Přejít k článku

Přejít na obsah

Jak pomáhat vdovám překonat jejich tíživou situaci

Jak pomáhat vdovám překonat jejich tíživou situaci

 Jak pomáhat vdovám překonat jejich tíživou situaci

JEDNÍM z nejznámějších příběhů o vdovách je biblická zpráva o Rut a její tchyni Noemi. Obě ženy ovdověly. Noemi však ztratila nejen manžela, ale také dva syny, z nichž jeden byl manželem Rut. Žily v zemědělské oblasti, kde práce závisela hlavně na mužích, a proto byla jejich situace opravdu tragická. (Rut 1:1–5, 20, 21)

Noemi však měla ve své snaše Rut vynikající přítelkyni, která jí poskytovala útěchu a která se rozhodla, že ji neopustí. Ukázalo se, že Rut byla pro Noemi „lepší než sedm synů“ — nejen proto, že svou tchyni hluboce milovala, ale také proto, že milovala Boha. (Rut 4:15) Když jí Noemi doporučila, aby se vrátila k Moabcům, mezi nimiž má svou rodinu a přátele, Rut jí odpověděla slovy, která patří k nejpůsobivějším projevům věrné oddanosti, jaké kdy byly zapsány: „Kam jdeš ty, půjdu já, a kde strávíš noc ty, tam strávím noc já. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde zemřeš ty, tam zemřu já a tam také budu pohřbena. Kéž  mi Jehova tak učiní a k tomu přidá, jestliže by mne a tebe mělo odloučit něco jiného než smrt.“ (Rut 1:16, 17)

Postoj, který Rut projevila, neunikl pozornosti Jehovy Boha. Noemi a Rut měly malou domácnost, které Jehova požehnal, a Rut se nakonec provdala za Izraelitu Boaza. O jejich dítě, které se stalo předkem Ježíše Krista, Noemi pečovala jako o své vlastní. Tento příběh je příkladem toho, jak Jehova něžně pečuje o vdovy, které se k němu přibližují a důvěřují v něj. Bible nám dále říká, že si Jehova váží těch, kdo láskyplně pomáhají vdovám v jejich tíživé situaci. Jak tedy můžeme pomáhat vdovám, které jsou mezi námi? (Rut 4:13, 16–22; Žalm 68:5)

Konkrétně, ale bez nátlaku

Nabízíme-li vdově pomoc, je nejlepší uděláme-li to jednoznačně a konkrétně, ale bez nátlaku. Je třeba se vyvarovat neurčitých výroků, jako například: „Ozvi se, když budeš něco potřebovat.“ To by mohlo mít podobný účinek, jako kdybychom někomu, komu je zima a kdo má hlad, řekli: „Zahřejte se a dobře se najezte“, a pak bychom mu nijak nepomohli. (Jakub 2:16) Mnozí lidé sice něco potřebují, ale o pomoc si neřeknou a jen mlčky trpí. Jestliže chceme takovým lidem pomoci, musíme použít rozlišovací schopnost a uvědomit si, co vlastně potřebují. Kdybychom však byli až příliš iniciativní a chtěli tak říkajíc vzít život ovdovělé ženy do svých rukou, mohlo by ji to urazit nebo by mohlo dojít ke konfliktu. Bible proto zdůrazňuje, že musíme být při jednání s jinými lidmi vyrovnaní. Na jedné straně nás povzbuzuje, abychom se o lidi nesobecky zajímali, ale na druhé straně nám připomíná, abychom se nepletli do jejich soukromých záležitostí. (Filipanům 2:4; 1. Petra 4:15)

Tak vyrovnaně jednala Rut s Noemi. Ke své tchyni sice věrně lnula, ale k ničemu ji nenutila a nesnažila se ji nijak ovládat. Rozumným způsobem projevovala iniciativu, například v tom, že opatřovala pro Noemi a pro sebe jídlo, ale když jí Noemi dala nějaké pokyny, řídila se jimi. (Rut 2:2, 22, 23; 3:1–6)

Každý ovšem může potřebovat něco zcela jiného. Sandra, o které zde byla zmínka, říká: „To, co jsem ve svém neštěstí potřebovala, jsem měla — drahé, láskyplné přátele, kteří mi byli nablízku.“ Elaine, o níž byla rovněž zmínka, naproti tomu potřebovala soukromí. Dobře pomáhat tedy znamená používat rozlišovací schopnost a vyrovnaným způsobem dávat najevo, že jsme připraveni podle potřeby pomoci, ale že zároveň respektujeme soukromí druhých.

Jak poskytuje podporu rodina

Jestliže ovdovělá žena má rodinu, ve které panují srdečné a láskyplné vztahy, může jí tato rodina velmi pomoci, aby se uklidnila a aby získala naději, že svou situaci zvládne. Je sice pravda, že někteří členové rodiny mohou pomoci víc než jiní, ale přispět mohou všichni. „Má-li ... nějaká vdova děti nebo vnoučata, ty ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své vlastní domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je před zrakem Boha přijatelné.“ (1. Timoteovi 5:4)

Finanční podpory neboli ‚náhrady‘ není v mnoha případech zapotřebí. Některé vdovy mají dost finančních prostředků na zajištění svých potřeb a jiné mohou získat státní podporu, jež je v některých zemích ovdovělým  lidem poskytována. Jestliže však je některá vdova v nouzi, členové rodiny by jí měli vypomoci. Pokud vdova nemá blízké příbuzné, kteří by jí mohli poskytnout podporu, nebo sice příbuzné má, ale ti jí pomoci nemohou, pak platí vybídka Písma, aby jí poskytli pomoc její spoluvěřící: „Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: Starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení.“ (Jakub 1:27)

Ti, kdo jednají podle těchto biblických zásad, skutečně ‚vdovy ctí‘. (1. Timoteovi 5:3) Ctít někoho v podstatě znamená projevovat mu úctu. Lidé, kterým je prokazována úcta, cítí, že si jich druzí váží, mají je rádi a uznávají jejich důstojnost. Nemají pocit, že jim ostatní pomáhají jen proto, že to považují za svou povinnost. Rut sice sama byla nějaký čas vdovou, ale opravdu Noemi ctila. Ochotně a láskyplně totiž pečovala o to, aby Noemi ani po tělesné, ani po citové stránce nic nechybělo. A Rut díky svému postoji brzo získala znamenitou pověst, takže jí její budoucí manžel řekl: „Každý ve městě mého lidu ví, že jsi znamenitá žena.“ (Rut 3:11, poznámka pod čarou) Noemi ovšem milovala Jehovu, nebyla náročná a vážila si toho, co pro ni Rut dělá, a proto bylo pro Rut bezpochyby příjemné jí pomáhat. Noemi je pro dnešní vdovy opravdu znamenitým příkladem!

Přibližte se k Bohu

Prázdnotu, která vznikla smrtí manželského partnera, nemohou členové rodiny ani přátelé samozřejmě vyplnit. Proto je důležité, aby se ten, kdo ovdověl, mimořádně přiblížil k ‚Otci projevů něžného milosrdenství a Bohu veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení‘. (2. Korinťanům 1:3, 4) Podívejme se na to, jaký příklad poskytla Anna, zbožná vdova, které bylo v době Ježíšova narození 84 let.

Anna byla vdaná pouze sedm let, a když jí potom manžel zemřel, obrátila se na Jehovu, aby ji utěšil. „Nikdy nescházela v chrámu a prokazovala posvátnou službu nocí i dnem s posty a úpěnlivými prosbami.“ (Lukáš 2:36, 37) Reagoval Jehova na její zbožnou oddanost? Ano. Projevil jí svou lásku opravdu mimořádným způsobem, když jí dovolil, aby viděla děťátko, z něhož měl vyrůst budoucí Zachránce světa. Annu to nepochybně velmi rozradostnilo a potěšilo. Zcela jistě se přesvědčila o tom, že jsou pravdivá slova Žalmu 37:4: „Měj také největší potěšení v Jehovovi, a on ti dá, oč žádá tvé srdce.“

Bůh působí prostřednictvím spolukřesťanů

Elaine říká: „Dlouho po Davidově smrti jsem pociťovala tělesnou bolest, jako by se mi do hrudníku zarýval nůž. Domnívala jsem se, že to je špatné trávení. Jednoho dne se bolest tak zhoršila, že jsem se už chystala jít k lékaři. Moje přítelkyně, velice bystrá duchovní sestra, naznačila, že by to mohlo souviset s mým zármutkem, a pobídla mě, abych prosila Jehovu o pomoc a útěchu. Její radu jsem ihned uposlechla a v tiché, ale vroucí modlitbě jsem poprosila Jehovu, aby mě v mém zármutku podepřel. A skutečně se to stalo!“ Elaine se začala cítit lépe, a krátce nato ji tělesná bolest přešla.

Truchlícím vdovám mohou laskavým způsobem nabídnout přátelství zejména sboroví starší. Ti jim mohou taktním a rozvážným způsobem pravidelně poskytovat duchovní podporu i útěchu a mohou jim tak pomáhat, aby i přes svou svízelnou situaci zůstávaly blízko Jehovy. Starší také někdy zorganizují hmotnou podporu, pokud to je nutné. Takoví soucitní a rozvážní starší se mohou opravdu stát ‚úkrytem před větrem‘. (Izajáš 32:2; Skutky 6:1–3)

Trvalá útěcha od nového Krále země

Ten nad kým se asi před dvěma tisíci lety tak radovala letitá Anna, se nyní stal mesiášským Králem Božího nebeského Království. Tato vláda zanedlouho odstraní všechny  příčiny zármutku, tedy odstraní i smrt. Ve Zjevení 21:3, 4 o tom čteme: „Pohleď, Boží stan je s lidmi... A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ Povšimli jste si, že se v této pasáži mluví o ‚lidech‘? Ano, lidé budou osvobozeni od smrti a od všeho truchlení a křiku, které se smrtí souvisejí.

Dobrá zpráva však pojednává ještě o dalších věcech. Bible také obsahuje slib, že dojde ke vzkříšení mrtvých. „Přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho [Ježíšův] hlas a vyjdou.“ (Jan 5:28, 29) Stejně jako Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých, ti všichni vyjdou jako lidé, a ne jako duchovní tvorové. (Jan 11:43, 44) Ti, kdo budou potom ‚činit dobré věci‘, budou moci dospět k lidské dokonalosti. Také se osobně budou těšit z Jehovovy otcovské péče, až Jehova ‚otevře svou ruku a uspokojí touhu všeho živého‘. (Žalm 145:16)

Každému, kdo smrtí ztratil drahého člověka, může tato spolehlivá naděje poskytnout velkou útěchu. (1. Tesaloničanům 4:13) Pokud vám tedy zemřel manžel, rozhodně ‚se ustavičně modlete‘ o útěchu a pomoc, které denně potřebujete, abyste unesly svá různá břemena. (1. Tesaloničanům 5:17; 1. Petra 5:7) A každý den věnujte čas čtení Božího slova, abyste mohly z Božích myšlenek čerpat útěchu. Budete-li to dělat, samy se přesvědčíte o tom, že přes všechny těžkosti a náročné situace, kterým musíte jako vdovy čelit, vám Jehova opravdu může pomoci najít pokoj.

[Praporek na straně 5]

Dobře pomáhat znamená vyrovnaně dávat najevo, že jsme připraveni pomoci, ale že zároveň respektujeme soukromí druhých

[Obrázek na straně 7]

Letité vdově Anně Bůh požehnal