Přejít k článku

Přejít na obsah

‚Dal jsem vám vzor‘

‚Dal jsem vám vzor‘

 ‚Dal jsem vám vzor‘

‚Měli byste být vzhledem k času učiteli.‘ (HEBREJCŮM 5:12)

1. Proč mohou slova z Hebrejcům 5:12 vyvolávat v křesťanech určité obavy?

JAK na vás působí inspirovaná slova ústředního textu tohoto článku? Nevzbuzují ve vás obavy, jak si v tomto ohledu vedete? Pokud to tak je, nejste sami. Jsme Kristovi následovníci, a tak víme, že musíme být učiteli. (Matouš 28:19, 20) Uvědomujeme si, že vzhledem k době, ve které žijeme, je naléhavě zapotřebí, abychom vyučovali co nejlépe. A víme také, že naše vyučování může pro ty, kterým je určeno, znamenat život, nebo smrt. (1. Timoteovi 4:16) Je proto pochopitelné, že si klademe otázku: ‚Jsem skutečně takovým učitelem, jakým bych měl být? Jak se mohu zlepšit?‘

2, 3. (a) Na čem podle jednoho pedagoga závisí dobré vyučování? (b) Jaký vzor nám Ježíš dal jako učitel?

2 Takové obavy nás nemusí skličovat. Pokud bychom přemýšleli pouze o odborných vyučovacích metodách, mohlo by se nám zdát, že další zlepšování je nad naše možnosti. Základem dobrého vyučování však nejsou metody, ale něco mnohem důležitějšího. Všimněme si, co o tom v jedné odborné knize napsal jistý zkušený pedagog: „Dobré vyučování nezávisí na konkrétních metodách nebo stylech, plánech či akcích. ... Vyučování závisí především na lásce.“ Tento muž se na věc sice díval jako učitel z povolání, ale myšlenka, kterou vyjádřil, platí možná ještě ve větší míře při našem křesťanském vyučování. Jak to?

3 Naším vzorem není nikdo jiný než Učitel Ježíš Kristus. Ten svým následovníkům řekl: ‚Dal jsem vám vzor.‘ (Jan 13:15) Měl na mysli svůj příklad v projevování pokory. Vzorem nám je ale i v tom, jak na zemi vykonával velice důležité dílo — jak lidi učil dobré zprávě o Božím Království. (Lukáš 4:43) Pokud byste měli jedním slovem charakterizovat Ježíšovu službu, pravděpodobně byste vybrali slovo „láska“. (Kolosanům 1:15; 1. Jana 4:8) Ježíš miloval především svého nebeského Otce Jehovu. (Jan 14:31) Jako učitel však projevoval lásku ještě ve dvou dalších ohledech. Miloval pravdy, kterým učil, a miloval také lidi, které učil. Z těchto dvou hledisek se nyní podrobněji zaměřme na vzor, který nám Ježíš dal.

Boží pravdy miloval odedávna

4. Jak si Ježíš vypěstoval lásku k tomu, co ho Jehova učil?

4 Učitelův postoj k látce má značný vliv na kvalitu vyučování. Nedostatek zájmu se  pravděpodobně projeví a přenese na studenty. Ježíš učil drahocenným pravdám o Jehovovi a jeho Království, a k těmto pravdám rozhodně nebyl lhostejný, ale hluboce je miloval. Zamiloval si je už tehdy, když je poznával. V průběhu dlouhých věků své předlidské existence byl tento jediný zplozený Syn horlivým žákem. U Izajáše 50:4, 5 čteme výstižná slova: „Svrchovaný Pán Jehova mi dal jazyk poučených, abych věděl, jak slovem odpovědět unavenému. Probouzí ráno co ráno; probouzí mé ucho, abych slyšel jako ti poučení. Svrchovaný Pán Jehova mi otevřel ucho a já, já se nebouřil. Neobrátil jsem se opačným směrem.“

5, 6. (a) Co Ježíš zřejmě prožil při svém křtu, a jak to na něho zapůsobilo? (b) Jak Satan používal Boží slovo, a jak jej naproti tomu používal Ježíš?

5 Ježíš dále miloval Boží moudrost i v době, kdy byl na zemi jako člověk. (Lukáš 2:52) Pak v době svého křtu zažil něco jedinečného. U Lukáše 3:21 je uvedeno: „Otevřelo se nebe.“ Ježíš se tehdy zřejmě mohl rozpomenout na svou předlidskou existenci. V pustině pak strávil čtyřicet dnů, a postil se tam. Na vyučování, kterého se mu kdysi v nebesích dostávalo od Jehovy, vzpomínal jistě s velkým potěšením. Zanedlouho však byla jeho láska k Božím pravdám vystavena zkoušce.

6 Když byl Ježíš unavený a hladový, Satan se ho snažil pokoušet. Tito dva Boží synové se od sebe tak lišili! Oba citovali z Hebrejských písem — ale ve zcela odlišném duchu. Satan bezostyšně Boží slovo překrucoval a zneužíval je pro své sobecké cíle. Ano, tento buřič Božími pravdami naprosto pohrdal. Naproti tomu Ježíš Písmo citoval s láskou, a v každé odpovědi používal Boží slovo pečlivě. Ježíš existoval dávno před tím, než byla tato inspirovaná slova poprvé napsána, a přece k nim měl posvátnou úctu. Byly to drahocenné pravdy od jeho nebeského Otce. Řekl Satanovi, že taková slova od Jehovy jsou daleko důležitější než jídlo. (Matouš 4:1–11) Ano, Ježíš miloval všechny pravdy, kterým ho kdysi Jehova naučil. Ale jak Ježíš projevoval tuto lásku, když byl v postavení učitele?

Miloval pravdy, kterým učil

7. Proč si Ježíš nevymýšlel žádné vlastní nauky?

7 Ježíš vždy dával najevo svou lásku k pravdám, kterým učil, ačkoli mohl rozvíjet své vlastní názory. Byl totiž studnicí poznání a moudrosti. (Kolosanům 2:3) Ježíš však svým posluchačům znovu a znovu připomínal, že nic z toho, co učí, nepochází od něho, ale od jeho nebeského Otce. (Jan 7:16; 8:28; 12:49; 14:10) Ježíš příliš miloval Boží pravdy, než aby je nahrazoval svými názory.

8. Jak dal Ježíš na začátku své služby vzor v tom, že se opíral o Boží slovo?

8 Ježíš stanovil vzor hned na začátku své veřejné služby. Povšimněme si, jak Božímu lidu poprvé oznámil, že je zaslíbeným Mesiášem. Udělal to snad tak, že by se objevil před zástupy, prohlásil se za Krista a pak provedl úžasné zázraky, aby své prohlášení doložil? Ne. Šel do synagogy, kde se příslušníci Božího lidu pravidelně scházeli ke čtení z Písma. Tam nahlas přečetl proroctví z Izajáše 61:1, 2 a vysvětlil, že se tyto prorocké pravdy vztahují na něho. (Lukáš 4:16–22) Mnohé zázraky, které pak vykonal, byly svědectvím toho, že má Jehovovu podporu. Přesto se při svém vyučování opíral o Boží slovo.

9. Jak Ježíš při svém jednání s farizey projevoval věrně oddanou lásku k Božímu slovu?

9 Když náboženští odpůrci chtěli Ježíše vyprovokovat, Ježíš se s nimi nepouštěl do slovního souboje, přestože by v takovém klání mohl snadno zvítězit. Ježíš však používal Boží slovo, které dokázalo nesprávnost jejich názorů. Vzpomeňme si například na to, jak farizeové obvinili Ježíšovy následovníky. Ti údajně porušili zákon o Sabatu tím, že na poli utrhli několik klasů obilí a cestou z nich jedli. Ježíš farizeům odpověděl: „Nečetli jste, co udělal David, když on a muži, kteří byli s ním,  dostali hlad?“ (Matouš 12:1–5) Zmíněnou inspirovanou zprávu z 1. Samuelovy 21:1–6 tito samospravedliví muži možná kdysi četli. Pokud to tak bylo, důležité poučení v ní nerozpoznali. Ježíš tuto zprávu však nejenom četl, ale také o ní přemýšlel a její základní myšlenku si vštípil do srdce. Zamiloval si zásady, které Jehova sdělil prostřednictvím tohoto úseku Písma. Tuto zprávu a také příklad z mojžíšského Zákona tedy Ježíš využil, aby poukázal na to, že Zákon je vyvážený. Podobně také věrně oddaná láska podněcovala Ježíše k tomu, aby Boží slovo obhajoval před náboženskými vůdci. Ti se snažili Písmo překroutit ve svůj prospěch nebo ho pohřbít pod nánosem lidských tradic.

10. Jak Ježíš naplnil proroctví pojednávající o kvalitě jeho vyučování?

10 Ježíš pravdu miloval, a proto nikdy nemohl vyučovat rutinně, nudně nebo mechanicky. Inspirovaná proroctví předpověděla, že Mesiáš bude mluvit s ‚půvabem na rtech‘ a že bude pronášet „elegantní slova“. (Žalm 45:2; 1. Mojžíšova 49:21) Ježíš tato proroctví naplnil tím, že své poselství stále předkládal svěžím způsobem a živě a že milovaným pravdám učil ‚poutavými slovy‘. (Lukáš 4:22) V jeho tváři se jistě projevilo nadšení a z očí mu vyzařoval skutečný zájem o rozebírané téma. Naslouchat mu byl jistě úžasný zážitek. Ježíš nám tedy dal opravdu znamenitý vzor, podle kterého bychom měli jednat, když mluvíme s druhými o tom, co jsme se naučili.

11. Proč Ježíš kvůli svým učitelským schopnostem nikdy nezpyšněl?

11 Jak Ježíše ovlivnilo to, že měl takové hluboké pochopení Božích pravd a že uměl tak působivě mluvit? Zpyšněl snad? To se učitelům často stává. Ježíšova moudrost však byla spojena se zbožností. Taková moudrost se neslučuje s domýšlivostí, protože „moudrost je u skromných“. (Přísloví 11:2) Ale to, že Ježíš nezpyšněl ani se nestal domýšlivým, mělo ještě další důvod.

Ježíš miloval lidi, které učil

12. Jak Ježíš ukázal, že si nepřeje, aby z něho měli jeho následovníci strach?

12 Z Ježíšova vyučování byla vždy patrná jeho hluboká láska k lidem. Na rozdíl od pyšných lidí Ježíš nikdy v druhých nevzbuzoval strach. (Kazatel 8:9) Když byl Petr svědkem jednoho z Ježíšových zázraků, v úžasu padl k jeho kolenům. Ale Ježíš nechtěl, aby z něj jeho učedníci měli chorobný strach. Laskavě řekl, „přestaň se bát“, a pak se zmínil o nádherném díle činění učedníků, jehož se Petr bude účastnit. (Lukáš 5:8–10) Ježíš si přál, aby jeho učedníky podněcovala láska k drahocenným pravdám o Bohu, a ne děs z jejich učitele.

13, 14. Jak Ježíš dával najevo, že má pro lidi pochopení?

13 Ježíšova láska k lidem, které učil, se projevovala také tím, že měl pro ně pochopení.  „Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře.“ (Matouš 9:36) Cítil s nimi, když viděl, v jakých bídných podmínkách žijí, a chtěl jim pomoci.

14 Povšimněme si dalšího případu, kdy Ježíš projevil pochopení. Když k němu v zástupu přistoupila žena s krvotokem a dotkla se lemu jeho oděvu, byla zázračně uzdravena. Ježíš cítil, že z něho odešla síla, ale neviděl, kdo byl vyléčen. Trval na tom, aby ta žena byla nalezena. Proč? Nechtěl ji kritizovat za to, že porušila Zákon nebo pravidla znalců zákona a farizeů, jak se možná obávala. Místo toho jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď zdravá ze své tíživé nemoci.“ (Marek 5:25–34) Všimněme si, jaké pro ni měl pochopení. Neřekl jí jen, „buď uzdravena“, ale prohlásil, „buď zdravá ze své tíživé nemoci“. Marek zde používá slovo, které může doslova znamenat „mrskání“, což je forma bičování často používaná při mučení. Ježíš si uvědomoval, že nemoc té ženě způsobila mnoho utrpení, možná velkou tělesnou i citovou bolest. Měl pro ni pochopení.

15, 16. Ze kterých případů vidíme, že Ježíš hledal v lidech jejich dobré vlastnosti?

15 Ježíš projevoval lásku k lidem také tím, že se zaměřoval na jejich dobré vlastnosti. Podívejme se, co se přihodilo, když se setkal s Natanaelem, který se později stal apoštolem. „Ježíš viděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: ‚Podívejte se, určitě Izraelita, v němž není žádný klam.‘“ Ježíš zázračně nahlédl do Natanaelova srdce, a tak se o tomto muži mnoho dozvěděl. Natanael samozřejmě nebyl dokonalý. Měl své chyby stejně jako každý z nás. Dokonce když se o Ježíšovi doslechl, neodpustil si poněkud uštěpačnou poznámku: „Může přijít něco dobrého z Nazaretu?“ (Jan 1:45–51) O Natanaelovi by se toho dalo říci dost. Ježíš se však zaměřil na něco pozitivního — že to je čestný člověk.

16 Podobné to bylo, když jistý důstojník — možná pohan, Říman — přistoupil k Ježíšovi a požádal ho, aby uzdravil jeho nemocného otroka. I v tomto případě Ježíš věděl, že ten voják má své chyby. V tehdejší době mohla být minulost důstojníka poskvrněna násilím, krveproléváním a falešným uctíváním. Ježíš se ale zaměřil na něco dobrého — na mužovu vynikající víru. (Matouš 8:5–13) Když později Ježíš mluvil se zločincem, který visel na kůlu vedle něho, nevyčítal mu jeho zločineckou minulost, ale povzbuzoval ho nadějí do budoucnosti. (Lukáš 23:43) Ježíš dobře věděl, že pokud by se na druhé díval negativně, kdyby je kritizoval, jedině by je to sklíčilo. Snažil se vidět na druhých jejich lepší stránky, a tím je podněcoval, aby jednali ještě lépe.

Ochotně lidem sloužil

17, 18. Jak dal Ježíš najevo ochotu sloužit druhým, když přijal úkol přijít na zemi?

17 Dalším přesvědčivým důkazem Ježíšovy lásky k lidem, které učil, bylo to, že jim ochotně sloužil. Boží Syn měl lidstvo rád ještě dříve, než se stal člověkem. (Přísloví 8:30, 31)  Možná, že v postavení Jehovova ‚Slova‘ neboli mluvčího jednal s lidmi mnohokrát. (Jan 1:1) Měl však učit lidstvo přímo na zemi, a to byl jeden z důvodů, proč se „zřekl ... sám sebe, přijal podobu otroka“, přičemž opustil své vyvýšené postavení v nebi. (Filipanům 2:7; 2. Korinťanům 8:9) Když byl Ježíš na zemi, neočekával, že mu někdo bude posluhovat. Naopak, sám řekl: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Matouš 20:28) Ježíš tato slova zcela splnil.

18 Ježíš pokorně sloužil lidem, které učil, a bral přitom v úvahu jejich potřeby. Bez váhání nasazoval své síly v jejich prospěch. Při svých kazatelských cestách se snažil dostat k co největšímu počtu lidí, a proto prošel Zaslíbenou zemi křížem krážem a urazil stovky kilometrů. Na rozdíl od pyšných farizeů a znalců Zákona Ježíš zůstal pokorný a přístupný. Nejrůznější lidé — hodnostáři, vojáci, právníci, ženy, děti, chudí, nemocní, a dokonce i lidé vyvržení ze společnosti — za ním přicházeli dychtivě a bez obav. Ježíš byl dokonalým člověkem, a přesto pociťoval únavu i hlad. Ale i když byl unavený a potřeboval si odpočinout nebo hledal klidnou chvíli k modlitbě, dával přednost tomu, co potřebovali druzí. (Marek 1:35–39)

19. Proč můžeme říci, že nám Ježíš dal vzor, když se svými učedníky jednal pokorně, trpělivě a laskavě?

19 Ježíš byl stejně ochoten sloužit také svým učedníkům. Dával to najevo tím, že je laskavě a trpělivě vyučoval. Když některé poučení nemohli pochopit, Ježíš se nevzdal, nezačal se rozčilovat ani jim nic nevyčítal. Nadále hledal nové způsoby, jak jim věc vysvětlit. Například si vzpomeňme, kolikrát se učedníci dohadovali, kdo z nich je největší. Znovu a znovu, i v noci před svou popravou, je Ježíš novými způsoby učil, jak mají jeden s druhým jednat pokorně. Ať šlo o cokoli, tedy i o pokoru, Ježíš mohl právem říci: ‚Dal jsem vám vzor.‘ (Jan 13:5–15; Matouš 20:25; Marek 9:34–37)

20. Čím se Ježíšova vyučovací metoda lišila od metody farizeů a proč to bylo účinné?

20 Povšimněme si: Ježíš se nespokojil s tím, že by učedníkům pouze řekl, o jaký vzor jde, ale Ježíš jim tento ‚vzor dal‘. Učil je svým příkladem. Nemluvil s nimi povýšeně, jako kdyby on sám ty věci dělat nemusel. Tak jednali farizeové. Ježíš o nich řekl, že „mluví, ale nekonají“. (Matouš 23:3) Ježíš svým posluchačům pokorně ukázal, co jeho učení přesně znamená. On sám je totiž uplatňoval ve svém životě. Když tedy své následovníky vybízel, aby vedli jednoduchý život nezatížený hmotařstvím, nemuseli odhadovat, co má na mysli. Dobře viděli, jak pravdivá jsou jeho slova: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hřadoviště, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“ (Matouš 8:20) Ježíš svým učedníkům sloužil tím, že jim pokorně dával vzor.

21. Co bude rozebírat příští článek?

21 Není pochyb o tom, že Ježíš byl největší Učitel, jaký kdy chodil po zemi. Všichni upřímní lidé, kteří Ježíše viděli a naslouchali mu, rozpoznali, že má lásku k tomu, co učí, a k lidem, které učí. Stejně dobře to můžeme rozpoznat i my dnes, když studujeme vzor, který dal. Jak ale můžeme Kristův dokonalý vzor následovat? Touto otázkou se bude zabývat příští článek.

Jak byste odpověděli?

• Co je základem dobrého vyučování a kdo je nám v tom příkladem?

• Z čeho bylo patrné, že Ježíš miloval pravdy, kterým učil?

• Jak Ježíš projevoval lásku k lidem, které učil?

• Ze kterých příkladů vidíme, že Ježíš byl pokorný a ochotný sloužit těm, které učil?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 12]

Jak Ježíš dával najevo, že miluje zásady obsažené v Božím slově?