Přejít k článku

Přejít na obsah

Úspěšně se vyrovnali s ostnem v těle

Úspěšně se vyrovnali s ostnem v těle

 Úspěšně se vyrovnali s ostnem v těle

„Byl mi dán osten do těla, Satanův anděl, aby mě políčkoval.“ (2. KORINŤANŮM 12:7)

1. Co patří k problémům, s nimiž se dnes lidé setkávají?

POTÝKÁTE se s nějakou dlouhodobou zkouškou? Pokud ano, nejste sami. V těchto ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat,‘ se věrní křesťané vypořádávají s prudkým odporem, rodinnými problémy, nemocemi, finanční nejistotou, citovou úzkostí, úmrtím někoho milovaného a s dalšími těžkostmi. (2. Timoteovi 3:1–5) V určitých zemích zase ohrožuje život mnoha lidí nedostatek potravy a válka.

2, 3. Jaký negativní postoj mohou vyvolat ostny v podobě problémů, s nimiž se setkáváme, a proč je tento postoj nebezpečný?

2 Člověk se může cítit těmito problémy úplně přemožen, zvláště když na něj řada těžkostí dolehne současně. Povšimněme si, že v Příslovích 24:10 je řečeno: „Ztratil jsi odvahu v den tísně? Tvé síly bude poskrovnu.“ Ano, sklíčenost kvůli našim zkouškám nás může oloupit o potřebnou sílu a nahlodat naše rozhodnutí vytrvat až do konce. Jak se to může stát?

3 Sklíčenost může způsobit, že ztratíme na věci objektivní pohled. Například je snadné své těžkosti ‚nafouknout‘ a začít se litovat. Někteří lidé možná dokonce volají k Bohu: „Jak jsi jen mohl dopustit, aby se mi to stalo?“ Kdyby takový negativní postoj v našem srdci zakořenil, mohl by nás připravit o radost a nahlodat naši důvěru v Boha. Boží služebník by mohl upadnout do takové sklíčenosti, že by dokonce vzdal svůj „znamenitý boj víry“. (1. Timoteovi 6:12)

4, 5. Jaká je v některých případech souvislost mezi Satanem a našimi problémy, ale v co můžeme důvěřovat?

4 Naše zkoušky jistě nejsou způsobeny Jehovou Bohem. (Jakub 1:13) Některé z nich nás postihují zkrátka proto, že se snažíme být Bohu věrní. Všichni, kdo slouží Jehovovi, se totiž stávají terčem útoku Jehovova úhlavního nepřítele, Satana Ďábla. Během krátkého časového období, které mu ještě zbývá, se tento ničemný „bůh tohoto systému věcí“ snaží přimět každého, kdo miluje Jehovu, aby přestal činit Boží vůli. (2. Korinťanům 4:4) Satan se snaží působit co největší utrpení celému společenství našich bratrů na světě. (1. Petra 5:9) Je pravda, že ne všechny naše problémy jsou způsobeny přímo Satanem, nicméně ty problémy, s nimiž se setkáváme, může Satan zneužít s cílem ještě více nás oslabit.

5 Bez ohledu na to, jak hrozivě snad Satan a jeho zbraně působí, můžeme nad ním zvítězit. Proč si tím můžeme být jisti? Protože Jehova Bůh bojuje na naší straně. Postaral se o to, abychom jakožto jeho služebníci nebyli v nevědomosti o Satanových taktikách. (2. Korinťanům 2:11) Vždyť z Božího slova se toho o zkouškách, které postihují pravé křesťany, dozvídáme mnoho. Například v souvislosti s apoštolem Pavlem Bible používá výraz ‚osten v těle‘. Proč? Prozkoumejme, jak je v Božím slově tento slovní obrat vysvětlen. Tak se přesvědčíme, že zdaleka nejsme sami, kdo potřebuje Jehovovu pomoc, aby zvítězil ve zkouškách.

 Proč se zkoušky podobají ostnům

6. Co Pavel mínil slovy ‚osten v těle‘ a co tímto ostnem mohlo být?

6 Pavel zažíval velmi těžké zkoušky, a proto pod inspirací napsal: „Byl mi dán osten do těla, Satanův anděl, aby mě políčkoval, abych se přespříliš nevyvyšoval.“ (2. Korinťanům 12:7) Co bylo tímto ostnem v Pavlově těle? Když se nám nějaký osten zabodne hluboko pod kůži, jistě nás to bude bolet. Tato metafora tedy poukazuje na něco, co Pavlovi působilo bolest — ať už tělesnou, citovou nebo obojí. Pavel možná trpěl nějakým onemocněním očí nebo jinou tělesnou chorobou. Zmíněný osten se také mohl týkat lidí, kteří měli námitky proti skutečnostem, jež Pavla doporučovaly jako apoštola, a kteří zpochybňovali jeho kazatelskou a učitelskou práci. (2. Korinťanům 10:10–12; 11:5, 6, 13) Ať už to bylo cokoli, osten zůstal na místě a nedal se odstranit.

7, 8. (a) Na co poukazuje výraz ‚políčkovat‘? (b) Proč je nezbytné, abychom se s každým ostnem, který nás dnes sužuje, úspěšně vyrovnali?

7 Všimněme si, že osten Pavla políčkoval. Je zajímavé, že řecké sloveso, které zde Pavel použil, je odvozeno od slova „klouby“. Stejný výraz se v doslovném smyslu objevuje u Matouše 26:67 a v obrazném smyslu pak v 1. Korinťanům 4:11. V těchto verších vyvolává představu, jako by byl někdo bit pěstmi. Vzhledem k Satanově prudké nenávisti vůči Jehovovi a jeho služebníkům si můžeme být jisti, že Ďáblovi působilo potěšení, když určitý osten Pavla políčkoval. A stejnou radost má Satan i dnes, když nějaký osten v těle trápí nás.

8 Proto podobně jako Pavel potřebujeme vědět, jak se s takovými ostny můžeme úspěšně vyrovnat. Na tom přece závisí náš život. Mějme na paměti, že Jehova chce, abychom žili navždy v jeho novém světě, kde nás problémy podobající se ostnům již nebudou sužovat. Bůh nám k této úžasné odměně pomáhá tím, že ve svém svatém Slově, Bibli, uvedl řadu příkladů, které nám ukazují, že Boží věrní služebníci se s ostny dokázali úspěšně vyrovnat. Byli to obyčejní, nedokonalí lidé stejně jako my. Budeme-li o některých z tohoto velkého ‚oblaku svědků‘ uvažovat, pomůže nám to ‚s vytrvalostí běžet závod, který je nám předložen‘. (Hebrejcům 12:1) Rozjímáním o tom, co vydrželi, můžeme upevnit svou důvěru, že se s každým ostnem, který snad Satan proti nám použije, dokážeme úspěšně vyrovnat.

Ostny, které sužovaly Mefibošeta

9, 10. (a) Jak přišel Mefibošet k ostnu ve svém těle? (b) Jakým způsobem projevil král David Mefibošetovi laskavost a jak můžeme Davida napodobit?

9 Uvažujme o Mefibošetovi, synovi Davidova přítele Jonatana. Když bylo Mefibošetovi pět let, přišla zpráva, že jeho otec Jonatan i dědeček, tedy král Saul, byli zabiti. Mefibošetovu chůvu zachvátila panika. „Začala [ho] odnášet..., ale stalo se, jak v panice utíkala, aby uprchla, že měl pád a zchroml.“ (2. Samuelova 4:4) Když Mefibošet vyrůstal, jeho postižení pro něj jistě bylo bolestivým ostnem, který musel snášet.

10 O několik let později se král David z velké lásky k Jonatanovi rozhodl, že Mefibošetovi projeví milující laskavost. David mu předal všechny Saulovy pozemky a pověřil Saulova sloužícího Cibu, aby se o tuto půdu staral. Dále David Mefibošetovi řekl: „Budeš neustále jíst chléb u mého stolu.“ (2. Samuelova 9:6–10) Davidova milující laskavost byla pro Mefibošeta nepochybně útěchou a zmírnila jeho bolest vyplývající z jeho postižení. To je opravdu vynikající poučení. I my bychom měli projevovat laskavost těm, kdo bojují s nějakým ostnem v těle.

11. Co tvrdil Ciba o Mefibošetovi, ale na základě čeho víme, že to byla lež? (Viz poznámku pod čarou.)

11 Později musel Mefibošet bojovat s jiným ostnem v těle. Mefibošetův sluha Ciba jej pomluvil před králem Davidem, který tehdy prchal z Jeruzaléma kvůli vzpouře svého syna Absaloma. Ciba tvrdil, že Mefibošet záměrně zůstal v Jeruzalémě, a to s nadějí, že získá  královské postavení pro sebe. * David Cibově pomluvě uvěřil a tomuto lháři předal veškerý Mefibošetův majetek. (2. Samuelova 16:1–4)

12. Jak Mefibošet reagoval na situaci, do níž se dostal, a v čem je pro nás vynikajícím příkladem?

12 Když se však s Davidem konečně Mefibošet setkal, vysvětlil mu, co se vlastně stalo. Právě když se tehdy Mefibošet chystal přidat se k Davidovi, Ciba ho ošálil a dobrovolně se nabídl jet místo něj. Napravil David tuto křivdu? Jen částečně. Majetek, který předtím dal Cibovi, rozdělil mezi ty dva muže. V tom tedy mohl spočívat další Mefibošetův osten v těle. Byl snad kvůli tomu hořce zklamán? Protestoval proti Davidovu rozhodnutí a naříkal, že je to nespravedlivé? Ne. Pokorně přistoupil na královo rozhodnutí. Zaměřil se na pozitivní stránku věci a radoval se z toho, že izraelský právoplatný král se v pořádku vrátil. Tím, že vytrvale snášel postižení, pomluvu a zklamání, dal Mefibošet opravdu vynikající příklad. (2. Samuelova 19:24–30)

Nehemjáš se úspěšně vyrovnal se svými zkouškami

13, 14. Jaké ostny musel snášet Nehemjáš, když se vrátil do Jeruzaléma, aby znovu postavil jeho hradby?

13 Uvažujme dále o obrazných ostnech, které snášel Nehemjáš, když se v pátém století př. n. l. vrátil do neopevněného Jeruzaléma. Město našel v podstatě bezbranné, a Židé, kteří se vrátili do své vlasti, byli dezorganizovaní, ustrašení a v Jehovových očích nečistí. I přesto, že měl od krále Artaxerxa pověření znovu postavit jeruzalémské hradby, Nehemjáš brzy zjistil, že jeho poslání není po chuti místodržitelům v sousedních zemích. „Zdálo [se jim] něčím velmi špatným, že nějaký člověk přišel hledat něco dobrého pro izraelské syny.“ (Nehemjáš 2:10)

14 Tito cizí odpůrci dělali vše, co bylo v jejich silách, aby Nehemjášovo dílo zastavili. Jejich výhrůžky, lži, pomluvy a zastrašování — včetně toho, že vyslali zvědy, kteří měli Nehemjáše od jeho díla odradit —, to všechno na Nehemjáše jistě působilo jako nepříjemné ostny v jeho těle. Vzdal se snad kvůli intrikám těchto nepřátel? Rozhodně ne! Plně důvěřoval v Boha, a ve svém díle neochabl. Když tedy byly jeruzalémské hradby konečně znovu postaveny, staly se trvalým svědectvím Jehovovy láskyplné podpory Nehemjáše. (Nehemjáš 4:1–12; 6:1–19)

15. Jaké problémy, jež existovaly mezi Židy, hluboce trápily Nehemjáše?

15 Jakožto místodržitel se Nehemjáš musel potýkat také s mnoha problémy, které existovaly mezi Božím lidem. Tyto těžkosti byly pro Nehemjáše jako ostny — hluboce jej trápily,  protože měly nepříznivý dopad na vztah Božího lidu k Jehovovi. Bohatí Židé vymáhali vysoký úrok, a jejich chudší bratři se ve snaze zaplatit dluhy i daň vyžadovanou Peršany museli vzdát své půdy, a dokonce prodat své děti do otroctví. (Nehemjáš 5:1–10) Mnoho Židů porušovalo Sabat a nepodporovalo Levity ani službu v chrámu. Někteří členové národa se kromě toho oženili s ‚ašdodskými, ammonskými a moabskými manželkami‘. To všechno působilo Nehemjášovi velkou bolest. Nicméně kvůli žádnému z těchto ostnů se nevzdal. Znovu a znovu se prokazoval jako horlivý zastánce Božích spravedlivých zákonů. Kéž ani my podobně jako Nehemjáš nepřipustíme, aby nás nevěrné jednání druhých odradilo od věrné služby Jehovovi. (Nehemjáš 13:10–13, 23–27)

S ostnem v těle se vyrovnalo mnoho dalších věrných služebníků

16.–18. Jaké rodinné problémy sužovaly Izáka a Rebeku, Hanu, Davida a Ozeáše?

16 V Bibli nacházíme řadu dalších příkladů lidí, kteří se úspěšně vyrovnali s obtížnými situacemi podobajícími se ostnům. V nejednom případě byly těmito ostny rodinné problémy. Obě Esauovy manželky „byly Izákovi a Rebece [Esauovým rodičům] zdrojem hořkosti ducha“. Rebeka dokonce řekla, že se jí život kvůli těmto ženám zošklivil. (1. Mojžíšova 26:34, 35; 27:46) Uvažujme také o Haně a o tom, jak jí Peninna, její manželská sokyně, „dělala bolestné mrzutosti“ proto, že Hana byla neplodná. Je možné, že Hana byla těmto mukám často vystavena v soukromí. Peninna jí však dělávala mrzutosti také veřejně — nepochybně před příbuznými a přáteli —, když se rodina účastnila svátku v Šilu. Tím Haně jakoby vrážela osten hlouběji do těla. (1. Samuelova 1:4–7)

17 Zamysleme se rovněž nad tím, co vytrpěl David kvůli chorobné žárlivosti svého tchána, krále Saula. Aby si zachránil život, byl David nucen žít v jeskyních v pustině En-gedi, k nimž musel stoupat strmými a nebezpečnými skalními průsmyky. Veškeré toto bezpráví ho jistě trápilo, protože se vůči Saulovi nedopustil ničeho špatného. Přesto musel několik let žít jako psanec — a to všechno kvůli Saulově žárlivosti. (1. Samuelova 24:14, 15; Přísloví 27:4)

18 Představme si také, jaký rodinný rozkol sužoval proroka Ozeáše. Jeho manželka se stala cizoložnicí. Svou nemravností mu jakoby vrazila osten do srdce. A ještě větší bolest Ozeáš jistě prožíval, když jeho manželka v důsledku svého smilstva porodila dvě nemanželské děti. (Ozeáš 1:2–9)

19. Jakému pronásledování byl vystaven prorok Mikajáš?

19 Jiným ostnem v těle bývá pronásledování. Uvažujme o tom, co zažil prorok Mikajáš. Když viděl, že se ničemný král Achab obklopil  falešnými proroky a že věří jejich očividným lžím, jistě to spravedlivého Mikajáše velmi trápilo. A když pak řekl Achabovi, že všichni ti proroci mluví z „podvodného ducha“, co udělal vůdce těchto podvodníků? „Udeřil Mikajáše do tváře.“ Ještě hůř ale zareagoval Achab. Jehova ho prostřednictvím Mikajáše varoval, že tažení s cílem znovu dobýt Ramot-gilead je odsouzeno k neúspěchu. Achab však nechal Mikajáše uvrhnout do vězení, kde prorok dostával snížené příděly potravy. (1. Královská 22:6, 9, 15–17, 23–28) Nezapomeňme ani na Jeremjáše a na to, jak s ním zacházeli jeho krutí pronásledovatelé. (Jeremjáš 20:1–9)

20. S jakými ostny se musela vyrovnat Noemi a jakou odměnu obdržela?

20 Další nepříjemnou situací, kterou lze přirovnat k ostnu v těle, je ztráta někoho milovaného. Noemi se musela vyrovnat se smrtí jak manžela, tak dvou synů. V době, kdy se tyto rány v jejím srdci ještě nezahojily, se vrátila do Betléma. Svým přítelkyním říkala, aby ji nenazývaly Noemi, ale Mara, což mělo zrcadlit hořkost toho, co prožila. Nakonec jí však Jehova za její vytrvalost odměnil vnukem, který se stal spojovacím článkem v rodové linii vedoucí k Mesiášovi. (Rut 1:3–5, 19–21; 4:13–17; Matouš 1:1, 5)

21, 22. Jaká ztráta postihla Joba a jak na to reagoval?

21 Představme si také, jaký otřes musel zažít Job, když se dozvěděl o nenadálé smrti svých deseti milovaných dětí, nemluvě o ztrátě všech jeho služebníků a hospodářských zvířat. Náhle se mu zhroutil celý svět. Ještě se však z těchto ran ani nevzpamatoval, a už jej Satan postihl něčím dalším — nemocí. Job si možná myslel, že na tuto zhoubnou chorobu zemře. Jeho bolest byla tak nesnesitelná, že smrt považoval za úlevu. (Job 1:13–20; 2:7, 8)

22 A jako by to všechno nestačilo, ještě za ním přišla jeho manželka a pod tíhou svého zármutku a mučivé úzkosti vykřikla: „Proklej Boha a zemři!“ To byl pro ztrápeného Joba opravdu bolestivý osten. Útěchy se nedočkal ani od svých tří druhů. Ti na něj naopak zaútočili rafinovanou argumentací, obvinili jej z toho, že se dopustil nějakých tajných hříchů, a domnívali se, že právě v tom spočívá příčina jeho neštěstí. Jejich mylná tvrzení jakoby Jobovi vrážela ostny stále hlouběji do těla. Uvědomme si také, že Job nechápal, proč se mu ty hrozné věci přihodily, ani nevěděl, že jeho život měl být ušetřen. Přesto „v tom všem Job nezhřešil ani nepřipsal Bohu nic nepatřičného“. (Job 1:22; 2:9, 10; 3:3; 14:13; 30:17) Ačkoli Joba sužovala řada ostnů současně, nikdy se nevzdal svého ryzího jednání. To je pro nás mocným povzbuzením.

23. Díky čemu se věrní služebníci, o nichž jsme uvažovali, dokázali vyrovnat s různými ostny v těle?

23 Předchozí příklady rozhodně netvoří vyčerpávající seznam všech, kdo prožili nějaké trápení. Bible se zmiňuje o mnoha dalších. Tito věrní služebníci se museli vypořádat se svými obraznými ostny. A problémy, s nimiž bojovali, byly opravdu rozmanité. Nicméně všichni tito lidé měli něco společného. Nikdo z nich se nevzdal své služby Jehovovi. Navzdory všem nepříjemným zkouškám, jež prožili, dokázali díky síle, kterou jim Jehova poskytl, zvítězit nad Satanem. Jak tuto sílu získali? Odpověď na uvedenou otázku najdeme v následujícím článku, který nám ukáže, jak se i my můžeme s tím, co je pro nás jakoby ostnem v těle, vyrovnat.

[Poznámka pod čarou]

^ 11. odst. Tento ctižádostivý plán by neodpovídal povaze takového vděčného a pokorného muže, jakým byl Mefibošet. Ten nepochybně věděl, jaký příklad věrnosti dal jeho otec. Jonatan, ačkoli byl synem krále Saula, pokorně uznal, že Jehova vybral za krále nad Izraelem Davida. (1. Samuelova 20:12–17) Jonatan, jakožto bohabojný rodič a věrný Davidův přítel, jistě svého syna nevychovával tak, aby usiloval o královskou moc.

Jak byste odpověděli?

• Proč lze problémy, s nimiž bojujeme, přirovnat k ostnům v těle?

• Co patřilo k ostnům, s nimiž se musel vyrovnat Mefibošet a Nehemjáš?

• Které biblické příklady těch, kdo se vyrovnali s různými ostny v těle, na vás silně zapůsobily a proč?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 15]

Mefibošet se musel vyrovnat se svým postižením, s pomluvou i se zklamáním

[Obrázek na straně 16]

Nehemjáš ve svém díle vytrval i navzdory odporu