Přejít k článku

Přejít na obsah

Zůstaňme bdělí a postupujme kupředu s odvahou

Zůstaňme bdělí a postupujme kupředu s odvahou

 Zůstaňme bdělí a postupujme kupředu s odvahou

Zpráva o zvláštních shromážděních

KDO by mohl právem tvrdit, že nežijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘? Proti tlakům, jež s sebou nesou ‚poslední dny‘, nejsme imunní ani my, svědkové Jehovovi. (2. Timoteovi 3:1–5) Víme však, že lidé potřebují pomoc. Nechápou význam světových událostí. Potřebují útěchu a naději. V čem spočívá hlavní pomoc, kterou poskytujeme lidem ve svém okolí?

Bůh nám dal za úkol sdělovat lidem dobrou zprávu o tom, že bylo zřízeno Boží Království. (Matouš 24:14) Lidé se potřebují dozvědět, že toto nebeské Království je pro lidstvo jedinou nadějí. Naše zpráva však není vždy přijímána příznivě. Na některých místech je toto dílo zakázáno a naši bratři jsou pronásledováni. My se však nevzdáváme. S plnou důvěrou v Jehovu jsme rozhodnuti zůstat bdělí, odvážně postupovat kupředu a bez přestání dále oznamovat dobrou zprávu. (Skutky 5:42)

Toto pevné rozhodnutí bylo jasně patrné při zvláštních shromážděních, která se konala v říjnu roku 2001. V sobotu 6. října se konalo výroční shromáždění Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania ve sjezdovém sále svědků Jehovových ve Spojených státech, a to v Jersey City ve státě New Jersey. * Následující den se na čtyřech místech konala mimořádná shromáždění, z toho tři ve Spojených státech a jedno v Kanadě. *

Výročnímu shromáždění předsedal Samuel F. Herd, člen vedoucího sboru svědků Jehovových, a v úvodních slovech poukázal na Žalm 92:1, 4. Potom prohlásil: „Chceme dát najevo svou vděčnost.“ A pět zpráv z různých míst světa skutečně poskytlo důvody k vděčnosti.

Zprávy z dalekých zemí

Bratr Alfred Kwakye podal zprávu o tom, jak pokračuje kazatelské dílo v Ghaně, která byla dříve známa pod jménem Zlatonosné pobřeží. Naše práce zde byla mnoho let  zakázána. Lidé se ptali: „Proč jste zakázáni? Co jste provedli?“ Tak vznikaly příležitosti k vydávání svědectví, vysvětlil bratr Kwakye. V roce 1991, kdy byl zákaz zrušen, bylo v Ghaně 34 421 svědků Jehovových. V srpnu 2001 jich bylo celkem 68 152, což znamená vzrůst o 98 procent. Jsou rozpracovány plány na výstavbu sjezdového sálu pro 10 000 osob. Je zřejmé, že naši duchovní bratři v Ghaně využívají své náboženské svobody tím nejlepším způsobem.

V Irsku se naši bratři navzdory politickým nepokojům aktivně podílejí na kazatelské službě a pro svůj neutrální postoj jsou respektováni. Peter Andrews, koordinátor výboru odbočky, oznámil, že v Irsku je 115 sborů v 6 krajích. Bratr Andrews vyprávěl o tom, jak desetiletý Liam nebojácně vydává svědectví ve škole. Moji knihu biblických příběhů, kterou vydali svědkové Jehovovi, si od něho vzalo 25 spolužáků a také jeho učitelka. Liam se chtěl dát pokřtít, ale někdo se ho zeptal, jestli na to není příliš mladý. Liam odpověděl: „Rozhodující by neměl být můj věk, ale moje láska k Jehovovi. Svým křtem dám najevo, jak ho mám rád.“ Liamovým cílem je misionářská služba.

V roce 1968 bylo ve Venezuele 5 400 zvěstovatelů dobré zprávy. Nyní jich je zde více než 88 000, uvedl Stefan Johansson, koordinátor tamního výboru odbočky. A jsou zde vyhlídky na další vzrůst, protože Památné slavnosti se v roce 2001 zúčastnilo 296 000 osob. V prosinci roku 1999 prudké lijáky způsobily přívaly bahna, ve kterých zahynulo asi 50 000 lidí. Byla mezi nimi i řada svědků. Jeden sál Království zavalilo tolik bahna, že do stropu zbývalo pouze půl metru. Někdo navrhl, že už by tu budovu neměli používat. Bratři však odpověděli: „Tak to ne! Je to náš sál Království, a my ho teď neopustíme.“ Dali se do práce a odstranili tuny bahna, kamení a sutě. Bratři budovu přestavěli a říkají, že je sál teď ještě krásnější než předtím.

Na Filipínách se mluví 87 jazyky a dialekty, řekl bratr Denton Hopkinson, koordinátor výboru odbočky. Během minulého služebního roku bylo v této zemi vydáno úplné Svaté Písmo — Překlad nového světa, a to ve třech hlavních jazycích: v cebuánštině, ilokánštině a tagalštině. Bratr Hopkinson vyprávěl o jednom devítiletém chlapci, který četl knihu  Good News—To Make You Happy (Dobré poselství, které tě může učinit šťastným), vydanou svědky Jehovovými. Získal z odbočky i jiné publikace, které také přečetl, ale ve své rodině se setkal s odporem. Po letech, když studoval na lékařské fakultě, se spojil s odbočkou a požádal o biblické studium. V roce 1996 byl pokřtěn a brzy nato vstoupil do celodobé služby. Nyní i s manželkou slouží v odbočce.

‚Portoriko se věnuje „exportu svědků“,‘ sdělil koordinátor výboru odbočky Ronald Parkin. Na tomto ostrově je asi 25 000 zvěstovatelů, a jejich počet zůstává již po řadu let beze změny. Proč? Důvodem je to, že Portoriko „exportuje“ ročně asi 1 000 zvěstovatelů do Spojených států. Mnozí z nich se tam stěhují z ekonomických důvodů. Bratr Parkin mluvil o jednom významném soudním rozhodnutí. Týkalo se Luise, sedmnáctiletého svědka Jehovova, který měl leukemii. Luis odmítl krev, a jeho případ se proto dostal před soud. Soudkyně s ním chtěla mluvit osobně, a tak ho navštívila v nemocnici. Luis jí položil otázku: „Kdybych se dopustil těžkého zločinu, soudili byste mě jako dospělého. Proč se mnou tedy zacházíte jako s nezletilým, když chci poslouchat Boha?“ Soudkyně došla k přesvědčení, že je sice nezletilý, ale natolik zralý, že je schopen rozhodovat sám za sebe.

Po zprávách ze vzdálených zemí vedl Harold Corkern z výboru odbočky Spojených států čtyři interview s dlouholetými Jehovovými služebníky. Arthur Bonno je v celodobé službě již 51 let a nyní slouží ve výboru odbočky v Ekvádoru. Angelo Catanzaro strávil v celodobé službě 59 let, z toho většinu jako cestující dozorce. Richard Abrahamson absolvoval školu Gilead v roce 1953 a jeho výsadou bylo celých 26 let dohlížet na dílo v Dánsku. Potom se vrátil do brooklynského betelu. Nakonec všichni s potěšením poslouchali, co vyprávěl Carey W. Barber. Bratru Barberovi je 96 let, pokřtěn byl v roce 1921, v celodobé službě strávil 78 let a od roku 1978 je členem vedoucího sboru.

Strhující proslovy

Součástí programu výročního shromáždění bylo několik podnětných přednášek. Bratr Robert W. Wallen mluvil na námět „Lid pro jeho jméno“. Jsme lidem, který nese Boží jméno, a žijeme ve více než 230 zemích. Jehova nám dal „budoucnost a naději“. (Jeremjáš 29:11) Musíme dále oznamovat zprávu o Božím Království a sdělovat lidem nádherné poselství přinášející útěchu a povzbuzení. (Izajáš 61:1) Na závěr svého proslovu bratr Wallen řekl: „Nadále jako svědkové Jehovovi den co den žijme v souladu se jménem, které neseme.“ (Izajáš 43:10)

Poslední částí programu bylo sympozium, na němž se podíleli tři členové vedoucího sboru. Bylo nazváno „Nyní je čas zůstat bdělí, stát pevně a posilňovat se“. (1. Korinťanům 16:13)

Nejdříve mluvil bratr Stephen Lett, a to na námět „Zůstaňme bdělí v této pokročilé hodině“. Doslovný spánek je darem, řekl bratr Lett. Posiluje nás. Duchovní spánek však není prospěšný nikdy. (1. Tesaloničanům 5:6) Jak tedy můžeme zůstat duchovně bdělí? Bratr Lett poukázal na tři duchovní „tabletky“: 1. Mějme hodně práce v Pánově díle. (1. Korinťanům 15:58) 2. Buďme si vědomi svých duchovních potřeb. (Matouš 5:3) 3. Přijímejme biblické rady a pak jednejme moudře. (Přísloví 13:20)

Bratr Theodore Jaracz přednesl strhující proslov nazvaný „Ve zkoušce stůjme pevně“. Poukázal na Zjevení 3:10 a potom se zeptal: „Co je ‚hodina zkoušky‘?“ Tato zkouška přichází v „Pánově dnu“, a v něm nyní žijeme. (Zjevení 1:10) Zkouška se týká klíčové otázky — jsme pro Boží zřízené Království, nebo pro Satanův systém věcí? Dokud tato hodina zkoušky neskončí, budeme muset stále čelit utrpením a těžkostem. Zůstaneme věrní  Jehovovi a jeho organizaci? ‚Tuto věrnou oddanost budeme muset projevovat jako jednotlivci,‘ řekl bratr Jaracz.

Nakonec promluvil bratr John E. Barr na námět „Posilňujme se jako duchovně smýšlející lidé“. Poukázal na slova u Lukáše 13:23–25 a zdůraznil, že se musíme silně namáhat, abychom ‚vešli úzkými dveřmi‘. Mnohým se to nedaří, protože se dostatečně neposilňují. Jestliže se máme stát duchovně dospělými křesťany, musíme se učit uplatňovat biblické zásady ve všech oblastech života. Bratr Barr důrazně prohlásil: „Jistě všichni souhlasíte s tím, že nyní je čas, abychom 1. věnovali Jehovovi nejpřednější místo ve svém životě, 2. abychom se posilňovali a 3. abychom se při konání Boží vůle silně namáhali. Díky tomu budeme schopni vejít úzkými dveřmi, které vedou k nádhernému, nekonečnému životu.“

Výroční shromáždění se blížilo ke konci, ale jedna otázka ještě zůstávala nezodpovězena: Jaký bude roční text na služební rok 2002? Odpověď byla dána příští den.

Mimořádné shromáždění

Když bylo v neděli ráno zahájeno mimořádné shromáždění, mezi účastníky panovalo napjaté očekávání. Program byl zahájen shrnutím studijního článku ze Strážné věže pro příslušný týden a pak následoval stručný přehled hlavních bodů výročního shromáždění. Potom si všichni s radostí vyslechli proslov o ročním textu na rok 2002: „Pojďte ke mně ... a já vás občerstvím.“ (Matouš 11:28) Proslov byl založen na studijních článcích, které později vyšly ve Strážné věži z 15. prosince 2001.

Někteří z delegátů pak vyprávěli o svých dojmech ze zvláštních sjezdů nazvaných „Učitelé Božího slova“, které se konaly v srpnu roku 2001 ve Francii a v Itálii. * Program tohoto dne nakonec vyvrcholil dvěma závěrečnými proslovy, které přednesli hostující řečníci z brooklynského betelu.

První z nich měl název „V těchto kritických časech odvážně důvěřujme v Jehovu“. Řečník pojednal o těchto hlavních bodech: 1. Boží lid musel v Jehovu odvážně důvěřovat v každé době. Bible obsahuje mnoho příkladů lidí, kteří s odvahou a vírou čelili odporu. (Hebrejcům 11:1–12:3) 2. Jehova nám poskytuje spolehlivý základ pro to, abychom k němu mohli mít bezvýhradnou důvěru. Jeho díla a jeho Slovo nám poskytují záruku, že Jehova se o své služebníky stará a že na ně nikdy nezapomene. (Hebrejcům 6:10) 3. Odvaha a důvěra jsou naprosto nutné právě dnes. Jsme „předmětem nenávisti“, jak to předpověděl Ježíš. (Matouš 24:9) Jestliže máme vytrvat, musíme se spoléhat na Boží slovo, důvěřovat, že je při nás Boží duch, a mít odvahu stále oznamovat dobrou zprávu. 4. Z příkladů je patrné, že právě dnes musíme čelit odporu. Na všechny posluchače hluboce zapůsobilo vyprávění o tom, co museli vytrpět naši bratři v Arménii, ve Francii, v Gruzii, v Kazachstánu, v Rusku a v Turkmenistánu. Nyní je skutečně čas, abychom projevovali odvahu a důvěru v Jehovu!

Poslední řečník se zabýval námětem „Jednotně postupujme kupředu s Jehovovou organizací“. Přednáška pojednávala o několika aktuálních myšlenkách. 1. Skutečnost, že  Jehovův lid postupuje kupředu, neuniká pozornosti našeho okolí. Naše kazatelská činnost a naše sjezdy probíhají před zrakem veřejnosti. 2. Jehova vytvořil organizaci, která je jednotná. V roce 29 n. l. byl Ježíš pomazán svatým duchem, aby uvedl „všechny věci“ — ty, kdo mají nebeskou naději, i ty, kdo mají naději pozemskou — do Boží sjednocené rodiny. (Efezanům 1:8–10) 3. Sjezdy jsou vynikajícím projevem mezinárodní jednoty. To bylo jasně patrné při zvláštních sjezdech, které se konaly v srpnu loňského roku ve Francii a v Itálii. 4. Ve Francii a v Itálii byla přijata podnětná rezoluce. Z této strhující rezoluce uvedl řečník několik úryvků. Plné znění této rezoluce je uvedeno níže.

V závěru poslední přednášky hostující řečník přečetl naléhavé oznámení, které připravil vedoucí sbor. Uvádíme z něj výňatek: „Nyní je čas, abychom byli bdělí, zůstávali ve střehu a dávali pozor, jak se budou vyvíjet události na světové scéně. ... Chceme vás ujistit, že vedoucí sbor na vás i na celý Boží lid s láskou myslí. Kéž vám Bůh bohatě požehná, když celou duší konáte jeho vůli.“ Jehovův lid všude na světě je rozhodnut zůstat v těchto kritických časech bdělý a odvážně postupovat kupředu s Jehovovou jednotnou organizací.

[Poznámky pod čarou]

^ 5. odst. Program výročního shromáždění byl elektronicky přenášen do řady míst, takže celkový počet účastníků byl 13 757.

^ 5. odst. Mimořádná shromáždění se konala ve městech Long Beach v Kalifornii, Pontiac ve státě Michigan, Uniondale ve státě New York a Hamilton v provincii Ontario. Celkový počet účastníků, včetně těch, kteří byli přítomni na místech spojených elektronicky, byl 117 885.

^ 23. odst. Ve Francii se tyto zvláštní sjezdy konaly na třech místech, a to v Paříži, Bordeaux a Lyonu. Delegáti ze Spojených států, kteří se účastnili sjezdů v Itálii, byli přiděleni do Říma a do Milána, ačkoli se v Itálii konalo současně těchto sjezdů devět.

[Rámeček a obrázky na straně 29–31]

Rezoluce

V srpnu 2001 se konaly ve Francii a v Itálii zvláštní sjezdy nazvané „Učitelé Božího slova“. Na těchto sjezdech byla předložena rezoluce, která zapůsobila na účastníky velmi silným dojmem. Uvádíme její celé znění:

„MY VŠICHNI, SVĚDKOVÉ JEHOVOVI shromáždění na tomto sjezdu ‚Učitelé Božího slova‘, jsme přijímali rady založené na učení, které přináší mimořádný užitek. Jasně zde bylo poukázáno na to, z jakého zdroje toto učení pochází. Není to učení lidského původu. O jeho Autorovi starověký prorok Izajáš prohlásil, že je naším ‚Vznešeným Učitelem‘. (Izajáš 30:20) Povšimněme si toho, co nám Jehova připomíná u Izajáše 48:17: ‚Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit.‘ Jak to Jehova uskutečňuje? V prvé řadě prostřednictvím knihy, která je na světě nejpřekládanější a nejrozšířenější. Je to Bible. Nacházíme v ní zcela jednoznačné prohlášení: ‚Celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné.‘ (2. Timoteovi 3:16)

Takové prospěšné učení lidstvo v dnešní době velmi potřebuje. Proč to můžeme říci? Co přiznávají přemýšliví lidé, kteří uvažují o měnícím se, chaotickém stavu tohoto světa? Jednoduše potvrzují, že svět sice ve svých školách poskytuje výuku milionům lidí, ale skutečné hodnoty a schopnost rozlišovat mezi správným a nesprávným v něm žalostně chybí. (Izajáš 5:20, 21) O Bibli většina lidí nic neví. Moderní technické obory sice umožňují, aby pomocí počítačů člověk získal přístup k záplavě informací, ale najde tam snad odpovědi na klíčové otázky? Jsou to například otázky: Co je smyslem života? Jak chápat současné události? Existuje spolehlivá naděje do budoucnosti? Nastane někdy skutečně mír a bezpečí? Na policích knihoven jsou miliony příruček pojednávajících prakticky o každé oblasti lidského snažení. Lidstvo však přesto opakuje chyby z minulosti. Narůstá zločinnost. Nemoci, které byly považovány za vymýcené, se vracejí, a jiné, jako je AIDS, se šíří znepokojujícím  tempem. Rodinný život se rozpadá v ohromujícím měřítku. Znečišťováním se ničí životní prostředí. Terorismus a zbraně hromadného ničení představují ohrožení míru a bezpečí. Kupí se problémy, které se neřeší. Co se od nás právem očekává, chceme-li svým bližním v těchto kritických časech pomáhat? Existuje nějaké učení, které vysvětluje příčinu neutěšeného stavu lidstva, které ukazuje, jak už nyní dosáhnout lepšího života, a které navíc nabízí světlou a jistou vyhlídku do budoucnosti?

Máme biblické pověření, abychom ‚šli a činili učedníky z lidí všech národů a vyučovali je, aby zachovávali všechno, co Kristus přikázal‘. (Matouš 28:19, 20) Toto pověření dal Ježíš Kristus po své smrti a vzkříšení, když obdržel všechnu autoritu v nebi a na zemi. Svým významem převyšuje jakoukoli činnost organizovanou lidmi. Naše pověření je zaměřeno na duchovní potřeby těch, kdo hladovějí po spravedlnosti, a z Božího hlediska má tu nejvyšší prioritu. Jsou tedy pádné biblické důvody, abychom tento úkol brali vážně.

Je zřejmé, že tato činnost musí být v našem životě stále na prvním místě. S Božím požehnáním a s Boží pomocí bude probíhat dále, bez ohledu na množství rozptylujících vlivů, překážek a odporu ze strany náboženských a politických složek, které se zaměřují na to, aby postupu celosvětového vyučovacího díla bránily. Jsme pevně přesvědčeni a věříme, že toto dílo bude nadále vzkvétat a že bude slavně dovršeno. Proč si tím můžeme být tak jisti? Protože Pán Ježíš Kristus slíbil, že při službě, kterou nás Bůh pověřil, bude s námi, a to až do závěru tohoto systému věcí.

Zoufalé lidstvo žije v pokročilém čase. My musíme splnit své současné pověření dříve, než přijde úplný konec. Proto jsme jako svědkové Jehovovi rozhodnuti, že:

Za prvé: Jakožto zasvěcení Boží služebníci budeme dávat na první místo ve svém životě zájmy Království a budeme dále dělat duchovní pokroky. Proto se modlíme slovy Žalmu 143:10: ‚Vyučuj mě, jak činit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh.‘ To znamená, že musíme mít dobré studijní návyky, snažit se číst denně Bibli, věnovat se osobnímu studiu a být badateli Božího slova. Chceme, aby náš pokrok byl zjevný všem lidem, a proto vynaložíme veškeré možné úsilí, abychom se připravovali na sborová shromáždění a měli při nich plný užitek z teokratického vzdělávání. Totéž platí i v případě krajských, oblastních, národních a mezinárodních sjezdů. (1. Timoteovi 4:15; Hebrejcům 10:23–25)

Za druhé: Jelikož chceme být vyučováni Bohem, budeme se sytit výhradně u jeho stolu a budeme důsledně dbát na biblické varování před zavádějícími démonskými naukami. (1. Korinťanům 10:21; 1. Timoteovi 4:1) Zvlášť obezřetně se budeme vyhýbat škodlivým věcem, ke kterým patří náboženské lži, nicotná uvažování, hanebné sexuální zvrácenosti, mor v podobě pornografie, zvrhlá zábava a vše, co se ‚neshoduje se zdravým učením‘. (Římanům 1:26, 27; 1. Korinťanům 3:20; 1. Timoteovi 6:3; 2. Timoteovi 1:13) Budeme mít úctu k těm, kdo jsou způsobilí vyučovat tomu, co je zdravé, a jsou jako ‚dary v podobě lidí‘. Budeme si opravdově vážit jejich úsilí a ochotně s nimi spolupracovat při prosazování čistých a spravedlivých měřítek zapsaných v Božím slově — a to jak mravních, tak i duchovních. (Efezanům 4:7, 8, 11, 12; 1. Tesaloničanům 5:12, 13; Titovi 1:9)

Za třetí: Jakožto křesťanští rodiče se budeme upřímně snažit poučovat své děti nejen slovem, ale i příkladem. Naším prvořadým zájmem je pomáhat jim od útlého dětství ‚poznávat svaté spisy, které jsou schopné učinit je moudrými k záchraně‘. (2. Timoteovi 3:15) Budeme stále pamatovat na to, že výchovou v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování položíme ten nejlepší základ pro to, aby naše děti zažily splnění Božího slibu, že ‚se jim  dobře povede a vytrvají dlouho na zemi‘. (Efezanům 6:1–4)

Za čtvrté: Když nás postihnou úzkostné starosti a vážné problémy, v první řadě ‚dáme své prosebné žádosti na vědomí Bohu‘, který nás ujišťuje o tom, že ‚Boží pokoj, který převyšuje všechno lidské myšlení‘, nás bude střežit. (Filipanům 4:6, 7) Vstoupili jsme pod Kristovo jho, takže nalezneme občerstvení. Víme, že Bůh o nás pečuje, a proto na něj bez váhání uvrhneme své úzkostné starosti. (Matouš 11:28–30; 1. Petra 5:6, 7)

Za páté: Jsme Jehovovi vděčni za výsadu být učiteli Božího slova, a proto budeme s obnoveným úsilím ‚správně zacházet se slovem pravdy‘, abychom ‚dovršili svou službu‘. (2. Timoteovi 2:15; 4:5) Dobře si uvědomujeme, co to znamená, a proto upřímně toužíme pátrat po těch, kdo si to zaslouží, a zalévat semena, jež byla zaseta. Ale nejen to. Své vyučování zkvalitníme také tím, že budeme účinně vést více domácích biblických studií. Tím svůj život uvedeme ještě více do souladu s Boží vůlí. Bůh si totiž přeje, aby ‚lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy‘. (1. Timoteovi 2:3, 4)

Za šesté: V průběhu minulého století i dnes se svědkové Jehovovi v mnoha zemích setkávali a setkávají s nejrůznějšími projevy odporu a pronásledování. Jehova však prokázal, že je s námi. (Římanům 8:31) Jeho neselhávající slovo nás ujišťuje, že ‚ať bude proti nám vytvořena jakákoli zbraň‘, aby naše dílo kázání a vyučování o Království překazila, zpomalila nebo zastavila, nebude mít úspěch. (Izajáš 54:17) Bez ohledu na to, zda doba je příznivá nebo obtížná, nemůžeme přestat mluvit pravdu. Byli jsme pověřeni kazatelskou a učitelskou činností a jsme rozhodnuti plnit tento úkol s vědomím naléhavosti. (2. Timoteovi 4:1, 2) Naším cílem je oznámit dobrou zprávu o Božím Království co nejvíce lidem ze všech národů. Jen tak budou mít i nadále příležitost dozvědět se, jak mohou získat věčný život ve spravedlivém novém světě. My, sjednocený zástup učitelů Božího slova, jsme rozhodnuti bez přestání následovat příklad Velkého Učitele, Ježíše Krista, a napodobovat jeho bohulibé vlastnosti. To vše budeme dělat ke cti a chvále našeho Vznešeného Učitele a Dárce života, Jehovy Boha.

Všichni, kdo se účastní tohoto sjezdu a souhlasí s přijetím této rezoluce, ať prosím řeknou ANO!“

Když byla všem 160 000 přítomných na třech sjezdech ve Francii a 289 000 přítomných na devíti místech v Itálii předložena závěrečná výzva této rezoluce, zahřmělo z úst delegátů v mnoha jazycích hlasité „ano“.