Přejít k článku

Přejít na obsah

Cyril a Metoděj vynalezli abecedu, aby přeložili Bibli

Cyril a Metoděj vynalezli abecedu, aby přeložili Bibli

 Cyril a Metoděj vynalezli abecedu, aby přeložili Bibli

„Náš národ sice je pokřtěný, ale nemáme žádného učitele. Nerozumíme řečtině ani latině. ... Nerozumíme písmenům ani jejich významu; pošlete nám proto učitele, kteří nás mohou obeznámit se slovy Písma a s jejich smyslem.“ (Rastislav, moravský kníže, roku 862 n. l.)

VÍCE než 435 milionů lidí, kteří dnes mluví jazyky slovanské jazykové rodiny, má přístup k překladu Bible ve svém mateřském jazyce. Mezi nimi je 360 milionů lidí, kteří jako abecedu používají cyrilici. Ale jazyky, jimiž mluvili jejich předkové před dvanácti sty lety, psanou podobu ani abecedu neměly. Tuto situaci pomohli napravit dva rodní bratři, kteří se jmenovali Cyril a Metoděj. Lidé, kteří milují Boží slovo, poznají, že díky odvážnému a průbojnému úsilí těchto dvou bratrů vznikla vzrušující kapitola v dějinách uchovávání a šíření Bible. Kdo byli tito muži, a jakým překážkám museli čelit?

„Filozof“ a vladař

Cyril (827–869 n. l., původním jménem Konstantin) a Metoděj (825–885 n. l.) pocházeli z aristokratické rodiny, která žila v Tesalonice v Řecku. V Tesalonice se tehdy mluvilo dvěma jazyky — její obyvatelé totiž mluvili řecky a také místním jazykem slovanským. Slovanů zde žilo mnoho a obyvatelé Tesaloniky byli v úzkém kontaktu s okolními slovanskými osadami, a tak snad právě díky tomu získali Cyril a Metoděj tak podrobné znalosti jazyka jižních Slovanů. A jeden autor Metodějova životopisu dokonce uvádí, že jejich matka byla slovanského původu.

Po smrti svého otce se Cyril odstěhoval do Konstantinopole, hlavního města byzantské říše. Studoval na tamější císařské univerzitě a stýkal se s významnými učiteli. Stal se knihovníkem v Hagia Sophia, nejvýznačnější církevní budově Východu, a později se stal profesorem filozofie. Jeho akademické úspěchy mu vynesly přezdívku „Filozof“.

Metoděj šel mezitím ve stopách svého otce a věnoval se činnosti ve státní správě. Dosáhl postavení archóna (místodržitele) jedné pohraniční byzantské oblasti, v níž žilo mnoho Slovanů. Uchýlil se však do kláštera v maloasijské  Bithýnii a Cyril se tam k němu v roce 855 n. l. připojil.

V roce 860 n. l. konstantinopolský patriarcha vyslal tyto dva bratry na misijní cestu do ciziny. Byli posláni k Chazarům, národu, který žil na severovýchod od Černého moře a který se stále nemohl rozhodnout mezi islámem, judaismem a křesťanstvím. Cestou zůstal Cyril nějaký čas v Chersonesu na Krymu. Někteří znalci zastávají názor, že se tam naučil hebrejsky a samaritánsky a že do jazyka Chazarů přeložil hebrejskou gramatiku.

Volání z Moravy

Rastislav, kníže Velké Moravy (na území východní části dnešní České republiky, západního Slovenska a západního Maďarska), poslal v roce 862 n. l. byzantskému císaři Michaelovi III. prosbu, jejíž znění je uvedeno v úvodním odstavci tohoto článku — totiž aby poslal učitele Písma. Obyvatelé Velké Moravy mluvili slovansky a s církevním učením se již seznámili prostřednictvím misionářů z východofranského království (dnešní Německo a Rakousko). Rastislav se však obával politického a církevního vlivu německých kmenů. Doufal, že náboženské svazky s Konstantinopolí pomohou k tomu, aby si jeho národ zachoval politickou a náboženskou autonomii.

Císař rozhodl, že na Moravu pošle Metoděje a Cyrila. Pokud jde o vzdělání, pedagogické schopnosti a znalost jazyků, byli pro takovou misijní cestu tito dva bratři dobře vybaveni. Jeden životopisec, který žil v devátém století, uvádí, že k výpravě na Moravu je císař vybízel slovy: „Oba jste rodáci z Tesaloniky a všichni Tesaloničané mluví čistou slovanštinou.“

Zrod abecedy a překladu Bible

Příprava k odjezdu trvala řadu měsíců, neboť Cyril tvořil pro Slovany psanou podobu jejich jazyka. Byl prý velice vnímavý, pokud jde o zvukovou stránku řeči. Použil tedy řecká a hebrejská písmena, a tímto způsobem se snažil každé hlásce slovanštiny * přiřadit určité písmeno. Někteří badatelé se domnívají, že na vytvoření základu pro takovou abecedu pracoval již předtím mnoho let. A přesná podoba abecedy, kterou Cyril vynalezl, dosud není spolehlivě známa. (Viz rámeček „Cyrilice, nebo hlaholice?“.)

 V téže době začal Cyril uskutečňovat plán rychle přeložit Bibli. Podle tradice začal tím, že z řečtiny do slovanštiny přeložil první větu Janova evangelia a použil přitom nově vytvořenou abecedu: „Na počátku bylo Slovo...“ Potom Cyril přeložil čtyři evangelia, Pavlovy dopisy a knihu Žalmů.

Pracoval Cyril sám? Metoděj mu velmi pravděpodobně v této práci pomáhal. Kniha The Cambridge Medieval History (Cambridgeské dějiny středověku) kromě toho říká: „Je snadné si představit, že [Cyril] měl i další pomocníky, a těmi museli být především rodilí Slované, kteří měli řecké vzdělání. Zkoumáme-li nejstarší překlady, ... nacházíme vynikající důkazy vysoce vyvinutého smyslu pro slovanský jazyk, a ten mohli mít jedině spolupracovníci, kteří sami byli Slované.“ Jak ještě uvidíme, zbývající části Bible dokončil později Metoděj.

„Jako havrani na sokola“

V roce 863 n. l. Cyril a Metoděj zahájili svou misijní činnost na Moravě a byli zde vřele uvítáni. V rámci své práce učili skupiny místních lidí psát nově vynalezeným slovanským písmem a kromě toho překládali biblické a liturgické texty.

Jejich činnost však nebyla snadná. Franské duchovenstvo na Moravě se proti používání slovanštiny tvrdě postavilo. Tito kněží zastávali teorii tří jazyků, podle níž smí být při liturgii používána pouze latina, řečtina a hebrejština. Bratři doufali, že pro svůj nově vytvořený psaný jazyk získají podporu papeže, a proto se v roce 867 n. l. vydali na cestu do Říma.

Cestou se v Benátkách s Cyrilem a Metodějem znovu střetla skupina duchovních, kteří zastávali teorii tří jazyků a sami používali latinu. Jeden středověký životopisec o Cyrilovi uvádí, že místní biskupové, kněží a mniši se na něj vrhli jako „havrani na sokola“. Podle této zprávy jim Cyril ostře odpověděl slovy z 1. Korinťanům 14:8, 9: „Vpravdě totiž, jestliže trubka vydá nezřetelné zatroubení, kdo se přichystá k bitvě? Stejně také, pokud jazykem nepronášíte snadno srozumitelnou řeč, jak se pozná, co se mluví? Budete vskutku mluvit do vzduchu.“

Když se bratři nakonec dostali do Říma, papež Hadrián II. jim plně schválil používání slovanského jazyka. Po několika měsících, ještě za jejich pobytu v Římě, Cyril těžce onemocněl a za necelé dva měsíce, ve věku dvaačtyřiceti let, zemřel.

Papež Hadrián II. povzbudil Metoděje, aby se vrátil ke své práci na Moravě a v okolí Nitry (dnes na Slovensku). Papež si přál posílit svůj vliv v této oblasti, a proto Metoděje jmenoval arcibiskupem a dal mu dopis, v němž bylo schváleno používání slovanského jazyka. Za pomoci nitranského knížete Svatopluka však dal franský biskup Hermanrich v roce 870 n. l. Metoděje zatknout. Dva a půl roku pak byl Metoděj vězněn v jednom klášteře v jihovýchodním Německu. Nástupce Hadriána II., papež Jan VIII., nakonec přikázal, aby byl Metoděj propuštěn, znovu jej dosadil do jeho diecéze a obnovil papežské schválení slovanské liturgie.

Odpor ze strany franského duchovenstva však pokračoval. Metoděj se úspěšně obhájil před nařčením z kacířství a nakonec získal od papeže Jana VIII. bulu, ve které bylo církevní používání slovanského jazyka výslovně schváleno. Nynější papež Jan Pavel II. uznal, že Metoděj prožil svůj život ‚na cestách, ve strádání, v utrpení, uprostřed nepřátelství a pronásledování, ... a prožil dokonce i období krutého věznění‘. Paradoxní je, že to vše mu způsobili biskupové a knížata, kteří byli příznivci Říma.

Celá Bible přeložena

Navzdory neúprosnému odporu dokončil Metoděj s pomocí několika písařů, kteří psali těsnopisem, slovanský překlad zbývajících biblických knih. Tradice říká, že tento velký  úkol dokončil za pouhých osm měsíců. Nepřeložil však apokryfní knihy Makabejské.

Kvalitu překladu, který Cyril a Metoděj pořídili, dnes není snadné přesně zhodnotit. Existuje pouze několik rukopisů, které se datují do doby nedlouho po vytvoření původního překladu. Jazykovědci, kteří zkoumají tyto vzácné rané exempláře, zjišťují, že překlad byl přesný a že se vyznačoval přirozenou svěžestí. V díle Our Slavic Bible (Naše staroslověnská Bible) se uvádí, že tito dva bratři „museli vytvořit mnoho nových slov a výrazů... A to vše vykonali s úžasnou přesností [a] do slovanského jazyka vnesli nebývale bohatou slovní zásobu.“

Trvalé dědictví

Když Metoděj v roce 885 n. l. zemřel, byli jeho žáci vyhnáni z Moravy svými franskými odpůrci. Našli útočiště v Čechách, v jižním Polsku a v Bulharsku. Dílo Cyrila a Metoděje tak pokračovalo a ve skutečnosti se šířilo. Slovanština, které tito dva bratři dali psanou, trvalejší podobu, vzkvétala, rozvíjela se a později se rozrůznila. Dnes patří do slovanské jazykové rodiny třináct odlišných jazyků a mnoho nářečí.

Odvážné dílo Cyrila a Metoděje — jejich překlad Bible — přineslo navíc ovoce v podobě celé řady slovanských překladů Písma, jež existují dnes. Miliony lidí, kteří mluví slovanskými jazyky, mají prospěch z toho, že mají Boží slovo ve své mateřštině. I přes rozhořčený odpor tedy stále platí výrok: ‚Slovo našeho Boha potrvá na neurčitý čas.‘ (Izajáš 40:8)

[Poznámka pod čarou]

^ 13. odst. Výrazem „slovanština“ je v tomto článku označen slovanský dialekt, který Cyril a Metoděj používali na své misijní cestě i při své literární práci. Dnes bývá tento jazyk označován také jako „staroslověnština“ nebo „církevní slovanština“. Lingvisté se shodují na tom, že Slované v devátém století n. l. nemluvili jedním společným jazykem.

[Rámeček na straně 29]

Cyrilice, nebo hlaholice?

Jazykovědci přesně nevědí, kterou abecedu Cyril vynalezl, a proto se o povaze této abecedy stále diskutuje. Abeceda, která se nazývá cyrilice, je založena na abecedě řecké, k níž je připojeno asi deset dalších písmen představujících ty slovanské hlásky, které v řečtině neexistují. V některých nejstarších slovanských rukopisech je však použito písmo velmi odlišné. Je označováno jako hlaholice, a mnozí znalci se domnívají, že právě toto písmo vytvořil Cyril. Některá písmena hlaholice patrně pocházejí z řecké nebo hebrejské kurzívy. Některá byla možná odvozena ze středověkých diakritických znamének, ale většinou jsou to výtvory originální a složité. Hlaholice se jeví jako výtvor velice nevšední a originální. Byla to však právě cyrilice, z níž se vyvinula dnešní písma, jako je ruské, ukrajinské, srbské, bulharské a makedonské, a používá se ještě pro dvaadvacet dalších jazyků, z nichž některé nejsou slovanské.

[Nákres]

[Mapa na straně 31]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

VÝCHODOFRANSKÁ ŘÍŠE (Německo a Rakousko)

(Polsko)

Čechy

Velká Morava (vých. Čechy, záp. Slovensko, záp. Maďarsko)

BULHARSKO

ITÁLIE

ŘECKO

Baltské moře

Benátky

Nitra

Řím

Středozemní moře

Tesalonika

Konstantinopol (Istanbul)

Bithýnie

(Krym)

Černé moře

[Obrázek na straně 31]

Slovanská Bible z roku 1581 psaná cyrilicí

[Podpisek]

Bible: Narodna in univerzitetna knjiz̆nica-Slovenija-Ljubljana