Přejít k článku

Přejít na obsah

Radujme se spolu se šťastným Bohem

Radujme se spolu se šťastným Bohem

 Radujme se spolu se šťastným Bohem

„Nakonec, bratři, dále se radujte, ... a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.“ (2. KORINŤANŮM 13:11)

1, 2. (a) Proč se mnozí lidé neradují ze života? (b) Co je radost a jak ji můžeme pěstovat?

V TÉTO bezútěšné době mnoho lidí má jen málo důvodů k radosti. Když někoho z jejich milovaných nebo je samotné postihne neštěstí, mohou mít stejné pocity, jaké měl ve starověku Job, který řekl: „Člověk zrozený z ženy má život krátký a je zahlcen nepokojem.“ (Job 14:1) Křesťané nejsou imunní proti tlakům a napětí, které s sebou nesou tyto ‚kritické časy, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. Není tudíž nijak překvapivé, že se věrní Jehovovi služebníci někdy cítí sklíčeni. (2. Timoteovi 3:1)

2 Křesťané se však mohou radovat, i když jsou ve zkouškách. (Skutky 5:40, 41) Máme-li pochopit, jak je to možné, musíme se nejprve zamyslet nad tím, co je radost. Ta bývá definována jako „pocit vyvolaný získáním nebo očekáváním něčeho dobrého“. * Radost tedy můžeme pociťovat v případě, že si uděláme čas, abychom rozjímali o darech, které nás čekají v Božím novém světě, a zároveň uvažovali i o tom, jaké požehnání zažíváme v současné době.

3. Proč je možné říci, že každý z nás má alespoň nějaké důvody k radosti?

3 Požehnání, za něž můžeme být vděční, zažívá každý z nás. Možná se však stane, že otec, hlava rodiny, ztratí zaměstnání. Je přirozené, že si dělá starosti. Chce přece zabezpečit své milované. Ale přesto může pociťovat vděčnost, jestliže je například fyzicky zdatný a zdravý. Pokud totiž nějaké zaměstnání najde, bude schopen tvrdě pracovat. Křesťanská žena se zase možná potýká s vysilující nemocí. Přesto může být vděčná za podporu ze strany láskyplných přátel a členů rodiny, kteří jí pomáhají, aby s důstojností a odvahou chorobu zvládla. A všichni praví křesťané, ať jsou v jakékoli situaci, mohou mít radost z výsady, že znají Jehovu, „šťastného Boha“, a Ježíše Krista, ‚šťastného a jediného Vladaře‘. (1. Timoteovi 1:11; 6:15) Ano, Jehova Bůh a Ježíš Kristus jsou nanejvýš šťastní. Radost si zachovávají i přes skutečnost, že poměry na zemi jsou zcela odlišné  od toho, co Jehova na začátku zamýšlel. Z příkladu Jehovy a Ježíše se můžeme velmi poučit o tom, jak si radost udržet.

Radost nikdy neztratili

4, 5. (a) Jak Jehova reagoval na vzpouru prvních dvou lidí? (b) Jak si Jehova udržoval pozitivní postoj k lidstvu?

4 Adam a Eva v zahradě Eden překypovali zdravím a měli dokonalou mysl. Dostali smysluplnou práci a měli pro ni ideální prostředí. Především však měli výsadu pravidelně komunikovat s Jehovou. Božím záměrem bylo, aby jejich budoucnost byla šťastná. Naši prarodiče však se všemi těmito dobrými dary nebyli spokojeni, a proto ukradli zakázané ovoce ze ‚stromu poznání dobrého a špatného‘. Tento projev neposlušnosti je základem veškerého neštěstí, které my, potomci Adama a Evy, zažíváme v dnešní době. (1. Mojžíšova 2:15–17; 3:6; Římanům 5:12)

5 Jehova však nedovolil, aby ho nevděčný postoj Adama a Evy připravil o radost. Byl přesvědčen, že alespoň některé jejich potomky podnítí srdce k tomu, aby mu sloužili. Jeho důvěra v to byla tak pevná, že svůj záměr vykoupit poslušné potomky Adama a Evy oznámil ještě před tím, než tito dva lidé zplodili první dítě. (1. Mojžíšova 1:31; 3:15) Ve stopách Adama a Evy šla během následujících staletí většina lidí. Jehova se však kvůli této všeobecně rozšířené neposlušnosti neobrátil k lidské rodině zády. Naopak, svou pozornost zaměřoval na muže a ženy, kteří ‚rozradostňovali jeho srdce‘, na ty, kdo se opravdově snažili líbit se mu, protože ho milovali. (Přísloví 27:11; Hebrejcům 6:10)

6, 7. Co Ježíšovi pomohlo, aby si zachoval radost?

6 A co Ježíš? Jak si radost zachovával on? Jakožto mocný duchovní tvor v nebi měl Ježíš mnoho příležitostí pozorovat, jak si muži a ženy na zemi počínají. Jejich nedokonalost byla zjevná, ale Ježíš je přesto miloval. (Přísloví 8:31) Jeho náhled na lidstvo se nezměnil ani později, když přišel na zemi a ‚přebýval mezi‘ lidmi. (Jan 1:14) Co dokonalému Božímu Synovi pomohlo, aby si na hříšnou lidskou rodinu zachoval pozitivní názor?

7 Ježíš byl rozumný, a to především v tom, co očekával od sebe a od ostatních lidí. Věděl, že nepřichází obrátit svět. (Matouš 10:32–39) Radoval se tedy, když na poselství o Království příznivě reagoval i jen jeden upřímný člověk. Chování a postoj Ježíšových učedníků sice nebyly vždy ideální, ale Ježíš věděl, že v srdci mají skutečnou touhu konat Boží vůli, a proto je miloval. (Lukáš 9:46; 22:24, 28–32, 60–62) Za zmínku stojí to, že v modlitbě ke svému nebeskému Otci shrnul Ježíš kladné jednání svých učedníků slovy: „Zachovali tvé slovo.“ (Jan 17:6)

8. Uveďte, ve kterých ohledech můžeme napodobovat Jehovu a Ježíše, máme-li si zachovat radost.

8 Každému z nás by nepochybně pomohlo, kdybychom přemýšleli o příkladu, který v tomto ohledu dali Jehova Bůh a Kristus Ježíš. Můžeme snad Jehovu ještě více napodobovat tím, že si nebudeme dělat přílišné starosti, když se situace nevyvine tak, jak jsme doufali? Můžeme se ještě přesněji držet Ježíšových šlépějí tím, že si na svou současnou situaci zachováme pozitivní náhled a že budeme rozumní v tom, co očekáváme od sebe a od ostatních lidí? Prozkoumejme, jak některé z těchto zásad mohou být prakticky uplatněny v oblasti, která je blízká srdci horlivých křesťanů všude na světě — v kazatelské službě.

Udržme si pozitivní náhled na službu

9. Jak Jeremjáš znovu získal radost a jak nám může jeho příklad pomoci?

9 Jehova chce, abychom ze služby jemu měli radost. Ta by však neměla být podmíněna tím, jakých výsledků ve službě dosahujeme. (Lukáš 10:17, 20) Prorok Jeremjáš léta kázal v neproduktivním obvodu. Když se začal soustředit na to, že lidé reagují negativně, o radost přišel. (Jeremjáš 20:8) Když ale rozjímal o tom, v čem je samotné poselství tak krásné, radost  se mu vrátila. Jeremjáš Jehovovi řekl: „Našla se tvá slova a já jsem přistoupil k tomu, abych je snědl; a tvé slovo se mi stává jásotem a radováním mého srdce; vždyť se nade mnou vzývá tvé jméno, Jehovo.“ (Jeremjáš 15:16) Ano, Jeremjáš se radoval z výsady kázat Boží slovo. A z toho se můžeme radovat i my.

10. Jak si můžeme zachovat radost ve službě, i když náš obvod není v současné době produktivní?

10 Většina lidí sice na dobrou zprávu nereaguje příznivě, ale přesto máme pádné důvody radovat se z toho, že se na kazatelské službě podílíme. Připomeňme si, že Jehova pevně důvěřoval v to, že někteří lidé budou podněcováni sloužit mu. Stejně jako Jehova bychom se ani my nikdy neměli vzdávat naděje, že alespoň někteří lidé nakonec pochopí spornou otázku a přijmou poselství o Království. Nesmíme zapomínat, že se okolnosti lidí mění. I ten, kdo je sám se sebou nanejvýš spokojen, možná začne vážně přemýšlet o smyslu života, jestliže zažije nějakou nečekanou ztrátu nebo krizi. Budete připraveni pomoci, až si tento člověk začne ‚uvědomovat své duchovní potřeby‘? (Matouš 5:3) Vždyť někdo ve vašem obvodu možná bude ochoten vyslechnout si dobrou zprávu hned, jak ho příště navštívíte.

11, 12. K čemu došlo v jednom městě a co se z toho můžeme naučit?

11 Změnit se může i skladba lidí v našem obvodu. Uveďme si příklad. V jednom malém městě žila pevně semknutá skupina mladých rodin s dětmi. Když u těchto lidí zazvonili svědkové Jehovovi, dostávali u všech dveří stejnou odpověď: „Nemáme zájem!“ Jestliže někdo přece projevil zájem o poselství o Království, sousedé nelenili a hned ho začali od dalšího kontaktu se svědky odrazovat. Není třeba říkat, že kázat v tomto městě bylo náročné. Svědkové se však nevzdali, a kázali dál. Jaké to přineslo výsledky?

12 Za čas mnohé děti z tohoto města vyrostly, vstoupily do manželství a usadily se zde. Někteří tito mladí dospělí lidé si uvědomili, že jejich způsob života nevede k opravdovému štěstí, a proto začali hledat pravdu. Tu nalezli, když příznivě reagovali na dobrou zprávu, kterou ohlašovali svědkové. A tak až po mnoha letech zde začal vyrůstat malý sbor. Představte si, jakou radost museli mít zvěstovatelé Království, kteří se nevzdali. Kéž vytrvalost v oznamování slavného poselství o Království přinese radost i nám.

Spoluvěřící vás podepřou

13. Na koho se můžeme obracet, když jsme sklíčeni?

13 Kde můžete hledat útěchu, když se vaše těžkosti kupí nebo když vám život zasadí nějakou zdrcující ránu? Miliony lidí, kteří svůj život zasvětili službě Jehovovi, se nejprve obracejí k němu prostřednictvím modlitby a potom na své křesťanské bratry a sestry. Když byl Ježíš na zemi, velmi si vážil podpory svých učedníků. V noci před svou smrtí o nich mluvil jako o těch, kdo ‚s ním setrvali v jeho  zkouškách‘. (Lukáš 22:28) Tito učedníci byli samozřejmě nedokonalí, ale jejich věrná oddanost byla pro Božího Syna útěchou. I pro nás mohou být spoluvěřící zdrojem síly.

14, 15. Co pomohlo jedné manželské dvojici, aby se vypořádala se smrtí svého syna, a co se z jejich zážitku můžeme naučit?

14 To, jak hodnotná může být podpora ze strany bratrů a sester, poznala křesťanská manželská dvojice Michel a Diane. Jejich dvacetiletému synu Jonathanovi, který byl křesťanem plným života a nadějí, lékaři zjistili nádor na mozku. Usilovně se Jonathana snažili zachránit, ale jeho zdravotní stav se stále zhoršoval. Jednoho dne v podvečer Jonathan zemřel. Michel a Diane byli zdrceni. Věděli, že služební shromáždění, které se ten večer konalo, je už téměř u konce. Přesto požádali staršího, který byl u nich, aby s nimi šel do sálu Království, protože zoufale potřebovali utěšit. Přijeli tam ve chvíli, kdy bylo sboru oznámeno, že Jonathan zemřel. Bratři a sestry po shromáždění obklopili truchlící rodiče, objímali je a utěšovali. Diane vzpomíná: „Když jsme přijeli do sálu, byli jsme zdrceni. Bratři nás však velmi utěšili — doslova nás pozvedli. Nemohli sice odstranit naši bolest, ale pomohli nám ten tlak snést.“ (Římanům 1:11, 12; 1. Korinťanům 12:21–26)

15 Toto neštěstí Michelovi a Diane pomohlo, aby se ještě více sblížili se svými bratry. I oni sami se jeden k druhému více přimkli. Michel říká: „Naučil jsem se projevovat své drahé manželce ještě větší lásku. Ve chvílích, kdy jsme sklíčeni, spolu mluvíme o biblické pravdě a o tom, jak nás Jehova podpírá.“ Diane dodává: „Naděje na Království pro nás teď má mnohem hlubší význam.“

16. Proč je důležité, abychom byli iniciativní a svým bratrům sdělili, jaké máme potřeby?

16 Ano, naši křesťanští bratři a sestry pro nás mohou být v těžkých životních situacích „posilující pomocí“ a tak nám mohou pomáhat, abychom si zachovali radost. (Kolosanům 4:11) Samozřejmě však nemohou vidět do naší mysli. Když potřebujeme podporu, je dobré, když jim o ni řekneme. Potom můžeme vyjádřit opravdové ocenění za jakoukoli útěchu, kterou nám naši bratři byli schopni poskytnout, a pohlížet na ni tak, jako by přicházela od Jehovy. (Přísloví 12:25; 17:17)

Rozhlédněte se po svém sboru

17. S jakými problémy se musí vypořádávat jedna osamocená matka a jak pohlížíme na lidi, kteří jsou v podobné situaci?

17 Čím pozorněji si budete všímat spoluvěřících, tím více se naučíte vážit si jich a radovat se ze společenství s nimi. Rozhlédněte se po svém sboru. Co vidíte? Je tam snad osamělá matka, která se snaží vychovat své děti na cestě pravdy? Přemýšleli jste do hloubky o znamenitém příkladu, který dává? Snažte se představit si problémy, s nimiž se asi potýká. O některých z nich se zmiňuje Jeanine, která je na výchovu svých dětí sama: osamělost, nemravné návrhy od kolegů v práci a silně seškrtaný rozpočet. Ale úplně největším problémem, jak říká, je péče o citové potřeby dětí, protože každé z nich je jiné. Jeanine se zmiňuje ještě o jiném problému: „Může být skutečně obtížné nedovolit, aby zvítězil sklon udělat hlavou domácnosti syna, který by tak nahradil chybějícího manžela. Mám dceru, a není lehké pamatovat na to, že ji nesmím příliš zatěžovat tím, že bych si z ní udělala svou důvěrnici.“ Jeanine, podobně jako tisíce bohabojných rodičů, kteří vychovávají své děti sami, pracuje na plný úvazek a stará se o svou domácnost. Také studuje se svými dětmi Bibli, školí je ve službě a vodí je na sborová shromáždění. (Efezanům 6:4) Jehova musí být opravdu šťastný, když každý den vidí, jak se tato rodina snaží zachovávat ryzost. A nepociťujeme snad ve svém srdci radost i my, když takové křesťany máme mezi sebou? Rozhodně ano.

18, 19. Vysvětlete, jak můžeme prohlubovat své ocenění pro členy sboru.

18 Ještě jednou se rozhlédněte po svém sboru. Možná vidíte věrné vdovy a vdovce, kteří  ‚nikdy nescházejí‘ na shromáždění. (Lukáš 2:37) Necítí se snad někdy osamělí? Určitě cítí. Velmi postrádají svého manželského partnera. Ale mají stále mnoho práce ve službě pro Jehovu a projevují osobní zájem o druhé. Jejich stálost a pozitivní postoj přispívají k radosti ve sboru. Jedna křesťanka, která více než 30 let strávila v celodobé službě, sdělila: „Jednou z věcí, jež mi působí největší radost, je vidět letité bratry a sestry, kteří prošli mnoha zkouškami, a přesto stále věrně slouží Jehovovi.“ Ano, letití křesťané mezi námi jsou pro ty mladší velkým povzbuzením.

19 A co noví, kteří jsou se sborem spojeni teprve krátce? Nepovzbuzuje nás snad, když na shromážděních vyjadřují svou víru? Zamysleme se nad tím, jaký pokrok udělali od doby, kdy začali studovat Bibli. Jehova z nich jistě má velkou radost. A co my? Dáváme jim najevo své uznání a chválíme je za jejich úsilí?

20. Proč je možné říci, že ve sboru hraje důležitou roli každý jeho člen?

20 Jste v manželství, jste svobodní nebo jste na výchovu dětí sami? Jste snad chlapci či dívky bez otce (nebo bez matky), vdovy či vdovci? Jste se sborem spojeni už mnoho let, nebo jste do něho přišli teprve nedávno? Buďte si jisti, že váš věrný příklad je pro nás všechny  povzbuzením. A naše radost roste, když se připojujete ke zpěvu písní Království, když podáváte komentáře nebo když máte cvičný úkol ve škole teokratické služby. Ale co víc, působíte tím radost Jehovovu srdci.

21. Pro co máme mnoho důvodů, ale jaké otázky vznikají?

21 Ano, dokonce i v těchto obtížných dobách můžeme zažívat radost, když uctíváme našeho šťastného Boha. Máme pádné důvody reagovat na Pavlovo povzbuzení: „Dále se radujte, ... a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.“ (2. Korinťanům 13:11) Ale co když nás postihne přírodní katastrofa, pronásledování nebo vážné ekonomické potíže? Můžeme si radost uchovat i v takových situacích? Učiňte si svůj vlastní závěr, až prostudujete následující článek.

[Poznámka pod čarou]

^ 2. odst. Viz publikaci Hlubší pochopení Písma, svazek 2, strana 476. Vydali svědkové Jehovovi.

Umíte odpovědět?

• Jak je definována radost?

• Jak nám to, že máme pozitivní postoj, pomáhá udržet si radost?

• Co nám může pomoci, abychom měli pozitivní náhled na obvod našeho sboru?

• Čeho si ceníte na bratrech a sestrách ve vašem sboru?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 10]

Lidé v našem obvodu se mohou změnit

[Obrázek na straně 12]

S jakými problémy se potýkají členové vašeho sboru?