Přejít k článku

Přejít na obsah

Dodejme ke své vytrvalosti zbožnou oddanost

Dodejme ke své vytrvalosti zbožnou oddanost

 Dodejme ke své vytrvalosti zbožnou oddanost

„Dodejte ke své víře ... vytrvalost, ke své vytrvalosti zbožnou oddanost.“ (2. PETRA 1:5, 6)

1, 2. (a) Jaký druh růstu se očekává u dítěte? (b) Jak důležitý je duchovní růst?

PRO dítě je důležité, aby vyrostlo, ale nejde jen o tělesný růst. Očekává se také růst duševní a citový. Dítě se časem zbaví svého nevyzrálého způsobu jednání a stane se z něj dospělý muž nebo žena. Právě o tom mluvil apoštol Pavel: „Když jsem byl nemluvně, mluvíval jsem jako nemluvně, myslíval jsem jako nemluvně, uvažoval jsem jako nemluvně; ale když jsem se nyní stal mužem, zbavil jsem se rysů nemluvněte.“ (1. Korinťanům 13:11)

2 Pavlův výrok poukazuje na důležitou myšlenku týkající se duchovního růstu. Je zapotřebí, aby křesťané dělali pokroky, a tak se z duchovních nemluvňat stali „dospělými ve schopnostech porozumění“. (1. Korinťanům 14:20) Měli by se o pokrok usilovně snažit, aby dosáhli ‚míry vzrůstu, který patří ke Kristově plnosti‘. Pak již nebudou „nemluvňaty, [nebudou] zmítáni jako na vlnách a unášeni sem a tam každým větrem učení“. (Efezanům 4:13, 14)

3, 4. (a) Co musíme dělat, abychom duchovně dospěli? (b) Které bohulibé vlastnosti bychom měli projevovat a proč jsou důležité?

3 Jak můžeme v duchovním smyslu dospět? K tělesnému růstu dochází za normálních okolností téměř automaticky, ale duchovní růst si žádá vědomé úsilí. Je třeba začít získáváním přesného poznání z Božího slova a pak jednat podle toho, co se dozvídáme. (Hebrejcům 5:14; 2. Petra 1:3) To nám pomůže projevovat bohulibé vlastnosti. Jako v případě tělesného růstu, i rozvoj jednotlivých bohulibých vlastností probíhá souběžně. Apoštol Petr napsal: „Tím, že v odpověď přispějete veškerým opravdovým úsilím, dodejte ke své víře ctnost, ke své ctnosti poznání, ke svému poznání sebeovládání, ke svému sebeovládání vytrvalost, ke své vytrvalosti zbožnou oddanost, ke své zbožné oddanosti bratrskou náklonnost, ke své bratrské náklonnosti lásku.“ (2. Petra 1:5–7)

4 Každá z vlastností, které Petr uvádí, je nezbytně nutná a žádnou z nich nesmíme opomíjet. Apoštol dodává: „Jestliže tyto věci ... ve vás existují a překypují, zabrání vám, abyste nebyli ani nečinní, ani neplodní vzhledem k přesnému poznání našeho Pána Ježíše Krista.“ (2. Petra 1:8) Zaměřme se na to, proč je k vytrvalosti zapotřebí dodat zbožnou oddanost.

Proč je vytrvalost nezbytná

5. Proč potřebujeme vytrvalost?

5 Jak Petr, tak i Pavel spojují zbožnou oddanost s vytrvalostí. (1. Timoteovi 6:11) Projevovat vytrvalost znamená více než jen zvládat těžkosti a zachovat si odhodlání. K vytrvalosti patří trpělivost, odvaha a pevnost, aniž ztratíme naději, když nás potkají zkoušky, překážky, pokušení nebo pronásledování. Žijeme ve „zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem“, a proto očekáváme, že budeme pronásledováni. (2. Timoteovi 3:12) Máme-li Jehovovi dokázat svou lásku a rozvíjet vlastnosti nezbytné pro záchranu, musíme vytrvat. (Římanům 5:3–5; 2. Timoteovi 4:7, 8; Jakub 1:3,  4, 12) Bez vytrvalosti nezískáme věčný život. (Římanům 2:6, 7; Hebrejcům 10:36)

6. Co musíme dělat, abychom vytrvali až do konce?

6 Nezáleží ani tolik na tom, zda si dobře vedeme na začátku, ale podstatné je vytrvat. Ježíš řekl: „Kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ (Matouš 24:13) Ano, musíme vytrvat až do konce, ať již se bude jednat o konec našeho současného života, nebo o konec tohoto ničemného systému věcí. V každém případě musíme před Bohem zůstat ryzí. Pokud však ke své vytrvalosti nedodáme zbožnou oddanost, nemůžeme se Jehovovi líbit a nezískáme věčný život. Ale co vlastně je zbožná oddanost?

Co znamená zbožná oddanost

7. Co je zbožná oddanost a k čemu nás podněcuje?

7 Zbožná oddanost zahrnuje hlubokou úctu, uctívání a službu, jež osobně prokazujeme Jehovovi Bohu, protože jsme věrně oddáni jeho neomezené svrchovanosti. K tomu, abychom Jehovovi projevovali zbožnou oddanost, potřebujeme o něm a o jeho cestách získat přesné poznání. Měli bychom Boha osobně a důvěrně poznat. To nás podnítí, abychom si k němu vytvořili hluboký vztah, který bude patrný v našem jednání a způsobu života. Naším přáním by mělo být co nejvíce se Jehovovi podobat — řídit se jeho způsobem jednání a zrcadlit jeho vlastnosti a osobnost. (Efezanům 5:1) Zbožná oddanost v nás tedy vyvolává touhu líbit se Bohu ve všem, co děláme. (1. Korinťanům 10:31)

8. V jakém smyslu jdou zbožná oddanost a výlučná oddanost ruku v ruce?

8 Máme-li projevovat pravou zbožnou oddanost, musíme Jehovu uctívat výlučně. Není možné, aby se na jeho místě v našem srdci ocitlo něco jiného. Je naším Stvořitelem, a proto má právo na naši výlučnou oddanost. (5. Mojžíšova 4:24; Izajáš 42:8) Ovšem k tomu, abychom ho uctívali, nás Jehova nenutí. Chce, abychom mu byli oddáni dobrovolně. Naše láska k Bohu založená na přesném poznání nás podněcuje k tomu, abychom očistili svůj život, abychom se bezvýhradně zasvětili Bohu a pak podle toho žili.

Vytvořme si vztah k Bohu

9, 10. Jak můžeme rozvíjet a udržovat si důvěrný vztah k Bohu?

9 I když jsme již symbolizovali své zasvěcení Bohu křtem, potřebujeme svůj vztah k Bohu stále prohlubovat. Toužíme-li po tom a chceme-li Jehovovi věrně sloužit, podněcuje nás to, abychom dále studovali jeho Slovo a rozjímali o něm. Jestliže dovolíme, aby na naši mysl a srdce působil Boží duch, naše láska k Jehovovi poroste. Náš vztah k němu bude nadále tou nejdůležitější věcí v našem životě. Považujeme Jehovu za svého nejlepšího přítele, a proto se mu chceme líbit. (1. Jana 5:3) Náš drahocenný vztah k Bohu nám působí stále větší radost a jsme vděční, že nás Jehova láskyplně poučuje a podle potřeby vede k nápravě. (5. Mojžíšova 8:5)

10 Náš vzácný vztah k Jehovovi by se ale mohl oslabit, pokud bychom trvale nepodnikali kroky k tomu, abychom jej posílili. Kdyby k takovému oslabení došlo, nebyla by to chyba Jehovy Boha, protože On „není daleko od nikoho z nás“. (Skutky 17:27) Jsme tedy velmi šťastni, že k Jehovovi můžeme přistupovat bez obtíží. (1. Jana 5:14, 15) Důvěrný osobní vztah k Jehovovi si však musíme udržovat. A Bůh nám pomáhá, abychom se k němu přibližovali. Poskytuje nám totiž vše, co potřebujeme, abychom mohli zbožnou oddanost rozvíjet a zachovávat. (Jakub 4:8) Jak můžeme všechna tato láskyplná opatření plně využívat?

Zůstaňme duchovně silní

11. Například kterými způsoby se projevuje zbožná oddanost?

11 Naše pevně zakořeněná láska k Bohu nás bude podněcovat k tomu, abychom zbožnou oddanost projevovali z hloubi srdce, v souladu s Pavlovou radou: „Vynasnaž se, aby  ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který se nemá zač stydět a správně zachází se slovem pravdy.“ (2. Timoteovi 2:15) Proto je zapotřebí navyknout si pravidelně studovat Bibli a účastnit se shromáždění a kazatelské služby. Náš vztah k Jehovovi také posilujeme ‚ustavičnými modlitbami‘. (1. Tesaloničanům 5:17) To jsou významné projevy naší zbožné oddanosti. Kdybychom kterýkoli z nich zanedbali, mohli bychom duchovně onemocnět a také bychom mohli snadněji podlehnout Satanovým úkladům. (1. Petra 5:8)

12. Jak se můžeme úspěšně vyrovnat se zkouškami?

12 Budeme-li stále duchovně silní a aktivní, budeme také moci čelit různým zkouškám, které nás potkají. Některé zkoušky pro nás mohou být mimořádně bolestné. Snášet lhostejnost, odpor a pronásledování může být obtížnější, jestliže přicházejí ze strany příbuzných nebo sousedů. Rafinovaný nátlak na to, abychom se dopustili kompromisu v křesťanských zásadách, může vyvstat i na pracovišti nebo ve škole. Sklíčenost, nemoc nebo deprese nás mohou tělesně oslabit, a zkoušky víry tak pro nás mohou být náročnější. Se všemi problémy se ale můžeme úspěšně vyrovnávat, pokud vytrváváme ‚ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti, když očekáváme a pevně chováme v mysli přítomnost Jehovova dne‘. (2. Petra 3:11, 12) A při tom si můžeme zachovat radost a spoléhat se na Boží požehnání. (Přísloví 10:22)

13. Co musíme dělat, máme-li si uchovat zbožnou oddanost?

13 Satan sice útočí proti těm, kdo projevují zbožnou oddanost, ale nemusíme mít strach. Proč? Protože „Jehova ví, jak osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti“. (2. Petra 2:9) Máme-li ve zkouškách vytrvat a zažít takové osvobození, musíme ‚odvrhnout bezbožnost a světské touhy a žít uprostřed tohoto nynějšího systému věcí se zdravou myslí a spravedlností a zbožnou oddaností‘. (Titovi 2:12) Jakožto křesťané však musíme dávat pozor, aby naši zbožnou oddanost neohrozila nebo nezničila žádná slabost, která by souvisela s tělesnými touhami a světskými činnostmi. Zamysleme se nyní nad tím, v jakých ohledech nám může hrozit nebezpečí.

Co ohrožuje naši zbožnou oddanost

14. Na co bychom měli pamatovat, abychom nepadli do léčky hmotařství?

14 Pro mnoho lidí je léčkou hmotařství. Kdybychom ‚si mysleli, že zbožná oddanost je prostředkem k [hmotnému] zisku‘, mohli bychom klamat sami sebe. To by nás totiž mohlo dovést až k tomu, že bychom zneužili důvěry spolukřesťanů. (1. Timoteovi 6:5) Mohli bychom dokonce dojít k nesprávnému závěru, že je docela v pořádku, jestliže od zámožného křesťana požadujeme půjčku, kterou pravděpodobně nebudeme schopni splatit. (Žalm 37:21) Ovšem „slib života nynějšího a toho, který má přijít,“ nesouvisí se získáváním majetku, ale se zbožnou oddaností. (1. Timoteovi 4:8) ‚Nic jsme si na svět nepřinesli a ani si nemůžeme nic odnést‘, a proto bychom měli s větší rozhodností usilovat o ‚zbožnou oddanost spolu se soběstačností‘ a ‚být spokojeni s obživou a s něčím na přikrytí‘. (1. Timoteovi 6:6–11)

15. Co můžeme dělat, jestliže touha po zábavě odsouvá do pozadí naši zbožnou oddanost?

 15 Zbožnou oddanost může odsouvat do pozadí touha po zábavě. Měli bychom v tomto ohledu udělat nějaké okamžité změny? Tělesné cvičení a rekreace samozřejmě přinášejí určitý užitek. Ten je však ve srovnání s věčným životem relativně malý. (1. Jana 2:25) Dnes mnoho lidí ‚miluje rozkoše spíše než Boha a mají způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se prokazují jako falešní‘. Takovým lidem se musíme vyhýbat. (2. Timoteovi 3:4, 5) Ten, pro koho je zbožná oddanost důležitá, ‚si jako poklad bezpečně chová znamenitý základ pro budoucnost, aby se pevně chopil skutečného života‘. (1. Timoteovi 6:19)

16. Které hříšné touhy mohou vést k tomu, že lidé nežijí podle Božích spravedlivých měřítek, a jak můžeme tyto touhy překonat?

16 Naši zbožnou oddanost může zničit zneužívání alkoholu a drog, nemravnost a hříšné touhy. Kdybychom tomu podlehli, nežili bychom podle Božích spravedlivých požadavků. (1. Korinťanům 6:9, 10; 2. Korinťanům 7:1) I Pavel musel vytrvale bojovat se svým hříšným tělem. (Římanům 7:21–25) Chceme-li nesprávné žádosti vymýtit, musíme být na sebe přísní. Mimo jiné musíme být rozhodnuti, že zůstaneme mravně čistí. Pavel nám říká: „Umrtvujte ... své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou touhu a chtivost, jež je modlářstvím.“ (Kolosanům 3:5) Umrtvovat své tělesné údy, pokud jde o takové hříšné věci, můžeme jedině tehdy, jsme-li rozhodnuti, že je odstraníme neboli úplně vymýtíme. Budeme-li se vroucně modlit o Boží pomoc, budeme schopni hříšné touhy odvrhnout a uprostřed tohoto ničemného systému věcí usilovat o spravedlnost a zbožnou oddanost.

17. Jak bychom se měli dívat na ukázňování?

17 Naši zbožnou oddanost a vytrvalost může oslabovat sklíčenost. Sklíčenost pociťovali mnozí Jehovovi služebníci. (4. Mojžíšova 11:11–15; Ezra 4:4; Jonáš 4:3) Sklíčenost však může mít zničující účinek zejména tehdy, jsme-li rozhořčeni, protože máme dojem, že jsme podceňováni, nebo protože jsme byli přísně pokáráni nebo ukázněni. Kárání a ukázňování jsou však projevem Božího zájmu a láskyplné péče. (Hebrejcům 12:5–7, 10, 11) Ukázňování bychom neměli považovat za pouhý trest, ale měli bychom je pokládat za školení podle měřítek spravedlnosti. Jsme-li pokorní, oceníme radu a přijmeme ji, protože si budeme vědomi toho, že „kárání ukázňováním jsou cestou života“. (Přísloví 6:23) Ve snaze o zbožnou oddanost nám to pomůže dosáhnout pěkného duchovního pokroku.

18. Jak máme jednat, když nastanou neshody?

18 Naši zbožnou oddanost mohou ohrožovat  různá nedorozumění a osobní neshody. Mohou být příčinou úzkosti a někteří se kvůli nim mohou odtáhnout od svých duchovních bratrů a sester, což by bylo nerozumné. (Přísloví 18:1) Je však dobré mít na paměti, že kdybychom pěstovali nevraživost nebo chovali k někomu nepřátelství, poškozovali bychom tím svůj vztah k Jehovovi. (3. Mojžíšova 19:18) „Kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl.“ (1. Jana 4:20) Ježíš ve svém Kázání na hoře zdůraznil, že k vyřešení osobních těžkostí je zapotřebí podniknout okamžité kroky. Svým posluchačům řekl: „Jestliže tedy přinášíš svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech svůj dar tam před oltářem a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem a pak, až se vrátíš, obětuj svůj dar.“ (Matouš 5:23, 24) Omluva tedy může zahojit zranění, které bylo způsobeno nelaskavými slovy nebo jednáním. Pokud požádáme o odpuštění a připustíme, že jsme nejednali správně, může být rozkol urovnán a mohou být obnoveny pokojné vztahy. K řešení těžkostí dal Ježíš ještě další rady. (Matouš 18:15–17) Když je pak naše úsilí o řešení problémů korunováno úspěchem, máme velkou radost. (Římanům 12:18; Efezanům 4:26, 27)

Následujme Ježíšův příklad

19. Proč je tak důležité napodobovat Ježíšův příklad?

19 Je jisté, že zkoušky přijdou, ale od závodu, v němž jde o věčný život, nás nemusejí odvést. Pamatujme na to, že Jehova nás může ze zkoušek osvobodit. „Odložme ... každou zátěž“ a „s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen“, a přitom ‚se upřeně dívejme na Ježíše, Hlavního zprostředkovatele a Zdokonalovatele naší víry‘. (Hebrejcům 12:1–3) Bedlivě zkoumejme Ježíšův příklad a snažme se ho slovy i skutky napodobovat. To nám pomůže rozvíjet zbožnou oddanost a projevovat ji ve větší míře.

20. Jakou odměnu získáme, jestliže usilujeme o vytrvalost a zbožnou oddanost?

20 Vytrvalost a zbožná oddanost jsou úzce spjaty a pomáhají nám zajistit si záchranu. To, že tyto drahocenné vlastnosti projevujeme, nám umožňuje dále se věrně věnovat posvátné službě Bohu. I ve zkouškách budeme šťastni. Naše vytrvalost a zbožná oddanost totiž povede k tomu, že budeme pociťovat Jehovovu něžnou náklonnost a požehnání. (Jakub 5:11) Ježíš nás navíc ujišťuje: „Svou vytrvalostí získáte své duše.“ (Lukáš 21:19)

Jak byste odpověděli

• Proč je vytrvalost důležitá?

• Co je zbožná oddanost a jak se projevuje?

• Jak si můžeme vytvořit a udržet důvěrný vztah k Bohu?

• Co například ohrožuje naši zbožnou oddanost a jak se tomu můžeme vyhnout?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 12 a 13]

Zbožná oddanost se projevuje různými způsoby

[Obrázky na straně 14]

Dávejme si pozor na to, co ohrožuje naši zbožnou oddanost