Přejít k článku

Přejít na obsah

Boží názor na mravní čistotu

Boží názor na mravní čistotu

 Boží názor na mravní čistotu

„Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit.“ (IZAJÁŠ 48:17)

1, 2. (a) Jaký je všeobecný názor na sexuální morálku? (b) Jaký názor na sexuální morálku zastávají křesťané?

NA ZEMI je dnes mnoho míst, kde se morálka považuje za soukromou věc. Lidé se domnívají, že pohlavní styky jsou přirozeným projevem náklonnosti, který si mohou dopřát kdykoli; nepovažují je tedy za jednání, které je na místě pouze v manželství. Mají dojem, že je zcela v pořádku, jestliže si člověk o svém chování rozhoduje sám, pokud při tom nikomu neubližuje. Ve věcech morálky, a zejména pokud jde o sex, by podle jejich názoru neměl být nikdo posuzován.

2 Jiný názor zastávají ti, kdo poznali Jehovu. Milují ho a chtějí se mu líbit, a proto rádi přijímají vedení, které jim poskytuje Písmo. Uvědomují si, že Jehova je miluje a poskytuje jim vedení, které je k jejich dobru, vedení, které pro ně bude skutečně prospěšné a které je obšťastní. (Izajáš 48:17) Bůh je zdrojem života, a proto je rozumné, aby v otázce, jak používat své tělo — a zejména v záležitosti tak úzce související s předáváním života —, hledali vedení právě u něho.

Dar od milujícího Stvořitele

3. Jakému názoru o pohlavních stycích byli vyučováni mnozí lidé v křesťanstvu, ale jak se tento názor jeví ve světle toho, co učí Bible?

3 Někteří učitelé v křesťanstvu — na rozdíl od názoru dnešního světa — tvrdí, že pohlavní styky jsou něčím hanebným a hříšným a že „prvotním hříchem“ v zahradě Eden bylo to, že Eva svedla Adama k pohlavnímu styku. Takový názor je v rozporu s tím, co říká inspirované Písmo. Pro první lidskou dvojici používá biblická zpráva označení  „člověk i jeho manželka“. (1. Mojžíšova 2:25) Bůh jim řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi.“ Řekl jim tedy, že mají mít děti. (1. Mojžíšova 1:28) Nemělo by žádný smysl, kdyby Bůh přikázal Adamovi a Evě, aby měli děti, a pak by je za plnění tohoto pokynu potrestal. (Žalm 19:8)

4. Proč dal Bůh lidem schopnost sexuálního soužití?

4 Z tohoto příkazu, který dostali naši první rodiče a který byl opakován Noemovi a jeho synům, vidíme, že hlavním účelem pohlavních styků bylo, aby lidé měli děti. (1. Mojžíšova 9:1) Boží slovo však ukazuje, že pro Boží služebníky, kteří žijí v manželství, pohlavní styky nemusí být pouze projevem přání mít děti. Tyto styky mohou přirozeně uspokojovat citové a tělesné potřeby a mohou být pro manželskou dvojici zdrojem potěšení. Je to jeden ze způsobů, jak si mohou navzájem vyjadřovat hlubokou náklonnost. (1. Mojžíšova 26:8, 9; Přísloví 5:18, 19; 1. Korinťanům 7:3–5)

Bůh stanovil omezení

5. Jaká omezení Bůh stanovil pro sexuální vztahy lidí?

5 Sexualita je sice darem od Boha, ale nemá být projevována bez jakýchkoli omezení. Tato zásada platí i v rámci manželského uspořádání. (Efezanům 5:28–30; 1. Petra 3:1, 7) Pohlavní styky mimo manželství jsou zakázány. Bible se v této věci vyjadřuje naprosto jednoznačně. V Zákoně, který dal Bůh izraelskému národu, bylo řečeno: „Nezcizoložíš.“ (2. Mojžíšova 20:14) Ježíš později zahrnul „smilstva“ a „cizoložství“ mezi „škodlivá uvažování“, která pocházejí ze srdce a poskvrňují člověka. (Marek 7:21, 22) Křesťany v Korintu apoštol Pavel pod inspirací vybídl: „Prchejte před smilstvem.“ (1. Korinťanům 6:18) A ve svém dopise Hebrejcům Pavel napsal: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ (Hebrejcům 13:4)

6. Co všechno je v Bibli zahrnuto pod označením „smilstvo“?

6 Co je míněno slovem „smilstvo“? Tímto slovem se překládá řecké slovo por·neiʹa, kterým se někdy označují pohlavní styky mezi lidmi, kteří nejsou v manželství. (1. Korinťanům 6:9) Na jiných místech, například u Matouše 5:32 a 19:9, má tento výraz širší smysl a vztahuje se i na cizoložství, krvesmilstvo a sodomii. Označení por·neiʹa se může vztahovat i na jiné sexuální praktiky mezi osobami, jež spolu nejsou v manželství, například na orální a anální sex a na sexuální dráždění pohlavních orgánů druhé osoby. Boží slovo všechny takové praktiky buď výslovně nebo nepřímo odsuzuje. (3. Mojžíšova 20:10, 13, 15, 16; Římanům 1:24, 26, 27, 32) *

Jaký užitek přinášejí Boží morální zákony

7. Jaký užitek máme z toho, že zůstáváme mravně čistí?

7 Řídit se Jehovovými směrnicemi, pokud jde o sexuální morálku může být pro nedokonalé lidi náročný úkol. Proslulý židovský filozof Maimonides, který žil ve dvanáctém století, napsal: „Dodržování žádného ze zákazů v celé Tóře [mojžíšském Zákonu] není tak obtížné jako dodržování zákazu nedovolených svazků a nezákonných pohlavních styků.“ Jestliže se však Božími směrnicemi řídíme, máme z toho velký užitek. (Izajáš 48:18) Jsme-li v tomto směru poslušní, jsme chráněni před sexuálně přenášenými nemocemi, z nichž některé jsou nevyléčitelné a mohou způsobit smrt. * Je to ochranou před nemanželským těhotenstvím. Uplatňování bohulibé moudrosti také přispívá k čistému svědomí. Takové jednání podporuje sebeúctu a vzbuzuje úctu druhých, včetně našich příbuzných, našeho manželského partnera, našich dětí a našich křesťanských bratrů a sester. Takové jednání v nás rovněž podporuje zdravý, pozitivní  názor na sex, což přispěje k našemu štěstí v manželství. Jedna křesťanka napsala: „Pravda Božího slova je nejlepší ochranou, jaká vůbec existuje. Čekám, že se jednou vdám, a až ta doba přijde, budu moci křesťanovi, kterého si vezmu, hrdě říci, že jsem zůstala mravně čistá.“

8. Jak může naše cudné chování přispívat k podpoře čistého uctívání?

8 Jestliže zůstáváme ve svém chování mravně čistí, můžeme tím také velmi přispět k tomu, aby byly vyvráceny nesprávné názory na pravé uctívání a aby se lidé cítili přitahováni k Bohu, kterého uctíváme. Apoštol Petr napsal: „Udržujte si znamenité chování mezi národy, aby v tom, v čem proti vám mluví jako proti zločincům, oslavovali Boha v den jeho prohlídky kvůli vašim znamenitým skutkům, jichž jsou očitými svědky.“ (1. Petra 2:12) I když ti, kdo Jehovovi neslouží, nebudou naše cudné chování uznávat nebo schvalovat, můžeme si být jisti, že naši snahu řídit se jeho vedením vidí náš nebeský Otec. Můžeme být ujištěni, že on tuto snahu schvaluje, a že se z ní dokonce raduje. (Přísloví 27:11; Hebrejcům 4:13)

9. Proč bychom měli důvěřovat Božímu vedení, i když snad plně nechápeme Boží důvody? Uveďte příklad.

9 K víře v Boha patří také důvěra, že ví, co je pro nás nejlepší, i když snad sami plně nechápeme všechny důvody, proč nás vede určitým způsobem. Povšimněme si jednoho příkladu z mojžíšského Zákona. Určitý předpis, který se týkal vojenských táborů, vyžadoval, aby výkaly byly zakopávány mimo tábor. (5. Mojžíšova 23:13, 14) Je možné, že se Izraelité nad tímto pokynem pozastavovali a někteří ho možná považovali za zbytečný. Lékařská věda však mezitím ukázala, že tento zákon napomáhal k tomu, aby vodní zdroje byly chráněny před znečištěním, a že také sloužil k ochraně před mnoha nemocemi, které jsou přenášeny hmyzem. Podobně existují také důvody, proč Bůh omezil pohlavní styky na manželské lože — jsou to důvody duchovní, společenské, citové, tělesné i psychologické. Podívejme se nyní na několik biblických příkladů osob, které si zachovaly mravní čistotu.

Josef za svou mravnost získal požehnání

10. Kdo se snažil Josefa svést a jak na to Josef reagoval?

10 Biblický příklad Jákobova syna Josefa asi znáte. Když bylo Josefovi sedmnáct let, stal se otrokem patřícím Potifarovi, náčelníkovi tělesné stráže egyptského faraóna. Jehova Josefovi žehnal, a za nějaký čas byl Josef ustanoven nad celým Potifarovým domem. Do svých dvaceti let dorostl „do krásné postavy a krásného vzhledu“.  Upoutal pozornost Potifarovy manželky, a ta se ho snažila svést. Josef jasně poukázal na své postavení a vysvětlil jí, že kdyby souhlasil, nejen by tím podvedl svého pána, ale také by ‚zhřešil proti Bohu‘. Proč tak Josef uvažoval? (1. Mojžíšova 39:1–9)

11, 12. O čem Josef zřejmě uvažoval, ačkoli tehdy ještě neexistoval žádný psaný zákon, který by zakazoval smilstvo a cizoložství?

11 Je zřejmé, že ke svému rozhodnutí nebyl Josef veden strachem, že by se o tom dozvěděli lidé. Josefova rodina žila daleko a jeho otec ho považoval za mrtvého. Kdyby se Josef dopustil sexuální nemravnosti, jeho rodina by se o tom nikdy nedozvěděla. Takový hřích by patrně zůstal utajen i před Potifarem a jeho služebníky, protože v určitou dobu tito lidé nebývali v domě. (1. Mojžíšova 39:11) Josef však věděl, že takové jednání by nemohlo být skryto před Bohem.

12 Je zřejmé, že Josef přemýšlel o tom, co o Jehovovi věděl. Bezpochyby věděl, co Jehova kdysi prohlásil v zahradě Eden: „Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ (1. Mojžíšova 2:24) Josef si byl pravděpodobně také vědom toho, co kdysi Jehova řekl filištínskému králi, který se chystal svést Josefovu prababičku Sáru. Tomuto králi Jehova řekl: „Pohleď, jsi vlastně mrtvý kvůli ženě, kterou sis vzal, neboť ji vlastní jiný majitel jako svou manželku. ... A také jsem tě zadržoval, abys proti mně nezhřešil. Proto jsem ti nedovolil, aby ses jí dotkl.“ (1. Mojžíšova 20:3, 6) Jehova sice tehdy ještě nedal žádný psaný zákon, ale jeho názor na manželství byl jasný. Josefovo mravní cítění a také jeho touha líbit se Jehovovi ho vedly k tomu, že nemravnost zavrhl.

13. Proč se Josef pravděpodobně nemohl Potifarově manželce vyhnout?

13 Potifarova manželka však byla neodbytná a „den co den“ se Josefa doprošovala, aby si s ní lehl. Proč se jí Josef jednoduše nevyhnul? Byl otrokem, musel plnit své povinnosti a na této situaci sotva mohl něco změnit. Z archeologických dokladů lze usuzovat, že egyptské domy byly stavěny tak, že do zásobáren bylo možné dostat se jedině přes hlavní část domu. Pravděpodobně se tedy Josef nemohl Potifarově manželce vyhnout. (1. Mojžíšova 39:10)

14. (a) Co se s Josefem stalo, když utekl před Potifarovou manželkou? (b) Jak Jehova Josefovi požehnal za jeho věrnost?

14 Jednoho dne byli v domě sami. Potifarova manželka Josefa popadla a vykřikla: „Lehni si se mnou!“ Josef od ní utekl. Jeho odmítnutím se ta žena cítila dotčena, a obvinila ho, že se pokusil ji znásilnit. K čemu to vedlo? Odměnil ho Jehova za jeho ryzí jednání okamžitě? To se nestalo. Josef byl uvržen do vězení a byl spoután v okovech. (1. Mojžíšova 39:12–20; Žalm 105:18) Jehova to bezpráví viděl a nakonec Josefa vyvýšil z vězení do paláce. Josef se stal druhým nejmocnějším mužem v Egyptě, a požehnání se projevilo i v tom, že dostal manželku a narodily se mu děti. (1. Mojžíšova 41:14, 15, 39–45, 50–52) A zpráva o Josefově ryzosti byla před 3 500 lety zaznamenána písemně, aby o ní mohli Boží služebníci uvažovat od té doby až  dodnes. To byly podivuhodné projevy požehnání za to, že se držel Božích spravedlivých zákonů! My dnes také možná vždycky nevidíme bezprostřední užitek z toho, že zachováváme mravní ryzost, ale můžeme si být jisti, že Jehova to vidí a že nám v patřičném čase požehná. (2. Paralipomenon 16:9)

Jobova ‚smlouva s jeho očima‘

15. Co znamenalo to, že Job uzavřel „smlouvu se svýma očima“?

15 Jiným mužem, který zachovával svou ryzost, byl Job. V období zkoušek, jejichž původcem byl Ďábel, se Job díval zpět na svůj život a prohlásil, že je ochoten podstoupit přísný trest, jestliže porušil — mimo jiné — Jehovovu zásadu vztahující se na sexuální morálku. Job řekl: „Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima. Jak bych tedy mohl projevit pozornost panně?“ (Job 31:1) Job měl na mysli to, že ve spojitosti s rozhodnutím zachovat svou ryzost k Bohu byl odhodlán vyvarovat se i chtivého pohledu na nějakou ženu. V každodenním životě samozřejmě ženy viděl, a pokud bylo třeba, pravděpodobně jim pomáhal. Ale projevovat jim pozornost s nějakým romantickým úmyslem — něco takového si nedovolil. Předtím, než ho postihly zkoušky, byl velmi bohatým mužem, byl „největším ze všech Orientálců“. (Job 1:3) Svého bohatství však nepoužíval k tomu, aby k sobě vábil mnoho žen. Je zřejmé, že si nikdy nezahrával s představou, že by měl nezákonné pohlavní styky s mladšími ženami.

16. (a) Proč je Job znamenitým příkladem pro křesťany, kteří žijí v manželství? (b) V jakém směru se chování mužů v Malachiášově době velmi lišilo od chování Joba, a co lze říci o chování lidí dnes?

16 Job tedy projevoval mravní ryzost v dobách dobrých i zlých. Jehova to pozoroval a bohatě mu požehnal. (Job 1:10; 42:12) Pro křesťany, kteří žijí v manželství, pro muže i ženy, je Job opravdu znamenitým příkladem. Není divu, že ho Jehova tak miloval! Naproti tomu chování mnoha mužů se dnes spíše podobá chování mužů, kteří žili v době proroka Malachiáše. Tento prorok ostře kritizoval to, že mnozí manželé opouštěli své manželky, často proto, aby si brali mladší ženy. Jehovův oltář byl pokryt slzami opuštěných manželek, a muže, kteří tímto způsobem ‚jednali zrádně‘ se svými partnerkami, Bůh odsoudil. (Malachiáš 2:13–16)

Cudná mladá žena

17. V čem se Šulamitka podobala ‚uzavřené zahradě‘?

17 Třetí osobou, která zachovávala svou ryzost, byla jedna dívka, totiž Šulamitka. K této mladé, půvabné dívce pocítil náklonnost nejen jistý mladý pastýř, ale také bohatý izraelský král Šalomoun. Krásný příběh, který je obsažen v Šalomounově písni, vypráví o tom, jak si Šulamitka zachovala svou cudnost a získala úctu lidí ve svém okolí. Ačkoli dívka Šalomouna odmítla, tento král byl inspirován, aby zaznamenal její příběh. Pastýř, kterého milovala, si také vážil jejího cudného chování. Když o ní jednou  uvažoval, řekl si, že Šulamitka je jako „zahrada uzavřená“. (Šalomounova píseň 4:12) Ve starověkém Izraeli se v krásných zahradách pěstovalo mnoho druhů chutné zeleniny, vonných květin a nádherných stromů. Takové zahrady byly obvykle obehnány živým plotem nebo zdí a vstupovalo se do nich bránou, která se zamykala. (Izajáš 5:5) Pro pastýře byla Šulamitčina mravní čistota a roztomilost jako taková zahrada, která je neobyčejně krásná. Tato dívka byla mravně naprosto čistá. Projevy její něžné náklonnosti měly patřit pouze jejímu budoucímu manželovi.

18. Co nám připomínají zprávy o Josefovi, Jobovi a Šulamitce?

18 Svou mravní ryzostí dala Šulamitka vynikající příklad dnešním křesťanským ženám. Jehova viděl a oceňoval Šulamitčinu ctnost a této dívce požehnal, stejně jako požehnal Josefovi a Jobovi. Skutky, jimiž projevovali svou ryzost, jsou zaznamenány v Božím slovu jako vodítko pro nás dnes. Úsilí, které vynakládáme nyní my, abychom zachovali svou ryzost, sice není zaznamenáno v Bibli, ale Jehova má svou ‚pamětní knihu‘ pro ty, kdo se snaží plnit jeho vůli. Nikdy nezapomeňme na to, že Jehova ‚věnuje pozornost‘ a že se raduje, když se věrně a oddaně snažíme zůstávat mravně čistí. (Malachiáš 3:16)

19. (a) Jak bychom měli pohlížet na mravní čistotu? (b) O čem bude pojednávat následující článek?

19 Lidé, kteří nemají víru, se nám sice mohou vysmívat, ale my posloucháme našeho milujícího Stvořitele a radujeme se z toho. Máme vyšší morální měřítka — morálku, která se líbí Bohu. Je to něco, nač můžeme být hrdí a co chceme chovat jako poklad. Jestliže si zachováme své postavení jako mravně čistí lidé, můžeme se těšit z Božího požehnání a můžeme si zachovat krásnou naději na nekonečná požehnání v budoucnosti. Ale co konkrétně můžeme dělat, abychom zůstali mravně čistí? O této důležité otázce bude pojednávat následující článek.

[Poznámky pod čarou]

^ 6. odst. Viz Strážnou věž č. 17, 1983, strany 18–21.

^ 7. odst. Je smutnou skutečností, že sexuálně přenášenou nemocí se může nevinný křesťan nakazit od nevěřícího manželského partnera, který se neřídil Božím vedením.

Umíte to vysvětlit?

• Co Bible říká o pohlavních stycích?

• Co je v Bibli označováno slovem „smilstvo“?

• Jaký užitek máme z toho, že zůstáváme mravně čistí?

• Proč jsou Josef, Job a mladá Šulamitka znamenitými příklady pro dnešní křesťany?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 9]

Josef před nemravností uprchl

[Obrázek na straně 10]

Mladá Šulamitka byla jako ‚uzavřená zahrada‘

[Obrázek na straně 11]

Job kdysi uzavřel „smlouvu se svýma očima“