Přejít k článku

Přejít na obsah

Bůh vítá všechny národy

Bůh vítá všechny národy

 Bůh vítá všechny národy

JOHN byl v Mali poprvé, a pohostinnost, kterou mu prokázal Mamadou se svou rodinou, na něj hluboce zapůsobila. Seděl na zemi, neobratně si nabíral jídlo ze společné mísy a přemýšlel o tom, jak by svému hostiteli nejlépe předložil ten nejdražší dar obsažený v Božím slově — biblickou dobrou zprávu o Království. V Mali se mluví francouzsky a John tento jazyk znal, ale přesto nevěděl, jak bude komunikovat s rodinou, která má úplně jiné náboženství a jiný způsob uvažování.

Není divu, že myslel na to, co Bible říká o městě Bábel. Vzpurným lidem tam Bůh zmátl jazyk. (1. Mojžíšova 11:1–9) Na různých místech země pak v důsledku toho vznikly národy s odlišnými jazyky, odlišnými druhy náboženství a s odlišnou mentalitou. Dnes je samozřejmostí, že lidé cestují a že se stěhují do jiných zemí. Do podobné situace, v jaké se ocitl John, se proto mnozí z nás dostávají i ve svém vlastním okolí. Jak tedy sdělit biblickou naději lidem, kteří přišli z odlišného kulturního prostředí?

Starověký příklad

Jonáš, podobně jako jiní proroci v Izraeli, promlouval především k Izraelitům. Prorokoval v době, kdy odpadlické desetikmenné království nepokrytě pěstovalo zvyky, které zneuctívaly Boha. (2. Královská 14:23–25) Představme si, jak asi Jonáš zareagoval, když se dozvěděl, že dostává zvláštní poslání — opustit svou vlast, odejít do Asýrie a tam kázat obyvatelům města Ninive, tedy lidem jiného náboženství a jiné kultury. Je možné, že Jonáš dokonce ani neuměl mluvit jejich jazykem nebo jím nemluvil plynně. Ať tomu bylo jakkoli, Jonáš patrně považoval tento úkol za příliš těžký, a uprchl. (Jonáš 1:1–3)

Jonáš se zřejmě musel poučit o tom, že Jehova Bůh se dívá dál než na vnější vzhled a že zkoumá srdce. (1. Samuelova 16:7) Jehova zázrakem zachránil Jonáše před utonutím a potom mu podruhé přikázal, aby šel obyvatelům Ninive kázat. Jonáš uposlechl, a výsledkem bylo, že tito lidé hromadně činili pokání. Jonáš přesto neměl na tuto věc správný názor. Jehova mu však poskytl působivé názorné poučení, jímž ukázal, že Jonáš musí svůj názor změnit. Zeptal se Jonáše: „Já bych se neměl slitovat nad velkým městem Ninive, v němž existuje kromě mnoha domácích zvířat více než sto dvacet tisíc lidí, kteří vůbec neznají rozdíl mezi svou pravicí a svou levicí?“ (Jonáš 4:5–11) A co my dnes? Jak můžeme pomáhat lidem z odlišného prostředí?

 Jak byli vítáni Samaritáni a Nežidé

V prvním století přikázal Ježíš svým následovníkům, aby činili učedníky z lidí všech národů. (Matouš 28:19) To pro ně nebylo snadné. Ježíšovi následovníci byli Židé a stejně jako Jonáš byli zvyklí mluvit jen s lidmi, kteří pocházeli z téhož kulturního prostředí jako oni sami. Je samozřejmé, že i na ně působily tehdejší obvyklé předsudky. Jehova však řídil věci tak, že jeho služebníci postupně rozpoznali, co od nich vyžaduje.

Nejdříve bylo zapotřebí překonat předsudky mezi Židy a Samaritány. Se Samaritány se Židé nestýkali. Ježíš však několikrát udělal něco, čím pro Samaritány připravil cestu, aby mohli v budoucnosti přijmout dobrou zprávu. Svou nestrannost dal Ježíš najevo tím, že mluvil s jistou Samaritánkou. (Jan 4:7–26) Při jiné příležitosti použil podobenství o milosrdném Samaritánovi a tím jednomu zbožnému Židovi ukázal, že i lidé, kteří nejsou Židé, jsou schopni projevovat lásku k bližnímu. (Lukáš 10:25–37) Když přišel čas, aby Jehova přivedl Samaritány do křesťanského sboru, kázali obyvatelům Samaří křesťané židovského původu, totiž Filip, Petr a Jan. Jejich zpráva vyvolala v tomto městě velkou radost. (Skutky 8:4–8, 14–17)

Jestliže bylo pro židovské křesťany obtížné milovat Samaritány, kteří byli vlastně vzdálenými příbuznými Židů, oč těžší pro ně muselo být to, že měli prokazovat lásku Nežidům neboli pohanům. Židé takovými lidmi pohrdali a nenáviděli je. Ale přehrada mezi židovskými křesťany a pohany mohla být po Ježíšově smrti odstraněna. (Efezanům 2:13, 14) Jehova chtěl pomoci Petrovi, aby přijal toto nové opatření. Proto mu dal vidění, v němž mu řekl, aby přestal „nazývat poskvrněným to, co Bůh očistil“. Jehovův duch potom Petra dovedl k pohanovi, který se jmenoval Kornélius. Petr pochopil Boží stanovisko — že už tohoto člověka z národů nemá nazývat nečistým, protože ho očistil Bůh. Pod inspirací potom řekl: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:9–35) Petr byl jistě velmi překvapen, když Bůh vylil na Kornélia a jeho rodinu svatého ducha a tím ukázal, že tyto lidi přijímá.

Pavel — jako vyvolená nádoba pro národy

Pavlova služba je vynikajícím příkladem toho, jak Jehova postupně připravuje své služebníky, aby pociťovali lásku k lidem všeho druhu a aby jim pomáhali. Při Pavlově obrácení Ježíš řekl, že tento muž bude sloužit jako vyvolená nádoba a že ponese jeho jméno národům. (Skutky 9:15) Pavel potom odešel do Arábie, možná proto, aby tam rozjímal o Božím záměru, podle něhož má být použit k tomu, aby oznamoval dobrou zprávu národům. (Galaťanům 1:15–17)

 Při své první misionářské cestě Pavel horlivě kázal Nežidům. (Skutky 13:46–48) Jehova Pavlově činnosti žehnal, což bylo důkazem, že to, co tento apoštol dělá, odpovídá Jehovovu uspořádání. Pavel plně uznával Jehovovo stanovisko a projevil to tím, že odvážně pokáral Petra, který jednal stranicky, když se vyhýbal svým nežidovským bratrům. (Galaťanům 2:11–14)

Další doklad toho, že Bůh vedl Pavla při jeho usilovné činnosti, je vidět v tom, že při druhé misionářské cestě Boží duch zabránil Pavlovi kázat v římské provincii Bithýnii. (Skutky 16:7) Zřejmě k tomu nebyl ten pravý čas. Někteří obyvatelé této provincie se však stali křesťany později. (1. Petra 1:1) Ve vidění jakýsi Makedonec snažně Pavla prosil: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám.“ Pavel došel k závěru, že má změnit svůj cestovní plán a jít do této římské provincie oznamovat dobrou zprávu. (Skutky 16:9, 10)

Pavlova přizpůsobivost byla vystavena těžké zkoušce, když kázal Atéňanům. Řecký a římský zákon zakazoval zavádění nových bohů a nových náboženských zvyků. Pavel lidi miloval, a proto podrobně zkoumal jejich náboženské zvyklosti. V Aténách si povšiml oltáře s nápisem „Neznámému Bohu“. Když vydával svědectví, zmínil se o této zajímavosti. (Skutky 17:22, 23) To byl znamenitý úvod, který mu pomohl předložit poselství laskavě a uctivě.

Pavel byl jistě velmi šťastný, když přemýšlel o výsledcích své práce, kterou vykonal jako apoštol pro národy. Pomohl založit sbory v Korintu, ve Filipech, v Tesalonice a v různých městech Galácie, a v těchto sborech bylo mnoho křesťanů nežidovského původu. Pomohl věřícím mužům a ženám, například Damaris, Dionysiovi, Sergiu Paulovi a Titovi. Byla to jistě veliká výsada, když mohl pozorovat, jak lidé, kteří předtím Boha ani Bibli neznali, přijímají křesťanství. O tom, že mohl pomáhat Nežidům, aby poznali pravdu, Pavel napsal: „Proto jsem opravdu učinil svým cílem neoznamovat dobrou zprávu tam, kde byl již  Kristus jmenován, ... ale právě jak je napsáno: ‚Ti, jimž nebylo o něm nic ohlášeno, uvidí, a ti, kdo neslyšeli, porozumějí.‘“ (Římanům 15:20, 21) Mohli bychom se podílet na oznamování dobré zprávy lidem, kteří pocházejí z jiného kulturního prostředí než my?

Pomoc pro všechny národy země

Šalomoun se modlil k Jehovovi za Neizraelity, kteří přijdou do jeruzalémského chrámu uctívat Jehovu. Naléhavě prosil: „Kéž sám nasloucháš z nebes, svého stanoveného obydlí, a učiníš podle všeho, oč k tobě cizinec volá, aby všechny národy země poznaly tvé jméno.“ (1. Královská 8:41–43) Podobné myšlenky dnes vyjadřují tisíce zvěstovatelů Království v mnoha zemích. Setkávají se s lidmi, kteří se podobají někdejším obyvatelům Ninive, protože v duchovním ohledu „neznají rozdíl mezi svou pravicí a svou levicí“. A kazatelé Království se horlivě podílejí na splňování proroctví o tom, že budou shromažďováni praví ctitelé z mnoha různých národů. (Izajáš 2:2, 3; Micheáš 4:1–3)

Biblickou zprávu o naději přijímají nejen lidé, kteří patří ke křesťanstvu, ale i lidé z jiného náboženského prostředí. Jak by to mělo působit na vás osobně? Poctivě se prozkoumejte. Jestliže máte pocit, že je ve vás hluboce zakořeněn nějaký předsudek, pak ho vykořeňte pomocí lásky. * Nezavrhujte lidi, které Bůh ochotně přijímá. (Jan 3:16)

Než budete mluvit s lidmi pocházejícími z jiného kulturního prostředí, předem se připravte. Poučte se o jejich náboženských názorech, o jejich problémech a o tom, jak jsou zvyklí uvažovat. Potom hledejte společný základ pro rozhovor. Prokazujte druhým dobrotu a jednejte s nimi soucitně. Vyvarujte se sporů, buďte přizpůsobiví a smýšlejte pozitivně. (Lukáš 9:52–56) Když to budete dělat, bude z vás mít Jehova radost, protože jeho „vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:4)

Z toho, že v našich sborech jsou lidé různého původu, máme opravdu velkou radost. (Izajáš 56:6, 7) Je skutečně příjemné, když dnes slyšíme nejen jména jako Marie, Jan, Štěpán nebo Tomáš, ale také jména jako například Mamadou, Jegan, Reza a Chan. Skutečně nám „byly otevřeny velké dveře, které vedou k činnosti“. (1. Korinťanům 16:9) Chopme se příležitostí, jež se nám nabízejí, a předkládejme lidem pozvání od Jehovy, nestranného Boha, který vítá lidi ze všech národů!

[Poznámka pod čarou]

^ 19. odst. Viz Probuďte se! z 8. července 1996, strany 4–7, „Hradby, které brání komunikaci“.

[Obrázky na straně 23]

Pavel se uměl přizpůsobit a sděloval dobrou zprávu lidem všude, kam přišel

. . . v Aténách

. . . ve Filipech

. . . na cestách