Přejít k článku

Přejít na obsah

Jak se vyrovnat s ostnem v těle

Jak se vyrovnat s ostnem v těle

 Jak se vyrovnat s ostnem v těle

„Má nezasloužená laskavost ti stačí.“ (2. KORINŤANŮM 12:9)

1, 2. (a) Proč bychom neměli být zmateni tím, že nás potkávají zkoušky a problémy? (b) Proč nemusíme ani navzdory zkouškám podlehnout obavám?

„VŠICHNI ti, kdo touží žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ (2. Timoteovi 3:12) Proč je to tak? Protože Satan tvrdí, že lidé slouží Bohu jen ze sobeckých důvodů, a protože se zoufale snaží dokázat, že má pravdu. Ježíš při jedné příležitosti varoval své věrné apoštoly: „Satan si vás vyžádal, aby vás proséval jako pšenici.“ (Lukáš 22:31) Ježíš dobře věděl, že Bůh připouští, aby nás Satan zkoušel bolestnými problémy. To však pochopitelně neznamená, že každá těžkost, s níž se v životě setkáme, je způsobena přímo Satanem nebo jeho démony. (Kazatel 9:11) Nicméně Satan se snaží všemi prostředky, které má k dispozici, zlomit naši ryzost.

2 Bible nám ukazuje, že bychom zkouškami, jež nás potkávají, neměli být zmateni. Ať nás postihne cokoli, není to nic podivného ani nečekaného. (1. Petra 4:12) ‚Tatáž utrpení se dovršují v celém společenství našich bratrů na světě.‘ (1. Petra 5:9) Satan dnes působí na každého Božího služebníka krajním tlakem. Těší ho, když jsme sužováni co největším množstvím problémů podobajících se ostnům. K tomu využívá svého systému věcí, a to takovým způsobem, aby našich ‚ostnů v těle‘ přibývalo nebo aby nám působily stále větší bolest. (2. Korinťanům 12:7) Satanovy útoky však naši ryzost nemusejí zlomit. Jak při pokušení, tak v době, kdy budeme bojovat s těžkostmi podobajícími se ostnům v těle, nám Jehova jistě „poskytne ... východisko“. (1. Korinťanům 10:13)

Jak se vyrovnat s ostnem

3. Jak Jehova odpověděl na Pavlovu prosbu o odstranění ostnu z jeho těla?

3 Apoštol Pavel naléhavě prosil Boha, aby odstranil osten z jeho těla. Pavel napsal: „Proto jsem třikrát snažně prosil Pána, aby to ode mne odešlo.“ A jak Jehova na Pavlovu žádost odpověděl? „Má nezasloužená laskavost ti stačí, neboť má moc se zdokonaluje ve slabosti.“ (2. Korinťanům 12:8, 9) Prozkoumejme nyní tato slova, abychom zjistili, jak nám mohou  pomoci úspěšně se vyrovnat s jakýmkoli ostnem, který nás sužuje.

4. V jakých ohledech měl Pavel užitek z Jehovovy nezasloužené laskavosti?

4 Všimněme si, že Bůh Pavla vybídl, aby oceňoval nezaslouženou laskavost, kterou mu již Jehova prostřednictvím Krista projevil. Pavel obdržel velké požehnání skutečně v mnoha ohledech. Přestože býval fanatickým odpůrcem Ježíšových následovníků, Jehova mu láskyplně dal příležitost stát se Ježíšovým učedníkem. (Skutky 7:58; 8:3; 9:1–4) Potom Jehova Pavlovi laskavě svěřil řadu vzrušujících úkolů a výsad. Z toho pro nás plyne jasné poučení. I v těch nejobtížnějších chvílích máme od Jehovy velké požehnání, za něž můžeme být vděční. Nikdy bychom kvůli našim zkouškám neměli zapomenout na to, jakou hojnou dobrotu nám Jehova prokazuje. (Žalm 31:19)

5, 6. (a) V jakém smyslu Jehova naučil Pavla, že Boží moc se „zdokonaluje ve slabosti“? (b) Jak se v Pavlově případu prokázalo, že Satan je lhář?

5 Jehovova nezasloužená laskavost je dostatečná ještě v dalším ohledu. Bůh nám svou mocí více než dostatečně pomáhá zvládat naše zkoušky. (Efezanům 3:20) Jehova Pavlovi vysvětlil, že Boží moc „se zdokonaluje ve slabosti“. V jakém smyslu? Bůh Pavlovi láskyplně poskytl veškerou sílu potřebnou k tomu, aby se Pavel se svou zkouškou úspěšně vyrovnal. A Pavel zase svou vytrvalostí a naprostou důvěrou v Jehovu dal všem najevo, že v jeho případě — tedy v případě slabého, hříšného člověka — Boží moc triumfuje. Představte si, jak to asi zapůsobilo na Ďábla, který tvrdí, že lidé slouží Bohu jen tehdy, když nemají starosti a problémy. Pavel svou ryzostí uštědřil tomuto pomlouvači políček.

6 Pavel byl kdysi Satanovým spojencem v boji proti Bohu. Byl totiž nestoudným pronásledovatelem křesťanů a horlivým farizeem, který bezpochyby žil v pohodlí, protože se narodil jako příslušník privilegované vrstvy. Nyní však jako „nejmenší z apoštolů“ sloužil Jehovovi a Kristu. (1. Korinťanům 15:9) Proto se pokorně podřizoval autoritě křesťanského vedoucího sboru v prvním století. A navzdory svému ostnu v těle věrně vytrvával ve své službě. K Satanovu velkému zklamání ho životní zkoušky nepřipravily o jeho horlivost. Nikdy neztratil ze zřetele naději na to, že se stane jedním ze spoluvládců v Kristově nebeském Království. (2. Timoteovi 2:12; 4:18) Proto žádný osten, ať byl sebebolestivější, nemohl Pavla připravit o jeho horlivost. Kéž ani naše horlivost nikdy neochabne. Vždyť Jehova nám svou podporou v našich zkouškách dává výsadu podílet se na odhalení Satana jako lháře. (Přísloví 27:11)

Jehovova důležitá opatření

7, 8. (a) Jakými způsoby dnes Jehova posiluje své služebníky? (b) Proč je každodenní čtení a studium Bible tak důležité k tomu, abychom se dokázali úspěšně vyrovnat se svým ostnem v těle?

7 Jehova dnes věrné křesťany posiluje svým svatým duchem, svým Slovem i prostřednictvím našeho křesťanského společenství bratrů. Podobně jako Pavel, i my můžeme v modlitbě uvrhnout svá břemena na Jehovu. (Žalm 55:22) Bůh nás zkoušek možná nezbaví, ale poskytne nám moudrost, abychom se s nimi — dokonce i s těmi, jež jsou mimořádně obtížné — dokázali úspěšně vyrovnat. Jehova nám k vytrvalosti pomáhá také tím, že nás vyzbrojuje vnitřní sílou — dává nám „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Korinťanům 4:7)

8 Jakým způsobem tuto pomoc dostáváme? Musíme pilně studovat Boží slovo, protože v něm najdeme spolehlivou útěchu. (Žalm 94:19) V Bibli jsou zapsána dojemná slova Božích služebníků, kteří naléhavě prosili o Boží pomoc. Můžeme tedy rozjímat o tom, jak Jehova na tyto prosby odpověděl, což často zahrnovalo slova útěchy. Takové studium nás posílí, takže ‚moc, která je nad to, co je  normální, bude Boží, a ne z nás‘. Stejně jako musíme každý den jíst, abychom zůstali zdraví a silní, musíme se také pravidelně sytit i z Božího slova. Daří se nám to? Pokud ano, potom zjistíme, že díky ‚moci, která je nad to, co je normální,‘ dokážeme snášet jakýkoli obrazný osten, který nás snad postihne.

9. Jak mohou starší podporovat spolukřesťany, kteří se vyrovnávají s různými problémy?

9 „Jako úkryt před větrem“ úzkosti i „jako skrýš před dešťovou bouří“ problémů se mohou prokázat bohabojní křesťanští starší. Chtějí odpovídat tomuto inspirovanému popisu, a proto pokorně a upřímně Jehovu žádají o „jazyk poučených“, aby věděli, jak mají správnými slovy odpovědět spolukřesťanům, jež něco sužuje. Slova starších, kteří nás v obtížném životním období mohou utěšit a osvěžit, mohou být jako jemný déšť. Tím, že starší mluví „utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším“, poskytují opravdovou podporu svým duchovním bratrům a sestrám, kteří jsou snad kvůli nějakému ostnu v těle unaveni či sklíčeni. (Izajáš 32:2; 50:4; 1. Tesaloničanům 5:14)

10, 11. Jak mohou Boží služebníci povzbuzovat ty, kdo procházejí těžkými zkouškami?

10 Všichni Jehovovi služebníci jsou součástí sjednocené křesťanské rodiny. Ano, jsme „údy, které patří k sobě navzájem“ a jsme „povinni milovat jeden druhého“. (Římanům 12:5; 1. Jana 4:11) Jak tuto povinnost plníme? Tím, že všem, kdo jsou nám příbuzní ve víře, ‚projevujeme soucítění, máme k nim bratrskou náklonnost a jsme k nim něžně soucitní‘, jak je uvedeno v 1. Petra 3:8. Pokud jde o ty, kdo se vyrovnávají s nějakým mimořádně bolestivým ostnem v těle — ať jsou mladí či letití —, každý z nás na ně může brát zvláštní ohled. Jak?

11 Měli bychom se snažit být k jejich trápení vnímaví. Kdybychom s nimi jednali necitelně, chladně či lhostejně, mohli bychom jejich utrpení bezděky prohlubovat. Když budeme mít jejich problémy na paměti, podnítí nás to dávat si pozor na svá slova, na to, jakým způsobem je vyjadřujeme, i na své jednání. Budeme-li s těmito spolukřesťany mluvit pozitivně a povzbudivě, můžeme přispět k tomu, že se jejich bolest způsobená nějakým ostnem poněkud zmírní. Tak se pro ně můžeme stát posilující pomocí. (Kolosanům 4:11)

Úspěšně se vyrovnali se svým ostnem

12.–14. (a) Co udělala jedna křesťanka, aby se vyrovnala s rakovinou? (b) Jak tuto ženu podporovali a povzbuzovali její duchovní bratři a sestry?

12 S blížícím se koncem těchto posledních dnů přibývá „tísnivých bolestivých křečí“. (Matouš 24:8) Je tedy pravděpodobné,  že každého člověka na zemi postihnou určité zkoušky, a to platí zejména o Jehovových věrných služebnících, kteří se snaží činit Boží vůli. Uvažujme například o jedné křesťance, která byla celodobou služebnicí. Lékaři zjistili, že má rakovinu, a proto jí měly být operativně odstraněny slinné a lymfatické žlázy. Když se s manželem o své nemoci dozvěděla, okamžitě se v dlouhé a úpěnlivé modlitbě společně obrátili na Jehovu. Sestra později řekla, že díky tomu oba pocítili neuvěřitelný pokoj. Přesto prožila řadu nepříjemných chvil, zejména v době, kdy se vyrovnávala s vedlejšími účinky léčby.

13 Aby sestra svou situaci lépe zvládla, snažila se o rakovině získat co nejvíce informací. Mluvila se svými lékaři. V časopisech Strážná věž Probuďte se! i v dalších křesťanských publikacích si vyhledala osobní vyprávění těch, kdo se s touto nemocí citově vyrovnali. Dále se zaměřila jak na biblické pasáže, z nichž je patrné, že Jehova dokáže svůj lid během těžkostí podporovat, tak na jiné užitečné informace.

14 V jednom článku pojednávajícím o tom, jak se vyrovnat s pocitem beznaděje, byla uvedena tato moudrá slova: „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu.“ (Přísloví 18:1) Proto byla v článku rada: ‚Dejte si pozor, abyste se neodlučovali od ostatních.‘ * Sestra k tomu říká: „Mnoho lidí mi řeklo, že se za mě modlí, a jiní mi telefonovali. Dva starší mi volali pravidelně a ptali se, jak mi je. Dostávala jsem květiny a hromadu přání. Některé sestry mi dokonce vařily. Mnoho spolukřesťanů mi také nabídlo, že mě zavezou k lékaři.“

15.–17. (a) Jak se jedna křesťanka vyrovnala s obtížnou situací, do níž se dostala v důsledku autonehod? (b) Jakou podporu poskytli této křesťance členové sboru?

15 Jedna dlouholetá Jehovova služebnice, která žije v Novém Mexiku ve Spojených státech, zažila dvě autonehody. Při nich si poranila krk a ramena, což ještě zhoršilo její artritidu, s níž se vyrovnává již přes 25 let. Sestra vypráví: „Dělalo mi velké potíže držet hlavu zpříma nebo unést cokoli těžšího než dva kilogramy. Velkou vzpruhou jsou však pro mě časté modlitby k Jehovovi. Totéž platí i o článcích ve Strážné věži, které studujeme. Jeden z nich rozebíral myšlenku z Micheáše 6:8 a bylo v něm uvedeno, že skromně chodit s Bohem znamená znát svá omezení. Díky tomu jsem si uvědomila, že navzdory svému stavu bych neměla být sklíčená, i když službě věnuji méně času, než bych si přála. To hlavní, na čem záleží, je sloužit Jehovovi z čistých pohnutek.“

16 Sestra dále pokračuje: „Starší mě vždycky chválili za mé úsilí účastnit se shromáždění a chodit do kazatelské služby. Mladí ve sboru mě vítali vřelým objetím. Průkopnice se mnou měly velkou trpělivost a často byly ochotny změnit své plány, když se mi přitížilo. Když bylo zase špatné počasí, laskavě mě brávaly na opětovné návštěvy nebo mě zvaly na biblická studia. A vzhledem k tomu, že jsem do kazatelské služby nemohla nosit svou tašku, ostatní zvěstovatelé mi brali literaturu k sobě.“

17 Všimněme si, jak sboroví starší i ostatní spoluvěřící pomáhali těmto dvěma sestrám, aby se vyrovnaly se svými chorobami podobajícími se ostnům. Laskavě sestrám poskytli praktickou pomoc, která odpovídala jejich konkrétním duchovním, tělesným i citovým potřebám. Není to snad pro nás povzbuzením, abychom pomáhali bratrům a sestrám, kteří zažívají nějaké problémy? I vy, mladí lidé, můžete pomáhat těm členům vašeho sboru, kteří se potýkají s nějakým ostnem v těle. (Přísloví 20:29)

18. Jaké povzbuzení nacházíme v životních příbězích uvedených v časopisech Probuďte se! Strážná věž?

18 V časopisech Strážná věž Probuďte se!  byla uvedena již řada životních příběhů a zkušeností svědků, kteří se v životě vyrovnali — nebo stále vyrovnávají — s určitými problémy. Budete-li tyto články číst pravidelně, zjistíte, že mnoho vašich duchovních bratrů a sester po celém světě se setkává s ekonomickými těžkostmi, s katastrofami, při nichž přicházejí o své milované, i s válečnými útrapami. Jiní trpí nemocemi, jež omezují jejich činnost. Mnozí z nich nezvládnou ani některé z nejjednodušších úkonů, jež zdraví lidé považují za samozřejmost. Nejbolestivější je však pro ně to, když se kvůli nemoci nemohou podílet na křesťanských činnostech v takové míře, v jaké by si přáli. Proto si hluboce váží pomoci a podpory, kterou jim poskytují jejich bratři a sestry, a to jak mladí, tak letití.

Vytrvalost vede ke štěstí

19. Díky čemu se Pavel dokázal radovat i navzdory zkouškám a slabostem podobajícím se ostnům?

19 Pavel se radoval z toho, že jej Bůh posiluje. Řekl: „Velmi rád se ... budu spíše chlubit svými slabostmi, aby Kristova moc zůstala nade mnou jako stan. Proto mám zalíbení ve slabostech, v urážkách, v případech nouze, v pronásledováních a obtížích pro Krista. Když jsem totiž slabý, pak jsem mocný.“ (2. Korinťanům 12:9, 10) Na základě svých osobních zážitků mohl Pavel s důvěrou prohlásit: „Nemluvím proto, že mám nouzi, neboť jsem se naučil být soběstačným, ať jsem v jakýchkoli okolnostech. Vím skutečně, jaké je mít málo zaopatření, vím skutečně, jaké je mít hojnost. Ve všem a za všech okolností jsem se naučil tajemství, jak být sytý i jak hladovět, jak mít hojnost i jak trpět nouzi. Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ (Filipanům 4:11–13)

20, 21. (a) Proč nám může rozjímání o ‚tom, co není vidět,‘ přinášet radost? (b) Na co z ‚toho, co není vidět‘ a co nás čeká v pozemském ráji, se těšíte?

20 Když tedy vytrvale snášíme každý obrazný osten, který nás snad sužuje, můžeme se velmi radovat z toho, že všem dáváme najevo, jak se v naší slabosti zdokonaluje Jehovova moc. Pavel napsal: „Nevzdáváme [se], ... člověk, jímž jsme uvnitř, je jistě den za dnem obnovován. Vždyť ačkoli soužení je chvilkové a lehké, působí nám slávu, která má stále více převyšující váhu a je věčná, zatímco [upíráme] oči na to, ... co není vidět. Co ... totiž ... není vidět, je věčné.“ (2. Korinťanům 4:16–18)

21 Většina dnešních Jehovových služebníků má naději, že budou v pozemském ráji a že zažijí požehnání, které Jehova slíbil. Toto požehnání bychom dnes mohli považovat za něco, co „není vidět“. Rychle se však přibližuje doba, kdy je uvidíme na vlastní oči a kdy se z něj budeme těšit navždy. K tomuto požehnání patří i úleva spočívající v tom, že nás již nikdy nebude trápit žádný problém podobající se ostnu. Boží Syn ‚rozbije Ďáblova díla‘ a ‚přivede vniveč toho, kdo má prostředek k působení smrti‘. (1. Jana 3:8; Hebrejcům 2:14)

22. K čemu bychom měli být odhodláni a čím si můžeme být jisti?

22 Ať nás tedy dnes sužuje jakýkoli osten v těle, stále jej s vytrvalostí snášejme. Podobně jako Pavel, i my k tomu budeme mít sílu mocí Jehovy, který nám sílu štědře předává. A až budeme žít v pozemském ráji, budeme Jehovovi, našemu Bohu, každý den žehnat za všechno jeho konání v náš prospěch. (Žalm 103:2)

[Poznámka pod čarou]

^ 14. odst. Viz článek „Jak se vyrovnat s pocitem beznaděje“ uvedený v Probuďte se! z 8. května 2000.

Jak byste odpověděli?

• Proč a jak se Ďábel snaží zlomit ryzost pravých křesťanů?

• Jak se Jehovova moc „zdokonaluje ve slabosti“?

• Jak mohou starší i ostatní spolukřesťané povzbuzovat ty, kdo jsou sužováni různými problémy?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 18]

Pavel se třikrát modlil o to, aby Bůh odstranil osten z jeho těla