Přejít k článku

Přejít na obsah

Klíč ke šťastnému světu

Klíč ke šťastnému světu

 Klíč ke šťastnému světu

„NEJMOCNĚJŠÍ osobností — nejen posledních dvou tisíciletí, ale celých lidských dějin — byl Ježíš Nazaretský,“ uvedl časopis Time. Když byl Ježíš na zemi, tisíce upřímných lidí si uvědomilo nejen to, že je velkou osobností, ale také to, že se opravdově zajímá o druhé. Proto se nelze divit, že ho chtěli prohlásit králem. (Jan 6:10, 14, 15) Ale jak již bylo uvedeno v předcházejícím článku, Ježíš odmítl vměšovat se do politiky.

JEŽÍŠE vedly k jeho reakci nejméně tři okolnosti. Věděl, jak se jeho Otec dívá na projevy lidské snahy o sebeurčení, k nimž patří i lidská vláda. Byl si vědom toho, že — pokud jde o vládnutí — i ty nejlepší lidské snahy jsou mařeny mocnými skrytými silami. A věděl, že podle Božího záměru má být zřízena nebeská vláda, která bude panovat nad celou zemí. Těmito třemi body se budeme zabývat podrobněji a uvidíme, proč lidské snahy o zlepšení světa selhávají. Poznáme také, jakým způsobem bude dosaženo úspěchu.

Mohou si lidé vládnout sami?

Když Bůh stvořil lidi, dal jim autoritu nad živočišnou říší. (1. Mojžíšova 1:26) Lidstvo však bylo pod svrchovanou vládou Boží. Svou podřízenost Bohu měli první muž a žena dokázat tím, že projeví poslušnost a nebudou jíst z určitého stromu, ze ‚stromu poznání dobrého a špatného‘. (1. Mojžíšova 2:17) Politováníhodnou skutečností je, že Adam a Eva svoji svobodnou vůli zneužili a Boha neposlechli. To, že si vzali zakázané ovoce, nebylo pouze krádeží. Byla to v podstatě vzpoura proti Boží  svrchovanosti. Poznámka pod čarou k 1. Mojžíšově 2:17, která je uvedena v Jeruzalémské bibli, říká, že se Adam s Evou svým jednáním domáhali ‚mravní autonomie a tím popírali svůj stav tvorů... Prvotní hřích byl útok na Boží svrchovanost.‘

Šlo zde o závažné mravní sporné otázky, a proto Bůh dovolil Adamovi, Evě i jejich potomkům, aby si vybrali svůj vlastní způsob života. Vytvořili si svá vlastní měřítka toho, co je správné a co nesprávné. (Žalm 147:19, 20; Římanům 2:14) Lidé tehdy v podstatě začali se svým pokusem o nezávislost. Byl to pokus úspěšný? Ohlédneme-li se několik tisíciletí nazpět, můžeme říci, že úspěšný nebyl. U Kazatele 8:9 je uvedeno: „Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“ Tento politováníhodný výsledek vlády člověka nad člověkem jen potvrzuje slova zapsaná u Jeremjáše 10:23: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ Dějiny dokázaly, že bez svého Stvořitele si lidé nejsou schopni sami vládnout.

Ježíš se s tím plně ztotožňoval. Myšlenka nezávislosti na Bohu se mu příčila. „Nedělám nic ze své vlastní iniciativy,“ řekl. „Vždy dělám to, co se [Bohu] líbí.“ (Jan 4:34; 8:28, 29) Ježíš nedostal od Boha oprávnění k tomu, aby přijal královský úřad od lidí, a proto o ničem takovém ani neuvažoval. To však neznamená, že nebyl ochoten pomáhat svým bližním. Naopak, dělal všechno, co bylo v jeho silách, aby lidem pomáhal získat to největší štěstí jak v tehdejší době, tak i v budoucnosti. Dokonce za lidstvo položil svůj život. (Matouš 5:3–11; 7:24–27; Jan 3:16) Ježíš však věděl, že „pro všechno je ustanovený čas“. Tedy i pro to, kdy Bůh uplatní svou svrchovanost nad lidstvem. (Kazatel 3:1; Matouš 24:14, 21, 22, 36–39) Připomeňme si však, že v Edenu se naši prarodiče podřídili vůli ničemného duchovního tvora, který mluvil prostřednictvím viditelného hada. Tím se dostáváme ke druhému důvodu, proč se Ježíš nevměšoval do politiky.

Skrytý panovník světa

Bible nám říká, že Satan nabídl Ježíšovi „všechna království světa a jejich slávu“ výměnou za jediný akt uctívání. (Matouš 4:8–10) Ježíšovi byla v podstatě nabídnuta vláda nad světem — ale podmínky kladl Ďábel. Ježíš tomuto pokušení nepodlehl. Bylo to však skutečně pokušení? Mohl Satan opravdu předložit  takovou grandiózní nabídku? Mohl to udělat; Ježíš totiž o Ďáblovi řekl, že je ‚panovníkem světa‘, a apoštol Pavel Satana označil jako ‚boha tohoto systému věcí‘. (Jan 14:30; 2. Korinťanům 4:4; Efezanům 6:12)

Ježíš ovšem věděl, že Ďáblovi neleží na srdci ty nejlepší zájmy lidí. O Satanovi řekl, že to je „vrah“ a „otec lží a všeho, co je falešné“. (Jan 8:44, The Amplified Bible) Je zřejmé, že svět, který „leží v moci“ takového ničemného ducha, nikdy nemůže být skutečně šťastný. (1. Jana 5:19) Tuto autoritu však Ďábel nebude mít na neurčito. Ježíš, který je nyní mocným duchovním tvorem, zakrátko Satana z jeho postavení sesadí a jeho vliv zcela odstraní. (Hebrejcům 2:14; Zjevení 20:1–3)

Satan sám ví, že jeho dny jakožto panovníka světa se rychle krátí. Proto se zoufale a ze všech sil snaží zkazit lidstvo tak, aby se už nebylo schopné napravit, stejně jako to provedl před potopou v době Noema. (1. Mojžíšova 6:1–5; Juda 6) „Běda zemi a moři,“ říká Zjevení 12:12, „protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ Biblické proroctví a světové události ukazují, že žijeme blízko závěru tohoto ‚krátkého časového období‘. (2. Timoteovi 3:1–5) Úleva je tedy na dohled.

Vláda, která zajistí štěstí

Třetím důvodem, proč se Ježíš nevměšoval do politiky, bylo to, že věděl o Božím záměru zřídit v budoucnosti nebeskou vládu, která má panovat nad zemí. Bible nazývá tuto vládu Božím Královstvím, a právě toto Království bylo hlavním námětem, o kterém Ježíš učil. (Lukáš 4:43; Zjevení 11:15) Ježíš své učedníky vybízel, aby se o příchod tohoto Království modlili, protože teprve pod touto vládou se bude dít ‚Boží vůle, jako v nebi, tak i na zemi‘. (Matouš 6:9, 10) Možná vás napadne otázka: ‚Jestliže toto Království bude vládnout nad celou zemí, co se stane s lidskými vládami?‘

Odpověď najdeme u Daniela 2:44: „Za dnů těch králů [kteří budou panovat na konci přítomného systému věcí] zřídí nebeský Bůh království, které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato [lidská] království a samo bude stát na neurčité časy.“ Proč Boží Království bude muset ‚rozdrtit‘ pozemská panství? Protože tato panství usilují o to, aby duch sebeurčení, který byl jako projev vzdoru proti Bohu podnícen Satanem v zahradě Eden, existoval stále. Ti, kdo se snaží tohoto ducha podporovat, nejenže jednají proti nejlepším zájmům lidí, ale jdou vstříc konfliktu se Stvořitelem. (Žalm 2:6–12; Zjevení 16:14, 16) Proto se musíme ptát sami sebe: ‚Jsme pro Boží vládu, nebo proti ní?‘

Čí svrchovanost si vyberete?

Ježíš si přál, aby se v otázce panství lidé mohli rozhodnout na základě poučení, a proto dal svým učedníkům příkaz, aby kázali ‚dobrou zprávu o království po celé obydlené zemi na svědectví všem národům‘, než přijde konec nynějšího systému. (Matouš 24:14) Kteří lidé jsou dnes po celé zemi známi tím, že káží Boží Království? Jsou to svědkové Jehovovi. Na titulní straně tohoto časopisu se již dlouho objevují slova: „hlásající Jehovovo Království“. V dnešní době asi šest milionů svědků pomáhá lidem ve více než 230 zemích získat přesné poznání o tomto Království. *

Požehnání pod vládou Království

Ježíš vždy dělal všechno způsobem, který odpovídal Boží vůli. Proto si nezvolil nezávislost a nesnažil se politickými prostředky podporovat  nebo zlepšovat nynější systém věcí, ale naopak usilovně podporoval zájmy Božího Království, které je jediným řešením světových problémů. Zůstal věrně oddán Bohu a odměnou obdržel slavný nebeský trůn jako pravý Král tohoto Království. To je skutečně podivuhodná odměna za to, že se podřídil Bohu! (Daniel 7:13, 14)

Miliony lidí, kteří dnes napodobují Ježíše v tom, že dávají na první místo Boží Království a podřizují se Boží vůli, dostanou také podivuhodný dar — výsadu být pozemskými poddanými Božího Království. (Matouš 6:33) Pod jeho láskyplnou vládou budou tito lidé pozvednuti k dokonalosti a budou mít vyhlídku na věčný život. (Zjevení 21:3, 4) První Jana 2:17 říká: „Svět pomíjí a rovněž jeho touha, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ Až bude odstraněn Satan i se svými následovníky a země bude přetvořena v celosvětový ráj, v němž už nebude existovat rozvratnický nacionalismus, zkažené obchodní systémy ani falešné náboženství, bude nepopsatelnou radostí žít na zemi věčně. (Žalm 37:29; 72:16)

Ano, tím pravým klíčem ke skutečně šťastnému světu je Boží Království, a poselství o něm je právem označeno jako dobrá zpráva. Pokud jste ještě nikdy neprojevili zájem, když k vám přišel s touto dobrou zprávou někdo ze svědků Jehovových, co kdybyste to udělali příště?

[Poznámka pod čarou]

^ 16. odst. Svědkové Jehovovi se zastávají Božího Království, ale nevměšují se přitom do politiky ani nepodněcují vzpoury proti světským vládám, a to dokonce ani v zemích, kde jsou zakázáni nebo pronásledováni. (Titovi 3:1) Snaží se naopak poskytnout lidem pozitivní, duchovní a nepolitický přínos tak, jak to dělal Ježíš a jeho učedníci v prvním století. Spravedlivě smýšlejícím lidem, kteří žijí v různých společenstvích, se svědkové Jehovovi snaží pomáhat, aby přijali zdravé biblické hodnoty, jako je například láska mezi členy rodiny, poctivost, mravní čistota a dobrá pracovní morálka. Především se snaží lidi učit, jak mají dodržovat biblické zásady a dávat najevo, že za skutečnou naději pro lidstvo považují Boží Království.

[Obrázky na straně 5]

Dějiny dokazují, že bez Boha si lidé nemohou úspěšně vládnout

[Obrázek na straně 5]

Satan mohl Ježíšovi nabídnout „všechna království světa“, protože vládne nynějšímu „systému věcí“

[Obrázky na straně 7]

Ježíš učil, že pod vládou Božího Království bude svět nádherný