Přejít k článku

Přejít na obsah

Všichni praví křesťané jsou evangelisté

Všichni praví křesťané jsou evangelisté

 Všichni praví křesťané jsou evangelisté

„Zpívejte Jehovovi, žehnejte jeho jménu. Den co den vyprávějte dobrou zprávu o záchraně od něho.“ (ŽALM 96:2)

1. Jakou dobrou zprávu potřebují lidé slyšet a proč můžeme říci, že v šíření takové zprávy jsou svědkové Jehovovi příkladní?

VE SVĚTĚ, v němž denně dochází ke katastrofám, je opravdovou útěchou vědět, že války, zločinnost, hlad a útlak brzy skončí, jak prohlašuje Bible. (Žalm 46:9; 72:3, 7, 8, 12, 16) Není to snad dobrá zpráva, jakou potřebuje slyšet každý člověk? Svědkové Jehovovi si to myslí. Všude jsou známi jako lidé, kteří kážou „dobrou zprávu o něčem lepším“. (Izajáš 52:7) Je pravda, že kvůli svému odhodlání oznamovat dobrou zprávu zažívá mnoho svědků pronásledování. Na srdci jim však leží blaho lidí. A jsou známi svou opravdovou horlivostí a vytrvalostí.

2. Jaký důvod k horlivosti mají svědkové Jehovovi?

2 Horlivost svědků Jehovových dnes je paralelou horlivosti křesťanů v prvním století, o nichž římskokatolický list L’Osservatore Romano pravdivě napsal: „Jakmile byli první křesťané pokřtěni, cítili jako svou povinnost šířit evangelium. Evangelium předávali otroci od úst k ústům.“ Proč jsou svědkové Jehovovi stejně horliví jako tito první křesťané? Za prvé je to proto, že dobrá zpráva, kterou oznamují, pochází od samotného Jehovy Boha. Mohl by snad existovat lepší důvod k horlivosti? Kazatelské dílo svědků je odezvou na žalmistova slova: „Zpívejte Jehovovi, žehnejte jeho jménu. Den co den vyprávějte dobrou zprávu o záchraně od něho.“ (Žalm 96:2)

3. (a) Co je druhým důvodem, proč jsou svědkové Jehovovi horliví? (b) Co patří k ‚záchraně od Boha‘?

3 Žalmistova slova nám připomínají druhý důvod, proč jsou svědkové Jehovovi horliví. Jejich poselství je poselstvím záchrany. Někteří lidé pracují na poli lékařském, sociálním, ekonomickém nebo jiném, a to s cílem zlepšit úděl ostatních lidí. Takové snahy jsou chvályhodné. Ale to, co může jeden člověk udělat pro druhého, je ve srovnání se ‚záchranou od Boha‘ velmi omezené. Prostřednictvím Ježíše Krista zbaví Jehova mírné lidi hříchu, nemocí a smrti. Ti, kdo z toho budou mít užitek, budou žít navždy. (Jan 3:16, 36; Zjevení 21:3, 4) Záchrana dnes patří k ‚podivuhodným dílům‘, o nichž křesťané vyprávějí, když reagují na slova: „Oznamujte mezi národy [Boží] slávu, mezi všemi lidmi jeho podivuhodná díla. Vždyť Jehova je velký a má být velmi mnoho chválen. Vzbuzuje bázeň nad všechny jiné bohy.“ (Žalm 96:3, 4)

Pánův příklad

4–6. (a) Co je třetím důvodem pro to, že svědkové Jehovovi jsou horliví? (b) Jak Ježíš projevoval horlivost pro dílo kázání dobré zprávy?

4 Svědkové Jehovovi mají pro svou horlivost ještě třetí důvod. Následují totiž příklad Ježíše Krista. (1. Petra 2:21) Tento dokonalý člověk upřímně přijímal pověření ‚povědět dobrou zprávu mírným‘. (Izajáš 61:1; Lukáš 4:17–21) Tak se stal evangelistou, tedy tím, kdo druhým lidem vypráví dobrou zprávu. Ježíš cestoval po celé Galileji a Judeji a „kázal dobrou zprávu o království“. (Matouš 4:23) A protože věděl, že na tuto dobrou zprávu bude reagovat mnoho lidí, řekl svým učedníkům: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána  žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.“ (Matouš 9:37, 38)

5 V souladu se svou modlitbou Ježíš školil ostatní, aby byli evangelisty. Za čas vyslal své apoštoly a řekl jim: „Když půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘“ Nebylo by snad praktičtější, kdyby vytvořili programy na odstranění tehdejších sociálních nešvarů? Nebo neměli se spíše zapojit do politiky a bojovat proti korupci, která tehdy bujela? Ne. Ježíš stanovil měřítko pro všechny křesťanské evangelisty, když svým následovníkům řekl: „Když půjdete, kažte.“ (Matouš 10:5–7)

6 Později Ježíš vyslal jinou skupinu učedníků, aby ohlašovali: „Přiblížilo se ... Boží království.“ Když se vrátili, aby podali zprávu o úspěchu své evangelizační cesty, měl Ježíš velkou radost. Modlil se: „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebe a země, protože jsi pečlivě utajil tyto věci před moudrými a intelektuály a zjevil jsi je nemluvňatům.“ (Lukáš 10:1, 8, 9, 21) Ježíšovi učedníci dříve těžce pracovali jako rybáři, rolníci a podobně, a ve srovnání s vysoce vzdělanými náboženskými vůdci národa byli jako nemluvňata. Učedníci však byli školeni, aby ohlašovali tu nejlepší zprávu.

7. Když Ježíš vystoupil do nebe, komu kázali jeho následovníci dobrou zprávu nejdříve?

7 Když Ježíš vystoupil do nebe, jeho následovníci dále šířili dobrou zprávu o záchraně. (Skutky 2:21, 38–40) Komu kázali nejdříve? Šli snad k národům, které neznaly Boha? Ne, jejich prvním obvodem byl Izrael, lid, který Jehovu znal více než 1 500 let. Měli vůbec právo kázat v zemi, kde Jehova už byl uctíván? Ano. Ježíš jim řekl: „Budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samaří a do nejvzdálenější části země.“ (Skutky 1:8) Izrael potřeboval slyšet dobrou zprávu stejně naléhavě jako kterýkoli jiný národ.

8. Jak dnes svědkové Jehovovi napodobují Ježíšovy následovníky z prvního století?

8 Podobně i dnes svědkové Jehovovi kážou po celé zemi. Spolupracují s andělem, kterého  viděl Jan a který „měl věčnou dobrou zprávu, aby ji oznamoval jako radostnou zvěst těm, kdo bydlí na zemi, a každému národu a kmenu a jazyku a lidu“. (Zjevení 14:6) V roce 2001 byli činní ve 235 zemích a oblastech, mimo jiné i v těch, které jsou obecně považovány za křesťanské. Je snad nesprávné, že svědkové Jehovovi kážou na místech, kde křesťanstvo už založilo své církve? Někteří lidé to říkají, a takovou evangelizaci možná dokonce považují za „odlákávání ovcí“. Svědkové Jehovovi si však připomínají, co Ježíš cítil k poníženým Židům své doby. Měli sice své kněžstvo, ale Ježíš neváhal sdělovat jim dobrou zprávu. „Bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře.“ (Matouš 9:36) Když svědkové Jehovovi najdou pokorné lidi, kteří nevědí o Jehovovi a jeho Království, měli by jim snad dobrou zprávu odpírat jen proto, že se některé náboženství domáhá autority nad nimi? Vzhledem k příkladu, který nám dali Ježíšovi apoštolové, odpovídáme ne. Dobrá zpráva musí být kázána „ve všech národech“ bez výjimky. (Marek 13:10)

Všichni první křesťané se podíleli na evangelizaci

9. Kdo v křesťanském sboru se v prvním století účastnil kazatelského díla?

9 Kdo se v prvním století účastnil evangelizačního díla? Skutečnosti dokládají, že evangelisty byli všichni křesťané. Autor W. S. Williams uvádí: „Všeobecně je doloženo, že všichni křesťané v prvotní církvi ... kázali evangelium.“ O událostech, k nimž došlo v den Letnic roku 33 n. l., Bible říká: „Všichni [muži i ženy] byli naplněni svatým duchem a začali mluvit různými jazyky, právě jak jim umožňoval duch, aby se vyjadřovali.“ K evangelistům patřili muži i ženy, mladí i letití, otroci i svobodní. (Skutky 1:14; 2:1, 4, 17, 18; Joel 2:28, 29; Galaťanům 3:28) Když kvůli pronásledování muselo mnoho křesťanů utéci z Jeruzaléma, „ti, kdo byli rozptýleni, procházeli zemí a oznamovali dobrou zprávu slova“. (Skutky 8:4) Na evangelizaci se tedy podíleli všichni „ti, kdo byli rozptýleni“, ne jen několik vyvolených.

10. Které dvojí pověření se splnilo před zničením židovského systému?

10 Během těch počátečních let to tak skutečně bylo. Ježíš prorokoval: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14) Když se tato slova plnila v prvním století, byla dobrá zpráva kázána široko daleko ještě před tím, než římská vojska zničila židovský náboženský a politický systém. (Kolosanům 1:23) Všichni Ježíšovi následovníci také poslouchali Ježíšův příkaz: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš  28:19, 20) První křesťané nejednali tak, že by sice vybízeli mírné, aby uvěřili v Ježíše, ale pak je nechali, aby si hledali svou vlastní cestu, což dělávají novodobí kazatelé. Ne, vyučovali je, aby se stali Ježíšovými učedníky, zorganizovali je do sborů a vyškolili je tak, aby i oni mohli kázat dobrou zprávu a činit učedníky. (Skutky 14:21–23) Podle tohoto vzoru jednají dnes svědkové Jehovovi.

11. Kdo se dnes podílí na ohlašování té nejlepší zprávy pro lidstvo?

11 Mnoho svědků Jehovových se řídí příkladem křesťanů z prvního století, například Pavla, Barnabáše a dalších, a odcházejí do cizích zemí jako misionáři. Jejich dílo je opravdu prospěšné, protože se nezaplétají do politiky ani se nenechávají jinak odvádět od svého pověření kázat dobrou zprávu. Zkrátka poslouchají Ježíšův příkaz: „Když půjdete, kažte.“ Většina svědků Jehovových však neslouží jako misionáři v cizích zemích. Mnoho jich chodí do zaměstnání a další zatím chodí do školy. Někteří vychovávají děti. Ale všichni svědkové se s ostatními lidmi dělí o dobrou zprávu, kterou se dozvěděli. Mladí i letití, muži i ženy radostně reagují na biblickou vybídku: „Kaž slovo, naléhavě se toho drž v příznivém období, v období obtížném.“ (2. Timoteovi 4:2) Svědkové Jehovovi, podobně jako jejich předchůdci v prvním století, ‚bez přestání dále vyučují a oznamují dobrou zprávu o Kristu, Ježíšovi‘. (Skutky 5:42) Ohlašují tu nejlepší zprávu pro lidstvo.

Proselytismus, nebo evangelizace?

12. Co je proselytismus a jak se na něj začalo pohlížet?

12 Řečtina má slovo pro·se’ly·tos, jehož význam je „konvertita“. Z uvedeného řeckého slova pochází výraz proselytismus, který v podstatě znamená obracení nebo přestupování na jinou víru. Dnes někteří lidé říkají, že proselytismus je škodlivý. V jistém dokumentu vydaném Světovou radou církví se mluví dokonce o ‚hříchu v podobě proselytismu‘. Proč? Časopis Catholic World Report uvádí: „Pod neustálým přívalem stížností ze strany pravoslavné církve ‚proselytismus‘ získává význam násilné konverze.“

13. Uveďte některé příklady škodlivého proselytismu.

13 Je proselytismus škodlivý? Může to tak být. Ježíš řekl, že proselytismus znalců Zákona a farizeů byl pro konvertity, které získali, škodlivý. (Matouš 23:15) ‚Násilná konverze‘ škodlivá jistě je. Například historik Josephus píše, že když si Makabejec Jan Hyrkanos podmanil Idumejce, „dovolil jim zůstat v jejich zemi, pokud se nechají obřezat a budou ochotni dodržovat zákony Židů“. Jestliže Idumejci chtěli žít pod židovskou vládou, museli praktikovat židovské náboženství. Historikové uvádějí, že v osmém století n. l. porazil Karel Veliký pohanské Sasy na severu Evropy a brutálně je nutil konvertovat. * Jak upřímné ale ze strany Sasů nebo Idumejců bylo to, že se obrátili  na jinou víru? Jak se mojžíšského Zákona inspirovaného Bohem držel například idumejský král Herodes, který se snažil zabít malého Ježíše? (Matouš 2:1–18)

14. Jak někteří misionáři křesťanstva nutí lidi, aby konvertovali?

14 Jsou i dnes lidé nuceni ke konverzi? V určitém smyslu to tak někdy bývá. Někteří misionáři křesťanstva údajně nabízejí případným konvertitům stipendium v zámoří. Jiní zase donutí hladovějícího uprchlíka, aby si vyslechl nějaké kázání s tím, že pak dostane příděl jídla. Podle prohlášení, které v roce 1992 vydal konvent pravoslavných biskupů, „k proselytismu někdy dochází prostřednictvím hmotných lákadel a někdy různými formami násilí“.

15. Podílejí se svědkové Jehovovi na proselytismu v dnešním významu toho slova? Vysvětlete to.

15 Nutit lidi, aby změnili své náboženství, je nesprávné. Svědkové Jehovovi tak rozhodně nejednají. * Na proselytismu v dnešním významu toho slova se tedy nepodílejí. Naopak, podobně jako křesťané v prvním století, kážou dobrou zprávu každému. Všichni, kdo ochotně reagují, jsou zváni, aby prostřednictvím biblického studia získali větší poznání. Důvěru, která je pevně založena na přesném poznání Bible, se tito zájemci učí vkládat v Boha a v jeho záměry. Výsledkem je, že vzývají Boží jméno Jehova, aby byli zachráněni. (Římanům 10:13, 14, 17) To, zda dobrou zprávu přijmou nebo ne, je otázkou osobní volby. Není na ně vyvíjen žádný nátlak. Kdyby to tak bylo, pak by konverze neměla smysl. Má-li totiž uctívání být Bohu přijatelné, musí vycházet ze srdce. (5. Mojžíšova 6:4, 5; 10:12)

Evangelizace v dnešní době

16. Jaký nárůst zaznamenalo evangelizační dílo svědků Jehovových v novodobých dějinách?

16 Po celé novodobé dějiny svědkové Jehovovi kážou dobrou zprávu o Království, čímž se ve větším měřítku splňují slova zaznamenaná u Matouše 24:14. Významným nástrojem v jejich evangelizačním díle je časopis Strážná věž. * V roce 1879, kdy začal tento časopis vycházet, měl náklad asi 6 000 výtisků v jediném jazyce. V roce 2001, tedy o 122 let později, dosáhl náklad 23 042 000 výtisků ve 141 jazycích. S tímto nárůstem je srovnatelný i vzrůst evangelizační činnosti svědků Jehovových. Porovnejme těch několik tisíc hodin, které svědkové strávili v kazatelském díle v 19. století, s 1 169 082 225 hodinami, jež kazatelskému dílu věnovali v roce 2001. Uvažujme také o 4 921 702 biblických studiích, která se v průměru vedla každý měsíc. Bylo vykonáno opravdu obrovské množství znamenité práce. Podílelo se na ní 6 117 666 činných hlasatelů Království.

17. (a) Jací falešní bohové jsou dnes uctíváni? (b) Co potřebuje vědět každý člověk bez ohledu na to, jakým mluví jazykem, jaké je národnosti nebo jaké má společenské postavení?

17 Žalmista říká: „Všichni bohové národů jsou nehodnotní bohové; ale pokud jde  o Jehovu, ten udělal samotná nebesa.“ (Žalm 96:5) V dnešním sekularizovaném světě bývá předmětem uctívání nacionalismus, státní symboly, významné osobnosti, hmotné věci, a dokonce samotné bohatství. (Matouš 6:24; Efezanům 5:5; Kolosanům 3:5) Móhandás K. Gándhí kdysi řekl: „Jsem pevně přesvědčen, že ... Evropa je dnes křesťanská pouze formálně. Fakticky uctívá Mamon [bohatství].“ Skutečností je, že dobrá zpráva musí zaznívat všude. O Jehovovi a jeho záměrech se musí dozvědět každý člověk, bez ohledu na to, jakým mluví jazykem, jaké je národnosti nebo jaké má společenské postavení. Přejeme si, aby všichni reagovali na žalmistova slova: „Připisujte Jehovovi, rodiny národů, připisujte Jehovovi slávu a sílu. Připisujte Jehovovi slávu patřící jeho jménu.“ (Žalm 96:7, 8) Svědkové Jehovovi pomáhají dalším lidem, aby se mohli dozvídat o Jehovovi, a pak mu náležitě připisovat slávu. A ti, kdo na toto dílo reagují, z toho mají velký užitek. V čem tento užitek spočívá? O tom bude pojednávat následující článek.

[Poznámky pod čarou]

^ 13. odst. The Catholic Encyclopedia uvádí, že během reformace se násilné vnucování náboženství nějakému národu vyjadřovalo heslem: Cuius regio, illius et religio. (V podstatě to znamená: „Ten, kdo vládne zemi, také rozhoduje o jejím náboženství.“)

^ 15. odst. Na shromáždění Americké mezinárodní komise pro náboženskou svobodu, které se konalo 16. listopadu 2000, jeden z účastníků poukázal na rozdíl mezi těmi, kdo se snaží konverzi vynutit, a činností svědků Jehovových. Uvedl, že když svědkové Jehovovi kážou ostatním lidem, dělají to tak, že člověk může jednoduše říci „nemám zájem“ a zavřít dveře.

^ 16. odst. Úplný název tohoto časopisu je Strážná věž hlásající Jehovovo Království.

Umíte to vysvětlit?

• Proč jsou svědkové Jehovovi horlivými evangelisty?

• Proč svědkové Jehovovi kážou dokonce i tam, kde křesťanstvo zřídilo církve?

• Proč se svědkové Jehovovi nepodílejí na proselytismu v dnešním smyslu toho slova?

• Jak evangelizační dílo svědků Jehovových v dnešní době vzrostlo?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 9]

Ježíš byl horlivým evangelistou a k vykonávání této práce školil druhé lidi

[Obrázek na straně 10]

Na evangelizaci se v prvním století podíleli všichni členové sboru

[Obrázek na straně 11]

Nutit lidi, aby změnili své náboženství, je špatné