Přejít k článku

Přejít na obsah

Máte ducha, který je nesmrtelný?

Máte ducha, který je nesmrtelný?

 Máte ducha, který je nesmrtelný?

„CELÉ Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti.“ Tato slova napsal apoštol Pavel. (2. Timoteovi 3:16) Ano, Bible je kniha pravdy, která pochází od pravého Boha Jehovy. (Žalm 83:18)

Jehova je Stvořitelem všeho, to znamená i lidí, a proto velmi dobře ví, co se s námi stane, když zemřeme. (Hebrejcům 3:4; Zjevení 4:11) A ve svém inspirovaném Slově, v Bibli, dal pravdivé a uspokojující odpovědi na otázky, které nás napadají v souvislosti s tím, co je po smrti.

Co je duch?

Původní slova, která jsou v Bibli překládána slovem „duch“, v podstatě znamenají „dech“. Znamená to však víc než jen proces dýchání. Například Jakub, jeden z pisatelů Bible, říká: „Tělo bez ducha [je] mrtvé.“ (Jakub 2:26) Duch je tedy to, čím je tělo oživeno.

Tato oživující síla nemůže být pouze dech nebo vzduch, který prochází plícemi. Proč to tak nemůže být? Protože když dýchání přestane, život v tělesných buňkách ještě nakrátko přetrvává — podle údaje v díle The World Book Encyclopedia přetrvává ještě „několik minut“. Pokus o resuscitaci proto může být úspěšný. Jakmile však jiskra života z tělesných buněk vymizí, všechny snahy o obnovení života jsou již marné. Veškeré dýchání nebo všechen vzduch na světě nemůže oživit ani jedinou buňku. Duch je tedy neviditelná životní síla — životní jiskra, která uchovává buňky a osobu naživu. Tato životní síla je udržována dýcháním. (Job 34:14, 15)

Působí takový duch pouze v lidech? Bible nám pomáhá, abychom v této věci došli k rozumnému  závěru. Moudrý král Šalomoun uznal, že lidé i zvířata „všichni mají jen jednoho ducha“. Tento král položil otázku: „Kdo zná ducha lidských synů, zda vystupuje vzhůru; a ducha zvířete, zda sestupuje dolů k zemi?“ (Kazatel 3:19–21) O zvířatech i o lidech se zde tedy říká, že mají ducha. Jak to je možné?

Ducha neboli životní sílu bychom mohli přirovnat k elektřině, která proudí do spotřebiče. Neviditelná elektřina může mít různé účinky, podle toho, jaký spotřebič je napájen. Například elektrická kamna mohou vydávat teplo, počítač může zpracovávat informace a televizor může reprodukovat obraz a zvuk. Elektrický proud však nikdy nepřejímá charakteristické rysy spotřebičů, které napájí. Stále zůstává jen určitým druhem síly. Podobné je to i s životní silou. Ani ta nepřejímá žádné charakteristické rysy tvorů, které oživuje. Nemá ani osobnost, ani schopnost přemýšlet. Lidé i zvířata „mají jen jednoho ducha“. (Kazatel 3:19) Když tedy člověk umírá, jeho duch nepřechází do nějaké jiné říše, v níž by existoval dále jako duchovní tvor.

V jakém stavu tedy jsou mrtví? A co se stane s duchem, když člověk umírá?

„Do prachu se vrátíš“

Když první člověk Adam úmyslně neposlechl Boží příkaz, Bůh mu řekl: „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19) Kde byl Adam před tím, než ho Jehova stvořil z prachu? Nebyl nikde. Zkrátka neexistoval. Když tedy Jehova Bůh řekl, že se Adam ‚vrátí do zemské půdy‘, znamenalo to, že Adam zemře a že se z něj stanou prvky, které jsou v zemské půdě obsaženy. Adam neměl přejít do žádné duchovní říše. Jakmile Adam zemře, opět nebude existovat. Trestem pro něj byla smrt — neexistence života —, a ne přechod do nějaké jiné říše. (Římanům 6:23)

Co se stalo s dalšími lidmi, kteří zemřeli? Stav mrtvých je objasněn u Kazatele 9:5, 10, kde čteme: „Mrtví ... nevědí nic. ... Není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě.“ (Kralická bible) Smrt je tedy stav neexistence. Žalmista napsal, že když člověk umírá, „jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky“. (Žalm 146:4)

Z toho jasně vyplývá, že mrtví neexistují. Nejsou si ničeho vědomi. Nemohou nás vidět, slyšet a ani s námi nemohou mluvit. Nemohou nám pomáhat, ani nám nemohou škodit. Z mrtvých opravdu nemusíme mít  strach. Jak ale máme rozumět tomu, že při smrti člověka jeho duch „vychází“?

Duch „se vrátí k pravému Bohu“

Bible říká, že když někdo zemře, „duch sám se vrátí k pravému Bohu, který jej dal“. (Kazatel 12:7) Znamená to snad, že nějaká duchovní bytost doslova putuje prostorem do Boží přítomnosti? To rozhodně ne. Slovo „vracet se“ není v Bibli pokaždé používáno v souvislosti s doslovným pohybem z jednoho místa na druhé. Například nevěrným Izraelitům bylo řečeno: „‚Vraťte se ke mně, a vrátím se k vám,‘ řekl Jehova vojsk.“ (Malachiáš 3:7) Izraelité se měli ‚vrátit‘ k Jehovovi v tom smyslu, že se měli odvrátit od svého nesprávného způsobu jednání a opět se přizpůsobit Božím spravedlivým cestám. A to, že se Jehova ‚vrátí‘ k Izraeli, znamenalo, že opět obrátí svou pozornost s přízní ke svému lidu. V obou případech se ‚návrat‘ vztahoval na postoj, a ne na doslovné přemístění z jednoho zeměpisného místa na jiné.

Podobně ani při smrti, když se duch ‚vrací‘ k Bohu, nedochází k doslovnému přemísťování ze země do nebeské říše. Jakmile životní síla z člověka vyprchá, jen Bůh je schopen mu ji obnovit. Duch se tedy „vrátí k pravému Bohu“ v tom smyslu, že to, zda bude tento člověk v budoucnosti opět žít, nyní závisí výlučně na Bohu.

Podívejme se například na to, co je v Písmu řečeno o smrti Ježíše Krista. Lukáš, pisatel evangelia, vypráví: „Ježíš zvolal silným hlasem a řekl: ‚Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.‘ Když to dořekl, vydechl naposled.“ (Lukáš 23:46) Jeho duch z něho vyšel, ale Ježíš tehdy nebyl doslova na cestě do nebe. Byl vzkříšen teprve třetí den a do nebe vystoupil až o 40 dnů později. (Skutky 1:3, 9) V okamžiku své smrti však Ježíš s důvěrou ponechal svého ducha v rukou svého Otce. Plně důvěřoval, že Jehova je schopen mu život vrátit.

Ano, Bůh může člověku život vrátit. (Žalm 104:30) To je opravdu velkolepá vyhlídka!

Spolehlivá naděje

Bible říká: „Přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší [Ježíšův] hlas a vyjdou.“ (Jan 5:28, 29) Ano, Ježíš Kristus slíbil, že všichni, kdo jsou v Jehovově paměti, budou vzkříšeni neboli opět ožijí. Jistě mezi nimi budou ti, kdo žili spravedlivě jako Jehovovi služebníci. Zemřely však také miliony dalších lidí, kteří nikdy nedali najevo, zda by chtěli žít podle Božích spravedlivých měřítek. Buď Jehovovy požadavky neznali, nebo neměli dost času, aby učinili potřebné změny. I takoví lidé jsou v Boží paměti a budou vzkříšeni. Bible totiž slibuje: „Bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 24:15)

Dnes je země naplněna nenávistí a spory, násilím a krveproléváním, životní prostředí je znečištěno a lidé jsou ohroženi nemocemi. Kdyby se mrtví měli vrátit na zemi, která je v takovém stavu, jejich štěstí by nemělo dlouhé trvání. Stvořitel však slíbil, že zanedlouho skoncuje s nynějším systémem lidské společnosti, který ovládá Satan Ďábel. (Přísloví 2:21, 22; Daniel 2:44; 1. Jana 5:19) Spravedlivá lidská společnost — „nová země“ — pak bude nádhernou skutečností. (2. Petra 3:13)

V té době již „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:24) Pomine i úzkost, která je spojena se smrtí, neboť Bůh lidem „setře ... každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:4) Tak krásnou vyhlídku mají ti, kdo jsou „v pamětních hrobkách“!

Až bude Jehova odstraňovat ze země ničemnost, nezničí při tom s ničemnými i spravedlivé. (Žalm 37:10, 11; 145:20) „Velký zástup“ lidí „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“ přežije ‚velké soužení‘, v němž  bude odstraněn dnešní ničemný svět. (Zjevení 7:9–14) Bude zde tedy mnoho lidí, kteří budou moci zemřelé přivítat.

Toužíte po tom, abyste své drahé zase viděli? Přejete si věčně žít v pozemském ráji? Pak musíte získávat přesné poznání o Boží vůli a o Božích záměrech. (Jan 17:3) Jehova si přeje, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:3, 4)

[Obrázek na straně 4]

„Jsi ... prach a do prachu se vrátíš“

[Obrázek na straně 5]

Duch může být přirovnán k elektřině

[Obrázek na straně 7]

Vzkříšení přinese trvalou radost