Přejít k článku

Přejít na obsah

Žijete podle toho, že jste se zasvětili Jehovovi?

Žijete podle toho, že jste se zasvětili Jehovovi?

 Žijete podle toho, že jste se zasvětili Jehovovi?

„Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu, a ne pro lidi.“ (KOLOSANŮM 3:23)

1. Co je ze světského hlediska myšleno slovem „zasvětit se“?

JAK se sportovcům podaří dosáhnout vrcholného výkonu? V tenise, fotbalu, košíkové, baseballu, atletice, golfu či v jakémkoli jiném sportovním odvětví se ti nejlepší sportovci dostanou na vrchol jedině tak, že sportu plně zasvětí svůj život. Nejdůležitější je být fyzicky a psychicky připraven. To odpovídá jedné z definic slova „zasvětit se něčemu“, podle níž to znamená být „zcela odevzdán určitému způsobu myšlení nebo jednání“.

2. Jaký je biblický význam slova „zasvěcení“? Znázorněte to.

2 Co však slovo „zasvěcení“ znamená z biblického hlediska? „Zasvětit“ je překladem hebrejského slovesa, jehož význam je „udržovat oddělené; být oddělen; odtáhnout se“. * Ve starověkém Izraeli velekněz Áron nosil na svém turbanu „svaté znamení zasvěcení“, což byla zářící destička z ryzího zlata, na níž byla v hebrejštině vyryta slova „Svatost patří Jehovovi“. To veleknězi připomínalo, že nesmí udělat nic, čím by znesvětil svatyni, „protože ... na něm [bylo] znamení zasvěcení, olej pomazání jeho Boha“. (2. Mojžíšova 29:6; 39:30; 3. Mojžíšova 21:12)

3. Jak by to, že jsme se zasvětili Bohu, mělo ovlivnit naše chování?

3 V tomto kontextu můžeme vidět, že zasvěcení je něčím opravdu závažným. Znamená to, že se člověk dobrovolně stává Božím služebníkem, a to vyžaduje čisté chování. Proto můžeme pochopit, proč apoštol Petr citoval Jehovova slova: „Budete svatí, protože já jsem svatý.“ (1. Petra 1:15, 16) Jakožto křesťané, kteří svůj život zasvětili Bohu, máme závažnou odpovědnost žít podle toho a být věrní až do konce. Co však s sebou křesťanské zasvěcení nese? (3. Mojžíšova 19:2; Matouš 24:13)

4. Jak dojde k tomu, že se zasvětíme Bohu, a k čemu to můžeme přirovnat?

4 Potom, co jsme získali přesné poznání o Jehovovi Bohu a jeho záměrech a o Ježíši Kristu a jeho úloze v těchto záměrech, osobně jsme se rozhodli sloužit Bohu celým srdcem, myslí, duší a silou. (Marek 8:34; 12:30; Jan 17:3) Dokonce bychom to mohli považovat za osobní slavnostní slib, za to, že jsme se Bohu bezvýhradně zasvětili. To jsme však neudělali na základě nějakého citového pohnutí. Pečlivě jsme to na modlitbách promysleli a používali jsme při tom sílu rozumu. Nebylo to tedy nějaké dočasné rozhodnutí. Nemůžeme být jako člověk, který začne orat pole a potom toho na čas nechá, protože to je moc těžká práce nebo protože se zdá, že sklizeň je ještě daleko anebo není vůbec jistá. Uvažujme o příkladech těch, kdo neochvějně ‚kladou ruku na pluh‘ teokratické odpovědnosti. (Lukáš 9:62; Římanům 12:1, 2)

Nepřestali žít podle toho, že se zasvětili Bohu

5. Proč můžeme říci, že Jeremjáš byl znamenitým příkladem služebníka zasvěceného Bohu?

5 Jeremjáš sloužil v Jeruzalémě jako prorok více než 40 let (647–607 př. n. l.) a to nebyl  lehký úkol. Jeremjáš si byl dobře vědom svých omezení. (Jeremjáš 1:2–6) Potřeboval odvahu a vytrvalost, když měl denně stát před tvrdohlavými obyvateli Judy. (Jeremjáš 18:18; 38:4–6) Jeremjáš však důvěřoval Jehovovi Bohu, který mu dával sílu, takže se prokázal jako služebník, který je Bohu opravdu zasvěcen. (Jeremjáš 1:18, 19)

6. Jaký příklad nám dal apoštol Jan?

6 A co věrný apoštol Jan, který byl ve svém vysokém věku vyhnancem na nehostinném ostrově Patmos, a to kvůli tomu, že „mluvil o Bohu a vydával svědectví o Ježíšovi“? (Zjevení 1:9) Vytrval a přibližně 60 let se věrně zastával toho, že se jakožto křesťan zasvětil Bohu. Žil i potom, co římská vojska zničila Jeruzalém. Dostal výsadu napsat evangelium, tři inspirované dopisy a knihu Zjevení, v níž zapsal prorocké vidění armagedonské bitvy. Opustil snad svou křesťanskou dráhu, když se dozvěděl, že Armagedon nepřijde za jeho života? Upadl do netečnosti? Ne, Jan zůstal věrný až do smrti. Věděl, že „ustanovený čas je blízko“, ale jeho vidění že se splní až později. (Zjevení 1:3; Daniel 12:4)

Novodobé příklady těch, kdo se zasvětili Bohu

7. Jak byl jeden bratr znamenitým příkladem v tom, že se jakožto křesťan zasvětil Bohu?

7 V nové době se tisíce věrných křesťanů horlivě držely toho, že svůj život zasvětili Bohu, přestože nežili tak dlouho, aby byli svědky Armagedonu. Jedním z nich byl Ernest E. Beavor z Anglie. Svědkem se stal v roce 1939, tedy na začátku druhé světové války. Vzdal se prosperující firmy, která se zabývala publicistickou fotografií, a pustil se do celodobé služby. Kvůli tomu, že zachoval křesťanskou neutralitu, musel jít na dva roky do vězení. Jeho rodina stála při něm a v roce 1950 se tři jeho děti účastnily misionářského školení v biblické škole Strážné věže Gilead v New Yorku. Bratr Beavor byl ve své kazatelské činnosti tak horlivý, že mu jeho přátelé začali říkat Ernie Armagedon. Věrně žil v souladu s tím, že se zasvětil Bohu, a až do své smrti v roce 1986 ohlašoval, že Boží armagedonská bitva je velmi blízko. To, že svůj život zasvětil Bohu, pro něho nebylo jako smlouva, kterou s Bohem uzavřel na dobu určitou. * (1. Korinťanům 15:58)

8, 9. (a) Jaký příklad dalo mnoho mladých mužů ve Španělsku za Francova režimu? (b) Které otázky je vhodné si položit?

8 Další příklad neutuchající horlivosti je ze Španělska. Za Francova režimu (1939–1975) stovky mladých svědků, kteří svůj život zasvětili Bohu, zaujali postoj křesťanské neutrality. Mnoho z nich strávilo deset i více let ve  vojenských věznicích. Jeden svědek — jmenoval se Jesús Martín — byl odsouzen dokonce na základě několika rozsudků a měl ve vězení strávit celých 22 let! Během svého věznění ve vojenské věznici v severní Africe byl krutě bit. Nebylo to snadné, ale Jesús Martín odmítl dopustit se kompromisu.

9 Většinu času tito mladí muži vůbec netušili, kdy budou propuštěni, pokud k tomu někdy dojde, protože byli odsouzeni k úhrnným, kumulativním trestům. Zůstali však ryzí a zachovali si horlivost pro službu, i když byli ve vězení. Když se pak v roce 1973 situace nakonec začala zlepšovat, mnoho těchto svědků, kterým tehdy bylo něco přes třicet, bylo z vězení propuštěno. Ihned se zapojili do celodobé služby a někteří z nich se stali zvláštními průkopníky a cestujícími dozorci. V souladu s tím, že se zasvětili Bohu, žili ve vězení, a většina z nich v tom pokračovala i po svém propuštění. * A co my dnes? Jsme i my, podobně jako tito věrně oddaní křesťané, věrní tomu, že jsme se zasvětili Bohu? (Hebrejcům 10:32–34; 13:3)

Správně pohlížejme na to, že jsme se zasvětili Bohu

10. (a) Jak bychom měli pohlížet na to, že jsme se zasvětili Bohu? (b) Jak se Jehova dívá na naši službu pro něho?

10 Jak pohlížíme na to, že jsme svůj život zasvětili Bohu, abychom konali jeho vůli? Je to v našem životě na prvním místě? Bez ohledu na to, v jaké jsme životní situaci — zda jsme mladí či letití, v manželství nebo svobodní, zdraví nebo nemocní —, měli bychom se snažit žít v souladu s tím, že jsme se zasvětili Jehovovi, samozřejmě podle našich možností. Někomu okolnosti dovolí, aby sloužil celodobě jako průkopník, jako dobrovolný pracovník v odbočce Watch Tower Society, jako misionář nebo jako cestující dozorce. Naproti tomu někteří rodiče možná mají plné ruce práce, aby uspokojili tělesné a duchovní potřeby své rodiny. Je snad to, že ve službě stráví každý měsíc relativně málo hodin, pro Jehovu méně hodnotné než ty mnohé hodiny, které službě věnuje celodobý služebník? Ne, není. Bůh od nás nikdy neočekává to, co nemáme. Apoštol Pavel vyjádřil tuto zásadu: „Jestliže je zde ... nejprve pohotovost, je zvláště přijatelná podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá.“ (2. Korinťanům 8:12)

11. Na čem závisí naše záchrana?

11 V každém případě naše záchrana nezávisí na tom, co bychom snad mohli udělat, ale na nezasloužené laskavosti, kterou Jehova projevil prostřednictvím Krista Ježíše, našeho Pána. Pavel jasně vysvětlil: „Všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy, a je to jako velkorysý dar, že jsou z jeho nezasloužené laskavosti prohlašováni  za spravedlivé prostřednictvím propuštění výkupným, jež zaplatil Kristus Ježíš.“ Nicméně naše skutky dokazují naši živou víru v Boží sliby. (Římanům 3:23, 24; Jakub 2:17, 18, 24)

12. Proč bychom se neměli srovnávat?

12 Nemusíme se s ostatními křesťany srovnávat v tom, kolik času strávíme ve službě Bohu, kolik rozšíříme biblické literatury nebo kolik vedeme biblických studií. (Galaťanům 6:3, 4) Ať už v křesťanské službě dosáhneme jakýchkoli výsledků, všichni si musíme připomínat Ježíšova slova, která podněcují k pokoře: „Tak i vy, když jste udělali všechno, čím jste byli pověřeni, řekněte: ‚Jsme neužiteční otroci. Co jsme udělali, to jsme měli udělat.‘“ (Lukáš 17:10) Jak často můžeme opravdu říci, že jsme udělali ‚všechno, čím jsme byli pověřeni‘? Otázkou tedy je: Jak kvalitní by měla být naše služba Bohu? (2. Korinťanům 10:17, 18)

Každý den je důležitý

13. Jaký postoj musíme mít, když jednáme v souladu s tím, že jsme se zasvětili Bohu?

13 Potom, co Pavel dal radu manželkám, manželům, dětem, rodičům a otrokům, napsal: „Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu, a ne pro lidi, neboť víte, že od Jehovy obdržíte patřičnou odměnu, dědictví. Služte jako otroci Pánu, Kristu.“ (Kolosanům 3:23, 24) Nesloužíme proto, abychom na lidi udělali dojem svými výsledky ve službě Jehovovi. Snažíme se sloužit Bohu tak, že následujeme příklad Ježíše Krista. Svou relativně krátkou službu vykonával s vědomím naléhavosti. (1. Petra 2:21)

14. Jaké varování dal Petr v souvislosti s posledními dny?

14 Také apoštol Petr dal najevo vědomí naléhavosti. Ve svém druhém dopise varoval, že v posledních dnech se vyskytnou posměvači — odpadlíci a pochybovači —, kteří podle  svého vlastního přání budou vznášet pochybnosti vzhledem ke Kristově přítomnosti. Petr však řekl: „Jehova není pomalý vzhledem ke svému slibu, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání. A přece Jehovův den přijde jako zloděj.“ Ano, Jehovův den určitě přijde. Proto bychom se každý den měli zajímat o to, do jaké míry je naše víra v Boží sliby skutečně stálá a pevná. (2. Petra 3:3, 4, 9, 10)

15. Jak bychom měli pohlížet na každý den svého života?

15 Chceme-li žít důsledně v souladu s tím, že jsme se zasvětili Bohu, měli bychom každý den využívat ke chvále Jehovy. Můžeme se snad na konci každého dne ohlédnout a zjistit, jak jsme přispěli k posvěcení Božího jména a k ohlašování dobré zprávy o Království? Možná jsme toho dosáhli svým čistým chováním, povzbudivým rozhovorem nebo láskyplným zájmem o rodinu a přátele. Využili jsme vhodné příležitosti k tomu, abychom se o svou křesťanskou naději podělili s druhými lidmi? Pomohli jsme někomu, aby vážně uvažoval o Božích slibech? Každý den se snažme nahromadit v duchovním smyslu něco hodnotného, obrazně řečeno vytvořit si tučný duchovní bankovní účet. (Matouš 6:20; 1. Petra 2:12; 3:15; Jakub 3:13)

Udržujte si nezkalený zrak

16. V jakých ohledech se Satan snaží oslabit nás v tom, že jsme svůj život zasvětili Bohu?

16 Žijeme v období, které je pro křesťany stále obtížnější. Satan a jeho přisluhovači se snaží zastřít rozdíl mezi tím, co je dobré a špatné,  čisté a nečisté, mravné a nemravné, etické a neetické. (Římanům 1:24–28; 16:17–19) Díky dálkovému ovladači televize nebo díky počítačové klávesnici se mu daří velmi nám usnadnit možnost, abychom znečistili své srdce a svou mysl. Náš duchovní zrak se tak může zkalit nebo rozostřit, takže nebudeme schopni rozpoznat Satanovy lstivé skutky. Jestliže se zpronevěříme našim duchovním hodnotám, naše odhodlání žít v souladu s tím, že jsme se zasvětili Bohu, může být oslabeno a naše sevření ‚pluhu‘ může ochabnout. (Lukáš 9:62; Filipanům 4:8)

17. Jak nám Pavlova rada může pomoci zachovat si svůj vztah k Bohu?

17 Velice aktuální jsou tudíž slova, která Pavel adresoval sboru v Tesalonice: „To, co Bůh chce, je vaše posvěcení, abyste se zdržovali smilstva, aby každý z vás věděl, jak se ujmout vlády nad svou vlastní nádobou v posvěcení a cti, ne v chtivých pohlavních choutkách, jaké též mají ty národy, které neznají Boha.“ (1. Tesaloničanům 4:3–5) Nemravnost vedla k tomu, že některým křesťanům — těm, kdo nedbali na to, že svůj život zasvětili Bohu — byla odňata pospolitost s křesťanským sborem. Dovolili, aby jejich vztah k Bohu zeslábl natolik, že Bůh už v jejich životě nic neznamenal. Pavel však řekl: „Bůh nás ... nepovolal s připuštěním nečistoty, ale ve spojitosti s posvěcením. Kdo tedy projevuje nevážnost, neznevažuje člověka, ale Boha, který do vás vkládá svého svatého ducha.“ (1. Tesaloničanům 4:7, 8)

Co jste rozhodnuti dělat?

18. K jakému jednání bychom se měli rozhodnout?

18 K jakému jednání bychom se měli rozhodnout, jestliže si uvědomujeme závažnost toho, že jsme se zasvětili Jehovovi Bohu? Měli bychom být pevně odhodláni držet se dobrého svědomí jak s ohledem na naše chování, tak na naši službu. Petr vybízel: „Držte se dobrého svědomí, aby právě v tom, v čem proti vám mluví, byli zahanbeni ti, kdo mluví pohrdlivě o vašem dobrém chování ve spojitosti s Kristem.“ (1. Petra 3:16) Kvůli našemu křesťanskému chování budeme možná muset trpět a snášet kruté zacházení, ale to kvůli své víře a věrné oddanosti Bohu zažíval i Kristus. Petr napsal: „Poněvadž tedy Kristus trpěl v těle, vy se rovněž vyzbrojte stejným smýšlením; protože ten, kdo trpěl v těle, upustil od hříchů.“ (1. Petra 4:1)

19. Co chceme, aby se o nás dalo říci?

19 Naše pevné rozhodnutí žít v souladu s tím, že jsme se zasvětili Jehovovi, nás bude chránit před lákadly Satanova světa, který je duchovně, mravně a tělesně nemocný. Ale nejen to. Získáme důvěru, že máme Boží schválení, což je mnohem lepší než všechno to, co nám může nabídnout Satan a jeho přisluhovači. Ať tedy nikdy není možné říci, že jsme opustili lásku, kterou jsme měli, když jsme poznali pravdu. Kéž se o nás naopak může říci to, co bylo v prvním století řečeno o křesťanech ve sboru v Thyatiře: „Znám tvé skutky a tvou lásku a víru a službu a vytrvalost, a že tvých posledních skutků je víc než těch dřívějších.“ (Zjevení 2:4, 18, 19) Ano, nebuďme vlažní vzhledem k tomu, že jsme se zasvětili Bohu, ale buďme „zaníceni duchem“ a horliví až do konce. A ten je blízko. (Římanům 12:11; Zjevení 3:15, 16)

[Poznámky pod čarou]

^ 2. odst. Viz Strážnou věž z 1. března 1988, strany 31 a 32.

^ 7. odst. Podrobné vyprávění o životě Ernesta Beavora je uvedeno v anglickém vydání Strážné věže z 15. března 1980, strany 8–11.

^ 9. odst. Viz anglické vydání Ročenky svědků Jehovových 1978, strany 156–158 a 201–218. Vydala Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc.

Vzpomínáte si?

• Co znamená zasvětit život Bohu?

• Které starověké a novodobé příklady těch, kdo se zasvětili Bohu jako jeho služebníci, si zaslouží, abychom je napodobovali?

• Jak bychom měli pohlížet na svou službu Bohu?

• K jakému jednání bychom měli být rozhodnuti vzhledem k tomu, že jsme svůj život zasvětili Bohu?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 15]

Jeremjáš zůstal věrný i přes to, že se s ním krutě zacházelo

[Obrázek na straně 16]

Ernest Beavor dal svým dětem příklad jakožto horlivý křesťan

[Obrázek na straně 17]

Stovky mladých svědků ve španělských věznicích zachovaly ryzost

[Obrázky na straně 18]

Každý den nahromaďme v duchovním smyslu něco hodnotného