Přejít k článku

Přejít na obsah

Origenes — Jak jeho učení ovlivnilo církev?

Origenes — Jak jeho učení ovlivnilo církev?

 Origenes — Jak jeho učení ovlivnilo církev?

„Největší církevní učitel po Apoštolech.“ Jeroným, překladatel latinské Bible Vulgáty, chválil těmito slovy teologa Origena, který působil ve třetím století. Tak velkou úctu k Origenovi však neměl každý. Někteří teologové ho považovali za zlý kořen, z něhož vzešly různé projevy kacířství. Podle slov jednoho spisovatele ze 17. století prý Origenovi kritici tvrdili: „Většina jeho učení je absurdní a škodlivá, je jako smrtelný hadí jed, který vychrlil do světa.“ Asi tři sta let po své smrti byl Origenes oficiálně prohlášen za kacíře.

PROČ Origenes vzbuzoval jak obdiv, tak nepřátelství? Jak ovlivnil vývoj církevních nauk?

Zanícený pro církev

Origenes se narodil kolem roku 185 n. l. v egyptském městě Alexandrii. Díky svému vzdělání získal hluboké znalosti řecké literatury, ale jeho otec Leonides ho přiměl k tomu, aby stejné úsilí věnoval studiu Písma. Když bylo Origenovi 17 let, římský císař vydal výnos, podle něhož se ten, kdo změní své náboženství, dopouští zločinu. Origenův otec se předtím stal křesťanem, a byl proto uvězněn. Origenes se ve svém mladickém nadšení rozhodl připojit ke svému otci ve vězení a stát se mučedníkem spolu s ním. Když to viděla Origenova matka, schovala mu šaty, aby nemohl odejít z domova. Origenes napsal svému otci dopis, v němž ho prosil: „Chraň se změnit kvůli nám své smýšlení.“ Leonides zůstal pevný, byl popraven a jeho rodina se pak ocitla bez prostředků. Origenes však v té době již měl díky svému studiu takové znalosti, že mohl vyučovat řeckou literaturu, a mohl tedy hmotně podporovat svou matku a šest svých mladších bratrů.

Císař měl v úmyslu zastavit rozšiřování křesťanství. Jeho výnos byl zaměřen nejen proti studentům, ale také proti učitelům, a proto všichni učitelé křesťanského náboženství z Alexandrie uprchli. Když nekřesťané, kteří toužili získat poučení z Písma, prosili mladého Origena, aby jim pomohl, přijal Origenes tuto práci jako poslání od Boha. Mnozí z jeho studentů byli umučeni, někteří dokonce dříve, než své studium dokončili. Své studenty, kteří stáli před soudcem nebo byli ve vězení či šli na popravu, Origenes veřejně povzbuzoval, a osobně se tím vydával do velkého nebezpečí. Historik Eusebius, který žil ve čtvrtém století, uvádí, že když byli vedeni  na smrt, Origenes je „beze strachu zdravil polibkem“.

Origenes si přivodil zlobu mnoha nekřesťanů, kteří ho činili zodpovědným za to, že se jejich přátelé obrátili na víru a byli pak usmrceni. Často jen o vlásek unikl útoku davu a násilné smrti. Musel sice prchat z jednoho místa na jiné, aby se vyhnul svým pronásledovatelům, ale s vyučováním nepřestal. Na alexandrijského biskupa Demetria zapůsobila Origenova nebojácnost a obětavá oddanost tak, že Origena, jemuž bylo teprve 18 let, postavil do čela alexandrijské náboženské školy.

Origenes se nakonec stal významným učencem a plodným pisatelem. Říkalo se, že napsal 6 000 knih, ačkoli to je patrně nadsázka. Jeho nejslavnějším dílem je Hexapla, obrovské padesátidílné vydání Hebrejských písem. Origenes sestavil Hexaplu v podobě šesti paralelních sloupců, které obsahují: (1) původní text hebrejský a aramejský, (2) řeckou transliteraci tohoto textu, (3) řecký překlad Aquilův, (4) řecký překlad Symmachův, (5) řeckou Septuagintu, kterou Origenes zrevidoval, aby přesněji odpovídala hebrejskému textu, a (6) řecký překlad Theodotionův. „Origenes doufal,“ napsal znalec Bible John Hort, „že touto kombinací textů se objasní význam mnoha pasáží, které by pro řeckého čtenáře, jenž by měl před sebou pouze Septuagintu, byly buď nejasné, nebo zavádějící.“

‚Šel nad to, co je napsáno‘

Způsob, jak Origenes přistupoval k vyučování Písma, byl ovšem velmi ovlivněn rozporuplným náboženským klimatem třetího století. Křesťanstvo sice bylo teprve v počátcích, ale přesto již bylo poskvrněno nebiblickými názory, a církve roztroušené na mnoha místech vyučovaly nejrůznější nauky.

Origenes některé z těchto nebiblických nauk přijal a nazýval je učením apoštolů. Zastával však názor, že o jiných otázkách lze bez zábran spekulovat. Mnozí z jeho žáků zápolili s tehdejšími filozofickými problémy. Origenes jim chtěl pomoci, a proto zevrubně studoval různé filozofické školy, které formovaly mladou mysl jeho žáků. Rozhodl se, že svým žákům poskytne na jejich filozofické otázky uspokojující odpovědi.

Ve snaze smířit rozpory mezi Biblí a filozofií se Origenes velmi spoléhal na alegorickou metodu výkladu Písma. Předpokládal, že Písmo má vždy duchovní význam, ale že nemusí mít vždy význam doslovný. Jeden učenec k tomu uvedl, že to poskytovalo Origenovi „možnost vkládat do Bible jakékoli nebiblické myšlenky, které odpovídaly jeho vlastnímu teologickému systému, přičemž tvrdil (a bezpochyby si upřímně představoval), že je mimořádně nadšeným a věrným vykladačem myšlenky obsažené v Bibli“.

Do způsobu uvažování Origena můžeme hlouběji nahlédnout prostřednictvím dopisu, který napsal jednomu ze svých žáků. Origenes poukázal na to, že náčiní pro Jehovův chrám vyrobili Izraelité z egyptského zlata. V tom spatřoval alegorickou podporu svého postupu, při němž vyučoval křesťanství s pomocí řecké filozofie. Napsal: „Jak užitečné byly pro děti Izraele věci přinesené z Egypta, předměty, které Egypťané nepoužívali správně, ale které Hebrejci, vedeni Boží moudrostí, použili pro službu Bohu.“ Origenes tedy svého žáka vybízel, aby „z filozofie Řeků vytěžil všechno, co může sloužit jako námět studia nebo jako příprava pro křesťanství“.

Tento volnomyšlenkářský přístup k výkladu Bible setřel hranici mezi křesťanským učením a řeckou filozofií. Například ve své knize nazvané De principii (O základech) Origenes napsal, že Ježíš je ‚jediným zplozeným Synem, který se narodil, ale neměl žádný počátek‘. A dodal: ‚Je plozen od věčnosti a navěky. Synem byl učiněn nikoli tím, že by obdržel dech života, nikoli nějakým vnějším činem, ale z Boží vlastní podstaty.‘

Tuto myšlenku Origenes nenašel v Bibli; Písmo totiž učí, že Jehovův jediný zplozený  Syn je „prvorozeným všeho stvoření“ a ‚počátkem Božího stvoření‘. (Kolosanům 1:15; Zjevení 3:14) Církevní historik Augustus Neander vysvětluje, že k představě ‚věčného plození‘ dospěl Origenes díky svému „filozofickému vzdělání v platónské škole“. Tak Origenes porušil základní biblickou zásadu: „Nejděte nad to, co je napsáno.“ (1. Korinťanům 4:6)

Odsouzen jako kacíř

Alexandrijský synod zbavil Origena jeho kněžského úřadu již v počátečních letech jeho učitelské činnosti. Příčinou pravděpodobně bylo to, že biskup Demetrius záviděl Origenovi jeho rostoucí věhlas. Origenes se odebral do Palestiny, kde byl stále ještě bezmezně obdivován jako domnělý obhájce křesťanského učení, a dále zde působil jako kněz. A když na Východě propuklo „kacířství“, byl Origenes žádán o pomoc, aby přesvědčil biskupy, kteří se dostávali na scestí, že se mají vrátit k pravověrnosti. V roce 254 n. l. Origenes zemřel, a zejména potom ztratil dobrou pověst. Proč?

Když se formální křesťanství stalo význačným náboženstvím, byly nauky, které církev přijala za své ortodoxní učení, přesněji definovány. Proto pozdější generace teologů mnohé z Origenových spekulativních a někdy nepřesných filozofických názorů nepřijaly. Kvůli jeho učení proto vznikly v církvi rozhořčené spory. Církev se snažila tyto spory vyřešit a zachovat jednotu, a proto Origena oficiálně odsoudila jako kacíře.

Origenes nebyl jediný, kdo se dopustil takových chyb. Bible již předtím předpověděla, že dojde ke všeobecnému odklonu od čistého Kristova učení. Toto odpadlictví se začalo rozmáhat již od konce prvního století, po smrti Ježíšových apoštolů. (2. Tesaloničanům 2:6, 7) Nakonec se někteří údajní křesťané prohlásili za „pravověrné“ a všechny ostatní prohlásili za „kacíře“. Ve skutečnosti se však křesťanstvo od pravého křesťanství velice odchýlilo.

‚Falešně zvané „poznání“‘

Origenovo dílo sice obsahuje mnoho spekulací, ale přesto v něm jsou některé užitečné prvky. Například v Hexaple se uchovalo Boží jméno, a to v původní podobě čtyř hebrejských písmen, takzvaného tetragrammata. To je důležitým svědectvím, že první křesťané Boží osobní jméno — Jehova — znali a používali. Ovšem v pátém století církevní otec Theofilos upozornil: „Origenovo dílo je jako louka, na níž rostou nejrůznější květiny. Najdu-li tam nějakou krásnou květinu, utrhnu ji; ale všemu, co se mi zdá pichlavé, se vyhnu, jako bych se vyhnul žihadlu.“

Origenes smísil biblické učení s řeckou filozofií, a v jeho teologii byly tudíž rozsety chybné názory, což mělo pro křesťanstvo katastrofální důsledky. Většina Origenových nejspekulativnějších názorů sice byla později zavržena, ale jeho představy o tom, že Kristus je ‚věčně plozen‘, přispěly k založení nebiblické nauky o Trojici. V knize The Church of the First Three Centuries (Církev prvních tří století) se uvádí: „Záliba ve filozofických úvahách [jaké zavedl Origenes], neměla být jen krátkodobá.“ K čemu to vedlo? „Jednoduchost křesťanské víry byla porušena a do církve proudilo bezpočet omylů.“

Origenes mohl dbát na radu apoštola Pavla a nemusel k tomuto odpadlictví přispět, kdyby se ‚odvracel od prázdných řečí, které porušují, co je svaté, a od rozporů falešně zvaného „poznání“‘. Origenes však právě na takovém „poznání“ založil velmi mnoho ze svého učení, a tím ‚se odchýlil od víry‘. (1. Timoteovi 6:20, 21; Kolosanům 2:8)

[Obrázek na straně 31]

Origenova „Hexapla“ poskytuje doklady toho, že se v Křesťanských řeckých písmech používalo Boží jméno

[Podpisek]

Vydáno se svolením Syndics of Cambridge University Library, T-S 12.182

[Podpisek obrázku na straně 29]

Culver Pictures