyslovené lži o metodách a pohnutkách Jehovových služebníků. Pavel upozorňoval, že někteří lidé se od pravdy odvrátí. Napsal: „Nastane ... časové období, kdy nesnesou zdravé učení, ale budou si shromažďovat učitele ve shodě se svými vlastními touhami, aby jim lechtali uši; a odvrátí uši od pravdy, zatímco se obrátí k falešným historkám.“ (2. Timoteovi 4:3, 4)

9. Co mohl mít Pavel na mysli, když mluvil o ‚falešných historkách‘?

9 Někteří lidé se nedrželi vzoru zdravých slov a nechali se zmást ‚falešnými historkami‘. O jaké falešné historky šlo? Pavel měl možná na mysli fantaskní legendy, například takové, jaké jsou v apokryfní knize Tóbijáš. * K falešným historkám mohly patřit i senzační a spekulativní pověsti. Někteří se také — „ve shodě se svými vlastními touhami“ — možná nechali intelektuálně svést lidmi, kteří prosazovali povolný náhled na Boží měřítka nebo kteří byli kritičtí k těm, kdo poskytovali vedení ve sboru. (3. Jana 9, 10; Juda 4) Ať už na ně působilo cokoli, někteří lidé zjevně dávali přednost lžím před pravdami z Božího slova. Netrvalo dlouho a přestali konat to, co se naučili. Tak si způsobili duchovní zkázu. (2. Petra 3:15, 16)

10. Co je dnešní obdobou falešných historek a jak Jan upozornil na to, že musíme být opatrní?

10 Jestliže se dnes nemáme obrátit k falešným historkám, měli bychom zkoumat, co posloucháme a co čteme, a moudře si v tomto směru vybírat. Například sdělovací prostředky často podporují nemravnost. Mnoho lidí prosazuje agnosticismus nebo přímo  ateismus. Zastánci vyšší kritiky se vysmívají tomu, co o sobě Bible tvrdí, totiž že byla inspirována Bohem. A novodobí odpadlíci se stále snaží zasévat semena pochybností, aby podkopali víru křesťanů. Před podobným nebezpečím, které v prvním století představovali falešní proroci, varoval apoštol Jan. Napsal: „Milovaní, nevěřte každému inspirovanému výroku, ale zkoušejte inspirované výroky, abyste viděli, zda pocházejí od Boha, protože do světa vyšlo mnoho falešných proroků.“ (1. Jana 4:1) Musíme tedy být opatrní.

11. Co je jeden ze způsobů, jak se můžeme vyzkoušet a zjistit, zda jsme ve víře?

11 Pavel o tom napsal: „Zkoušejte, zda jste ve víře.“ (2. Korinťanům 13:5) Apoštol nás vybídl k tomu, abychom sami sebe zkoušeli a zjistili, zda se držíme celého souboru křesťanských nauk. Pokud máme sklon naslouchat nespokojencům, musíme se v tom směru modlit a zkoumat sami sebe. (Žalm 139:23, 24) Máme ve zvyku hledat na Jehovových služebnících chyby? Pokud ano, proč? Zranila nás něčí slova nebo jednání? Pokud ano, díváme se na věc ze správného hlediska? Každé utrpení, které nás v tomto systému věcí sužuje, je dočasné. (2. Korinťanům 4:17) I když se setkáme s nějakou zkouškou ve sboru, je to důvod pro to, abychom přestali Bohu sloužit? A pokud nás něco rozčílí, není snad mnohem lepší pokusit se záležitost urovnat a pak ji nechat v Jehovových rukou? (Žalm 4:4; Přísloví 3:5, 6; Efezanům 4:26)

12. V čem jsou pro nás Beroané znamenitým příkladem?

12 Nekritizujme tedy, ale zachovejme si zdravý duchovní názor na informace, které jsme získali osobním studiem a na shromážděních. (1. Korinťanům 2:14, 15) Nezpochybňujme Boží slovo. Je rozhodně moudřejší projevovat stejný postoj, jaký měli v prvním století Beroané, kteří bedlivě zkoumali Písmo. (Skutky 17:10, 11) Jednejme tedy v souladu s tím, co se učíme. Zavrhujme falešné historky a lněme k pravdě.

13. Jak bychom mohli nevědomky šířit falešné historky?

13 Existuje ještě další obdoba falešných historek a před ní se také musíme mít na pozoru. Šíří se mnoho senzačních zpráv, a to často elektronickou poštou. Je moudré, jestliže se k takovým zprávám stavíme opatrně, zejména pokud neznáme původní zdroj daných informací. I kdyby křesťan, který nám poslal nějakou zkušenost nebo příběh, měl dobrou pověst, neměl možná informace z první ruky. Proto musíme být opatrní, abychom neopakovali nebo nešířili neověřené  zprávy. Jistě bychom neopakovali ‚bohaprázdné povídačky‘ neboli „falešné historky, které porušují, co je svaté“. (1. Timoteovi 4:7; Slovo na cestu) I my jsme povinni mluvit jeden s druhým pravdivě, a proto jednáme moudře, když se vyhýbáme všemu, čím bychom snad i nevědomky šířili nepravdy. (Efezanům 4:25)

Uplatňování pravdy přináší užitek

14. Jaký užitek plyne z uplatňování toho, co jsme se naučili z Božího slova?

14 Uplatňování toho, co se naučíme při osobním studiu Bible a při křesťanských shromážděních, nám přinese užitek v mnoha směrech. Například možná zjistíme, že se zlepšuje náš vztah k těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře. (Galaťanům 6:10) Když uplatňujeme biblické zásady, zlepší se naše vnitřní rozpoložení. (Žalm 19:8) A konáním toho, co jsme se naučili, navíc ‚zdobíme učení Boha‘ a přivedeme druhé k pravému uctívání. (Titovi 2:6–10)

15. (a) Jak jedna dívka sebrala odvahu, aby vydala ve škole svědectví? (b) Co jste se z tohoto vyprávění naučili?

15 Mezi svědky Jehovovými je mnoho mladých lidí, kteří uplatňují to, co se naučili prostřednictvím osobního studia Bible a křesťanských publikací a také díky své pravidelné účasti na sborových shromážděních. Jejich znamenité chování je mocným svědectvím pro jejich učitele a spolužáky ve škole. (1. Petra 2:12) Uveďme si jako příklad Leslie, třináctiletou dívku ze Spojených států. Připouští, že pro ni bývalo těžké mluvit se spolužáky o své víře, ale jednoho dne se to změnilo. „Třída mluvila o metodách obchodníků. Jedna dívka se přihlásila a zmínila se o svědcích Jehovových.“ Jak Leslie, která je svědkem Jehovovým, zareagovala? Leslie říká: „Hájila jsem svou víru, a jsem přesvědčena, že to každého překvapilo, protože jinak toho ve škole moc nenamluvím.“ Co její smělost přinesla? Leslie pokračuje: „Podařilo se mi té studentce dát brožuru a traktát, protože měla další otázky.“ Jehova má jistě velkou radost, když mladí lidé, kteří konají to, co se naučili, seberou odvahu a ve škole vydávají svědectví. (Přísloví 27:11; Hebrejcům 6:10)

16. Jak teokratická škola přinesla užitek jedné mladé křesťance?

16 Dalším příkladem je Elizabeth. Když jí bylo sedm let, začala tato holčička zvát své učitele do sálu Království, kdykoli měla úkol v teokratické škole. A dělala to tak po celou dobu, kdy chodila do základní školy. Pokud učitelka nemohla přijít, Elizabeth zůstala ve škole po vyučování a svůj úkol učitelce řekla. V posledním roce svého studia na střední škole Elizabeth napsala desetistránkovou zprávu o užitečnosti teokratické školy a přednesla ji před komisí skládající se ze čtyř učitelů. Byla také vyzvána, aby ukázala, jak takový úkol v teokratické škole vypadá. Pro tuto příležitost si zvolila námět „Proč Bůh připouští ničemnost?“ Teokratická škola, kterou v rámci svého vzdělávacího programu organizují svědkové Jehovovi, přinesla Elizabeth velký užitek. Je jednou z mnoha mladých křesťanů, kteří konají to, co se naučili z Božího slova, a tím chválí Jehovu.

17, 18. (a) Co Bible říká o poctivosti? (b) Jak na jednoho muže zapůsobilo poctivé jednání svědka Jehovova?

 17 Bible křesťany nabádá, aby se ve všem chovali poctivě. (Hebrejcům 13:18) Nepoctivost může zničit náš vztah k druhým, a dokonce i vztah k Jehovovi. (Přísloví 12:22) Z našeho důvěryhodného chování je patrné, že konáme to, co jsme se naučili, a mnozí lidé díky tomu získali ke svědkům Jehovovým větší úctu.

18 Uveďme si příklad vojáka jménem Phillip. Někam založil nevyplněný, ale podepsaný šek, a neuvědomil si to, dokud se mu poštou nevrátil zpět. Jeden svědek Jehovův šek nalezl a připojil k němu lístek, na kterém uváděl, že šek vrací kvůli svému náboženskému přesvědčení. Phillip byl šokován. Řekl: „Mohli mě připravit o devět tisíc dolarů!“ Již dříve při jiné příležitosti byl zklamán, když mu někdo v kostele ukradl klobouk. Nějaký známý mu tedy vzal klobouk, ale úplně cizí člověk mu vrátil šek v hodnotě tisíců dolarů. Ano, poctiví křesťané dělají Jehovovi Bohu čest.

Dále konejte to, co jste se naučili

19, 20. Jaký užitek získáme, budeme-li jednat v souladu s tím, co se naučíme z Písma?

19 Ti, kdo konají to, co se naučili z Božího slova, sklízejí požehnání v mnoha směrech. Učedník Jakub napsal: „Kdo se ... zahledí do dokonalého zákona, který patří ke svobodě, a kdo na něm trvá, ten bude šťastný, když to bude dělat, protože se nestal zapomnětlivým posluchačem, ale činitelem skutku.“ (Jakub 1:25) Ano, jestliže jednáme v souladu s tím, co jsme se z Písma naučili, budeme opravdu šťastní a budeme se umět lépe vyrovnávat s životními tlaky. A co je hlavní, budeme mít Jehovovo požehnání a vyhlídku na věčný život. (Přísloví 10:22; 1. Timoteovi 6:6)

20 Snažte se tedy ze všech svých sil nadále se věnovat studiu Božího slova. Pravidelně se scházejte s Jehovovými ctiteli a věnujte pozornost látce, která je předkládána na křesťanských shromážděních. To, co se naučíte, stále konejte, a „Bůh pokoje bude s vámi“. (Filipanům 4:9)

[Poznámka pod čarou]

^ 9. odst. Kniha Tóbijáš byla možná napsána ve třetím století př. n. l. a je to příběh plný pověr. Kniha vypráví o Židovi jménem Tóbijáš, který údajně získal schopnost uzdravit a schopnost odehnat démona a použil k tomu srdce, žluč a játra z velké ryby.

Vzpomínáte si?

• Co je ‚vzor zdravých slov‘ a jak se ho můžeme stále držet?

• Jaké ‚falešné historky‘ musíme stále odmítat?

• Jaký užitek získají lidé, kteří konají to, co se dozvěděli z Božího slova?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 17]

Co měli první křesťané dělat, aby je odpadlíci nezavlekli pryč?

[Obrázky na straně 18]

Semena pochybností mohou být zasévána sdělovacími prostředky, pomocí internetu a prostřednictvím dnešních odpadlíků

[Obrázek na straně 19]

Šířit neověřené zprávy není moudré

[Obrázky na straně 20]

Myšlenky z Božího slova uplatňují svědkové Jehovovi v práci, ve škole a jinde