Přejít k článku

Přejít na obsah

Shromáždění, která podněcují k lásce a znamenitým skutkům

Shromáždění, která podněcují k lásce a znamenitým skutkům

 „Pojďte ke mně ... a já vás občerstvím“

Shromáždění, která podněcují k lásce a znamenitým skutkům

OD TORONTA po Tokio, od Moskvy po Montevideo — miliony svědků Jehovových a jejich přátel několikrát týdně proudí k místům, kde se věnují uctívání Boha. Jsou mezi nimi těžce pracující muži, kteří mají rodinu a jsou vyčerpaní po celodenním zaměstnání, pracovité manželky a matky se svými malými dětmi, temperamentní mladí lidé, kteří celý den strávili ve škole, lidé v pokročilém věku, kteří už mají chatrné zdraví a při chůzi přemáhají bolesti, statečné vdovy a sirotci i lidé sklíčení, kteří potřebují útěchu.

Svědkové Jehovovi při tom používají různé dopravní prostředky — jezdí vysokorychlostními vlaky nebo také na oslíku, v přeplněných vagonech metra nebo také v nákladním autě. Někteří se musí dostat přes řeku plnou krokodýlů, zatímco jiní musí vydržet únavnou cestu velkoměstskou dopravou. Proč všichni tito lidé vynakládají tolik námahy?

Především proto, že účast na křesťanských shromážděních a aktivní podíl na nich jsou důležitou součástí uctívání Jehovy Boha. (Hebrejcům 13:15) Apoštol Pavel se zmínil ještě o jiném důvodu, když napsal: „Dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, ... ale povzbuzujme jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Hebrejcům 10:24, 25) V Pavlových slovech zaznívají tytéž pocity, které vyjádřil David, když zpíval: „Radoval jsem se, když mi říkali: ‚Pojďme do Jehovova domu.‘“ (Žalm 122:1)

Proč mají křesťané radost, když jsou na shromáždění? Protože ti, kdo zde jsou přítomni, nejsou pouhými pozorovateli. Na shromáždění mají příležitost navzájem se lépe poznat. Velmi důležité je to, že tato setkání jim poskytují příležitost nejen přijímat, ale také dávat a navzájem se podněcovat k projevování lásky a ke znamenitým skutkům. Díky tomu všemu je shromáždění povznášející událostí. A navíc křesťanská shromáždění patří k příležitostem, při nichž Ježíš plní svůj  slib: „Pojďte ke mně ... a já vás občerstvím.“ (Matouš 11:28)

Oáza útěchy a projevované účasti

Svědkové Jehovovi plným právem považují svá shromáždění za občerstvující. Především to je proto, že při shromážděních je prostřednictvím ‚věrného a rozvážného otroka‘ předkládán v pravý čas duchovní pokrm. (Matouš 24:45) Shromáždění také významně přispívají k tomu, aby se Jehovovi služebníci stali obratnými a horlivými učiteli Božího slova. V sále Království kromě toho najdeme skupinu láskyplných a starostlivých přátel, kteří jsou připraveni a ochotni pomáhat druhým a podporovat je v dobách tísně. (2. Korinťanům 7:5–7)

O tom se přesvědčila Phillis, vdova, která ztratila manžela v době, kdy jejím dětem bylo pět a osm let. Vyprávěla, jak osvěživě na ni i na její děti působila křesťanská shromáždění: „V sále Království jsem čerpala útěchu, protože spoluvěřící nám vždy prokazovali lásku a zájem — projevili to objetím, biblickou myšlenkou nebo stiskem ruky. Vždy jsem tam chtěla být.“ (1. Tesaloničanům 5:14)

Marie podstoupila těžkou operaci a lékař jí řekl, že se bude zotavovat nejméně šest týdnů. V prvních týdnech po operaci nemohla Marie chodit na shromáždění. Lékař si povšiml, že není tak veselá jako dřív. Když se dozvěděl, že nechodí na shromáždění, povzbudil ji, aby na ně chodila. Marie mu vysvětlila, že manžel její náboženské přesvědčení nesdílí a že ji nepouští na shromáždění, protože se bojí o její zdraví. Lékař tedy napsal „recept“, že Marie má chodit do sálu Království, protože ji to vzpruží a bude zde v povzbuzující společnosti. Na závěr Marie říká: „Stačilo být na shromáždění jednou, a ihned jsem se cítila daleko lépe. Začala jsem mít chuť k jídlu, spala jsem celou noc, nebrala jsem tak často léky proti bolesti a už jsem se zase usmívala!“ (Přísloví 16:24)

Láskyplného ovzduší, jež se projevuje na křesťanských shromážděních, si všímají i lidé, kteří nejsou svědky Jehovovými. Jistá studentka na jedné vyšší škole se rozhodla, že ve své písemné práci z etnologie bude pojednávat o svědcích Jehovových, a že je proto bude pozorovat. O tom, jaká atmosféra panuje na jejich shromážděních, ve své písemné práci napsala: „Velmi silně na mě zapůsobilo to, ... jak vřele mě uvítali. ... Svědkové Jehovovi jednají neobyčejně přátelsky, a podle mého názoru je přívětivost jejich nejvýznačnější vlastností.“ (1. Korinťanům 14:25)

V dnešním světě plném problémů je křesťanský sbor duchovní oázou. Je útočištěm, v němž panuje pokoj a láska. Budete-li se účastnit shromáždění, sami se přesvědčíte, že jsou pravdivá žalmistova slova: „Pohleď, jak je dobré a jak příjemné, když spolu bratři bydlí v jednotě!“ (Žalm 133:1)

[Rámeček a obrázek na straně 25]

UŽITEČNÉ ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ

Co je ale možné dělat pro to, aby měli z křesťanských shromáždění prospěch i ti, kdo neslyší? Mezi svědky Jehovovými po celém světě se tvoří sbory, v nichž se používá znakový jazyk. Ve Spojených státech bylo v posledních 13 letech vytvořeno 27 takových sborů a 43 skupin. Nejméně ve 40 dalších zemích je nyní asi 140 sborů používajících znakový jazyk. Ve 13 jazycích byly křesťanské publikace pořízeny ve znakovém jazyce na videu.

Křesťanský sbor poskytuje neslyšícím příležitost chválit Jehovu. Odile, která žije ve Francii a kdysi byla katoličkou, mívala záchvaty těžké deprese a pomýšlela na sebevraždu. Je hluboce vděčná za to, že se může při křesťanském shromáždění učit o Bibli. „Uzdravila jsem se a vrátila se mi radost ze života,“ říká. „Ale především jsem našla pravdu. Dnes mám pro co žít.“