Přejít k článku

Přejít na obsah

Se skličujícími okolnostmi je možné se vyrovnat!

Se skličujícími okolnostmi je možné se vyrovnat!

 Se skličujícími okolnostmi je možné se vyrovnat!

JEDEN moudrý muž kdysi napsal: „Ztratil jsi odvahu v den tísně? Tvé síly bude poskrovnu.“ (Přísloví 24:10) Jestliže jste někdy ztratili odvahu, pravděpodobně budete s tímto výrokem souhlasit.

Proti účinkům skličujících okolností není imunní nikdo. Mírný nával skleslosti může trvat den nebo dva, a pak přejde. Jakmile však skleslost souvisí s citovým zraněním nebo s nevraživostí, může problém přetrvávat mnohem déle. Někteří křesťané byli věrní mnoho let, ale potom ztratili odvahu natolik, že se dokonce přestali účastnit shromáždění a podílet se na kazatelské službě.

Máte-li pocit, že jste ztratili odvahu, vzchopte se! V minulosti se Boží věrní služebníci úspěšně se skličujícími okolnostmi vyrovnali, a s Boží pomocí se to může podařit i vám.

Když lidé zraní vaše city

Nemůžete očekávat, že budete uchráněni před každým neuváženým slovem nebo bezmyšlenkovitým jednáním. Můžete si však říci, že nedovolíte, aby vám projevy nedokonalosti druhých lidí bránily ve službě Jehovovi. Jestliže někdo zranil vaše city, možná vám pomůže, když se zamyslíte nad tím, jak v určité skličující situaci jednala Hana, matka proroka Samuela.

Hana zoufale toužila mít děti, ale byla neplodná. Její muž měl ještě jednu manželku, Peninnu, a ta mu už syny a dcery porodila. Hana byla v nepříjemné situaci a Pennina, místo aby s ní měla soucit, ji považovala za sokyni a jednala s ní tak, že Hana „plakávala a nejedla“. (1. Samuelova 1:2, 4–7)

Jednoho dne šla Hana ke svatostánku, aby se tam modlila. Izraelský velekněz Eli pozoroval, jak se jí pohybují rty. Neuvědomil si, že se Hana modlí, a domníval se, že musí být opilá. „Jak dlouho se budeš chovat jako opilá?“ dotázal se jí přísně. „Zbav se svého vína.“ (1. Samuelova 1:12–14) Umíte si představit, jak se asi Hana cítila? Přišla ke svatostánku, aby získala povzbuzení. Určitě nečekala, že bude neprávem obviněna, a to jedním z nejvlivnějších mužů v Izraeli!

Tato situace mohla Hanu velice sklíčit. Hana mohla okamžitě odejít ze svatostánku a slavnostně slíbit, že dokud bude Eli sloužit jako velekněz, ona tam už nevstoupí. Je však zřejmé, že si Hana vážila svého vztahu k Jehovovi. Věděla, že by se Jehovovi takové jednání nelíbilo. Svatostánek byl střediskem čistého uctívání. Jehova na něj kdysi vložil své jméno. A Eli, ačkoli nedokonalý, byl Jehovovým vyvoleným představitelem.

Na obvinění, které Eli vznesl, reagovala Hana bohulibým způsobem, a tím nám dala vynikající příklad. Nedovolila, aby na ní nepravdivé obvinění ulpělo, ale reagovala velmi uctivě. „Ne, můj pane,“ odpověděla. „Jsem žena pod těžkým tlakem na duchu; a nepila jsem víno ani opojný nápoj, ale vylévám svou duši před Jehovou. Nedělej svou otrokyni podobnou neužitečné ženě, neboť jsem až dosud mluvila z hojnosti své starosti a své trýzně.“ (1. Samuelova 1:15, 16)

Vysvětlila Hana jasně svou situaci? Jistě. Ale mluvila s Elim taktně a neodvážila se ho kritizovat za jeho nepravdivé obvinění. On jí na to laskavě odpověděl: „Jdi v pokoji, a kéž Bůh Izraele vyhoví tvé prosebné žádosti, kterou jsi od něho žádala.“  Jakmile byla věc vyjasněna, Hana „přistoupila k tomu, aby odešla a aby pojedla, a její obličej již nebyl ustaraný“. (1. Samuelova 1:17, 18)

Jaké poučení nám poskytuje tato zpráva? Hana jednala rychle, aby uvedla nedorozumění na pravou míru, ale jednala s hlubokou úctou. Tak si zachovala znamenitý vztah k Jehovovi i k Elimu. Jak často je možno dobrou komunikací a trochou taktu předejít tomu, aby se malé problémy rozrostly!

Je nutno připustit, že k vyřešení neshod je nutné, aby obě strany projevily pokoru a poddajnost. Jestliže se snažíte neshodu vyřešit, ale spoluvěřící na vaši snahu nereaguje, je možné, že bude třeba ponechat věc v Jehovových rukou a doufat, že on tuto věc vyřeší ve svém čase a svým způsobem.

Ztratili jste nějakou služební výsadu?

Některé křesťany sklíčilo to, že se museli vzdát nějaké drahocenné výsady ve službě Bohu. Velmi rádi sloužili svým bratrům, a když o tuto výsadu přišli, přemohl je pocit, že už pro Jehovu a pro jeho organizaci nejsou užiteční. Jestliže cítíte něco podobného, můžete tu situaci lépe pochopit, jestliže se zamyslíte nad příkladem, který dal biblický pisatel Marek, nazývaný též Jan Marek. (Skutky 12:12)

Marek doprovázel Pavla a Barnabáše na jejich první misionářské cestě, ale během cesty je opustil a vrátil se do Jeruzaléma. (Skutky 13:13) Později chtěl Barnabáš vzít Marka s sebou na jinou cestu. Bible však říká: „Pavel nepokládal za vhodné brát ho s sebou, protože se v Pamfýlii od nich vzdálil a nešel s nimi za prací.“ Barnabáš s tím nesouhlasil. „Na to došlo k ostrému výbuchu hněvu,“ říká se ve zprávě dále, „takže se [Pavel a Barnabáš] od sebe oddělili; a Barnabáš vzal s sebou Marka a plavil se na Kypr. Pavel si vybral Sila a odešel.“ (Skutky 15:36–40)

Marek byl jistě zdrcen, když se dozvěděl, že Pavel, kterého měli křesťané ve vážnosti, s ním nechce pracovat a že spor o jeho způsobilosti vedl mezi Pavlem a Barnabášem k roztržce. Ale tím ten příběh nekončí.

Pavel a Silas přesto potřebovali někoho, kdo by je na cestě doprovázel. Když se dostali do Lystry, našli na místo Marka někoho jiného, totiž mladého muže jménem Timoteus. Je možné, že Timoteus byl vybrán jen asi dva nebo tři roky po svém křtu. Marek byl naproti tomu spojen s křesťanským sborem od jeho počátku — ve skutečnosti déle než samotný Pavel. To výsadní pověření však dostal Timoteus. (Skutky 16:1–3)

Jak Marek reagoval, když se dozvěděl, že ho nahradil mladší, méně zkušený muž? Bible nám o tom nic neříká. Ukazuje však, že Marek zůstal v Jehovově službě činný. Využil těch výsad, které se mu naskýtaly. Ačkoli nemohl sloužit s Pavlem a Silou, mohl cestovat s Barnabášem na Kypr, což bylo Barnabášovo domovské území. Marek také sloužil s Petrem v Babylónu. A nakonec přece jen měl příležitost pracovat s Pavlem i s Timoteem, a to v Římě. (Kolosanům 1:1; 4:10; 1. Petra 5:13) Později byl Marek dokonce inspirován k tomu, aby napsal jedno ze čtyř evangelií.

To všechno je pro nás cenným poučením. Marek přišel o určitou výsadu, ale tato skutečnost ho nerozrušila natolik, že by si přestal vážit výsad, které stále ještě mohl mít. Zůstal činný ve službě Jehovovi a Jehova mu požehnal.

Jestliže jste přišli o nějakou výsadu, neztrácejte proto odvahu. Zachováte-li si pozitivní postoj a budete-li nadále usilovně pracovat, dostanete možná jiné výsady. V Pánově díle je mnoho práce. (1. Korinťanům 15:58)

Jeden věrný služebník ztrácí odvahu

Vést tvrdý boj za víru není snadné. Někdy možná ztratíte odvahu. Ztráta odvahy ve vás pak může vyvolat pocit viny, protože se  domníváte, že Boží věrný služebník by nikdy nic takového pociťovat neměl. Vzpomeňte si na Elijáše, jednoho z významných izraelských proroků.

Když se izraelská královna Jezábel, fanatická podporovatelka uctívání Baala, dozvěděla, že Elijáš pobil Baalovy proroky, přísahala, že ho usmrtí. V minulosti Elijáš už čelil nepřátelům, kteří byli mocnější než Jezábel, ale najednou ztratil odvahu natolik, že chtěl zemřít. (1. Královská 19:1–4) Jak se to mohlo stát? Na něco totiž zapomněl.

Elijáš se zapomněl obrátit k Jehovovi jako ke zdroji své síly. Kdo dal Elijášovi moc provést vzkříšení a postavit se tváří v tvář Baalovým prorokům? Byl to Jehova. A Jehova mu jistě mohl dát sílu k tomu, aby čelil hněvu královny Jezábel. (1. Královská 17:17–24; 18:21–40; 2. Korinťanům 4:7)

Ve své důvěře v Jehovu může na chvíli zakolísat každý. I vám se někdy může stát totéž, co Elijášovi, jestliže se na určitý problém díváte z lidského hlediska, místo abyste při jeho řešení použili „moudrost shora“. (Jakub 3:17) Jehova však Elijáše kvůli jeho přechodnému pochybení neopustil.

Elijáš uprchl do Beer-šeby a potom dál do pustiny, a domníval se, že tam ho nikdo nenajde. Jehova jej však našel. Poslal anděla, aby ho utěšil. Anděl se postaral o to, aby se Elijáš mohl najíst čerstvě upečeného chleba a napít se osvěžující vody. Když si Elijáš odpočinul, anděl mu dal pokyn, aby se vydal k hoře Choreb, což znamenalo cestu dlouhou asi 300 kilometrů, a tam měl dostat od Jehovy další posilu. (1. Královská 19:5–8)

Na hoře Choreb byl Elijáš svědkem toho, jak Jehova projevil svou sílu, a tento projev posílil Elijášovu víru. Potom ho Jehova klidným, tichým hlasem ujistil, že Elijáš není sám. Jehova byl s ním, a bylo s ním i 7 000 jeho bratrů, ačkoli o nich Elijáš nevěděl. Nakonec Jehova určil Elijášovi práci, kterou měl vykonat. Elijáše jakožto svého proroka nezavrhl. (1. Královská 19:11–18)

Pomoc je nablízku

Jestliže vás občas postihne nával mírné skleslosti, zjistíte možná, že vám udělá dobře, když si dopřejete trochu víc odpočinku nebo výživné jídlo. Nathan H. Knorr, který až do své smrti v roce 1977 sloužil jako člen vedoucího sboru svědků Jehovových, kdysi poznamenal, že se velké problémy často jeví daleko menšími, když se člověk dostatečně vyspí. Jestliže jde ovšem o problém dlouhodobější, pak by asi takový způsob léčení nestačil — k tomu, abyste skleslost překonali, budete potřebovat pomoc.

Jehova poslal svého anděla, aby Elijáše posílil. Dnes Bůh poskytuje povzbuzení prostřednictvím starších a jiných zralých křesťanů. Starší se opravdu mohou ‚prokázat jako úkryt před větrem‘. (Izajáš 32:1, 2) Ale k tomu, abyste od nich získali povzbuzení, možná budete muset projevit iniciativu. Elijáš byl sice sklíčený, ale putoval k hoře Choreb, aby dostal pokyny od Jehovy. My dostáváme posilující povzbuzení prostřednictvím křesťanského sboru.

Když přijmeme pomoc a odvážně se postavíme tváří v tvář zkouškám, jako je například citové zranění nebo ztráta výsad, podpoříme tím Jehovovu stranu v jedné velké sporné otázce. O jakou spornou otázku se jedná? Satan tvrdil, že lidé slouží Jehovovi jen ze sobeckosti. Satan nepopírá, že budeme sloužit Jehovovi, když nám v životě půjde všechno hladce, ale tvrdí, že Bohu přestaneme sloužit, jakmile na nás dolehnou nějaké problémy. (Job, kapitoly 1 a 2) Jestliže v Jehovově službě neochvějně pokračujeme navzdory skličujícím okolnostem, můžeme přispět k odpovědi na Ďáblovo pomlouvačné obvinění. (Přísloví 27:11)

Hana, Marek i Elijáš měli problémy, které je na nějaký čas připravily o radost. Oni se však se svými problémy vypořádali a žili produktivním životem. S Jehovovu pomocí se můžete se skličujícími okolnostmi vyrovnat i vy!

 [Celostránkový obrázek na straně 23]