Přejít k článku

Přejít na obsah

Bible v jednom svazku

Bible v jednom svazku

 Bible v jednom svazku

PRVNÍ křesťané pořizovali opisy Bible a při této činnosti se stali průkopníky v používání kodexu — knihy, místo svitku. Ovšem jeden svazek, který by obsahoval všechny biblické knihy, nevytvořili křesťané hned na počátku. Důležitý krok k zavedení a rozšíření výroby jednosvazkové Bible učinil v šestém století Flavius Cassiodorus.

Flavius Magnus Aurelius Cassiodorus se narodil někdy mezi lety 485–490 n. l. v jedné bohaté rodině v Kalábrii, v jižním cípu dnešní Itálie. Žil v bouřlivém období italských dějin, kdy poloostrov obsadili nejdříve Gótové a potom Byzantinci. Asi ve svých šedesáti nebo sedmdesáti letech založil Cassiodorus klášter a knihovnu ve Vivariu, nedaleko svého rodiště ve Squillace v Kalábrii.

Pečlivý vydavatel Bible

K věcem, jimž Cassiodorus věnoval mimořádný zájem, patřilo šíření Bible. „Cassiodorus zastával názor,“ píše historik Peter Brown, „že k tomu, aby se Písmo šířilo dál, je třeba zmobilizovat veškerou latinskou literární kulturu. Všechny prostředky, které do té doby sloužily k tomu, aby byly čteny a opisovány klasické texty, měly být použity tak, aby lidé mohli pochopit Písmo a aby Písmo mohlo být opisováno s porozuměním. Celá latinská literární kultura — jako nově vytvořená planetární soustava — se měla jakoby pohybovat na oběžné dráze kolem obrovského slunce, jímž je Boží slovo.“

Do vivarijského kláštera Cassiodorus shromáždil překladatele a znalce gramatiky, aby kriticky porovnali celý biblický text, a tuto náročnou vydavatelskou činnost vedl on sám. Práci svěřil jen několika vzdělaným mužům. Ti se měli vystříhat ukvapeného opravování domnělých písařských chyb. Jestliže vznikla nějaká nejasnost v souvislosti s gramatikou, měly být staré biblické rukopisy považovány za směrodatnější než jazykové zvyklosti ustálené v latině. Cassiodorus dal pokyn: „Gramatické zvláštnosti ... musí být zachovány, protože od textu, o kterém je známo, že je inspirovaný, není dovoleno se odchýlit. ... Biblické způsoby vyjádření, metafory a idiomy musí být zachovány, i kdyby podle latinských měřítek zněly neobvykle, a stejně musí být zachovány i ‚hebrejské‘ podoby vlastních jmen.“ (The Cambridge History of the Bible)

Codex Grandior

Opisovači ve vivarijském klášteře byli pověřeni úkolem vytvořit nejméně tři různá vydání Bible v latině. Jedno z nich, jež mělo devět svazků, pravděpodobně obsahovalo starý latinský text, překlad, který vznikl koncem druhého století. Druhé vydání obsahovalo latinskou Vulgátu, kterou Jeroným dokončil asi začátkem pátého století. Třetí vydání, Codex Grandior neboli „větší kodex“, bylo převzato ze tří biblických textů. V posledních dvou vydáních byly všechny biblické knihy spojeny do jediného svazku.

Zdá se, že Cassiodorus byl první, kdo pořídil latinské Bible v jednom svazku a označil je jako  pandectae. * Bezpochyby si byl vědom toho, že je praktické spojit všechny biblické knihy do jednoho svazku, aby již nebylo třeba nahlížet do několika svazků, což je časově náročné.

Z jižní Itálie na Britské ostrovy

Krátce po Cassiodorově smrti (asi v roce 583 n. l.) se Codex Grandior vydal na svou pouť. Tvrdí se, že část vivarijské knihovny tehdy byla převezena do lateránské knihovny v Římě. V roce 678 n. l. přinesl tento kodex na Britské ostrovy anglosaský opat Ceolfrith, když se vrátil ze svého pobytu v Římě. Tak se kodex dostal do dvojkláštera ve Wearmouthu a Jarrow, jehož byl Ceolfrith představeným. Toto dvojklášteří leželo na území dnes označovaném jako Northumbria v Anglii.

Cassiodorova jednosvazková Bible jistě Ceolfritha a jeho mnichy fascinovala, a přitažlivé pro ně patrně bylo i to, jak snadno se dá používat. Během několika desetiletí tedy vytvořili tři další exempláře úplné jednosvazkové Bible. Dochoval se jen jeden z nich, rukopis obrovských rozměrů nazývaný Codex Amiatinus. Má 2 060 stran psaných na jemném pergamenu z teletiny, přičemž rozměr každé z nich byl asi 51 krát 33 centimetrů. Včetně desek je tento kodex 25 centimetrů silný a váží přes 34 kilogramů. Je to nejstarší úplná jednosvazková latinská Bible, dochovaná do dnešní doby. Vynikající znalec Bible Fenton J. A. Hort, který žil v 19. století, identifikoval tento kodex v roce 1887. Hort o něm řekl: „Dokonce i v dnešním pozorovateli vyvolává toto fenomenální dílo v podobě [rukopisných] listů dojem nepříliš vzdálený posvátné úctě.“

Návrat do Itálie

Původní Codex Grandior, který byl vytvořen na Cassiodorův pokyn, se ztratil. Ale dílo, které podle jeho vzoru vzniklo v anglosaském prostředí, totiž Codex Amiatinus, se zanedlouho po svém dokončení vydalo na cestu zpět do Itálie. Ceolfrith se krátce před svou smrtí rozhodl vrátit do Říma. Jako dar pro papeže Řehoře II. s sebou vzal jeden ze svých tří rukopisů latinské Bible. Cestou v roce 716 n. l. Ceolfrith ve francouzském městě Langres zemřel. Jeho Bible však v cestě pokračovala společně se skupinou jeho spolucestujících. Kodex byl nakonec uložen v knihovně kláštera na Monte Amiata ve střední Itálii, a podle tohoto místa je pojmenován Codex Amiatinus. V roce 1782 byl tento rukopis přenesen do Medicejsko-Laurentinské knihovny v italské Florencii a patří k jejím nejcennějším pokladům.

Jakou cenu má Codex Grandior pro nás? Od doby Cassiodorovy se opisovači a tiskaři stále více zajímali o pořizování jednosvazkových Biblí. Lidé mohou až dodnes v jednosvazkové Bibli snadněji hledat, a její síla pak může blahodárně ovlivňovat jejich život. (Hebrejcům 4:12)

[Poznámka pod čarou]

^ 9. odst. Je pravděpodobné, že úplné Bible v řečtině se používaly od čtvrtého nebo pátého století.

[Mapa na straně 29]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Kudy se ubíral Codex Grandior

Vivarijský klášter

Řím

Jarrow

Wearmouth

Kudy se ubíral Codex Amiatinus

Jarrow

Wearmouth

Monte Amiata

Florencie

[Podpisek]

Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázky na straně 30]

Nahoře: Codex Amiatinus Vlevo: Codex Amiatinus obsahuje vyobrazení Ezry

[Podpisek]

Biblioteca Medicea Laurenziana, Firenze