Přejít k článku

Přejít na obsah

Co to je duchovní ráj?

Co to je duchovní ráj?

 Co to je duchovní ráj?

GUSTAVO vyrostl v jednom malém městě v Brazílii. * Od dětství se učil, že dobří lidé jdou po smrti do nebe. O Božím záměru, že věrní lidé se jednou budou těšit z věčného života v pozemském ráji, vůbec nevěděl. (Zjevení 21:3, 4) A nevěděl ještě další věc. Netušil, že už dnes by mohl být v duchovním ráji.

Už jste někdy o tomto duchovním ráji slyšeli? Víte, co to je a co je třeba k tomu, abyste v něm mohli být? Každý, kdo chce být skutečně šťastný, se o tomto ráji musí dozvědět.

Kde lze duchovní ráj najít?

Říci, že dokonce i dnes je možné žít v ráji, může znít nerealisticky. Tento svět ani zdaleka není rájem. Příliš mnoho lidí prožívá to, co starověký hebrejský král popsal slovy: „Pohleďme, slzy těch, kdo byli utlačováni, ale neměli žádného utěšitele; a na straně jejich utlačovatelů byla moc, takže neměli žádného utěšitele.“ (Kazatel 4:1) Stamiliony lidí trpí pod tlakem zkažených politických, náboženských a ekonomických systémů a nemají žádnou úlevu, žádného „utěšitele“. Mnoho jiných lidí zápasí o holou existenci, když mají platit účty, vychovávat děti a obstarat spoustu jiných věcí, aby vůbec mohli žít. Také ti by pravděpodobně byli rádi, kdyby se objevil nějaký utěšitel, někdo, kdo by jim alespoň trochu nadlehčil jejich břemeno. Tito lidé si rozhodně nemyslí, že žijí v ráji.

Kde je tedy duchovní ráj? Řecké i hebrejské slovo, jež se překládají slovem „ráj“, vyjadřují představu parku nebo zahrady, poklidného místa, kde je možné si odpočinout a osvěžit se. Bible slibuje, že země bude jednou doslovným rájem, bude se podobat zahradě a bude domovem bezhříšného lidstva. (Žalm 37:10, 11) Máme-li na zřeteli tento význam, vidíme, že duchovní ráj je prostředí, které je uklidňující a příjemné na pohled a které umožňuje, aby se člověk těšil z pokoje se svým bližním i s Bohem. Gustavo se přesvědčil o tom, že takový ráj dnes existuje, a počet lidí, kteří v tomto ráji jsou, stále vzrůstá.

Když bylo Gustavovi dvanáct let, rozhodl se, že bude římskokatolickým knězem. Se souhlasem svých rodičů vstoupil do teologického semináře. Tam se začal věnovat hudbě, divadlu a politice, což byly činnosti, které církev podporovala, aby se k ní mládež cítila přitahována. Gustavo věděl, že kněz se má věnovat lidem a že se nemůže oženit. Znal však některé kněze i studenty semináře, kteří dělali nemravné věci. V takovém prostředí Gustavo zanedlouho začal silně pít. Je zřejmé, že duchovní ráj ještě nenašel.

Jednoho dne si Gustavo přečetl biblický traktát, který pojednával o pozemském ráji. Začal proto přemýšlet o smyslu života. Říká: „Začal jsem číst Bibli často, ale nerozuměl jsem jí. Dokonce jsem ani nevěděl, že Bůh má nějaké jméno.“ Ze semináře odešel a požádal svědky Jehovovy, aby mu pomohli Bibli  porozumět. Potom dělal rychlé pokroky a zanedlouho zasvětil svůj život Bohu. Gustavo se učil o duchovním ráji.

Lid pro Boží jméno

Gustavo se dozvěděl, že Boží jméno, Jehova, není pouhým zajímavým námětem pro badatele Bible. (2. Mojžíšova 6:3) Je to důležitá součást pravého uctívání. Ježíš své následovníky učil, aby se modlili: „Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno.“ (Matouš 6:9) Když učedník Jakub mluvil o pohanech, kteří se stali křesťany, řekl: „Bůh ... obrátil svou pozornost k národům, aby z nich vybral lid pro své jméno.“ (Skutky 15:14) ‚Lidem pro jeho jméno‘ byl v prvním století křesťanský sbor. Existuje nějaký lid pro Boží jméno v dnešní době? Ano, Gustavo si uvědomil, že tímto lidem jsou svědkové Jehovovi.

Svědkové Jehovovi působí ve 235 zemích a územích. Je jich víc než šest milionů, a dalších osm milionů jsou zájemci, kteří se účastní jejich shromáždění. Svědkové Jehovovi jsou všeobecně známi tím, že vykonávají veřejnou kazatelskou službu, při které naplňují Ježíšova slova: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“ (Matouš 24:14) Proč však Gustavo cítil, že ve spojení se svědky Jehovovými našel duchovní ráj? Říká: „To, co jsem předtím viděl ve světě, a především v semináři, jsem srovnával s tím, co jsem viděl mezi svědky Jehovovými. Velký rozdíl je v tom, že mezi svědky panuje láska.“

Podobně se o svědcích Jehovových vyjadřovali i jiní lidé. Miriam, mladá žena z Brazílie, řekla: „Nevěděla jsem, co mám dělat, abych byla šťastná, nedařilo se mi to ani ve vlastní rodině. Jak se projevuje láska — to jsem poprvé viděla u svědků Jehovových.“ Jeden muž, který se jmenuje Christian, řekl: „Občas jsem si zahrával se spiritismem, ale náboženství pro mě důležité nebylo. Větší cenu jsem přisuzoval svému společenskému postavení a svému zaměstnání, v němž jsem pracoval jako inženýr. Ale když moje manželka začala studovat Bibli se svědky Jehovovými, pozoroval jsem u ní změny. Také na mě velmi zapůsobilo to, jak radostné a nadšené byly ty křesťanky, které ji navštěvovaly.“ Čím to je, že se lidé vyjadřují o svědcích Jehovových takovým způsobem?

Co je duchovní ráj?

Svědkové Jehovovi jsou nápadní mimo jiné tím, jak si váží znalosti Bible. Věří, že Bible je pravdivá a že je Božím slovem. Proto se nespokojí pouze se základními znalostmi, které ve svém náboženství získají. Mají trvalý program osobního studia a čtení Bible. Čím déle se někdo se svědky Jehovovými stýká, tím víc se toho dozví o Bohu a o jeho vůli, která je zjevena v Bibli.

Takové poznání svědky Jehovovy osvobozuje od věcí, které lidi připravují o štěstí — to jsou například pověry a škodlivé názory. Ježíš řekl: „Pravda vás osvobodí“ a svědkové Jehovovi zjišťují, že to tak je. (Jan 8:32) Fernando, který kdysi pěstoval spiritismus, říká: „Když jsem se dozvěděl o věčném životě, pocítil jsem nesmírnou úlevu. Bál jsem se, že někdo z nás zemře — buď moji rodiče nebo já.“ Pravda Fernanda osvobodila od strachu ze světa duchů a z takzvaného posmrtného života.

Bible ukazuje, že poznání Boha je úzce spjato s rájem. Prorok Izajáš řekl: „Nebudou nijak škodit ani působit zkázu na celé mé svaté hoře, protože země jistě bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře.“ (Izajáš 11:9)

Poznání samo o sobě pochopitelně nemůže takový pokoj přivodit. Podle toho, co se  učíme, je nutno jednat. Fernando k tomu poznamenal: „Když člověk pěstuje ovoce ducha, přispívá k duchovnímu ráji.“ Fernando se odvolával na slova apoštola Pavla, který použil výraz „ovoce ducha“ k označení dobrých vlastností, jež by křesťan měl pěstovat. Uvedl, že to je ‚láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, víra, mírnost a sebeovládání‘. (Galaťanům 5:22, 23)

Umíte si představit, proč stýkat se se společenstvím lidí, kteří se snaží pěstovat takové vlastnosti, je opravdu jako být v ráji? Mezi takovými lidmi bude existovat duchovní ráj, který předpověděl prorok Sefanjáš. Ten řekl: „Nebudou činit žádnou nespravedlnost ani nebudou mluvit lež ani se v jejich ústech nenajde šalebný jazyk; budou se totiž pást a opravdu ulehnou a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli.“ (Sefanjáš 3:13)

Klíčová úloha lásky

Snad jste si povšimli, že jako první z ovoce ducha Pavel uvedl lásku. To je vlastnost, o které se v Bibli mluví často. Ježíš řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Svědkové Jehovovi ovšem nejsou dokonalí. Někdy mezi sebou mají osobní problémy, stejně jako je kdysi měli Ježíšovi apoštolové. Ale opravdově se navzájem milují a modlí se o to, aby je při pěstování lásky podporoval svatý duch.

Jejich společenství je proto jedinečné. Nechovají pocity kmenové nadřazenosti ani mezi nimi není rozvratný nacionalismus. Mnozí svědkové Jehovovi žijící v místech, kde v závěrečných letech dvacátého století zuřily etnické čistky a rasová genocida, se dokonce navzájem chránili, a to i s nasazením vlastního života. Pocházejí sice „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“, ale je mezi nimi taková jednota, jakou je těžké pochopit, dokud ji člověk sám nezažije. (Zjevení 7:9)

Ráj mezi těmi, kdo činí Boží vůli

V duchovním ráji není místo pro chamtivost, nemravnost ani sobectví. Pro křesťany naopak platí slova: „Přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se předěláním své mysli, abyste si sami ověřili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ (Římanům 12:2) Jestliže vedeme čistý, morální život a činíme Boží vůli i v jiných směrech, pomáháme budovat duchovní ráj a přispíváme ke svému štěstí. O tom se přesvědčila Carla. Říká: „Můj otec mě naučil tvrdě pracovat, abych byla finančně nezávislá. Díky svému univerzitnímu studiu jsem sice získala pocit bezpečí, ale postrádala jsem jednotu v rodině a bezpečí, které nám může poskytnout pouze Boží slovo.“

Žít v duchovním ráji samozřejmě neznamená, že člověk je zbaven tělesných problémů, které život přináší. Křesťanům se i nadále stává, že onemocní. V zemi, v níž žijí, mohou vypuknout občanské boje. Mnozí snášejí chudobu. Jestliže však máme blízký vztah k Jehovovi Bohu — což je v našem duchovním  ráji rozhodující —, můžeme očekávat, že nás Bůh bude podporovat. On nás dokonce vybízí, abychom ‚na něho uvrhli svá břemena‘, a mnozí křesťané mohou potvrdit, že Bůh je v těch nejtěžších situacích podivuhodným způsobem podporoval. (Žalm 55:22; 86:16, 17) Bůh slibuje, že bude se svými ctiteli i v ‚údolí hlubokého stínu‘. (Žalm 23:4) Důvěra, že Bůh je připraven nás podporovat, nám pomáhá zachovat si „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“, což je klíčem k duchovnímu ráji. (Filipanům 4:7)

Čím můžeme k duchovnímu ráji přispívat

Do parku nebo do zahrady chodí většina lidí ráda. Rádi se tam procházejí nebo si posedí na lavičce a cítí se v tomto prostředí dobře. Podobně se mnozí lidé stýkají se svědky Jehovovými. Cítí, že toto společenství je osvěžující, pokojné a že je možné v něm pookřát. O krásnou zahradu však je třeba pečovat, aby se stále podobala ráji. Podobně v tomto světě, který zdaleka není rájem, existuje duchovní ráj jen díky tomu, že jej svědkové Jehovovi pěstují a že Bůh jejich úsilí žehná. Co je tedy třeba dělat, abychom k tomuto ráji smysluplně přispívali?

Především je zapotřebí, abyste pěstovali společenství se sborem svědků Jehovových, abyste se svědky studovali Bibli a získávali biblické poznání, které je základem duchovního ráje. Carla o tom řekla: „Duchovní ráj by bez duchovní potravy nemohl existovat.“ To znamená pravidelně číst Boží slovo a přemýšlet o tom, co čtete. Díky poznání, které tak budete získávat, se budete přibližovat k Jehovovi Bohu a začnete ho milovat. Naučíte se také promlouvat k němu v modlitbě a prosit ho, aby vás vedl a poskytoval vám svého ducha, když konáte jeho vůli. Ježíš nám řekl, abychom se modlili vytrvale. (Lukáš 11:9–13) Apoštol Pavel řekl: „Ustavičně se modlete.“ (1. Tesaloničanům 5:17) Výsada obracet se v modlitbě k Bohu a mít přitom naprostou jistotu, že vás slyší, je důležitou součástí duchovního ráje.

Díky tomu, co se učíte, bude se časem váš život měnit k lepšímu, a nakonec o tom budete chtít mluvit s druhými lidmi. Potom budete schopni poslouchat Ježíšův příkaz: „Ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenitá díla a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Matouš 5:16) Jestliže se o poznání o Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu budete dělit s jinými lidmi a budete před nimi vyvyšovat tu velikou lásku, kterou Bůh a Ježíš prokázali lidstvu, bude pro vás tato činnost zdrojem velkého štěstí.

Přichází doba, kdy celá země bude doslovným rájem — bude jako zahrada bez jakéhokoli znečištění a pro věrné lidi bude vhodným domovem. Skutečnost, že v dnešních ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat,‘ existuje duchovní ráj, je dokladem Boží moci a také je předzvěstí toho, co Bůh může vykonat a co vykoná v budoucnosti. (2. Timoteovi 3:1)

Lidé, kteří se těší z duchovního ráje, prožívají již nyní duchovní splňování slov u Izajáše 49:10: „Nebudou hladovět ani nebudou žíznit ani je nebude bít vysoušející žár nebo slunce. Vždyť Ten, kterému je jich líto, je povede a bude je vodit u vodních zřídel.“ José potvrdí, že tomu tak skutečně je. Snil o tom, že se stane slavným hudebníkem, ale větší uspokojení našel v tom, že slouží Bohu společně s křesťanským sborem. Říká: „Nyní se raduji z toho, že můj život má smysl. V křesťanském společenství bratrů se cítím v bezpečí a vím, že Jehova je milujícím Otcem, na něhož se můžeme spolehnout.“ Štěstí, které prožívá José — a podobně i miliony dalších lidí —, je tedy výstižně popsáno v Žalmu 64:10: „Spravedlivý se bude radovat v Jehovovi a vskutku ho učiní svým útočištěm.“ Το je opravdu znamenitý popis duchovního ráje!

[Poznámka pod čarou]

^ 2. odst. Lidé, o nichž se zde mluví, jsou skuteční, ale některá jména byla změněna.

[Obrázek na straně 10]

Jestliže se těšíte z duchovního ráje, pomáhejte jej rozšiřovat!