Přejít k článku

Přejít na obsah

Smýšlejme duchovně, a žijme

Smýšlejme duchovně, a žijme

 Smýšlejme duchovně, a žijme

„Duchovní smýšlení znamená život.“ (ŘÍMANŮM 8:6)

1, 2. Jak Bible staví do protikladu „tělo“ a „ducha“?

VE SPOLEČNOSTI, která je zvrácená a která vyzdvihuje uspokojování tělesných tužeb, není vůbec jednoduché zůstat z Božího hlediska mravně čistí. Písmo však staví do protikladu „tělo“ a „ducha“ a ukazuje jasnou hranici mezi hroznými následky, k nimž vede to, když se někdo nechá ovládat hříšným tělem, a požehnáním, které zažívá ten, kdo se podvolí působení Božího svatého ducha.

2 Ježíš Kristus například řekl: „Je to duch, který je životodárný; tělo není vůbec k užitku. Výroky, které jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život.“ (Jan 6:63) Křesťanům v Galácii apoštol Pavel napsal: „Tělo je ve své touze proti duchu a duch proti tělu, neboť se staví proti sobě.“ (Galaťanům 5:17) Pavel také řekl: „Ten, kdo rozsévá s ohledem na své tělo, sklidí od svého těla porušenost, ale ten, kdo rozsévá s ohledem na ducha, sklidí od ducha věčný život.“ (Galaťanům 6:8)

3. Co je nutné, chceme-li se zbavit špatných tužeb a sklonů?

3 Jehovův svatý duch — Boží činná síla — může účinně vykořeňovat ‚tělesné tužby‘ a potlačovat ničivou nadvládu našeho hříšného těla. (1. Petra 2:11) Nechceme-li už dál být otroky špatných sklonů, je nezbytně nutné získat pomoc Božího ducha. Pavel totiž napsal: „Tělesné smýšlení totiž znamená smrt, ale duchovní smýšlení znamená život a pokoj.“ (Římanům 8:6) Co znamená smýšlet duchovně?

„Duchovní smýšlení“

4. Co znamená „duchovní smýšlení“?

4 Když Pavel psal o ‚duchovním smýšlení‘, použil řecké slovo, které označuje „způsob myšlení, (zaměření) mysli, ... cíl, usilování, snahu“. Jedno příbuzné sloveso má význam „myslet, být nějakého smýšlení“. Smýšlet duchovně tedy znamená být ovlivňován, ovládán a poháněn Jehovovou činnou silou. Ukazuje to, že Božího svatého ducha ochotně necháváme plně působit na své smýšlení, sklony a usilování.

5. Do jaké míry bychom se měli podřizovat působení svatého ducha?

5 To, do jaké míry bychom se měli podřizovat působení svatého ducha, zdůraznil Pavel, když mluvil o ‚otroctví skrze ducha‘. (Římanům 7:6) Křesťané byli na základě víry v Ježíšovu výkupní oběť osvobozeni z nadvlády hříchu, a tak „zemřeli“ vzhledem ke své dřívější situaci, kdy byli jeho otroky. (Římanům 6:2, 11) Ti, kdo jsou v tomto smyslu obrazně řečeno mrtví, však v tělesném ohledu stále žijí a mohou nyní svobodně následovat Krista jako ‚otroci spravedlnosti‘. (Římanům 6:18–20)

Pozoruhodná proměna

6. Jakou proměnu zažívají ti, kdo se stávají „otroky spravedlnosti“?

6 Proměna ze stavu, kdy jsme „otroky hříchu“, do stavu, kdy sloužíme Bohu jako ‚otroci spravedlnosti‘, je skutečně pozoruhodná. O některých lidech, kteří takovou změnou prošli, Pavel napsal: ‚Byli jste čistě umyti, byli jste posvěceni, byli jste prohlášeni za spravedlivé ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a duchem našeho Boha.‘ (Římanům 6:17, 18; 1. Korinťanům 6:11)

7. Proč je důležité pohlížet na věci tak, jak na ně pohlíží Jehova?

7 Chceme-li takovou pozoruhodnou proměnu zažít, musíme nejprve poznat, jak se na  různé věci dívá Jehova. O staletí dříve žalmista David prosebně žádal Boha: „Dej mi poznat své vlastní cesty, Jehovo... Přiměj mě chodit v tvé pravdě, a vyučuj mě.“ (Žalm 25:4, 5) Jehova Davidovi naslouchal a stejně tak může vyslyšet podobnou modlitbu svých novodobých služebníků. Boží cesty a Boží pravda jsou čisté a svaté, a proto rozjímání o nich je velmi užitečné tehdy, když jsme v pokušení uspokojit nečisté tělesné žádosti.

Důležitou úlohu má Boží slovo

8. Proč je nutné studovat Bibli?

8 Boží slovo, Bible, je dílem Božího ducha. Má-li na nás tento duch působit, je nezbytné, abychom četli a studovali Bibli, a to pokud možno denně. (1. Korinťanům 2:10, 11; Efezanům 5:18) Jestliže svou mysl a své srdce naplňujeme biblickými pravdami a zásadami, pomůže nám to odolat útokům na naše duchovní smýšlení. Ano, když se objeví pokušení dopustit se nemravnosti, Boží duch nám může pomoci, abychom si vzpomněli na biblické připomínky a zásady, které posílí naše rozhodnutí jednat v souladu s Boží vůlí. (Žalm 119:1, 2, 99; Jan 14:26) Nejsme tudíž podvodně vlákáni do špatného jednání. (2. Korinťanům 11:3)

9. Jak studium Bible posiluje naše odhodlání uchovat si svůj vztah k Jehovovi?

9 Když s pomocí biblických publikací stále upřímně a pilně studujeme Písmo, Boží duch tak ovlivňuje naši mysl a srdce a působí, že se prohlubuje naše úcta k Jehovovým měřítkům. Vztah k Bohu se pro nás stává nejdůležitější věcí v životě. Jsme-li v pokušení, pak se vůbec nezaobíráme myšlenkami na to, jak příjemné by mohlo být dopustit se provinění. Naopak, naším hlavním zájmem je zachovat ryzost. Hluboké ocenění pro vztah k Jehovovi nás podněcuje, abychom bojovali proti každému sklonu, který by tento vztah mohl narušit nebo zničit.

„Jak já miluji tvůj zákon!“

10. Proč je nezbytné poslouchat Jehovův zákon, jestliže chceme smýšlet duchovně?

10 Jestliže chceme smýšlet duchovně, nestačí mít poznání z Božího slova. Král Šalomoun velmi dobře znal Jehovova měřítka, ale na sklonku svého života podle nich nežil. (1. Královská 4:29, 30; 11:1–6) Jestliže budeme smýšlet duchovně, uvidíme, že je nutné nejen vědět, co Bible říká, ale také z celého srdce poslouchat Boží zákon. To znamená důkladně zkoumat Jehovova měřítka a usilovně se snažit řídit se jimi. Takový postoj měl žalmista. Zpíval: „Jak já miluji tvůj zákon! Po celý den se jím zabývám.“ (Žalm 119:97) Jde-li nám skutečně o to, abychom poslouchali Boží zákon, podněcuje nás to k projevování bohulibých vlastností. (Efezanům 5:1, 2) Nejsme tedy bezmocní, když nás láká nějaké špatné jednání. Naopak, projevujeme ovoce ducha a díky touze líbit se Jehovovi se odvracíme od ničemných ‚skutků těla‘. (Galaťanům 5:16, 19–23; Žalm 15:1, 2)

11. Jak byste vysvětlili, že Jehovův zákon zakazující smilstvo je pro nás ochranou?

11 Jak si můžeme k Jehovovu zákonu vypěstovat hlubokou úctu a lásku? Jedním ze způsobů je to, že pečlivě zkoumáme jeho hodnotu. Uvažujme například o Božím zákonu, který říká, že pohlavní styky jsou možné pouze v manželství, a který zakazuje smilstvo a cizoložství. (Hebrejcům 13:4) Přicházíme snad tím, že tento zákon posloucháme, o něco  dobrého? Cožpak by láskyplný nebeský Otec dal zákon, kterým by nás připravoval o něco prospěšného? Jistě ne. Vždyť se podívejme, jak dopadá život mnoha lidí, kteří nežijí v souladu s Jehovovými mravními měřítky. Kvůli nechtěnému těhotenství často podstupují potrat nebo ukvapeně uzavírají manželství, která nejsou šťastná. Je také mnoho těch, kdo musí dítě vychovávat bez manžela či manželky. Lidé, kteří se dopouštějí smilstva, se kromě toho vystavují nebezpečí, že budou nakaženi pohlavně přenášenými chorobami. (1. Korinťanům 6:18) A jestliže se smilstva dopustí Jehovův služebník, pak to na něho může mít zničující vliv v citové oblasti. Snaha potlačit výčitky svědomí zatíženého vinou může být příčinou bezesných nocí a duševní úzkosti. (Žalm 32:3, 4; 51:3) Není tedy zcela zřejmé, že Jehovův zákon zakazující smilstvo je pro naši ochranu? Ano, zachovat si mravní čistotu je opravdu velmi prospěšné.

Modlete se k Jehovovi o pomoc

12, 13. Proč je vhodné modlit se, když na nás útočí hříšné touhy?

12 Máme-li smýšlet duchovně, musíme se samozřejmě upřímně modlit. Je vhodné, když prosíme o pomoc v podobě Božího ducha. Ježíš totiž řekl: „Jestliže vy ... umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více dá Otec v nebi svatého ducha těm, kdo ho prosí!“ (Lukáš 11:13) V modlitbě můžeme vyjádřit to, že v případě své slabosti jsme na pomoci ducha závislí. (Římanům 8:26, 27) Jestliže si uvědomíme, že na nás působí hříšné touhy či postoje, nebo jestliže nás na to upozorní milující spoluvěřící, bylo by moudré modlit se v souvislosti s určitým problémem konkrétně a prosit Boha, aby nám tyto sklony pomohl překonat.

13 Jehova nám může pomoci, abychom se soustředili na to, co je spravedlivé, cudné, ctnostné a chvályhodné. A je opravdu vhodné, když ho prosíme s opravdovostí, protože pak naše srdce a naše myšlenkové síly bude střežit „Boží pokoj“. (Filipanům 4:6–8) Modleme se tedy k Jehovovi, aby nám pomohl ‚usilovat o spravedlnost, zbožnou oddanost, víru, lásku, vytrvalost a mírnou povahu‘. (1. Timoteovi 6:11–14) Budeme-li mít pomoc našeho nebeského Otce, nestane se, že by úzkosti a pokušení dosáhly takové míry, že bychom je nedokázali ovládnout. Náš život se naopak bude vyznačovat pokojem od Boha.

Nezarmucujte ducha

14. Proč je Boží duch silou podněcující k čistotě?

14 Zralí Jehovovi služebníci osobně uplatňují Pavlovu radu: „Nezhášejte oheň ducha.“ (1. Tesaloničanům 5:19) Boží duch je ‚duchem svatosti‘, a tudíž je čistý, ryzí a posvátný. (Římanům 1:4) Když tedy na nás tento duch působí, je silou podněcující ke svatosti neboli čistotě. Pomáhá nám také zůstat na čisté cestě života, která se vyznačuje tím, že posloucháme Boha. (1. Petra 1:2) Jakýkoli nečistý zvyk je zneuctěním tohoto ducha, a to může mít katastrofální následky. Proč to můžeme říci?

15, 16. (a) Jak bychom mohli zarmucovat Božího ducha? (b) Jak můžeme předejít tomu, že bychom zarmucovali Jehovova ducha?

15 Pavel napsal: „Nezarmucujte ... Božího svatého ducha, kterým jste byli zapečetěni pro den propuštění výkupným.“ (Efezanům 4:30) Písmo mluví o Jehovově duchu jako o pečeti neboli ‚závdavku toho,  co má přijít‘ v případě věrných pomazaných křesťanů. A tím je nesmrtelný nebeský život. (2. Korinťanům 1:22; 1. Korinťanům 15:50–57; Zjevení 2:10) Boží duch může pomazané a jejich druhy s pozemskou nadějí vést tak, aby žili ve věrnosti, a může jim pomoci vyhnout se hříšným skutkům.

16 Apoštol Pavel varoval před sklonem k falši, krádežím, hanebnému chování a tak dále. Pokud bychom dovolili, aby nás tyto věci přitahovaly, šli bychom proti radám Božího slova, které byly inspirovány duchem. (Efezanům 4:17–29; 5:1–5) Přinejmenším do určité míry bychom tak mohli zarmucovat Božího ducha, a toho se jistě chceme vyvarovat. Jestliže by tedy někdo z nás začal přehlížet rady z Jehovova slova, mohl by začít pěstovat postoje či sklony, které by mohly vyústit ve svévolný hřích a úplnou ztrátu Boží přízně. (Hebrejcům 6:4–6) I když se v současné době žádného hříchu možná nedopouštíme, mohli bychom k němu směřovat. Kdybychom soustavně jednali v rozporu s tím, jak nás vede duch, pak bychom ho zarmucovali. Stavěli bychom se tak i proti Jehovovi, zdroji svatého ducha, a zarmucovali ho. A to nikdy nechceme udělat, protože Boha milujeme. Můžeme se tedy k Jehovovi modlit o pomoc, abychom jeho ducha nezarmucovali, ale naopak byli schopni Jehovovu svatému jménu přinášet čest tím, že dál projevujeme duchovní smýšlení.

Dál smýšlejme duchovně

17. Které duchovní cíle si můžeme dát a proč by bylo moudré pracovat na tom, abychom jich dosáhli?

17 Chceme-li si uchovat duchovní smýšlení, je důležité, abychom si dávali duchovní cíle a snažili se jich dosáhnout. Naším cílem může v závislosti na našich potřebách a okolnostech být to, že zlepšíme své studijní návyky, že zvýšíme svou účast na kazatelském díle nebo že budeme usilovat o určité výsady ve službě, například o celodobou průkopnickou službu,  službu v betelu nebo misionářskou práci. Tak bude naše mysl zaměstnána duchovními zájmy, což nám pomůže, abychom nepodlehli své lidské slabosti nebo nebyli zavlečeni pryč hmotařskými cíli a nebiblickými touhami, které jsou v tomto systému věcí běžné. To je jistě moudré jednání. Ježíš totiž vybízel: „Přestaňte si střádat poklady na zemi, kde stravuje mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou. Raději si střádejte poklady v nebi, kde nestravuje ani mol, ani rez a kam se zloději nevloupávají a nekradou. Kde je totiž tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Matouš 6:19–21)

18. Proč je v těchto posledních dnech tak důležité dál smýšlet duchovně?

18 Smýšlet duchovně a potlačovat světské touhy je v těchto „posledních dnech“ jistě moudré. (2. Timoteovi 3:1–5) Vždyť „svět pomíjí a rovněž jeho touha, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy“. (1. Jana 2:15–17) Jestliže mladý křesťan usiluje například o cíl v podobě celodobé služby, může to pro něj být jako světlo, které ho vede v náročných letech dospívání či v počátečním období dospělosti. Jestliže je takový člověk pod tlakem, aby se dopustil kompromisu, bude mít jasně před očima to, čeho chce ve službě pro Jehovu dosáhnout. Takový duchovně smýšlející člověk bude považovat za nemoudré, a dokonce za pošetilé nedosáhnout svých duchovních cílů kvůli honbě za hmotnými věcmi nebo kvůli rozkoším, které hřích nabízí. Pamatujme na to, že Mojžíš, muž zaměřený na duchovní věci, ‚si zvolil, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem, spíše než aby měl dočasné potěšení z hříchu‘. (Hebrejcům 11:24, 25) Ať jsme mladí, či letití, zvolili jsme si podobně v tom, že si dál udržujeme duchovní smýšlení, a ne smýšlení padlého těla.

19. Jaký užitek nám přinese to, když budeme dál smýšlet duchovně?

19 „Tělesné smýšlení znamená nepřátelství s Bohem“, ale „duchovní smýšlení znamená život a pokoj“. (Římanům 8:6, 7) Jestliže budeme dál smýšlet duchovně, zažijeme tento vzácný pokoj. Naše srdce a myšlenkové síly budou ještě více chráněny před vlivem našeho hříšného stavu. Budeme schopni lépe odolávat pokušení dopustit se nesprávného jednání. A Bůh nám pomůže, abychom zvládali neustálý boj mezi tělem a duchem.

20. Proč si můžeme být jisti, že z bitvy mezi tělem a duchem můžeme vyjít vítězně?

20 Jestliže budeme dál smýšlet duchovně, zachováme si důležité pouto s Jehovou, zdrojem života i svatého ducha. (Žalm 36:9; 51:11) Satan Ďábel a jeho pomocníci dělají vše pro to, aby zničili náš vztah k Jehovovi Bohu. Snaží se ovládnout naši mysl, protože vědí, že když se poddáme, povede to nakonec k našemu nepřátelství s Bohem a ke smrti. Z této bitvy mezi tělem a duchem však můžeme vyjít vítězně. Takovou zkušenost měl Pavel, protože když psal o svém vlastním boji, nejprve položil otázku: „Kdo mě vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt?“ Potom ukázal, že záchrana je možná, a zvolal: „Díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána!“ (Římanům 7:21–25) I my můžeme skrze Krista děkovat Bohu za to, že opatřuje prostředky, které nám pomáhají vypořádat se s lidskou slabostí, a dále smýšlet duchovně, s podivuhodnou nadějí na věčný život. (Římanům 6:23)

Vzpomínáte si?

• Co znamená smýšlet duchovně?

• Jak na sebe můžeme nechat působit Jehovova ducha?

• Vysvětlete, proč je v naší bitvě proti hříchu nezbytné studovat Bibli, poslouchat Jehovův zákon a modlit se k Jehovovi?

• Jak nás to, že si stanovíme duchovní cíle, může udržet na cestě života?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 16]

Studium Bible nám pomáhá odolávat útokům na naše duchovní smýšlení

[Obrázek na straně 17]

Je správné modlit se k Jehovovi, aby nám pomohl překonat hříšné touhy

[Obrázky na straně 18]

Duchovní cíle nám mohou pomoci, abychom dál smýšleli duchovně