Přejít k článku

Přejít na obsah

Ryzost vede přímé

Ryzost vede přímé

 Ryzost vede přímé

BIBLE říká: „Člověk zrozený z ženy má život krátký a je zahlcen nepokojem.“ (Job 14:1) Zdá se, že lidským údělem často bývá bolest a utrpení. Vždyť i každodenní život může přinést mnoho úzkosti a nepokoje. Co nám tedy pomůže úspěšně projít obtížnými situacemi a zachovat si spravedlivé postavení před Bohem?

Uvažujme o příkladu zámožného muže, který se jmenoval Job a který asi před 3 500 lety žil na území nynější Arábie. Satan tomuto bohabojnému muži způsobil velké neštěstí. Job přišel o všechna svá hospodářská zvířata a zemřely mu jeho milované děti. Krátce nato ho Satan postihl od hlavy k patě zhoubnými boláky. (Job, kapitoly 1, 2) Job nevěděl, proč se mu to všechno přihodilo. Přesto „Job nezhřešil svými rty“. (Job 2:10) Řekl: „Dokud nevydechnu naposled, nepřipravím se o svou ryzost!“ (Job 27:5) Ano, Job prošel zkouškami díky své ryzosti.

Ryzost je definována jako mravní bezvadnost nebo úplnost a zahrnuje v sobě to, že je někdo nevinný a bezúhonný v Božích očích. Neznamená však, že nedokonalí lidé budou dokonalí v jednání či mluvení, protože nemohou plně odpovídat Božím měřítkům. Ryzost lidí tedy znamená úplnou oddanost srdce ve vztahu k Jehovovi, jeho vůli a záměru. Taková zbožná oddanost vede přímé lidi za všech podmínek a v každé době. První část jedenácté kapitoly biblické knihy Přísloví ukazuje, jak nás ryzost může vést v různých oblastech života, a ujišťuje nás, že takový způsob života přinese požehnání. S upřímným zájmem tedy tuto pasáž prozkoumejme.

Ryzost vede k poctivému obchodování

Starověký izraelský král Šalomoun vyzdvihuje zásadu poctivosti a používá k tomu básnické výrazy spíše než právnické termíny. Říká: „Podvodné váhy jsou Jehovovi něčím odporným, ale v úplném kamenném závaží má zalíbení.“ (Přísloví 11:1) Toto je první ze čtyř míst v knize Přísloví, kde je zmínkou o vahách a závažích zdůrazněno, že si Jehova přeje, aby jeho ctitelé byli při obchodním jednání poctiví. (Přísloví 16:11; 20:10, 23)

Blahobyt těch, kdo se uchylují k používání podvodných vah, tedy k nepoctivosti, může být lákavý. Opravdu bychom se ale chtěli zříci Božích měřítek pro to, co je dobré a co špatné, tím, že bychom se zapletli do neetických obchodních praktik? Ne, pokud lpíme na své ryzosti. Nepoctivosti se vyhýbáme, protože  Jehova má potěšení v úplném kamenném závaží, tedy v přesném závaží symbolizujícím poctivost.

„Moudrost je u skromných“

Král Šalomoun pokračuje: „Přišla opovážlivost? Přijde tedy zneuctění; ale moudrost je u skromných.“ (Přísloví 11:2) Opovážlivost, ať už v podobě pýchy, neposlušnosti nebo závisti, přinese potupu. Pokud ale pokorně uznáváme svá omezení, je to projevem moudrosti. Pravdivost výše uvedeného přísloví jasně potvrzují příklady zaznamenané v Bibli.

Závistivý Levita Korach vedl zástup vzbouřenců proti autoritě Mojžíše a Árona — služebníků, které ustanovil Jehova. K čemu vedl tento opovážlivý čin? „Země začala otevírat ústa a polykat“ některé buřiče, zatímco ostatní včetně Koracha byli stráveni ohněm. (4. Mojžíšova 16:1–3, 16–35; 26:10; 5. Mojžíšova 11:6) Opravdu tedy přišlo zneuctění. Uvažujme také o Uzzovi, který opovážlivě napřáhl ruku a popadl truhlu smlouvy, aby nespadla. Byl však na místě usmrcen. (2. Samuelova 6:3–8) Je tedy životně důležité, abychom se vyhýbali opovážlivosti.

Pokorný a skromný člověk nebude zneuctěn, i když se dopustí chyby. Job byl sice v mnoha směrech příkladný, ale přesto ani on nebyl dokonalý. Zkoušky, kterými prošel, odhalily závažnou vadu v některých jeho názorech. Při obhajobě před svými žalobci si Job počínal poněkud nevyrovnaně. Naznačil dokonce, že je spravedlivější než Bůh. (Job 35:2, 3) Jak Jehova napravil Jobův způsob uvažování?

Jehova dal Jobovi poučení o tom, jak maličký je člověk ve srovnání s Boží velikostí, když poukázal na zemi, moře, hvězdnaté nebe, na některá zvířata a na další divy stvoření. (Job, kapitoly 38–41) Jehova ve své řeči neuvedl, proč Job trpí. Ani nemusel. Job byl skromný. Pokorně si uvědomil velký rozdíl mezi sebou a Bohem, mezi svou nedokonalostí a slabostmi a Jehovovou spravedlností a mocí. Řekl: „Odvolávám, a opravdu činím pokání v prachu a popelu.“ (Job 42:6) Ryzost vedla Joba k tomu, aby pohotově přijal pokárání. A co my? Vedla by i nás ryzost k tomu, abychom bez váhání přijali pokárání nebo nápravu, pokud jsou zapotřebí?

Také Mojžíš byl skromný a pokorný. Když ho starosti o problémy druhých vyčerpávaly, navrhl mu jeho tchán Jetro toto praktické řešení: poděl se o některé povinnosti s dalšími způsobilými muži. Mojžíš svá omezení bral v úvahu, a proto návrh moudře přijal. (2. Mojžíšova 18:17–26; 4. Mojžíšova 12:3) Skromný muž se nezdráhá svěřovat autoritu druhým ani se nebojí, že když se o vhodné povinnosti podělí s dalšími způsobilými muži, přestane mít věci pod kontrolou. (4. Mojžíšova 11:16, 17, 26–29) Místo toho těmto mužům rád poskytne pomoc, aby dělali duchovní pokroky. (1. Timoteovi 4:15) Neměli bychom snad mít stejný postoj?

 ‚Cesta bezúhonného muže je přímá‘

Šalomoun si uvědomoval, že ryzost ne vždy ochrání přímé lidi před nebezpečím nebo neštěstím, a proto napsal: „Ryzost přímých, ta je vede, ale překrucování těmi, kdo jednají zrádně, je oloupí.“ (Přísloví 11:3) Ryzost přímé vede, aby dokonce i za obtížných podmínek dělali to, co je správné v Božích očích. To jim z dlouhodobého hlediska přinese užitek. Job odmítl vzdát se své ryzosti a Jehova „požehnal Jobovu konci více než jeho počátku“. (Job 42:12) Ti, kdo jednají zrádně, si mohou myslet, že si polepší na úkor někoho jiného, a dokonce se může zdát, že se jim nějakou dobu daří dobře. Dříve nebo později je ale jejich vlastní podvod zničí.

„Hodnotné věci nebudou k prospěchu ve dni rozlícení,“ říká moudrý král, „ale spravedlnost osvobodí od smrti.“ (Přísloví 11:4) Je holý nesmysl dřít se kvůli hmotnému zisku a přitom si nevyhradit čas na osobní studium, modlitbu, účast na shromážděních a na kazatelskou službu, tedy právě na ty činnosti, které prohloubí naši lásku a oddanost k Bohu. Sebevětší bohatství nepřinese v nadcházejícím velkém soužení vysvobození. (Matouš 24:21) Vysvobozeni budou pouze přímí, a to na základě své spravedlnosti. (Zjevení 7:9, 14) Jednáme tedy moudře, bereme-li si k srdci Sefanjášovu snažnou prosbu: „Než na vás přijde den Jehovova hněvu, hledejte Jehovu, všichni mírní země, kteří jste prováděli Jeho vlastní soudcovské rozhodnutí. Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost.“ (Sefanjáš 2:2, 3) Dejme si do té doby za cíl, že budeme ‚ctít Jehovu svými hodnotnými věcmi‘. (Přísloví 3:9)

Šalomoun dále zdůrazňuje, jak cenné je, když člověk usiluje o spravedlnost. Porovnává, jak to dopadne s bezúhonným a jak s ničemným, a konstatuje: „Spravedlnost bezúhonného, ta napřímí jeho cestu, ale ničemný padne ve své vlastní ničemnosti. Spravedlnost přímých, ta je osvobodí, ale ti, kdo jednají zrádně, budou chyceni svou dychtivostí. Když umírá ničemný člověk, jeho naděje zaniká; a zaniklo dokonce i očekávání založené na moci. Spravedlivý, ten je vyproštěn dokonce z tísně, a ničemný tam přichází místo něho.“ (Přísloví 11:5–8) Bezúhonného jeho vlastní cesty nepřivedou k pádu, ani svým vlastním jednáním nebude chycen do pasti. Jeho cesta je přímá. Přímí budou nakonec vyproštěni z tísně. Ničemní sice jsou možná zdánlivě silní, ale nemohou očekávat, že budou vysvobozeni.

‚Městečko je povzneseno‘

Ryzost přímých a ničemnost zločinců má vliv také na ostatní lidi. „Ten, kdo je odpadlík, ničí svými ústy svého bližního,“ říká izraelský král, „ale spravedliví jsou vyproštěni poznáním.“ (Přísloví 11:9) Kdo by popřel, že pomlouvání, škodlivé tlachání, oplzlá mluva a plané povídání nemá na druhé lidi škodlivý vliv? Řeč spravedlivého je naproti tomu čistá, promyšlená a ohleduplná. Spravedlivý je vyproštěn poznáním, protože díky své ryzosti je schopen doložit, že jeho žalobci jsou lháři.

Král dále říká: „Kvůli dobrotě spravedlivých je městečko povzneseno, ale když hynou ničemní, radostně se volá.“ (Přísloví 11:10) Spravedliví jsou mezi druhými lidmi všeobecně oblíbeni a přispívají k povznesenému rozpoložení svých bližních, tedy k jejich štěstí a radosti. Nikdo ale opravdu nemá v lásce ‚ničemné‘. Když zemřou, lidé nad nimi obvykle  netruchlí. Až Jehova ‚odřízne ze země ničemné a vytrhne z ní zrádné‘, jistě kvůli tomu nebude panovat zármutek. (Přísloví 2:21, 22) Z toho, že jsou odstraněni, se lidé budou naopak radovat. Ale co my? Měli bychom se zamyslet, zda svým chováním přispíváme k radosti ostatních lidí.

‚Městečko je vyvýšeno‘

Šalomoun dále porovnává vliv jednání spravedlivého a ničemného člověka na své okolí a uvádí: „Kvůli požehnání přímých je městečko vyvýšeno, ale kvůli ústům ničemných je strženo.“ (Přísloví 11:11)

Obyvatelé města, kteří jsou přímí, podporují pokoj a blahobyt a jsou pro lidi ve svém okolí zdrojem povzbuzení. Tak je městečko vyvýšeno — prosperuje. Ti, kdo šíří pomluvy nebo svými slovy zraňují druhé anebo vedou škodlivé řeči, jsou příčinou nepokoje, neštěstí, nejednoty a nesnází. To se projeví zvláště tehdy, jedná-li se o osoby, kterým byla svěřena určitá autorita. V takovém městě pak panuje nepořádek, korupce a také morální a snad i ekonomický úpadek.

Zásada uvedená v Příslovích 11:11 se rovněž týká Jehovova lidu, který se společně shromažďuje ve sborech, jež se podobají městům. Sbor, ve kterém mají autoritu duchovně smýšlející křesťané — přímí, které vede jejich ryzost —, je společenstvím šťastných a činných lidí, kteří si navzájem pomáhají. Takový sbor přináší Bohu čest. Jehova mu žehná, a sboru se proto v duchovním ohledu dobře daří. Tu i tam se v něm možná najdou rozmrzelí či nespokojení jednotlivci nebo ti, kdo na dění ve sboru hledají chyby a vyjadřují se k němu kriticky. Tito lidé jsou jako „jedovatý kořen“, který se může rozšířit a otrávit ty, kdo původně nebyli nakaženi. (Hebrejcům 12:15) Takoví lidé často chtějí získat větší autoritu a vyšší postavení. Rozšiřují fámy, že ve sboru, či konkrétně mezi staršími, panuje například nespravedlnost či rasové předsudky. Svými ústy tak mohou způsobit ve sboru rozdělení. Neměli bychom takové řeči rázně odmítnout a usilovat o to, abychom byli duchovně smýšlejícími lidmi, kteří ve sboru přispívají k pokoji a jednotě?

Šalomoun dále říká: „Ten, komu se nedostává srdce, opovrhl svým vlastním bližním, ale muž s rozsáhlou rozlišovací schopností, ten mlčí. Kdo obchází jako pomlouvač, odkrývá důvěrný hovor, ale kdo je duchem věrný, záležitost přikrývá.“ (Přísloví 11:12, 13)

Ten, komu chybí dobrý úsudek, neboli „ten, komu se nedostává srdce“, působí opravdu velkou škodu. Stále tlachá, až nakonec sklouzne k pomluvám či spílání. Jmenovaní starší musí takovému škodlivému vlivu rychle učinit přítrž. Na rozdíl od ‚toho, komu se nedostává srdce‘, muž s rozlišovací schopností ví, kdy má zůstat zticha. Neprozradí důvěrnou informaci, ale naopak záležitost ‚přikryje‘. Člověk s rozlišovací schopností je „duchem věrný“, protože ví, že bezmyšlenkovitá řeč může nadělat velkou škodu. Svým spoluvěřícím projevuje věrnou oddanost a nevyzrazuje důvěrné záležitosti, které by je mohly ohrozit. Lidé, kteří zachovávají ryzost, jsou pro sbor skutečným požehnáním.

Jehova nám pomáhá chodit po cestě bezúhonných tím, že nám hojně opatřuje duchovní pokrm připravovaný pod vedením  ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45) Osobní pomoc nám ve velké míře poskytují také křesťanští starší ve sborech, které se podobají městům. (Efezanům 4:11–13) Těmto bratrům jsme opravdu velmi vděční, protože „není-li obratné vedení, lid padá; ale v množství rádců je záchrana“. (Přísloví 11:14) Ať se tedy stane opravdu cokoli, buďme pevně rozhodnuti ‚chodit ve své ryzosti‘. (Žalm 26:1)

[Praporek na straně 26]

Je holý nesmysl dřít se kvůli hmotnému zisku a přitom zanedbávat teokratické činnosti.

[Obrázky na straně 24]

Job zůstal ryzí, a Jehova mu za to požehnal

[Obrázek na straně 25]

Uzza zahynul kvůli své opovážlivosti