Přejít k článku

Přejít na obsah

‚Nemluvíval k nim bez podobenství‘

‚Nemluvíval k nim bez podobenství‘

 ‚Nemluvíval k nim bez podobenství‘

„Ježíš mluvil k zástupům v podobenstvích. Nemluvíval k nim vskutku bez podobenství.“ (MATOUŠ 13:34)

1, 2. (a) Proč na působivá znázornění jen tak nezapomeneme? (b) Jaké druhy znázornění Ježíš používal a jaké otázky vznikají v souvislosti s tím, jak znázornění a podobenství používal? (Viz také poznámku pod čarou.)

DOVEDETE si vybavit nějaké znázornění, které jste slyšeli před mnoha lety, třeba při veřejné přednášce? Působivá znázornění jen tak nezapomeneme. Jeden spisovatel se vyjádřil, že znázornění přemění „uši v oči a uvolní posluchače tak, že jeho myšlenky dostávají podobu představ“. Často se nám nejlépe přemýšlí, když si něco představujeme, a proto pomocí znázornění můžeme pojmy snadněji pochopit. Znázornění vdechnou slovům život a poskytnou poučení, které nám pevně utkví v paměti.

2 Žádný učitel na zemi nikdy neuměl používat znázornění tak mistrně jako Ježíš Kristus. Ta mnohá Ježíšova podobenství si můžeme snadno vybavit i dnes, bezmála dva tisíce let poté, co byla vyřčena. * Proč Ježíš používal tak často právě tuto vyučovací metodu? A proč byla jeho podobenství tak působivá?

Proč Ježíš používal podobenství

3. (a) Co je podle slov u Matouše 13:34, 35 jedním z důvodů, proč Ježíš používal podobenství? (b) Co ukazuje, že Jehova tuto vyučovací metodu jistě považuje za velmi hodnotnou?

3 Bible uvádí dva významné důvody, proč Ježíš používal podobenství. Prvním důvodem je to, že tak splnil proroctví. Apoštol Matouš napsal: „Ježíš mluvil k zástupům v podobenstvích. Nemluvíval k nim vskutku bez podobenství, aby se splnilo, co bylo řečeno  prostřednictvím proroka, který řekl: ‚Otevřu ústa v podobenstvích.‘“ (Matouš 13:34, 35) ‚Prorokem‘, kterého Matouš cituje, byl skladatel Žalmu 78:2. Tento žalm byl napsán pod působením Božího ducha staletí před Ježíšovým narozením. Není snad pozoruhodné, že Jehova staletí předem rozhodl, že jeho Syn bude vyučovat pomocí podobenství? Jehova jistě tuto vyučovací metodu považuje za velmi hodnotnou.

4. Jak Ježíš vysvětlil, proč používá podobenství?

4 Druhý důvod uvedl sám Ježíš, když vysvětlil, že podobenství používá proto, aby se oddělili ti lidé, kteří nemají vnímavé srdce. Když ‚velkým zástupům‘ dovyprávěl podobenství o rozsévači, jeho učedníci se zeptali: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ A Ježíš odpověděl: „Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím nebeského království, ale těm lidem to není dáno. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože hledí a hledí marně, slyší a slyší marně, ani smysl toho nechápou; a plní se na nich Izajášovo proroctví, které říká: ‚Slyšením uslyšíte, ale smysl toho rozhodně nepochopíte; a pohlédnete a budete hledět, ale rozhodně neuvidíte. Vždyť srdce těchto lidí se stalo nevnímavým.‘“ (Matouš 13:2, 10, 11, 13–15; Izajáš 6:9, 10)

5. Jak Ježíšova podobenství oddělovala pokorné posluchače od domýšlivých lidí?

5 Jak Ježíšova podobenství oddělovala lidi? V některých případech posluchači museli jeho slova bedlivě zkoumat, aby zjistili jejich plný význam. Pokorní lidé se dychtivě zajímali o další podrobnosti. (Matouš 13:36; Marek 4:34) Ježíšova podobenství tedy odhalila pravdu lidem, jejichž srdce po ní prahlo. Podobenství zároveň skryla pravdu před těmi, jejichž srdce bylo pyšné. Ježíš byl skutečně pozoruhodný učitel. Prozkoumejme nyní několik důvodů, proč byla jeho podobenství tak působivá.

Promyšlené používání podrobností

6–8. (a) Jakou výhodu neměli Ježíšovi posluchači v prvním století? (b) Které příklady ukazují, že Ježíš uváděl podrobnosti promyšleně?

6 Napadlo vás někdy, jak to asi na první učedníky působilo, když na vlastní uši slyšeli Ježíše vyučovat? Měli sice výsadu slyšet Ježíšův hlas, ale neměli ještě psaný záznam, aby si mohli jeho výroky připomínat. Museli si tedy Ježíšova slova ukládat do mysli a srdce. Díky jeho působivým podobenstvím si to, co je učil, zapamatovali snadněji. Čím byla tato podobenství tak působivá?

7 Ježíš promyšleně používal různé podrobnosti. Když byly některé detaily v určitém příběhu důležité nebo když jimi chtěl zdůraznit nějaké okolnosti, Ježíš je ve svém podobenství pečlivě uvedl. Řekl tedy přesně, kolik ovcí majitel nechal o samotě, když se vydal hledat zatoulanou ovečku, kolik hodin dělníci pracovali na vinici a kolik talentů bylo svěřeno otrokům. (Matouš 18:12–14; 20:1–16; 25:14–30)

8 Ježíš zároveň vynechával nepodstatné podrobnosti, které by mohly bránit tomu, abychom podobenství pochopili. Například v podobenství o nemilosrdném otroku nebylo nijak vysvětleno, jak se stalo, že otrok měl dluh ve výši 60 000 000 denárů. Ježíš chtěl zdůraznit, že je potřeba odpouštět. Nezáleželo na tom, proč se otrok zadlužil. Podstatné bylo, jak mu byl jeho dluh odpuštěn a jak se potom tento člověk choval ke svému spoluotroku, který mu dlužil relativně malou částku. (Matouš 18:23–35) Podobně ani v podobenství o marnotratném synu Ježíš nevysvětlil, proč si mladší syn náhle vyžádal své dědictví a proč ho promrhal. Ježíš však dopodrobna vylíčil, jak se otec cítil a jak reagoval, když se jeho syn změnil a vrátil se domů. Tyto podrobnosti, z nichž byla patrná otcova reakce, byly důležité vzhledem k myšlence, kterou chtěl Ježíš zdůraznit, totiž že  Jehova odpouští „ve velkém měřítku“. (Izajáš 55:7; Lukáš 15:11–32)

9, 10. (a) Na co se Ježíš zaměřoval při popisu postav ve svých podobenstvích? (b) Jak Ježíš svým posluchačům a dalším lidem pomohl, aby si jeho podobenství snadno vybavili?

9 Ježíš uplatňoval dobrý úsudek také při vykreslování postav. Vzhled těchto osob dopodrobna nepopisoval, ale často se zaměřoval na to, co dělaly nebo jak se chovaly za okolností, o kterých vyprávěl. Proto například neuvedl, jak vypadal milosrdný Samaritán, ale vyprávěl něco mnohem důležitějšího — jak Samaritán soucitně přišel na pomoc zraněnému Židu, který ležel na cestě. Ježíš uvedl ty podrobnosti, které byly zapotřebí k poučení, že lásku k bližnímu bychom měli projevovat i k lidem jiné rasy nebo národnosti. (Lukáš 10:29, 33–37)

10 Ježíš používal podrobnosti uvážlivě, a proto jeho podobenství byla stručná a jednoduchá. Tak svým posluchačům v prvním století a bezpočtu pozdějších čtenářů inspirovaných evangelií umožnil, aby si mohli lehce vybavit podobenství i cenné poučení, které z nich vyplývalo.

Náměty z každodenního života

11. Jak se v podobenstvích promítaly věci, které Ježíš nepochybně vypozoroval, když vyrůstal v Galileji?

11 Ježíš byl mistrem ve vyprávění podobenství z každodenního života. V mnoha svých podobenstvích se zmiňuje o věcech, které nepochybně vypozoroval, když vyrůstal v Galileji. Zamysleme se na chvilku nad jeho dětstvím. Kolikrát asi sledoval svou matku, jak při přípravě kvašeného chleba bere kousek zkvašeného těsta z předchozího pečení a používá jej jako kvásek? (Matouš 13:33) Kolikrát asi pozoroval rybáře, jak spouštějí své sítě do modravých průzračných vod Galilejského moře? (Matouš 13:47) A kolikrát asi viděl děti, jak si hrají na tržišti? (Matouš 11:16) Ježíš si pravděpodobně všímal i dalších běžných věcí, které se pak objevily v jeho podobenstvích — rozsévání semen, radostných svatebních hostin a sluncem zalitých polí dozrávajícího obilí. (Matouš 13:3–8; 25:1–12; Marek 4:26–29)

12, 13. Jak je z podobenství o pšenici a plevelu patrné, že Ježíš dobře znal místní poměry?

12 Není tedy nic zvláštního na tom, že  o situacích a událostech z každodenního života mluvil Ježíš v mnoha svých podobenstvích. Jak je ale možné, že tuto vyučovací metodu používal tak obratně? Lépe to pochopíme, jestliže se zamyslíme nad tím, co jeho slova znamenala pro jeho židovské posluchače. Můžeme si to ukázat na dvou příkladech.

13 Nejprve se podívejme na podobenství o pšenici a plevelu. Ježíš v něm vyprávěl o muži, který na svém poli zasel znamenitou pšenici, ale na pole přišel „nepřítel“ a nasel na ně plevel. Proč Ježíš vybral právě tento nepřátelský čin? Mějme na paměti, že toto podobenství vyprávěl u Galilejského moře a hlavním zaměstnáním Galilejců bylo zjevně zemědělství. Co by mohlo zemědělci způsobit větší škodu, než kdyby nějaký nepřítel tajně přišel na jeho pole a nasel mu tam škodlivý plevel? Světské zákony tehdejší doby ukazují, že k takovým zákeřnostem opravdu docházelo. Je tedy vidět, že Ježíš vykreslil ve svém podobenství situaci, kterou jeho posluchači mohli snadno pochopit. (Matouš 13:1, 2, 24–30)

14. Proč má v podobenství o milosrdném Samaritánovi svůj význam to, že Ježíš mluvil o cestě, která vedla „z Jeruzaléma do Jericha“?

14 Dále si připomeňme podobenství o milosrdném Samaritánovi. Ježíš začal takto: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl mezi lupiče, kteří ho svlékli a zasadili mu rány, odešli a nechali ho polomrtvého.“ (Lukáš 10:30) Není bezvýznamné, že Ježíš při svém výkladu mluví o cestě, která vedla „z Jeruzaléma do Jericha“. Toto podobenství vyprávěl v Judeji nedaleko Jeruzaléma, a jeho posluchači tedy tuto cestu pravděpodobně znali. O této cestě se vědělo, že je nebezpečná, zejména pro osamělého cestujícího. Vinula se pustou krajinou, ve které na mnoha místech mohli číhat lupiči.

15. Proč nikdo nemohl právem omlouvat lhostejnost kněze a Levity, o nichž pojednává podobenství o milosrdném Samaritánovi?

15 To, že se Ježíš zmiňuje o cestě „z Jeruzaléma do Jericha“, je pozoruhodné ještě z jiného důvodu. Podle vyprávění šel po cestě nejprve kněz a potom Levita — ale ani jeden z nich se nezastavil, aby zraněnému člověku pomohl. (Lukáš 10:31, 32) Kněží sloužili v jeruzalémském chrámu a Levité jim pomáhali. Mnozí kněží a Levité, pokud nepracovali v chrámu, bydleli v Jerichu, protože to leželo jen 23 kilometrů od Jeruzaléma. Měli tedy nepochybně  důvod tudy cestovat. Všimněme si také, že kněz a Levita šli po této cestě „Jeruzaléma“, tudíž jejich služba v chrámu již skončila. * Nikdo tedy nemohl jejich lhostejnost právem omlouvat slovy: ‚Oni se zraněnému muži vyhnuli, protože vypadal jako mrtvý, a kdyby se dotkli mrtvoly, nemohli by po nějakou dobu sloužit v chrámu.‘ (3. Mojžíšova 21:1; 4. Mojžíšova 19:11, 16) Není z toho snad jasně vidět, že Ježíš ve svém podobenství mluvil o věcech, které jeho posluchači dobře znali?

Náměty z přírody

16. Proč nás nepřekvapuje, že Ježíš toho o přírodě hodně věděl?

16 Z některých Ježíšových znázornění a podobenství je patrné, že Ježíš dobře znal rostliny, zvířata a přírodní živly. (Matouš 6:26, 28–30; 16:2, 3) Jak k takovým vědomostem přišel? Když vyrůstal v Galileji, nepochybně měl mnoho příležitostí pozorovat Jehovova stvořitelská díla. Navíc, Ježíš je „prvorozeným všeho stvoření“, a Jehova ho použil jako ‚mistra v díle‘ při stvoření všech věcí. (Kolosanům 1:15, 16; Přísloví 8:30, 31) Není tedy divu, že Ježíš toho o přírodě hodně věděl. Podívejme se, jak tyto vědomosti uměl dobře využít při vyučování.

17, 18. (a) Jak slova zaznamenaná u Jana v 10. kapitole ukazují, že Ježíš dobře znal chování ovcí? (b) Čeho si všimli návštěvníci biblických zemí, pokud jde o pouto mezi pastýřem a ovcemi?

17 K nejněžnějším z Ježíšových podobenství patří podobenství zaznamenané u Jana v 10. kapitole. Ježíš zde pojednává o svém blízkém vztahu ke svým následovníkům a přirovnává ho ke vztahu mezi pastýřem a ovcemi. Ježíšova slova odhalují, že chování ovcí domácích dobře znal. Z jeho slov vyplývá, že se ovce nechají vést a že oddaně následují svého pastýře. (Jan 10:2–4) Jedinečného pouta, které vzniká mezi pastýřem a ovcemi, si všimli návštěvníci biblických zemí. Přírodovědec H. B. Tristram v 19. století napsal: „Jednou jsem pozoroval, jak si pastýř hraje se svým stádem. Předstíral, že chce utéct; ovce se za ním rozeběhly a obklopily ho. ... Nakonec vytvořily kruh a vesele kolem pastýře poskakovaly.“

18 Proč ovce svého pastýře následují? „Protože znají jeho hlas,“ řekl Ježíš. (Jan 10:4) Opravdu ovce znají hlas svého pastýře? George A. Smith ve své knize The Historical Geography of the Holy Land (Historický zeměpis Svaté země) popsal svůj zážitek: „Někdy  jsme si šli přes poledne odpočinout k jedné z těch judejských studní, ke kterým přišli tři nebo čtyři pastýři se svými stády. Stáda se promíchala, a byli jsme zvědaví, jak potom každý z pastýřů najde své ovce. Ale když se ovce napojily a vydováděly se, vydal se každý z pastýřů postupně na jinou stranu údolí. Každý z nich potom zavolal svým charakteristickým způsobem, ovce se rozdělily a každá šla za svým pastýřem. Stáda tak odešla stejně spořádaně, jak přišla.“ Ježíš mohl pro svou myšlenku stěží najít lepší znázornění. Jestliže jeho učení rozpoznáme a posloucháme a jestliže Ježíše následujeme, můžeme zažívat něžnou a láskyplnou péči tohoto ‚znamenitého pastýře‘. (Jan 10:11)

Náměty z událostí, které jeho posluchači znali

19. Jak Ježíš účinně využil jedné místní tragédie, aby vyvrátil nesprávný názor?

19 Působivým znázorněním může být vyprávění zážitků nebo příkladů, ze kterých vyplývá nějaké poučení. Při jedné příležitosti chtěl Ježíš vyvrátit nesprávnou představu, že tragédie postihuje ty, kdo si to zaslouží. Použil tedy událost, k níž došlo nedlouho předtím. Řekl: „Představujete [si], že těch osmnáct, na něž spadla věž v Siloe a zabila je, se prokázalo jako větší dlužníci [hříšníci] než všichni ostatní lidé obývající Jeruzalém?“ (Lukáš 13:4) Ježíš výmluvně dokazoval nesprávnost fatalistických názorů. Těch osmnáct lidí nezahynulo kvůli nějakému hříchu, který vyvolal Boží nelibost. Postihl je totiž čas a nepředvídaná událost, a oni tragicky zahynuli. (Kazatel 9:11) Ježíš tedy vyvrátil nesprávné učení tím, že uvedl událost, kterou jeho posluchači dobře znali.

20, 21. (a) Proč farizeové odsoudili Ježíšovy učedníky? (b) Kterou zprávu z Písma Ježíš použil, aby ukázal, že Jehovovým záměrem nikdy nebylo uplatňovat zákon o Sabatu strnule? (c) O čem bude pojednávat příští článek?

20 Ježíš se při svém vyučování také odvolával na příklady z Písma. Vzpomeňme si, jak farizeové odsoudili jeho učeníky za to, že o Sabatu trhají obilí a jedí ho. Ve skutečnosti učedníci neporušili Boží Zákon o tom, co je nezákonné dělat o Sabatu, ale nejednali v souladu s přísným výkladem farizeů. Ježíš chtěl znázornit, že nikdy nebylo Božím záměrem uplatňovat zákon o Sabatu tak strnule, a proto poukázal na případ zaznamenaný v 1. Samuelově 21:3–6. Když byli David a jeho muži hladoví, zastavili se u svatostánku a pojedli chleby předložení, které již byly předtím použity ve svatostánku. Staré chleby mohli obvykle sníst kněží. Za daných okolností však David a jeho muži nebyli odsouzeni za to, že je snědli. Je pozoruhodné, že tato zpráva je jediným zaznamenaným případem v Bibli, kdy staré chleby snědl někdo jiný než kněží. Ježíš přesně věděl, kterou zprávu použít, a jeho židovští posluchači ji nepochybně dobře znali. (Matouš 12:1–8)

21 Ježíš byl skutečně Velký učitel. Opravdu žasneme nad tím, jakým jedinečným způsobem Ježíš předával důležité pravdy. Vždy mluvil tak, aby ho posluchači dobře pochopili. My však také vyučujeme druhé, a tak je na místě otázka, jak můžeme Ježíšův způsob vyučování napodobovat. O tom bude pojednávat příští článek.

[Poznámky pod čarou]

^ 2. odst. Když chtěl Ježíš něco znázornit, používal mimo jiné příklady, srovnání, přirovnání a metafory. Věhlas získala jeho podobenství, a ta jsou definována jako ‚krátká, obvykle vymyšlená vyprávění, z nichž je možné vyvodit mravní zásadu nebo duchovní pravdu‘.

^ 15. odst. Když cestovatel šel „z Jeruzaléma do Jericha“, jak se říká v podobenství, sestupoval dolů, protože Jeruzalém ležel výše než Jericho.

Vzpomínáš si?

• Proč Ježíš při vyučování používal podobenství?

• Ze kterého příkladu je vidět, že Ježíš používal podobenství, která mohli jeho posluchači v prvním století snadno pochopit?

• Jak Ježíš ve svých podobenstvích dobře uplatnil svou znalost přírody?

• Jak Ježíš využil událostí, o kterých jeho posluchači věděli?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 15]

Ježíš mluvil o otrokovi, který odmítl odpustit poměrně malý dluh, a o otci, který odpustil synovi, jenž promrhal celé své dědictví

[Obrázek na straně 16]

Co bylo ústřední myšlenkou Ježíšova podobenství o milosrdném Samaritánovi?

[Obrázek na straně 17]

Opravdu ovce znají hlas svého pastýře?