Přejít k článku

Přejít na obsah

„Co se osnuje ve Francii?“

„Co se osnuje ve Francii?“

 „Co se osnuje ve Francii?“

„Svobodo, drahá svobodo,“ to jsou slova z Marseillaisy, francouzské státní hymny. Svoboda má bezpochyby velkou cenu. Ve Francii však v poslední době dochází k událostem, které vyvolávají obavy, že jsou zde základní svobody podkopávány. Proto v pátek 3. listopadu 2000 rozšířily desetitisíce svědků Jehovových celkem 12 milionů exemplářů zvláštního traktátu s názvem „Co se osnuje ve Francii? Mohla by být svoboda potlačena?“.

JIŽ několik let jsou svědkové Jehovovi ve Francii vystaveni útoku různých politiků a skupin, které jsou zaměřeny proti sektám. Pro jednotlivé svědky Jehovovy, pro jejich sbory, a dokonce i pro svědky Jehovovy v celostátním rozsahu tím vznikla svízelná situace. Dne 23. června 2000 však Conseil d’État, nejvyšší správní soud ve Francii, vydal historické rozhodnutí, jímž byl potvrzen převládající názor, který vyjádřilo 31 nižších soudů ve více než 1 100 případech. Nejvyšší soud potvrdil, že uctívání, kterému se svědkové Jehovovi věnují, plně odpovídá francouzskému zákonu a že na jejich sály Království se oprávněně vztahují tytéž daňové úlevy, z jakých se těší i jiná náboženství.

Francouzské ministerstvo financí však toto rozhodnutí zcela ignoruje a nadále odpírá svědkům Jehovovým osvobození od daní, jež zákon poskytuje náboženským organizacím. Na dary, jež dávají svědkové Jehovovi a jejich přátelé, kteří jsou spojeni s 1 500 místními sbory ve Francii, uvalilo ministerstvo šedesátiprocentní daň. V této věci je nyní veden soudní spor.

 Cílem zmíněné kampaně bylo poukázat na tento paradox a upozornit na rizika spojená s takovým svévolným ukládáním daní a s navrženými zákony, které ohrozí náboženskou svobodu všech. *

Dlouhý den

Ve dvě hodiny ráno začínají svědkové Jehovovi v některých sborech s rozšiřováním traktátu před nádražími, továrnami a potom na letištích. Paříž ožívá v šest hodin. Na strategicky výhodných místech stojí asi 6 000 dobrovolníků, a setkávají se zde s lidmi, kteří dojíždějí do práce. Jedna mladá žena říká: „To, co pro náboženskou svobodu děláte vy, je dobré. Nejde jen o svědky Jehovovy.“ V Marseille asi 350 svědků rozdává traktáty na stanicích metra a na ulicích. Během hodiny je oznámení o této kampani vysíláno státním rozhlasem a posluchači slyší, že nemají být překvapeni, když je svědkové Jehovovi osloví. Na hlavním nádraží ve Štrasburku, kde sídlí Evropský soud pro lidská práva, stojí cestující trpělivě ve frontě, aby dostali svůj výtisk tohoto traktátu. Jeden právník říká, že sice naše přesvědčení nesdílí, ale náš případ sleduje se zájmem, protože náš zápas je důležitý a oprávněný.

V alpském městě Grenoble je sice v osm hodin prudký liják, ale zdejších 507 svědků prochází každou ulicí nebo vkládají traktáty do schránek na dopisy. Řidiči aut a tramvají vidí, že se něco děje, a proto zastavují a žádají o traktát. Na západě ve městě Poitiers cestující, kteří v devět hodin přijíždějí vlakem, už svůj traktát mají, protože ho dostali při odjezdu. V Mulhouse u německých hranic již bylo rozdáno 40 000 exemplářů.

Do deseti hodin mnoho sborů rozšířilo více než polovinu svých traktátů. Během dopoledne jen velmi málo lidí traktát odmítne, a je vedeno mnoho zajímavých rozhovorů. V Besançonu, asi 80 kilometrů od švýcarských hranic, jakýsi mladý muž projevuje zájem o Bibli a ptá se, proč Bůh připouští utrpení. Svědek ho zve do nejbližšího sálu Království, aby tam v rozhovoru pokračovali, a ihned je zahájeno studium na základě brožury Co od nás Bůh vyžaduje?

Je poledne, a mnoho svědků využívá pracovní přestávku k tomu, že se jednu nebo dvě hodiny věnují kázání. Rozšiřování traktátu pokračuje celé odpoledne, a ve tři nebo ve čtyři hodiny celá řada sborů již s kampaní končí. V Remeši, která je střediskem vinařské oblasti, jsou lidé, kteří už v minulosti se svědky Jehovovými studovali nebo s nimi byli ve styku a nyní se chtějí znovu spojit se sborem. V Bordeaux byla zahájena tři domácí biblická studia. V tomto městě si jde jeden svědek Jehovův koupit noviny a v obchodě vidí na pultě hromadu traktátů. Majitelka obchodu kdysi sama byla svědkem Jehovovým. Když dostala traktát a uvědomila si, jak je důležitý, udělala si z něj kopie a rozdávala je.

V normandském městě Le Havre je jedna žena protestantského vyznání šokována, když se z rozhlasu dozvídá, že na dary svědků Jehovových byla uvalena daň. Dychtivě si bere traktát a gratuluje svědkům, že se proti takové nespravedlnosti ozvali. V regionálních  televizních novinách v Lyonu zaznívá v 19.20 komentář k rozšiřování tohoto traktátu a komentátor v něm říká: „Dnes ráno bylo snadnější vyhnout se kapkám deště než traktátům svědků Jehovových.“ Dva svědkové pak v interview vysvětlili, proč tato kampaň probíhá.

Svědkové Jehovovi, kteří se chtějí podílet na této kampani až po pracovní době, rozšiřují ještě traktáty lidem, kteří se vracejí z práce dopravními prostředky, a další traktáty vkládají do schránek na dopisy. V takových městech, jako je Brest nebo Limoges, které se proslavily výrobou porcelánu, jdou lidé kolem jedenácté hodiny večer z kina a dostávají ten den traktát jako jedni z posledních. Zbylé traktáty jsou sebrány a rozšířeny druhý den.

K čemu to vedlo

Jeden svědek Jehovův napsal: „Naši odpůrci si myslí, že nás oslabí. Ve skutečnosti to je právě naopak.“ Ve většině sborů se ten den podílelo na této kampani přes 75 procent svědků, a někteří z nich strávili při této činnosti 10, 12 nebo 14 hodin. V Hemu v severní Francii jistý svědek rozšiřoval traktáty po své noční směně, od pěti hodin ráno do tří odpoledne. Nedaleko odtud v Denainu, kde je sbor již od roku 1906, strávilo v ten pátek 75 svědků při rozšiřování traktátu 200 hodin. Na této činnosti se chtěli podílet i ti, kdo museli překonávat problémy spojené s pokročilým věkem, tělesnou slabostí nebo špatným počasím. Například ve městě Le Mans tři svědkyně Jehovovy, kterým je přes 80 let, strávily dvě hodiny tím, že vkládaly traktáty do schránek na dopisy. Před nádražím zase rozdával traktáty jeden svědek na invalidním vozíku. A bylo opravdu povzbuzující vidět, jak se této mimořádné činnosti účastní celá řada svědků, kteří byli předtím nečinní!

Ve spojení s rozšiřováním tohoto traktátu bylo bezpochyby vydáno rozsáhlé svědectví. Traktát dostali lidé ze všech společenských vrstev, a mnohé z nich bývá těžké zastihnout doma. Lidé často říkali, že podle jejich názoru tato akce posloužila nejen k ochraně zájmů svědků Jehovových. Mnozí v ní viděli obranu svobody svědomí a uctívání, což je v zájmu všech Francouzů. Dokladem toho je skutečnost, že si lidé říkali ještě o další výtisky tohoto traktátu, aby jej mohli dát přátelům, kolegům nebo příbuzným.

Ano, svědkové Jehovovi ve Francii jsou hrdí na to, že mohou oznamovat Jehovovo jméno a hájit zájmy Božího Království. (1. Petra 3:15) Upřímně doufají, že budou moci „dále vést klidný a tichý život s plnou zbožnou oddaností a vážností“ a že se k nim připojí ještě tisíce lidí, kteří budou společně s nimi chválit nebeského Otce Jehovu. (1. Timoteovi 2:2)

[Poznámka pod čarou]

^ 5. odst. Podobná kampaň na protest proti náboženské diskriminaci proběhla v lednu 1999. Viz Strážnou věž z 1. srpna 1999, stranu 9, a Ročenku svědků Jehovových 2000, strany 24–26.