Přejít k článku

Přejít na obsah

‚Kázání slova‘ občerstvuje

‚Kázání slova‘ občerstvuje

 „Pojďte ke mně ... a já vás občerstvím“

‚Kázání slova‘ občerstvuje

BYL to dokonalý člověk a měl důležité poslání. Jeho vyučovací metody byly tak účinné, že „zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování“. (Matouš 7:28) Byl také neúnavným kazatelem. Svůj čas, energii a prostředky věnoval v první řadě kázání o Božím Království. Ježíš Kristus procestoval křížem krážem svou rodnou zemi a byl to skutečně jedinečný kazatel a učitel. (Matouš 9:35)

Ježíš měl naléhavý úkol kázat „dobrou zprávu o království“ svým současníkům a vyškolit pro stejné dílo v celosvětovém měřítku své učedníky. (Matouš 4:23; 24:14; 28:19, 20) Ježíšovi následovníci jsou nedokonalí a mají různá omezení. Má snad tíha odpovědnosti, která vyplývá z pověření kázat a z ohromného rozsahu i naléhavosti tohoto díla, být pro ně něčím zdrcujícím?

Rozhodně ne! Když Ježíš své učedníky poučil, aby se k ‚Pánovi žně‘, Jehovovi Bohu, modlili o více dělníků, vyslal je, aby vzdělávali lidi. (Matouš 9:38; 10:1) Pak je ujistil, že odpovědnost vyplývající z toho, že jsou jeho učedníky — včetně pověření kázat —, bude pro ně zdrojem úlevy a útěchy. Ježíš řekl: „Pojďte ke mně ... a já vás občerstvím.“ (Matouš 11:28)

Zdroj radosti

V tomto pozvání se opravdu zrcadlí soucit, láska a laskavost. A je z něho vidět Ježíšův citlivý zájem, který má o své následovníky. Jeho učedníci při plnění své odpovědnosti kázat „dobrou zprávu“ o Božím Království opravdu nalézají občerstvení. To jim přináší skutečnou radost a uspokojení. (Jan 4:36)

Dlouho před tím, než Ježíš přišel na zemi, bylo v Písmu zdůrazněno, že radost musí být výrazným rysem posvátné služby Bohu. Jasně to vyplývá ze žalmistova zpěvu: „Vítězoslavně křičte k Jehovovi, všichni lidé země. Služte Jehovovi s radováním. Přicházejte před něho s radostným voláním.“ (Žalm 100:1, 2) Dnes se lidé ze všech národů radují v Jehovovi a jejich projevy chvály se podobají triumfálnímu křiku vítězného vojska. Ti, kdo svůj život skutečně zasvětili Bohu, před něj přicházejí „s radostným voláním“. Tak je to správné, neboť Jehova je ‚šťastný Bůh‘, který si přeje, aby jeho služebníci nalézali radost v tom, že žijí v souladu se svým zasvěcením. (1. Timoteovi 1:11)

Občerstvení pro služebníky

Jak je možné, že nás tvrdá práce v kazatelské službě nevyčerpává, ale že nás ve skutečnosti občerstvuje? Práce na Jehovově díle byla pro Ježíše jako pokrm, který obnovuje síly. Řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34)

Podobně i v dnešní době horliví křesťanští kazatelé nalézají radost, když ‚káží slovo‘. (2. Timoteovi 4:2) Connie, křesťanka ve středních letech, která měsíčně tráví v kazatelské službě více než 70 hodin, říká: „Večer se z kazatelské služby vracím s pocitem uspokojení a pohody, a to i když jsem unavená.“

Co když lidé na poselství o Království nereagují příznivě? Connie pokračuje: „Ať už lidé reagují jakkoli, nikdy nelituji toho, že jsem byla ve službě. Vím, že dělám to, co se líbí Jehovovi,  a mluvit o pravdě je pro mě radostí, protože nádherná biblická naděje se tak v mém srdci upevňuje.“

Jiní křesťané si uvědomují, že když pomáhají lidem získat přesné poznání o Bohu, dodává to jejich životu smysl. Meloney, mladá žena, která tráví v kazatelské službě pravidelně více než 50 hodin měsíčně, poznamenává: „Služba mě občerstvuje, protože dává mému životu směr a smysl. Když jsem ve službě, osobní problémy a každodenní stres ustupují do pozadí.“

Millicent, jiná horlivá služebnice Jehovy Boha, vypráví: „Hodnotný je každý den, který strávím ve službě, kdy mluvím s druhými lidmi o Božím záměru s lidstvem a vysvětluji jim, jak bude na zemi obnoven ráj. Díky službě je pro mě Jehova každý den skutečný a já cítím pokoj a vnitřní štěstí v takové míře, jaké bych jinak nemohla dosáhnout.“

Občerstvení pro ty, kdo naslouchají

Kazatelé Království jsou křesťanskou službou rozhodně občerstveni, a těm, kdo toto životodárné poselství přijmou, to přináší útěchu. Jedna učitelka z Portugalska sice byla vychována jeptiškami a kněžími, ale přesto cítila, že církev, do které patřila, její duchovní potřeby neuspokojila. Nedostala totiž odpovědi na své otázky týkající se Bible. Díky pravidelnému biblickému studiu, které s ní vedla jedna svědkyně Jehovova, získávala stále hlubší pochopení Písma. Učitelka byla nadšena. Řekla: „Na každé středeční studium jsem se nedočkavě těšila, protože jsem na jednu otázku za druhou dostávala přesvědčivé odpovědi podložené Biblí.“ Dnes je tato žena zasvěcenou ctitelkou Jehovy a sama nyní také občerstvuje druhé lidi biblickými pravdami.

Je tedy jasné, že svědkové Jehovovi nejsou udoláni důležitostí svého kazatelského pověření ani ohromným rozsahem svého celosvětového obvodu. Nenechávají se odradit lhostejností ani odporem. S horlivostí plní své pověření kázat o Království. O dobré zprávě mluví všude, kde jsou lidé — na silničním odpočívadle ve Spojených státech (1), na korejském letišti (2), v Andách (3) nebo v jednom z londýnských obchodů (4). Ježíšovi následovníci dnes vykonávají s radostí toto hodnotné dílo po celém světě. A Ježíš je — v souladu se svým slibem — občerstvuje a používá k tomu, aby i oni občerstvili mnoho dalších lidí. (Zjevení 22:17)