Přejít k článku

Přejít na obsah

Město na hoře

Město na hoře

 Město na hoře

„JSTE světlo světa. Město nemůže být utajeno, jestliže leží na hoře,“ řekl Ježíš svým učedníkům v proslulém Kázání na hoře. (Matouš 5:14)

Judská a galilejská města často neležela v údolích, ale na horách. Místa na vrcholcích kopců byla vybírána především kvůli bezpečnosti. Izraelské osady se totiž stávaly terčem útoků nejen nepřátelských armád, ale také loupeživých tlup. (2. Královská 5:2; 24:2) Skupinu domů, které stály blízko sebe na horském vrcholku, mohli odhodlaní obyvatelé bránit mnohem snáze než město v nížině, jež pro svou ochranu potřebovalo mohutnější hradby.

Zdi židovských domů byly často omítnuty vápnem. Skupiny těchto nabílených domů stojících jeden vedle druhého na vrcholku kopce se proto daly zpozorovat i ze vzdálenosti mnoha kilometrů. (Skutky 23:3) V jasném slunečním světle tato města ležící na palestinských pahorcích zářila jako maják, podobně jako dnešní městečka ve Středomoří.

Ježíš využil tohoto nápadného rysu galilejské a judské krajiny, aby své následovníky poučil o úloze pravých křesťanů. „Podobně ať září vaše světlo před lidmi,“ řekl jim, „aby viděli vaše znamenitá díla a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Matouš 5:16) Přestože křesťané svá znamenitá díla nekonají proto, aby je lidé chválili, jejich dobré chování nezůstává bez povšimnutí. (Matouš 6:1)

Takové dobré chování je zvláště zřejmé během oblastních sjezdů svědků Jehovových. V souvislosti s nedávným sjezdem jedny španělské noviny uvedly: „V jiných denominacích se zájem o náboženské náměty vytrácí. To ale není případ svědků Jehovových. Nechtějí, aby Bible ztratila svůj význam, a tak Boží slovo uplatňují v praxi.“

Thomas, správce stadionu v severozápadním Španělsku, který svědkové pravidelně využívali, si cenil toho, že mohl být ve společnosti lidí, kteří uplatňují Boží slovo ve svém životě. Aby se mohl zúčastnit oblastního sjezdu svědků Jehovových, odložil o několik týdnů svůj odchod do důchodu. Když za ním po sjezdu mnozí delegáti, včetně mladých, chodili, děkovali mu za dlouholetou spolupráci a přáli příjemné chvíle v důchodu, rozplakal se. „To, že jsem vás mohl poznat, byl jeden z nejkrásnějších zážitků mého života,“ řekl.

Město, které leží na hoře, pozorovatele zaujme, protože je nápadné svou siluetou a protože bílé domy odrážejí sluneční světlo. Podobně jsou i praví křesťané nápadní, protože se odlišují tím, že se snaží dodržovat vysoká biblická měřítka pro poctivost, morálku a soucit.

Křesťané navíc zrcadlí světlo pravdy svou kazatelskou činností. Apoštol Pavel řekl křesťanům v prvním století: „Nevzdáváme [se], poněvadž máme tuto službu podle milosrdenství, které nám bylo projeveno; ... ale tím, že činíme pravdu zjevnou, doporučujeme se před zrakem Boha každému lidskému svědomí.“ (2. Korinťanům 4:1, 2) Přestože se všude, kde křesťané kázali, setkávali s odporem, Jehova jejich službě žehnal. Díky tomu  mohl Pavel někdy kolem roku 60 n. l. napsat, že dobrá zpráva byla kázána „v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kolosanům 1:23)

V dnešní době berou svědkové Jehovovi vážně svou odpovědnost plnit Ježíšův příkaz, aby ‚zářilo jejich světlo před lidmi‘. Dobrou zprávu o Království předávají ústně i pomocí publikací ve 235 zemích světa. Aby se světlo biblické pravdy dostalo k co možná největšímu počtu lidí, poskytují publikace založené na Bibli přibližně ve 370 jazycích. (Matouš 24:14; Zjevení 14:6, 7)

Na mnoha místech se svědkové chopili obtížného úkolu učit se jazyky, kterými mluví emigranti přicházející ze zemí, kde kazatelské dílo je nebo dosud bylo omezeno. Například do mnoha větších měst Severní Ameriky se stěhuje mnoho lidí z Číny a Ruska. Místní svědkové se proto usilovně učí čínštinu, ruštinu i další jazyky, aby mohli příchozím kázat dobrou zprávu. Pořádá se také množství zrychlených jazykových kursů, aby mohla být dobrá zpráva kázána dalším lidem, protože pole „se bělají ke žni“. (Jan 4:35)

Prorok Izajáš předpověděl: „V konečné části dnů se stane, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholkem hor a jistě bude pozvednuta nad pahorky; a budou k ní proudit všechny národy.“ Jak svým chováním, tak svou službou svědkové Jehovovi pomáhají lidem po celém světě, aby přicházeli k ‚hoře Jehovova domu‘, byli poučováni o jeho cestách a učili se chodit po jeho stezkách. (Izajáš 2:2, 3) Radostným výsledkem je splňování Ježíšových slov, že tito lidé ‚vzdávají slávu svému nebeskému Otci‘, Jehovovi Bohu. (Matouš 5:16; 1. Petra 2:12)