Přejít k článku

Přejít na obsah

Co je vlastně peklo?

Co je vlastně peklo?

 Co je vlastně peklo?

BEZ ohledu na to, jakou představu ve vás slovo „peklo“ vyvolává, peklem se všeobecně míní místo, kde se odpykává trest za hřích. O hříchu a jeho důsledku Bible říká: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Písmo také uvádí: „Mzda, kterou platí hřích, je totiž smrt.“ (Římanům 6:23) Trestem za hřích je tedy smrt. Chceme-li zjistit pravou podstatu pekla, stojí před námi základní otázka: Co se s námi stane, když zemřeme?

Pokračuje po smrti život v nějaké jiné podobě? Co je peklo a jací lidé se do něj dostanou? Mají ti, kdo jsou v pekle, nějakou naději? Bible dává na tyto otázky pravdivé a uspokojující odpovědi.

Život po smrti

Je v nás něco, například duše nebo duch, co po smrti těla žije dál? Povšimněme si, jak získal život první člověk Adam. Bible říká: „Jehova Bůh přistoupil k tomu, aby vytvořil člověka z prachu zemské půdy a aby vdechl do jeho chřípí dech života.“ (1. Mojžíšova 2:7) Dýchání sice udržovalo Adama naživu, ale vnesení ‚dechu života‘ do jeho chřípí znamenalo daleko více než pouhé vdechnutí vzduchu do plic. Znamenalo to, že do neživého Adamova těla Bůh vložil jiskru života — ‚životní sílu‘, která působí ve všech pozemských tvorech. (1. Mojžíšova 6:17; 7:22) Bible mluví o této oživující síle jako o ‚duchu‘. (Jakub 2:26) Tohoto ducha můžeme přirovnat k elektrickému proudu, kterým je aktivován spotřebič, čímž je umožněna jeho funkce. Proud nikdy nepřebírá vlastnosti napájeného spotřebiče a stejně ani životní síla nepřebírá rysy tvorů, které oživuje. Nemá žádnou osobnost ani schopnost přemýšlet.

Co se s tímto duchem stane, když člověk zemře? V Žalmu 146:4 čteme: „Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky.“ Když člověk zemře, jeho neosobní duch nepřetrvává dál jako duchovní tvor v nějaké jiné říši. Duch „se vrátí k pravému Bohu, který jej dal“. (Kazatel 12:7) To, zda bude tento člověk v budoucnosti opět žít, pak tedy závisí výlučně na Bohu.

Starověcí řečtí filozofové Sokrates a Platón zastávali názor, že duše v člověku žije po smrti dál a nikdy neumírá. Co ale říká  o duši Bible? Adam „se stal živou duší“, uvádí 1. Mojžíšova 2:7. Adam duši nedostal. Byl duší, což se vztahuje na celou osobu. Písmo mluví o tom, že duše pracuje, dychtí po jídle, stává se obětí únosu, trpí nespavostí a tak podobně. (3. Mojžíšova 23:30; 5. Mojžíšova 12:20; 24:7; Žalm 119:28) Ano, člověk sám je duše. Když osoba zemře, zemře duše. (Ezekiel 18:4)

V jakém stavu jsou tedy mrtví? Když Jehova vynášel rozsudek nad Adamem, prohlásil: „Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19) Kde byl Adam před tím, než ho Bůh vytvořil z prachu zemské půdy a dal mu život? Jednoduše neexistoval. Když Adam zemřel, ocitl se znovu ve stavu naprosté absence života. Stav mrtvých je objasněn v Kazateli 9:5, 10, kde čteme: „Mrtví pak nevědí nic... Není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš.“ (Kralická bible) Jak ukazuje Písmo, smrt je stav neexistence. Mrtví si nejsou ničeho vědomi, nic necítí ani o ničem nepřemýšlejí.

Nekonečná muka, nebo společný hrob?

Vzhledem k tomu, že mrtví si nejsou ničeho vědomi a vůbec neexistují, peklo nemůže být ohnivé místo muk, v němž by zlí lidé po smrti trpěli. Co tedy peklo vlastně je? Odpověď na tuto otázku můžeme získat, když prozkoumáme, co se po smrti stalo s Ježíšem. Lukáš, jeden z pisatelů Bible, vypráví: „[Ježíš] nebyl opuštěn v hádu [pekle, Kralická bible] ani jeho tělo nevidělo porušení.“ * (Skutky 2:31) Kde bylo peklo, do něhož se dostal dokonce i Ježíš? Apoštol Pavel napsal: ‚Předal jsem vám totiž, že Kristus zemřel podle Písem za naše hříchy; a že byl pohřben, ano, že byl třetí den vzbuzen podle Písem.‘ (1. Korinťanům 15:3, 4) Ježíš tedy byl v pekle neboli v hrobě, ale nebyl tam zanechán. Vstal totiž z mrtvých, jinými slovy, byl vzkříšen.

Zamysleme se také nad případem spravedlivého Joba, který si mnoho vytrpěl. Přál si uniknout své těžké situaci, a proto úpěnlivě prosil: „Kdo mi to dá, abys mne ochránil v pekle [šeolu] a skryl mne, dokud nepomine tvůj hněv?“ * (Job 14:13, Douay Version) Jistě není logické představovat si, že by Job hledal ochranu na nějakém ohnivém místě. Pro Joba ‚peklo‘ znamenalo jednoduše hrob, v němž jeho utrpení skončí. Podle Bible je tedy peklo společný hrob lidí dobrých i špatných, celého lidstva.

Pekelný oheň — Stráví vše?

Je možné, že by pekelný oheň byl symbolem naprostého, úplného zničení? Písmo ukazuje, že mezi ohněm a hádem neboli  peklem je rozdíl. Říká: „Smrt a hádes byly uvrženy do ohnivého jezera.“ Toto ‚jezero‘ je symbolické. Smrt a peklo (hádes), které jsou do něj vhozeny, totiž nemohou být doslova spáleny. „To [ohnivé jezero] znamená druhou smrt“ — smrt, po které již není naděje na návrat k životu. (Zjevení 20:14)

Ohnivé jezero má podobný význam jako ‚ohnivá gehenna [pekelný oheň, Kralická bible]‘, o které mluvil Ježíš. (Matouš 5:22; Marek 9:47, 48) Výraz gehenna se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje 12krát a označuje údolí Hinnom za jeruzalémskými hradbami. Když byl Ježíš na zemi, používalo se toto údolí jako skládka odpadu, „kam byla házena mrtvá těla zločinců, mrtvoly zvířat a nečistota všeho druhu“. (Smith’s Dictionary of the Bible) Odpad se zde spaloval a oheň byl udržován přidáváním síry. Ježíš o tomto údolí mluvil jako o výstižném symbolu věčného zničení.

Podobně jako gehenna, i ohnivé jezero symbolizuje věčné zničení. Smrt a hádes jsou do něj „uvrženy“ v tom smyslu, že budou odstraněny, až bude lidstvo osvobozeno od hříchu a od rozsudku smrti. Svůj „podíl“ v tomto jezeře budou mít i svévolní, nekajícní hříšníci. (Zjevení 21:8) Také oni budou navždy zničeni. Naproti tomu ty, kdo jsou v pekle neboli ve společném hrobu lidstva a jsou v Boží paměti, čeká nádherná budoucnost.

Peklo bude vyprázdněno

Zjevení 20:13 uvádí: „Moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, a smrt a hádes vydaly mrtvé, kteří byli v nich.“ Ano, peklo, o kterém mluví Bible, bude vyprázdněno. Ježíš slíbil, že „přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou“. (Jan 5:28, 29) Miliony zesnulých, kteří jsou v paměti Jehovy Boha a dnes již v žádné formě neexistují, budou vzkříšeni neboli přivedeni zpět k životu v obnoveném ráji na zemi. (Lukáš 23:43; Skutky 24:15)

Vzkříšení lidé, kteří budou v Božím novém světě žít v souladu s Božími spravedlivými zákony, již nikdy nezemřou. (Izajáš 25:8) Jehova jim setře „každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“. Skutečně, ‚dřívější věci pominou‘. (Zjevení 21:4) Ti, kdo jsou v pekle — „v pamětních hrobkách“ —, mají před sebou úžasné vyhlídky. To je dostatečný důvod, proč bychom měli více poznávat Jehovu Boha a jeho Syna, Ježíše Krista. (Jan 17:3)

[Poznámka pod čarou]

^ 10. odst. V Křesťanských řeckých písmech je v Kralické bibli řecké slovo hádes na všech deseti místech přeloženo jako „peklo“. U Lukáše 16:19–31 se mluví o mukách, ale celé vyprávění má symbolický význam. Viz 88. kapitolu knihy Největší člověk, který kdy žil. Vydali svědkové Jehovovi.

^ 11. odst. Hebrejský výraz šeol je v Hebrejských písmech uveden 65krát a v Kralické bibli je přeložen jako „hrob“, „peklo“, „propast“, „smrt“, „jáma“ a „zem“.

[Obrázek na straně 5]

Job se modlil o to, aby byl ochráněn v pekle

[Obrázek na straně 6]

Ohnivá gehenna — symbol věčného zničení

[Obrázek na straně 7]

‚Všichni v pamětních hrobkách vyjdou‘