Přejít k článku

Přejít na obsah

Kde najít způsobilou vůdčí osobnost?

Kde najít způsobilou vůdčí osobnost?

 Kde najít způsobilou vůdčí osobnost?

„KAŽDÝ dům je ... někým postaven,“ říká Bible, „ale ten, kdo postavil všechno, je Bůh.“ (Hebrejcům 3:4; Zjevení 4:11) Jelikož pravý Bůh, Jehova, je naším Stvořitelem, „dobře zná naše utváření“. (Žalm 103:14) Naše omezení a potřeby zná beze zbytku. A protože je láskyplným Bohem, chce tyto potřeby uspokojovat. (Žalm 145:16; 1. Jana 4:8) K nim patří i to, že potřebujeme, aby nás někdo způsobilý vedl.

Jehova prostřednictvím proroka Izajáše prohlásil: „Pohleďte, dal jsem ho jako svědka národnostním skupinám, jako vůdce a velitele národnostním skupinám.“ (Izajáš 55:4) Řešení dnešní krize způsobilosti vůdčích osobností proto spočívá v určení totožnosti tohoto Vůdce — ustanoveného samotným Všemohoucím Bohem — a v uznání jeho postavení. Kdo je tedy tímto předpověděným Vůdcem a Velitelem? Co svědčí o jeho způsobilosti? Kam nás dovede? A co musíme dělat, abychom z jeho vedení měli užitek?

 Slíbený Vůdce přichází

Přibližně před 2 500 lety se proroku Danielovi objevil anděl Gabriel a sdělil mu: „Měl bys vědět a mít pochopení, že od vyjití slova, aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém, do Vůdce Mesiáše bude sedm týdnů, také šedesát dva týdny. Vrátí se a skutečně bude znovu postaven s veřejným prostranstvím a příkopem, ale v tísni časů.“ (Daniel 9:25)

Je zřejmé, že anděl informoval Daniela o konkrétní době, kdy měl Jehovův vyvolený Vůdce přijít. ‚Vůdce Mesiáš‘ se měl objevit na konci 69 týdnů neboli na konci období 483 let, počítáno od roku 455 př. n. l., kdy vyšlo slovo, aby byl znovu postaven Jeruzalém. * (Nehemjáš 2:1–8) Co se na konci tohoto období stalo? Evangelista Lukáš uvádí: „V patnáctém roce vlády Tiberia Caesara, když byl Pontský Pilát místodržitelem Judeje a Herodes byl oblastním vládcem Galileje, [tedy v roce 29 n. l.], ... přišlo v pustině Boží prohlášení k Janovi, synu Zecharjášovu. Přišel tedy do celé krajiny kolem Jordánu a kázal křest jako symbol pokání k odpuštění hříchů.“ V té době „lidé byli v očekávání“ Vůdce Mesiáše. (Lukáš 3:1–3, 15) K Janovi sice proudily zástupy lidí, ale on tím Vůdcem nebyl.

Potom, asi v říjnu roku 29 n. l., k Janovi přišel Ježíš z Nazaretu, aby byl pokřtěn. Jan o něm vydal svědectví. Prohlásil: „Viděl jsem ducha sestupujícího jako holubice z nebe, a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale právě Ten, kdo mě poslal křtít ve vodě, mi řekl: ‚Nad kým uvidíš sestupovat a zůstávat ducha, to je ten, kdo křtí ve svatém duchu.‘ A viděl jsem to a vydal jsem svědectví, že to je ten Boží Syn.“ (Jan 1:32–34) Ježíš se tedy při svém křtu stal pomazaným Vůdcem — Mesiášem neboli Kristem.

Ano, ukázalo se, že slíbeným ‚vůdcem a velitelem národnostním skupinám‘ je Ježíš Kristus. A prozkoumáme-li jeho způsobilost pro toto postavení, brzy zjistíme, že způsob, jakým poskytuje vedení, naprosto předčí dnešní požadavky na ideálního vůdce.

Mesiáš — ideální Vůdce

Způsobilý vůdce poskytuje lidem, o něž se stará, jednoznačné pokyny a pomoc, aby měli sílu a schopnost úspěšně řešit své problémy. ‚Bez toho se úspěšné vůdčí osobnosti 21. století neobejdou,‘ uvádí kniha 21st Century Leadership: Dialogues With 100 Top Leaders (Vůdčí osobnosti 21. století: Rozhovory se stovkou předních osobností). Ježíšovi se opravdu dařilo připravovat své posluchače na to, aby zvládali nejrůznější každodenní situace. Zamysleme se nad jeho nejslavnějším proslovem — nad Kázáním na hoře. Řadu praktických rad nacházíme v 5.–7. kapitole Matoušova evangelia, kde jsou Ježíšova slova zaznamenána.

Uvažujme například o Ježíšově radě, jak urovnávat osobní neshody. Ta zní: „Jestliže tedy přinášíš svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech svůj dar tam před oltářem a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem a pak, až se vrátíš, obětuj svůj dar.“ (Matouš 5:23, 24) Iniciativně zachovávat pokoj s druhými je nanejvýš důležité, dokonce důležitější než splnit nějakou náboženskou povinnost, například předložit dar na oltář v jeruzalémském chrámu, jak to vyžadoval mojžíšský Zákon. Jinak by takový projev uctívání byl pro Boha nepřijatelný. Ježíšova rada je dnes stejně praktická jako před staletími.

Ježíš svým posluchačům také pomáhal, aby se vyhnuli léčce nemravnosti. Vybízel je: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Ale já vám říkám, že každý, kdo se stále dívá na nějakou ženu tak, že k ní má vášeň, již s ní ve svém srdci zcizoložil.“ (Matouš 5:27, 28) Toto varování je opravdu na místě. Proč bychom se měli vydat na cestu směřující k cizoložství tím, že si s takovou myšlenkou budeme pohrávat?  Vždyť Ježíš řekl, že smilstvo a cizoložství vycházejí ze srdce. (Matouš 15:18, 19) Proto je moudré, když své srdce střežíme. (Přísloví 4:23)

Kázání na hoře obsahuje rovněž vynikající rady, aby člověk miloval své nepřátele, projevoval štědrost, aby si zachoval správný náhled na hmotné a duchovní věci a podobné rady. (Matouš 5:43–47; 6:1–4, 19–21, 24–34) Ježíš svým posluchačům dokonce ukázal, jak mohou hledat pomoc u Boha, a to tak, že je naučil, jak se mají modlit. (Matouš 6:9–13) Vůdce Mesiáš tedy své následovníky posiluje a vyzbrojuje, aby dokázali zvládnout problémy, s nimiž se setkávají všichni lidé.

Ježíš v Kázání na hoře šestkrát uvedl svůj výrok vyjádřením „slyšeli jste, že bylo řečeno,“ nebo „kromě toho bylo řečeno“, avšak potom připojil jinou myšlenku slovy „ale já vám říkám“. (Matouš 5:21, 22, 27, 28, 31–34, 38, 39, 43, 44) Z toho je zřejmé, že jeho posluchači byli zvyklí jednat určitým způsobem, který odpovídal ústní tradici farizeů. Ježíš ale těm, kdo mu naslouchali, ukázal odlišný způsob jednání — ten, v němž se zrcadlil skutečný duch mojžíšského Zákona. Ježíš tedy zaváděl změnu, a to tak, aby pro jeho následovníky bylo snadné ji přijmout. Ano, Ježíš lidi podněcoval k výrazným změnám v duchovních i mravních záležitostech jejich života. To je charakteristický rys skutečného vůdce.

Jedna učebnice pro manažery poukazuje na to, že způsobit u druhých tak výrazné změny je velmi obtížné. Uvádí: „[Vedoucí pracovník] který se druhé snaží přimět k tomu, aby udělali změny, si musí osvojit citlivost sociálního pracovníka, pochopení psychologa, výdrž maratonského běžce, houževnatost buldoka, sebedůvěru poustevníka a trpělivost světce. Ale ani všechny tyto vlastnosti ještě nejsou zárukou úspěchu.“

„Vůdčí osobnosti se musí chovat takovým způsobem, k jakému povzbuzují své stoupence,“ konstatuje se v článku nazvaném „Vůdčí osobnosti: Záleží na vlastnostech?“ Způsobilý vůdce opravdu jedná v souladu s tím, co káže. To zcela jistě platilo o Ježíši Kristu. Vždyť ty, kdo jej provázeli, nejenže vyučoval, aby byli pokorní, ale sám jim také dal názorný příklad pokory tím, že jim umyl nohy. (Jan 13:5–15) Nejen vyslal své učedníky kázat dobrou zprávu o Božím Království, ale sám se tomuto dílu rovněž usilovně věnoval. (Matouš 4:18–25; Lukáš 8:1–3; 9:1–6; 10:1–24; Jan 10:40–42) A Ježíš je příkladem také v tom, jak má člověk reagovat na vedení, které je mu poskytováno. Sám o sobě totiž řekl: „Syn nemůže dělat ani jedinou věc ze své vlastní iniciativy, ale jenom to, co vidí dělat Otce.“ (Jan 5:19)

Uvedené pojednání o tom, co Ježíš říkal a jak jednal, jasně ukazuje, že je ideálním Vůdcem. Odpovídá více než dostatečně všem lidským měřítkům kladeným na způsobilou vůdčí osobnost. Ježíš je dokonalý. Po své smrti a vzkříšení získal nesmrtelnost, a proto žije navždy. (1. Petra 3:18; Zjevení 1:13–18) Který lidský vůdce může splnit tato kritéria?

Co se očekává od nás?

„Vůdce Mesiáš“ jakožto panující Král Božího Království zprostředkuje poslušnému lidstvu bohaté požehnání. Písmo slibuje: „Země jistě bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře.“ (Izajáš 11:9) „Mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:11) „Skutečně budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli.“ (Micheáš 4:4) „Sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:3, 4)

Svět dnes zažívá krizi způsobilosti vůdčích osobností. Ježíš Kristus však vede mírné lidi do pokojného nového světa, kde bude poslušné lidstvo sjednoceno v uctívání Jehovy  Boha a kde postupně dospěje k dokonalosti. Je tedy nezbytné, abychom věnovali čas poznávání pravého Boha a také Vůdce, kterého ustanovil, a abychom v souladu s tímto poznáním jednali. (Jan 17:3)

Jednou z největších poct, jež můžeme někomu prokázat, je napodobovat ho. Neměli bychom se tedy snažit napodobovat největšího Vůdce v dějinách lidstva — Ježíše Krista? Jak to můžeme dělat? Jaký dopad to bude mít na náš život, jestliže budeme přijímat vedení, které nám poskytuje? Tyto a další otázky budou rozebrány v následujících dvou článcích.

[Poznámka pod čarou]

^ 6. odst. Viz strany 186–192 v knize Věnujte pozornost Danielovu proroctví, kterou vydali svědkové Jehovovi.

[Obrázek na straně 4]

Daniel předpověděl příchod Vůdce vyvoleného Bohem

[Obrázky na straně 7]

Ježíš svým vyučováním pomáhal lidem, aby zvládali své problémy

[Obrázek na straně 7]

Ježíš dovede poslušné lidstvo do pokojného nového světa