Přejít k článku

Přejít na obsah

„Pán byl skutečně vzbuzen!“

„Pán byl skutečně vzbuzen!“

 „Pán byl skutečně vzbuzen!“

Představte si, jak byli Ježíšovi učedníci sklíčeni, když byl jejich Pán usmrcen. Zdálo se, že jejich naděje je mrtvá, stejně jako bylo mrtvé to tělo, které Josef z Arimatie uložil do hrobky. Zmařena byla také veškerá naděje, že by Ježíš osvobodil Židy od římského jha.

KDYBY tím všechno skončilo, Ježíšovi učedníci by pravděpodobně vymizeli, podobně jako vymizeli i následovníci mnoha mužů, kteří se vydávali za Mesiáše. Ježíš však byl naživu! Podle Písma se krátce po své smrti několikrát objevil svým následovníkům. Proto někteří z nich s pohnutím zvolali: „Pán byl skutečně vzbuzen!“ (Lukáš 24:34)

Učedníci museli svou víru v Ježíše jakožto Mesiáše obhajovat. Při této obhajobě poukazovali zejména na to, že nezvratným důkazem jeho mesiášství je jeho vzkříšení z mrtvých. Apoštolové opravdu „s velkou mocí dále vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše“. (Skutky 4:33)

Kdyby někdy někdo dokázal, že toto vzkříšení bylo podvodem — například kdyby někdo přiměl některého z učedníků, aby přiznal, že to podvod byl, nebo kdyby se ukázalo, že Ježíšovo tělo zůstalo v hrobce —, bylo by křesťanství selhalo hned na začátku. To se však nestalo. Ježíšovi následovníci věděli, že Kristus je živ, a proto šli a jeho vzkříšení všude  rozhlašovali — a ve vzkříšeného Krista množství lidí uvěřilo.

Proč můžete v Ježíšovo vzkříšení věřit i vy? Co svědčí tom, že k této události skutečně došlo?

Proč uvažovat o dokladech?

O Ježíšově vzkříšení podávají zprávu všechna čtyři evangelia. (Matouš 28:1–10; Marek 16:1–8; Lukáš 24:1–12; Jan 20:1–29) * O Kristově vzkříšení z mrtvých přesvědčivě pojednávají i jiné části Křesťanských řeckých písem.

Není divu, že Ježíšovi následovníci rozhlašovali vzkříšení! Jestliže ho skutečně vzkřísil k životu Bůh, pak to je ta nejúžasnější zpráva, jakou kdy svět slyšel! Znamená to, že Bůh existuje. A navíc to znamená, že Ježíš je naživu i teď.

Jaký význam to má pro nás? Ježíš se modlil: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Ano, můžeme získat životodárné poznání o Ježíšovi a o jeho Otci. Jestliže toto poznání uplatňujeme, i kdybychom zemřeli, můžeme být vzkříšeni, protože byl vzkříšen i Ježíš. (Jan 5:28, 29) Můžeme mít naději na věčný život v pozemském ráji pod vládou Božího nebeského Království v rukou Jehovova oslaveného Syna, Ježíše Krista, Krále králů. (Izajáš 9:6, 7; Lukáš 23:43; Zjevení 17:14)

Otázka, zda byl Ježíš skutečně vzkříšen z mrtvých, má tedy rozhodující význam. Ovlivňuje náš život dnes i naše vyhlídky do budoucnosti. Proto vás zveme, abyste prozkoumali čtyři doklady toho, že Ježíš zemřel a byl vzkříšen.

Ježíš skutečně zemřel na kůlu

Někteří skeptici tvrdí, že Ježíš sice byl na mučednický kůl přibit, ale že na něm ve skutečnosti nezemřel. Tito lidé tvrdí, že byl pouze na pokraji smrti, ale v chladné hrobce přišel k sobě. Všechny dostupné prameny však dokazují, že Ježíšovo tělo, které bylo položeno do hrobky, bylo mrtvé.

Ježíš byl popraven veřejně, a lidé tedy byli svědky toho, že skutečně na kůlu zemřel. Jeho smrt potvrdil setník, který měl dohled nad vykonáním rozsudku. Tento důstojník byl profesionál, k jehož práci patřilo zjistit, zda skutečně nastala smrt. A římský místodržitel Pontský Pilát si nejdříve nechal potvrdit, že Ježíš již zemřel, a teprve potom vydal Josefovi z Arimatie jeho tělo k pohřbení. (Marek 15:39–46)

Hrob byl nalezen prázdný

Prázdný hrob byl pro učedníky prvním důkazem toho, že Ježíš byl vzkříšen, a tento doklad zůstává nesporný. Ježíš byl pohřben v nové hrobce, která předtím nebyla nikdy použita. Ležela nedaleko od místa, kde byl Ježíš přibit na kůl, a v tehdejší době bylo velice snadné spolehlivě zjistit, kde tato hrobka je. (Jan 19:41, 42) Všechna evangelia se shodují na tom, že když Ježíšovi přátelé přišli druhého rána po jeho smrti k hrobce, jeho tělo bylo pryč. (Matouš 28:1–7; Marek 16:1–7; Lukáš 24:1–3; Jan 20:1–10)

To, že hrobka byla prázdná, překvapilo nejen Ježíšovy přátele, ale i jeho nepřátele. Jeho nepřátelé se dlouho snažili o to, aby Ježíš zemřel a byl pohřben. Když svého cíle dosáhli, postarali se o to, aby hrobka byla střežena a zapečetěna. Ale ráno prvního dne v týdnu byla prázdná.

Odnesli z hrobky Ježíšovo tělo jeho přátelé? To není pravděpodobné, protože evangelia  ukazují, že byli po Ježíšově popravě velice sklíčení. A jeho učedníci by se sotva vystavovali nebezpečí, že budou pronásledováni a usmrceni za něco, o čem by věděli, že to je podvod.

Kdo z té hrobky tělo odstranil? Nejméně pravděpodobné by bylo, že by Ježíšovo tělo odnesli Ježíšovi nepřátelé. I kdyby to udělali, jistě by tělo později ukázali, aby vyvrátili tvrzení učedníků, že Ježíš byl vzkříšen a že je živ. Nic takového se však nestalo, protože v této věci zasáhl Bůh.

Ježíšovi nepřátelé nereagovali žádným nezvratným protidůkazem ani o několik týdnů později, když Petr vydal toto svědectví: „Izraelští muži, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, muže, kterého vám Bůh veřejně ukázal mocnými skutky a předzvěstmi a znameními, jež Bůh skrze něho činil ve vašem středu, právě jak sami víte, tohoto muže, jako vydaného Boží určenou radou a znalostí budoucích věcí, jste rukou nezákonných lidí připevnili na kůl a odstranili. Ale Bůh ho vzkřísil tím, že uvolnil bolestivé křeče smrti, protože nebylo možné, aby ho držela stále. Vždyť David o něm říká: ‚Měl jsem Jehovu neustále před očima... Nadto i mé tělo bude přebývat v naději, protože neponecháš mou duši v hádu ani nedovolíš, aby tvůj věrně oddaný viděl porušení.‘“ (Skutky 2:22–27)

Vzkříšeného Ježíše vidělo mnoho lidí

Lukáš, pisatel evangelia, v knize Skutky uvedl: „[Apoštolům] se [Ježíš] také ukázal živý mnoha nespornými důkazy poté, co trpěl, a vídali ho po čtyřicet dnů a vyprávěl o Božím království.“ (Skutky 1:2, 3) Celá řada učedníků viděla vzkříšeného Ježíše při různých příležitostech — v zahradě, na cestě, při jídle nebo u Tiberiadského moře. (Matouš 28:8–10; Lukáš 24:13–43; Jan 21:1–23)

Kritici tvrdí, že zprávy o těchto případech, kdy se Ježíš objevil, jsou nevěrohodné. Prohlašují, že pisatelé si tyto zprávy vymysleli, nebo také citují zdánlivé rozpory v těchto zprávách. To, že se zprávy v jednotlivých evangeliích nepatrně liší, je ve skutečnosti důkazem, že mezi pisateli nebyla žádná tajná dohoda. Jestliže jeden pisatel uvádí podrobnosti, kterými jsou jiné zprávy o určitých událostech Kristova pozemského života doplněny, naše poznatky o Ježíšovi se tím rozšiřují.

Byly snad případy, kdy se Ježíš po vzkříšení někomu objevil, halucinacemi? Každé takové tvrzení je nepřijatelné, protože Ježíše vidělo příliš mnoho lidí. Byli mezi nimi rybáři, ženy, jeden státní úředník, a dokonce i pochybující apoštol Tomáš, který se přesvědčil teprve tehdy, když viděl nezvratný důkaz toho, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých. (Jan 20:24–29) Při několika příležitostech Ježíšovi učedníci zpočátku svého vzkříšeného Pána nepoznali. Jednou ho vidělo 500 osob, a když apoštol Pavel použil tuto událost jako důkaz při obhajování vzkříšení, většina těchto lidí ještě žila. (1. Korinťanům 15:6)

Žijící Ježíš působí na lidi

Ježíšovo vzkříšení, to není něco, čím bychom se měli zabývat jen ze zvědavosti nebo o čem by se mělo jen diskutovat. To, že je  živ, pozitivně ovlivňuje lidi všude na světě. Od prvního století jich už bezpočet změnilo svůj postoj ke křesťanství — dříve k němu byli lhostejní nebo projevovali naprostý odpor, ale potom získali nezvratné přesvědčení, že to je pravé náboženství. Jak to, že se tak změnili? Tito lidé se na základě studia Písma přesvědčili, že Bůh vzkřísil Ježíše k nebeskému životu jako slavného duchovního tvora. (Filipanům 2:8–11) Uvěřili v Ježíše a v opatření pro záchranu, které Jehova Bůh učinil prostřednictvím Kristovy výkupní oběti. (Římanům 5:8) Tito lidé našli pravé štěstí v tom, že činí Boží vůli a žijí v souladu s Ježíšovým učením.

Představme si, co to znamenalo být křesťanem v prvním století. Nebylo tím možno získat ani společenské postavení, ani moc, ani bohatství. Kvůli své víře mnozí z prvních křesťanů naopak „radostně snášeli drancování svého majetku“. (Hebrejcům 10:34) Křesťanství od člověka vyžadovalo vést obětavý život spojený s pronásledováním, jež v mnoha případech končilo mučednickou smrtí.

Pokud jde o společenské postavení a bohatství, někteří lidé měli před přijetím křesťanství slibné vyhlídky. Saul z Tarsu studoval pod vedením slavného učitele Zákona Gamaliela a v očích Židů začínal vynikat. (Skutky 9:1, 2; 22:3; Galaťanům 1:14) A přece se Saul stal apoštolem Pavlem. On a mnozí jiní lidé odmítli společensky významné postavení a moc, jež jim nabízel svět. Proč? Aby šířili zprávu o pravé naději, která je založena na Božích slibech a na skutečnosti, že Ježíš Kristus byl vzkříšen z mrtvých. (Kolosanům 1:28) Byli ochotni trpět kvůli tomu, co bylo — jak věděli — založeno na pravdě.

Totéž platí o milionech lidí dnes. Můžete je najít ve sborech svědků Jehovových po celém světě. Svědkové Jehovovi vás srdečně zvou na výroční Slavnost na památku Kristovy smrti. Bude se konat v neděli 8. dubna 2001 po západu slunce. Budou velmi rádi, když se zúčastníte této Památné slavnosti i všech shromáždění svědků Jehovových, jež se konají v jejich sálech Království a slouží ke studiu Bible.

Co kdybyste získali více poznatků nejen o Ježíšově smrti a vzkříšení, ale také o jeho životě a o tom, co učil? Ježíš nás zve, abychom k němu přišli. (Matouš 11:28–30) Udělejte nyní něco pro to, abyste získali přesné poznání o Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu. Může to znamenat věčný život pod vládou Božího Království v rukou Božího milovaného Syna.

[Poznámka pod čarou]

^ 8. odst. Doklady o tom, že zprávy evangelií jsou věrohodné, jsou uvedeny v článku „Evangelia — Dějiny, nebo mýtus?“ ve Strážné věži z 15. května 2000.

[Obrázky na straně 7]

Miliony lidí dnes nacházejí pravé štěstí jako následovníci Ježíše Krista

[Podpisek obrázku na straně 6]

Ze Self-Pronouncing Edition of the Holy Bible, obsahuje King James Version a Revised Version