Přejít k článku

Přejít na obsah

První lidská dvojice je pro nás poučením

První lidská dvojice je pro nás poučením

 První lidská dvojice je pro nás poučením

BŮH si prohlížel planetu Zemi. Připravoval ji, aby na ní mohli žít lidé. Viděl, že všechno, co dělá, je dobré. A když bylo toto dílo hotovo, Bůh prohlásil, že je „velmi dobré“. (1. Mojžíšova 1:12, 18, 21, 25, 31) Ale předtím, než dospěl k tomuto dokonalému závěru, Bůh řekl, že něco „není dobré“. Bůh samozřejmě nevytvořil nic, co by nedosahovalo dokonalosti. Pouze to znamenalo, že jeho stvoření ještě nebylo úplné. „Pro člověka není dobré, aby byl stále sám,“ řekl Jehova. „Udělám mu pomocnici jako jeho doplněk.“ (1. Mojžíšova 2:18)

Jehovovým záměrem bylo, aby se lidská společnost těšila z věčného života — aby tito lidé žili v pozemském ráji, byli zdraví, šťastní a měli všeho dostatek. Otcem celého lidstva byl Adam. Jeho manželka Eva se stala „matkou všech živých“. (1. Mojžíšova 3:20) V dnešní době se země sice  hemží miliardami jejich potomků, ale lidé ani zdaleka nejsou dokonalí.

Příběh Adama a Evy lidé všeobecně dobře znají. Může nám však přinést nějaký praktický užitek? Jaké poučení můžeme vytěžit z toho, co tato první lidská dvojice prožila?

„Stvořil je jako muže a ženu“

Když Adam dával jména zvířatům, povšiml si, že zvířata jsou v párech a že on k sobě nemá nikoho. Když se tedy potom zadíval na krásné stvoření, které Jehova vytvaroval z jeho žebra, zaradoval se. Adam si uvědomil, že tento tvor ženského rodu je jeho jedinečnou součástí, a proto zvolal: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Ta se bude nazývat Žena, protože byla vzata z muže.“ (1. Mojžíšova 2:18–23)

Muž potřeboval „pomocnici“. Nyní ji měl, a byla tou pravou. Eva se k Adamovi dokonale hodila a doplňovala ho — při pečování o jejich rajský domov a o zvířata, při plození dětí a také v tom, že jakožto pravá společnice měla pro něj být zdrojem duševních podnětů a podporou. (1. Mojžíšova 1:26–30)

Jehova poskytl této dvojici všechno, co si jen tito lidé mohli rozumně přát. Bůh přivedl Evu k jejímu manželovi, a tím posvětil jejich spojení a založil instituci manželství a instituci rodiny, jež měla být základem pro organizaci společnosti. Zpráva v 1. Mojžíšově říká: „Muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ A když Jehova požehnal první manželské dvojici a řekl těmto lidem, aby byli plodní, zjevně si přál, aby se každé dítě narodilo v láskyplné rodině, ve které se o ně bude otec s matkou starat. (1. Mojžíšova 1:28; 2:24)

„K obrazu Božímu“

Adam byl dokonalým Božím synem a byl vytvořen k Božímu ‚obrazu a podobě‘. Protože však „Bůh je Duch“, nemohlo jít o podobnost tělesnou. (1. Mojžíšova 1:26; Jan 4:24) Podoba tkví v tom, že člověk měl vlastnosti, které ho povznášely vysoko nad zvířata. Ano, člověk měl od počátku vštípeny určité vlastnosti, totiž lásku, moudrost, moc a spravedlnost. Byl obdařen svobodnou vůlí a schopností projevovat duchovní smýšlení. Vrozené mravní cítění neboli svědomí mu pomáhalo rozlišovat správné od nesprávného. Člověk měl intelektuální schopnost, která mu umožňovala uvažovat o tom, proč lidé existují, měl schopnost shromažďovat poznání o svém Stvořiteli a pěstovat k němu důvěrný vztah. Tyto vlastnosti, jimiž byl vybaven, plně dostačovaly k tomu, aby Adam plnil svou úlohu jako správce Božího pozemského díla.

Eva se dopouští přestupku

Adam bezpochyby Evu záhy poučil o jediném zákazu, který Jehova vydal. V zahradě, která byla jejich domovem, mohli jíst ovoce ze všech stromů kromě jediného — stromu poznání dobrého a špatného. Z toho neměli jíst. Kdyby to přece udělali, téhož dne by zemřeli. (1. Mojžíšova 2:16, 17)

Zanedlouho byla ohledně zakázaného ovoce vznesena otázka. Evu oslovil had, který byl použit jako mluvčí jistého neviditelného ducha. Had se zdánlivě nevinně zeptal: „Skutečně Bůh řekl, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ Eva odpověděla, že jim bylo dovoleno jíst ovoce z každého stromu, kromě jednoho. To, co však prohlásil had potom, Božímu výroku odporovalo. Řekl ženě: „Určitě nezemřete. Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ Ženě se začal zakázaný strom jevit v jiném světle: „Strom je dobrý k jídlu a ... je něčím toužebným pro oči.“ Eva byla důkladně oklamána a porušila Boží zákon. (1. Mojžíšova 3:1–6; 1. Timoteovi 2:14)

Byl Evin hřích nevyhnutelný? Rozhodně ne. Vžijte se do její situace. Had svým tvrzením naprosto překroutil to, co předtím řekl  jak Bůh, tak i Adam. Co byste si mysleli, kdyby úplně cizí člověk obvinil z nepoctivosti někoho, koho milujete a komu důvěřujete? Eva měla jednat jinak — měla dát najevo, že jí to je odporné a že to v ní vyvolává rozhořčení, a měla dokonce odmítnout naslouchat. Kdo vůbec je ten had, aby zpochybňoval Boží spravedlnost a slovo jejího manžela? Z úcty k zásadě vedení prostřednictvím hlavy se Eva měla před jakýmkoli rozhodováním poradit. Právě to bychom měli udělat i my, jestliže někdy dostaneme nějaké informace, jež odporují Božím pokynům. Eva však slovům Pokušitele uvěřila a přála si sama rozhodovat o tom, co je dobré a co špatné. Čím víc si s tou myšlenkou zahrávala, tím víc se jí líbila. Eva udělala velkou chybu, protože nesprávnou žádost začala pěstovat, místo aby ji pustila z hlavy nebo aby o té věci mluvila s hlavou své rodiny. (1. Korinťanům 11:3; Jakub 1:14, 15)

Adam naslouchá hlasu své manželky

Eva brzy Adama svedla, aby se k jejímu hříchu připojil. Jak si máme vysvětlit Adamův tichý souhlas? (1. Mojžíšova 3:6, 17) Musel se rozhodnout, komu projeví věrnou oddanost. Bude poslouchat svého Stvořitele, který mu dal všechno včetně jeho milované manželky Evy? Bude Adam vyhledávat Boží vedení, když se teď má rozhodnout, co udělá? Nebo tento muž spojí svůj osud se svou manželkou? Adam velmi dobře věděl, že její naděje na to, co by mohla získat, kdyby jedla zakázané ovoce, je klamná. Apoštol Pavel pod inspirací napsal: „Adam nebyl oklamán, ale žena byla důkladně oklamána a ocitla se v přestupku.“ (1. Timoteovi 2:14) Adam se tedy záměrně rozhodl vzepřít se proti Jehovovi. Strach, že by mohl být odloučen od své manželky, byl zřejmě větší než jeho víra, že Bůh je schopen tuto situaci napravit.

Adamův skutek se rovnal sebevraždě. Znamenal také vraždu veškerého potomstva, které  směl Adam díky Jehovovu milosrdenství zplodit. Následkem hříchu totiž byli všichni jeho potomci od narození odsouzeni ke smrti. (Římanům 5:12) To byla opravdu velká cena za sobeckou neposlušnost!

Následky hříchu

Bezprostředním následkem hříchu byl stud. Místo aby s radostí využili možnosti mluvit s Jehovou, ti dva lidé se schovali. (1. Mojžíšova 3:8) Jejich přátelství s Bohem bylo v troskách. Když měli odpovědět na otázku, co udělali, neprojevili žádnou lítost, ačkoli si byli oba vědomi toho, že přestoupili Boží zákon. Tím, že jedli ze zakázaného ovoce, odmítli Boží dobrotu.

Bůh proto řekl, že rození dětí bude doprovázeno silnějšími bolestmi. Eva bude dychtit po svém manželovi a on nad ní bude panovat. Pokoušela se získat nezávislost, ale dosáhla tím pravého opaku. Adam měl nyní v útrapách jíst výnos zemské půdy. V Edenu mohl utišit hlad bez námahy, ale nyní se bude muset velmi namáhat, aby uhájil svou existenci, dokud se nevrátí do prachu, z něhož byl vytvořen. (1. Mojžíšova 3:16–19)

Adam a Eva byli nakonec z edenské zahrady vykázáni. Jehova řekl: „Hle, člověk se stal jako jeden z nás v poznání dobrého a špatného, a aby snad nyní nevztáhl ruku a skutečně nevzal ovoce také ze stromu života a nejedl a nežil po neurčitý čas...“ „Věta zůstává nedokončena,“ uvádí učenec Gordon Wenham, a my si musíme zbývající část Boží myšlenky doplnit sami — pravděpodobně „ať je vyhnán z ráje“. Pisatelé Bible zpravidla uvádějí Boží myšlenku úplnou. Ale zde, pokračuje Wenham, „skutečnost, že je věta neukončená, ukazuje, že Bůh jednal rychle. Ani to nedořekl, a [lidé] byli ze zahrady vykázáni.“ (1. Mojžíšova 3:22, 23) Potom Jehova patrně přestal s první dvojicí komunikovat.

V průběhu tohoto čtyřiadvacetihodinového dne Adam a Eva doslovně nezemřeli. V duchovním smyslu však zemřeli. To, že se odcizili Zdroji života, se nedalo odčinit a tito dva lidé začali směřovat ke smrti. Představme si, jak kruté muselo být jejich první setkání se smrtí, když Abela, jejich druhého syna, zavraždil Kain, jejich prvorozený! (1. Mojžíšova 4:1–16)

Dále se už o této první lidské dvojici mnoho nedozvídáme. Set, jejich třetí syn, se narodil, když bylo Adamovi 130 let. Adam zemřel o 800 let později, ve věku 930 let, když se stal otcem „synů a dcer“. (1. Mojžíšova 4:25; 5:3–5)

Poučení pro nás

Zpráva o první manželské dvojici nejenže odhaluje příčinu úpadku dnešní lidské společnosti, ale poskytuje nám také jedno základní poučení. Domýšlivé tvrzení, že lze dosáhnout nezávislosti na Bohu, je holý nerozum. Lidé, kteří jsou opravdu moudří, projevují víru v Jehovu a jeho Slovo, a nedomnívají se, že si — pokud jde o poznání — stačí sami. Jehova určuje, co je dobré a co je špatné, a podstatou správného jednání je to, že ho posloucháme. Porušení jeho zákonů a přehlížení jeho zásad je proviněním.

Bůh nabídl a stále nabízí všechno, co si jen lidstvo může přát — věčný život, svobodu, uspokojení, štěstí, zdraví, mír, prosperitu a objevování nových věcí. Ovšem k tomu, abychom se mohli těšit ze všech těchto věcí, je třeba splnit jeden požadavek, totiž uznat, že jsme na našem nebeském Otci Jehovovi zcela závislí. (Kazatel 3:10–13; Izajáš 55:6–13)

[Rámeček a obrázek na straně 26]

Adam a Eva — POUHÝ MÝTUS?

Názor, že původně existoval ráj, který byl ztracen následkem hříchu, byl velmi rozšířen mezi starověkými Babylóňany, Asyřany, Egypťany i jinými národy. V mnoha popisech se vyskytuje vyprávění o stromu života, jehož ovoce mělo poskytnout věčný život těm, kdo by z něj jedli. Lidstvo si tedy pamatuje, že se v Edenu stala nějaká tragická událost.

Biblickou zprávu o Adamovi a Evě dnes mnoho lidí odmítá jako pouhý mýtus. Většina vědců však uznává, že lidský rod je jednou rodinou, která má společný původ. Pokud jde o teology — mnozí zjišťují, že je nemožné popřít to, že účinky původního hříchu, kterého se dopustil společný předek, se přenesly na lidstvo. Z názoru, že se člověk vyvinul z více než jednoho počátečního zdroje, by museli vyvodit, že původního hříchu se dopustilo několik předků. Potom by ovšem teologové byli nuceni popřít to, že Kristus, „poslední Adam“, vykoupil lidstvo. Ježíš a jeho učedníci však žádné takové dilema neměli. Uznávali, že zpráva v 1. Mojžíšově je založena na skutečnostech. (1. Korinťanům 15:22, 45; 1. Mojžíšova 1:27; 2:24; Matouš 19:4, 5; Římanům 5:12–19)