Přejít k článku

Přejít na obsah

Dostihne vás Jehovovo požehnání?

Dostihne vás Jehovovo požehnání?

 Dostihne vás Jehovovo požehnání?

„Přijdou na tebe všechna tato požehnání a dostihnou tě, protože stále nasloucháš hlasu Jehovy, svého Boha.“ (5. MOJŽÍŠOVA 28:2)

1. Co bylo rozhodující v tom, zda Izraelité získají požehnání, nebo zlořečení?

KE KONCI svého čtyřicetiletého putování pustinou tábořili Izraelité na Moabských pláních. Před sebou měli Zaslíbenou zemi. V této době Mojžíš napsal svou pátou knihu, tedy Deuteronomium, která obsahuje řadu požehnání a zlořečení neboli prokletí. Pokud by Izraelité ‚stále naslouchali hlasu Jehovy‘, tedy pokud by ho poslouchali, dostihlo by je „požehnání“. Jehova je miloval jako svůj ‚zvláštní majetek‘ a chtěl v jejich prospěch projevit svou sílu. Pokud by mu ale nenaslouchali, se stejnou jistotou by je dostihlo zlořečení. (5. Mojžíšova 8:10–14; 26:18; 28:2, 15)

2. Jaký je význam hebrejských sloves přeložených v 5. Mojžíšově 28:2 jako ‚stále naslouchat‘ a ‚dostihnout‘?

2 Hebrejské sloveso, které je v 5. Mojžíšově 28:2 přeloženo jako ‚stále naslouchat‘, označuje pokračující činnost. Jehovovi musí jeho lid naslouchat ne pouze příležitostně, ale stále, musí to mít jako svůj způsob života. Jedině v tom případě ho dostihne Boží požehnání. O hebrejském slovesu přeloženém jako ‚dostihnout‘ se uvádí, že jde o lovecký termín, jehož nejčastější význam je „dohonit“ nebo „dosáhnout“.

3. Co můžeme dělat, abychom byli jako Jozue, a proč je to životně důležité?

3 Izraelský vůdce Jozue se rozhodl naslouchat Jehovovi, a proto zažíval požehnání. Jozue řekl: „Vyvolte si dnes, komu budete sloužit... Pokud jde o mne a mou domácnost, my budeme sloužit Jehovovi.“ Na to lid odpověděl: „Je z naší strany nemyslitelné opustit Jehovu, abychom sloužili jiným bohům.“ (Jozue 24:15, 16) Díky svému znamenitému postoji byl Jozue mezi několika málo příslušníky své generace, kteří měli výsadu vejít do Zaslíbené země. Dnes stojíme na prahu mnohem lepší Zaslíbené země — ráje, v němž ty, kdo mají Boží schválení, čeká požehnání daleko větší než v Jozuově době. Dostihne toto požehnání i nás? Určitě ano,  pokud budeme stále naslouchat Jehovovi. Aby se posílilo naše odhodlání v tomto směru, uvažujme o dějinách starověkého izraelského národa a také o poučných příkladech jednotlivců. (Římanům 15:4)

Požehnání, nebo zlořečení?

4. Čím Bůh Šalomounovi odpověděl na jeho modlitbu a jak bychom na takové požehnání měli pohlížet?

4 Po většinu doby, kdy vládl král Šalomoun, Jehova Izraelitům neobyčejně žehnal. Žili v bezpečí a měli hojnost dobrých věcí. (1. Královská 4:25) Bohatství, které Šalomoun získal, se stalo věhlasným, přestože tento král nežádal Boha o hmotné věci. Naopak. Když byl ještě mladý a nezkušený, modlil se o poslušné srdce. Této prosbě Jehova vyhověl tím, že mu požehnal moudrostí a porozuměním. To Šalomounovi umožnilo soudit lid správně a rozlišovat mezi dobrým a špatným. Šalomoun od Boha sice dostal také bohatství a slávu, ale v době, kdy byl mladým mužem, si velmi vážil vynikající hodnoty duchovního bohatství. (1. Královská 3:9–13) Ať už v hmotném ohledu máme hodně nebo málo, můžeme být velmi vděční, jestliže nám Jehova žehná a jestliže jsme bohatí v duchovním ohledu.

5. Co se stalo, když lid Izraele a Judy nenaslouchal Jehovovi stále?

5 Izraelité neprojevovali ocenění pro Jehovovo požehnání. Nenaslouchali Jehovovi stále, a proto je dostihlo předpověděné zlořečení. V důsledku toho byli obyvatelé Izraele i Judy poraženi svými nepřáteli a byli odvedeni do vyhnanství. (5. Mojžíšova 28:36; 2. Královská 17:22, 23; 2. Paralipomenon 36:17–20) Poučil se z tohoto utrpení Boží lid o tom, že požehnání od Jehovy dostihne pouze ty, kdo mu stále naslouchají? Židovský ostatek, který se v roce 537 př. n. l. vrátil do své vlasti, měl příležitost prokázat, zda získal „moudré srdce“ a zda poznal, že je nutné stále naslouchat Bohu. (Žalm 90:12)

6. (a) Proč Jehova poslal Agea a Zecharjáše, aby prorokovali jeho lidu? (b) Jakou zásadu ukázal Bůh svým poselstvím, které pronesl prostřednictvím Agea?

6 Židé, kteří se vrátili do vlasti, postavili oltář a začali pracovat na chrámu v Jeruzalémě. Když se ale vzedmul tuhý odpor, jejich horlivost začala slábnout a stavba se zastavila. (Ezra 3:1–3, 10; 4:1–4, 23, 24) Židé také začali dávat přednost osobnímu pohodlí. Bůh tedy vyslal proroky Agea a Zecharjáše, aby v lidu znovu roznítili horlivost pro pravé uctívání. Prostřednictvím Agea Jehova řekl: „Je čas, abyste sami bydleli ve svých obkládaných domech, zatímco tento dům [uctívání] je pustý? ... Zaměřte své srdce na své cesty. Zaseli jste mnoho semene, ale sklízí se málo. Jí se, ale ne do sytosti. ... A ten, kdo se dává najmout, dává se najmout za děravý váček.“ (Ageus 1:4–6) Jestliže někdo kvůli honbě za hmotným prospěchem obětuje duchovní zájmy, nezíská Jehovovo požehnání. (Lukáš 12:15–21)

7. Proč Jehova řekl Židům, aby ‚zaměřili své srdce na své cesty‘?

7 Židé se nechali pohltit každodenními starostmi, a proto zapomněli, že Boží požehnání v podobě dešťů a plodných období je mělo dostihnout pouze v případě, že budou Boha stále poslouchat, a to dokonce tváří v tvář odporu. (Ageus 1:9–11) Opravdu vhodná tedy byla vybídka: „Zaměřte své srdce na své cesty.“ (Ageus 1:7) Jehova tak Židům vlastně říkal: ‚Zamyslete se! Uvědomte si souvislost mezi svou marnou prací na polích a bezútěšným stavem mého domu uctívání.‘ Inspirovaná slova Jehovových proroků nakonec zasáhla srdce jejich posluchačů, protože národ se znovu pustil do práce na chrámu, který byl dostavěn v roce 515 př. n. l.

8. Jakou vybídku dal Jehova Židům v Malachiášově době a proč?

8 Později, v době proroka Malachiáše, Židé opět začali být v duchovním ohledu nestálí, a dokonce Bohu předkládali nepřijatelné oběti. (Malachiáš 1:6–8) Jehova je tedy vybízel,  aby přinesli desáté díly svého výnosu do jeho zásobárny a aby ho vyzkoušeli, zda jim neotevře nebeské propusti a opravdu na ně nevylije požehnání, až již nebude nedostatek. (Malachiáš 3:10) Židé byli opravdu pošetilí, když se lopotili pro věci, které by jim Bůh dal v hojné míře, pokud by stále naslouchali jeho hlasu. (2. Paralipomenon 31:10)

9. Život kterých tří jednotlivců, o nichž píše biblická zpráva, prozkoumáme?

9 Biblické historické zprávy předkládají nejen dějiny izraelského národa, ale popisují také život mnoha jednotlivců, kteří zažili Boží požehnání, nebo zlořečení — podle toho, zda stále naslouchali Jehovovi, nebo ne. Podívejme se, co se můžeme naučit od třech takových jednotlivců — od Boaza, Nabala a Hany. V této souvislosti si možná budete chtít přečíst knihu Rut a také 1. Samuelovu 1:1–2:21 a 1. Samuelovu 25:2–42.

Boaz naslouchal Jehovovi

10. Co měli Boaz a Nabal společného?

10 Boaz a Nabal sice nebyli současníci, ale leccos měli společné. Oba muži například žili v Judě. Byli bohatými vlastníky půdy a oba měli zvláštní příležitost projevit milující laskavost někomu, kdo byl v nouzi. Tím ale jejich podobnost končí.

11. Jak Boaz ukázal, že stále naslouchá Jehovovi?

11 Boaz žil v době izraelských soudců. S ostatními lidmi jednal uctivě a jeho ženci si ho velmi vážili. (Rut 2:4) Boaz poslouchal Zákon, a proto zajistil, aby na jeho polích zůstávaly paběrky pro ztrápené a chudé. (3. Mojžíšova 19:9, 10) Co Boaz udělal, když se dozvěděl o Rut a Noemi a když viděl, jak pilně se Rut stará o svou letitou tchyni? Bral na Rut zvláštní ohled a svým mužům přikázal, aby ji nechali paběrkovat na jeho poli. Svými slovy a láskyplnými skutky Boaz ukazoval, že je duchovně smýšlející člověk, který naslouchá Jehovovi. Získal tedy Boží přízeň a požehnání. (3. Mojžíšova 19:18; Rut 2:5–16)

12, 13. (a) Jak Boaz projevil hlubokou úctu k Jehovovu zákonu o vykoupení? (b) Jaké Boží požehnání dostihlo Boaza?

12 Nejvýznačnějším dokladem toho, že Boaz stále naslouchal Jehovovi, bylo to, jak nesobeckým způsobem jednal v souladu s Božím  zákonem o vykoupení. Boaz udělal všechno, co bylo v jeho silách, aby zajistil, že dědictví jeho příbuzného, Noemina zemřelého manžela Elimeleka, zůstane v Elimelekově rodině. Prostřednictvím ‚švagrovského manželství‘ si měla vdova vzít nejbližšího příbuzného svého zesnulého manžela, aby synovi, který by se jim narodil, mohlo zůstat dědictví. (5. Mojžíšova 25:5–10; 3. Mojžíšova 25:47–49) Rut se nabídla, že vstoupí do manželství místo Noemi, která už překročila věk, kdy mohla mít děti. Potom, co jistý bližší Elimelekův příbuzný odmítl Noemi pomoci, vzal si Rut za manželku Boaz. Jejich syn Obed byl považován za Noemina potomka a Elimelekova zákonného dědice. (Rut 2:19, 20; 4:1, 6, 9, 13–16)

13 Za to, že Boaz nesobecky dodržel Boží zákon, ho dostihlo bohaté požehnání. Společně s Rut zažili prostřednictvím svého syna Obeda požehnání v podobě výsady být předky Ježíše Krista. (Rut 2:12; 4:13, 21, 22; Matouš 1:1, 5, 6) Z Boazových nesobeckých skutků se dozvídáme, že požehnání dostihne ty, kdo projevují lásku druhým lidem a jednají v souladu s Božími požadavky.

Nabal nenaslouchal

14. Jaký člověk byl Nabal?

14 Na rozdíl od Boaza, Nabal Jehovovi nenaslouchal. Porušoval Boží zákon, který říkal: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (3. Mojžíšova 19:18) Nabal nebyl duchovně smýšlející člověk. Byl „drsný a špatný ve svých zvyklostech“. Dokonce i jeho vlastní muži na něho pohlíželi jako na ‚neužitečného muže‘. Jeho jméno Nabal tedy vhodně znamená „bláznivý“ neboli „hloupý“. (1. Samuelova 25:3, 17, 25) Jak tedy bude Nabal reagovat, když bude mít příležitost projevit laskavost člověku v nouzi — Davidovi, který byl Jehovovým pomazaným? (1. Samuelova 16:13)

15. Jak Nabal jednal s Davidem a jak se v tomto ohledu lišila od svého manžela Abigail?

15 Když David a jeho muži tábořili nedaleko Nabalových stád, poskytovali jim ochranu před loupeživými tlupami a nic za to nežádali. „Prokázali se být jako zeď okolo nás v noci i ve dne,“ řekl jeden z Nabalových pastýřů. Když ale Davidovi poslové žádali o nějaké jídlo, Nabal „se na ně osopil“ a poslal je pryč s prázdnou. (1. Samuelova 25:2–16) Davidovi však pohotově přinesla zásoby jídla Nabalova manželka Abigail. David, který byl rozpálen hněvem, se původně chystal Nabala a jeho muže vyhladit. Iniciativní jednání Abigail tedy zachránilo život mnoha lidí a uchránilo Davida před vinou krve. Nabal však ve své chamtivosti a drsnosti zašel příliš daleko. Asi o deset dní později „Jehova Nabala udeřil, takže zemřel“. (1. Samuelova 25:18–38)

16. Jak můžeme napodobovat Boaza a odmítat způsob jedání Nabala?

16 Mezi Boazem a Nabalem byl opravdu velký rozdíl. Měli bychom se vyhýbat drsnému a sobeckému jednání Nabala, a přitom bychom měli napodobovat laskavost a nesobeckost Boaza. (Hebrejcům 13:16) Toho můžeme dosáhnout uplatňováním rady apoštola Pavla: „Pokud k tomu tedy máme příhodný čas, skutečně konejme dobro všem, zejména však těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře.“ (Galaťanům 6:10) Dnes mají Ježíšovy „jiné ovce“, tedy křesťané s pozemskou nadějí, výsadu konat dobro Jehovovým pomazaným, ostatku 144 000, kteří v nebi získají nesmrtelnost. (Jan 10:16; 1. Korinťanům 15:50–53; Zjevení 14:1, 4) Ježíš na tyto láskyplné skutky pohlíží tak, jako by byly vykonány pro něho osobně. A konání těchto dobrých věcí vede k bohatému Jehovovu požehnání. (Matouš 25:34–40; 1. Jana 3:18)

Haniny zkoušky a požehnání

17. S jakými zkouškami se potýkala Hana a jaký postoj projevovala?

17 Jehovovo požehnání dostihlo také zbožnou Hanu. Se svým manželem, Levitou Elkanou, žila v hornatém kraji Efrajima. Elkana, jak to dovoloval a upravoval Zákon, měl ještě další ženu — Peninnu. Hana zůstávala neplodná,  což byla pro izraelskou ženu potupa, ale Peninna měla několik dětí. (1. Samuelova 1:1–3; 1. Paralipomenon 6:16, 33, 34) Místo aby Peninna Hanu utěšovala, jednala nelaskavým způsobem, který Hanu doháněl až k slzám a ke ztrátě chuti k jídlu. Ještě horší bylo, že se to dělo „rok co rok“, pokaždé, když rodina šla do Jehovova domu v Šilu. (1. Samuelova 1:4–8) Od Peninny to bylo bezcitné a pro Hanu to byla opravdová zkouška. Hana však nikdy nedávala vinu Jehovovi. Ani nezůstávala doma, když její manžel šel do Šila. Nakonec ji tedy dostihlo bohaté požehnání.

18. Jaký příklad dala Hana?

18 Hana je znamenitým příkladem pro Jehovovy ctitele v dnešní době, zejména pro ty, jejichž city byly zraněny nelaskavými poznámkami druhých lidí. Řešením v takové situaci není oddělit se. (Přísloví 18:1) Hana nedovolila, aby zkoušky oslabily její touhu být tam, kde se vyučuje Boží slovo a kde se Boží lid shromáždil, aby uctíval Jehovu. Zůstala tedy duchovně silná. Hloubka jejího duchovního smýšlení je patrná z její překrásné modlitby zapsané v 1. Samuelově 2:1–10. *

19. Jak můžeme projevovat své ocenění pro duchovní věci?

19 My, Jehovovi novodobí služebníci, neuctíváme ve svatostánku. Přesto můžeme projevit své ocenění pro duchovní věci, stejně jako to dělala Hana. Svou hlubokou vděčnost za duchovní bohatství můžeme dát najevo například tím, že se pravidelně účastníme křesťanských shromáždění a krajských a oblastních sjezdů. Využívejme tyto příležitosti k tomu, abychom se vzájemně povzbuzovali v pravém uctívání Jehovy, který nám dal „výsadu nebojácně mu prokazovat posvátnou službu s věrnou oddaností a spravedlností“. (Lukáš 1:74, 75; Hebrejcům 10:24, 25)

20, 21. Jak byla Hana odměněna za svou zbožnou oddanost?

20 Jehova si povšiml Haniny zbožné oddanosti a bohatě ji odměnil. Když se jednou rodina jako každý rok vydala do Šila, plačící Hana se upřímně modlila k Bohu a slavnostně slíbila: „Ó Jehovo vojsk, jestliže zcela jistě shlédneš na trápení své otrokyně a skutečně na mne vzpomeneš a nezapomeneš na svou otrokyni a skutečně dáš své otrokyni mužského potomka, dám ho Jehovovi na všechny dny jeho života.“ (1. Samuelova 1:9–11) Bůh vyslyšel Haninu snažnou prosbu a požehnal jí tím, že jí dal syna, kterého pojmenovala Samuel. Když byl odstaven, vzala ho do Šila, kde mohl sloužit ve svatostánku. (1. Samuelova 1:20, 24–28)

21 Hana projevila lásku k Bohu a splnila slavnostní slib, který mu v souvislosti se Samuelem dala. A představme si, jakým bohatým požehnáním bylo pro ni a Elkanu to, že jejich milovaný syn sloužil v Jehovově svatostánku. Podobnou radost a požehnání zažívá mnoho křesťanských rodičů, protože jejich synové a dcery slouží jako celodobí průkopníci či jako členové rodiny betel nebo ctí Jehovu jinými způsoby.

Stále naslouchejme Jehovovi

22, 23. (a) Čím si můžeme být jisti, jestliže stále nasloucháme Jehovovu hlasu? (b) O čem bude pojednávat následující článek?

22 Čím si můžeme být jisti, pokud budeme stále naslouchat Jehovovi? Jestliže budeme Boha milovat celou duší a budeme žít v souladu  s tím, že jsme se mu zasvětili, pak budeme v duchovním ohledu bohatí. Takový způsob života sice znamená snášet těžké zkoušky, ale Jehovovo požehnání nás rozhodně dostihne — často velkolepějším způsobem, než si dokážeme představit. (Žalm 37:4; Hebrejcům 6:10)

23 Mnoho požehnání zažije Boží lid v budoucnosti. „Velký zástup“ bude za to, že poslušně naslouchá Jehovovi, zachován naživu ve ‚velkém soužení‘ a zakusí, jaké štěstí přinese život v Božím novém světě. (Zjevení 7:9–14; 2. Petra 3:13) Tam Jehova plně uspokojí spravedlivé touhy všech svých služebníků. (Žalm 145:16) Jak nicméně ukáže následující článek, ti, kdo stále naslouchají Jehovovu hlasu, už dnes zažívají požehnání v podobě ‚dobrých darů a dokonalých obdarování shora‘. (Jakub 1:17)

[Poznámka pod čarou]

^ 18. odst. To, co vyjádřila Hana, se v určitém ohledu podobá slovům panny Marie proneseným krátce potom, co se dozvěděla, že se má stát matkou Mesiáše. (Lukáš 1:46–55)

Vzpomínáte si?

• Co se o Božím požehnání můžeme naučit z dějin Izraele?

• V čem se lišili Boaz a Nabal?

• Jak můžeme napodobovat Hanu?

• Proč bychom měli stále naslouchat Jehovovu hlasu?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 10]

Král Šalomoun se modlil o poslušné srdce, a Jehova mu požehnal moudrostí

[Obrázek na straně 12]

Boaz jednal s druhými lidmi uctivě a laskavě

[Obrázek na straně 15]

Hana se spoléhala na Jehovu a on jí za to bohatě požehnal