Přejít k článku

Přejít na obsah

Učinil jsem svatého ducha svým osobním pomocníkem?

Učinil jsem svatého ducha svým osobním pomocníkem?

 Učinil jsem svatého ducha svým osobním pomocníkem?

TEOLOGOVÉ a samozřejmě i lidé všeobecně mají o totožnosti Božího svatého ducha nejrůznější představy. Taková nejistota je však zbytečná. Jasné vysvětlení o tom, co je svatý duch, najdeme v Bibli. Není to žádná osoba, jak tvrdí někteří lidé, ale je to mocná činná síla, kterou Bůh používá ke splňování své vůle. (Žalm 104:30; Skutky 2:33; 4:31; 2. Petra 1:21)

Vzhledem k tomu, že svatý duch je tak úzce spjat se splňováním Božích záměrů, měli bychom si přát žít v souladu s ním. Měli bychom chtít, aby byl naším osobním pomocníkem.

Proč potřebujeme pomocníka?

Ježíš věděl, že odejde ze země, a proto své učedníky ujistil: „Požádám Otce a dá vám jiného pomocníka, aby byl s vámi navždy.“ A také prohlásil: „Říkám vám však pravdu: Je k vašemu prospěchu, že odcházím. Neodejdu-li totiž, pomocník k vám rozhodně nepřijde; ale jestliže opravdu odejdu, pošlu vám ho.“ (Jan 14:16, 17; 16:7)

Ježíš dal svým učedníkům závažný úkol, když jim přikázal: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) To není nic lehkého, protože při plnění tohoto úkolu měli čelit odporu. (Matouš 10:22, 23)

Odpor, který přicházel z vnějšku, měl být doprovázen určitým napětím ve vztazích uvnitř sboru. „Nyní vás, bratři, vybízím,“ napsal apoštol Pavel kolem roku 56 n. l. křesťanům v Římě, „abyste upírali oči na ty, kdo působí rozdělení a podněty ke klopýtání v rozporu s učením, jemuž jste se naučili, a abyste se jim vyhýbali.“ (Římanům 16:17, 18) Po smrti apoštolů se tato situace měla ještě zhoršovat. Pavel varoval: „Vím, že po mém odchodu vstoupí mezi vás utlačující vlci a nebudou něžně zacházet se stádem, a z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ (Skutky 20:29, 30)

K překonávání těchto překážek křesťané nutně potřebovali Boží pomoc. Bůh jim prostřednictvím Ježíše tuto pomoc poskytl. Po jeho vzkříšení, v den Letnic roku 33 n. l., bylo pohromadě asi 120 jeho učedníků a ti „všichni byli naplněni svatým duchem“. (Skutky 1:15; 2:4)

Učedníci poznali, že svatý duch, který byl při této příležitosti vylit, je tou pomocí, kterou jim Ježíš slíbil. Nyní bezpochyby lépe rozuměli tomu, co měl na mysli, když řekl: „Pomocník, svatý duch, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí vše a připomene vám všechno, co jsem vám pověděl.“ (Jan 14:26) Ježíš ho také označil jako ‚pomocníka, ducha pravdy‘. (Jan 15:26)

Jak je duch pomocníkem?

Duch měl sloužit jako pomocník v různých směrech. Ježíš za prvé slíbil, že jeho učedníkům budou působením ducha připomenuty věci, které jim říkal. Tím nechtěl říci pouze to, že jim duch pomůže vzpomenout si na nějaká slova. Duch jim měl pomoci, aby porozuměli hlubšímu smyslu a významu toho, co je učil. (Jan 16:12–14) Krátce řečeno, duch měl jeho učedníky vést k tomu,  aby lépe rozuměli pravdě. Apoštol Pavel později napsal: „Nám je ... Bůh zjevil prostřednictvím svého ducha, neboť duch zkoumá všechno, i hluboké Boží věci.“ (1. Korinťanům 2:10) Jestliže měli Ježíšovi pomazaní následovníci předávat přesné poznání druhým, muselo mít jejich vlastní porozumění dobrý základ.

Za druhé Ježíš své učedníky učil, aby se modlili a aby to dělali často. Kdyby si snad někdy nebyli jisti, o co se mají modlit, duch mohl zakročit v jejich prospěch, neboli mohl jim pomoci. „Podobným způsobem se duch také připojuje s pomocí pro naši slabost; vždyť o co bychom se měli modlit, jak potřebujeme, to nevíme, ale duch sám za nás naléhavě prosí s nevyslovenými steny.“ (Římanům 8:26)

Za třetí měl duch Ježíšovým učedníkům pomáhat, aby veřejně hájili pravdu. Ježíš je upozornil: „Vydají [vás] místním soudům a budou vás mrskat ve svých synagógách. Ano, budete kvůli mně vláčeni před místodržitele a krále na svědectví jim a národům. Když vás však vydají, nepociťujte úzkost, jak nebo co máte mluvit, neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit; vždyť to nejste jen vy, kdo mluví, ale je to duch vašeho Otce, který mluví vaším prostřednictvím.“ (Matouš 10:17–20)

Svatý duch měl také pomáhat v tom směru, aby bylo možné rozpoznat křesťanský sbor, a členy tohoto sboru měl podněcovat, aby činili moudrá osobní rozhodnutí. Tato dvě hlediska našeho námětu si nyní rozebereme podrobněji a uvidíme, jaký význam mají pro nás dnes.

Měl sloužit jako poznávací znak

Po staletí sloužili Židé pod mojžíšským Zákonem jako Boží vyvolený lid. Ježíše jakožto Mesiáše však zavrhli, a proto Ježíš předpověděl, že zanedlouho budou zavrženi oni sami: „Nikdy jste nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, ten se stal nejvyšším úhelným kamenem. Stalo se to od Jehovy a je to obdivuhodné v našich očích‘? Proto vám říkám: Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který nese jeho ovoce.“ (Matouš 21:42, 43) Jakmile byl o Letnicích roku 33 n. l. založen křesťanský sbor, Kristovi následovníci se stali ‚národem, který nese jeho ovoce‘. Od té doby byl tento sbor Božím sdělovacím prostředkem. Aby lidé mohli rozpoznat, na koho byla přenesena Boží přízeň, poskytl Bůh neklamný poznávací znak.

O Letnicích byli učedníci s pomocí svatého ducha schopni mluvit jazyky, které se předtím nikdy neučili. Přihlížející proto žasli a ptali se: „Jak to, že ... každý z nás, slyšíme svůj vlastní jazyk, v němž jsme se narodili?“ (Skutky 2:7, 8) „Prostřednictvím apoštolů“ byla poskytována schopnost mluvit neznámými jazyky a „začalo [se] dít mnoho předzvěstí a znamení“, a díky tomu asi tři tisíce osob poznalo, že skutečně působí Boží duch. (Skutky 2:41, 43)

Kristovi učedníci také přinášeli „ovoce ducha“, jímž je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, víra, mírnost a sebeovládání, a z toho bylo jasně patrné, že jsou Božími služebníky. (Galaťanům 5:22, 23) Láska byla skutečně význačným rysem křesťanského sboru. Ježíš předpověděl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35)

Členové raného křesťanského sboru přijali vedení, které poskytoval svatý duch, a využili pomoci, kterou jim nabízel. Dnešní křesťané si uvědomují, že Bůh nyní nekřísí mrtvé ani nekoná zázraky, které konal v prvním století. Křesťané jednají tak, aby se podle ovoce Božího ducha, které přinášejí, dalo poznat, že jsou pravými učedníky Ježíše Krista. (1. Korinťanům 13:8)

Pomocník při osobním rozhodování

Bible je výsledkem působení svatého ducha. Jestliže se tedy necháme přesvědčovat Biblí, je to, jako by nás poučoval svatý duch. (2. Timoteovi 3:16, 17) Může nám pomáhat, abychom se rozhodovali moudře. Ale dovolíme to?

 Co když si vybíráme povolání nebo zaměstnání? Svatý duch nám umožní, abychom budoucí práci viděli z Jehovova stanoviska. Naše zaměstnání musí odpovídat biblickým zásadám a pokud možno by nám mělo pomáhat v našem úsilí o dosažení teokratických cílů. Plat nebo postavení a prestiž spojená s nějakou prací jsou ve skutečnosti okolnosti méně důležité. Větší význam má to, zda budeme mít možnost opatřit si věci nezbytné pro život a zda budeme mít dost času a příležitostí k plnění svých křesťanských závazků.

Touha radovat se ze života je normální a správná. (Kazatel 2:24; 11:9) Vyrovnaný křesťan se tedy může pro zotavení a potěšení věnovat rekreaci. Ale měl by si vybrat takovou rekreaci, při které je patrné ovoce ducha, a ne rekreaci, při níž se projevují „skutky těla“. Pavel vysvětluje: „Skutky těla jsou zjevné, totiž smilstvo, nečistota, nevázané chování, modlářství, provozování spiritismu, nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu, sváry, rozdělení, sekty, závist, pitky, hýření a podobné věci.“ Také je třeba dát pozor, abychom se nestali ‚samolibými, nevyvolávali mezi sebou soutěživost a jeden druhému nezáviděli‘. (Galaťanům 5:16–26)

Podobné to je, když si vybíráme přátele. Je moudré vybírat si je podle jejich duchovního smýšlení, a ne podle vnějšího vzhledu nebo podle majetku. Muž David byl bezpochyby Božím přítelem, protože Bůh ho popsal jako ‚muže příjemného svému srdci‘. (Skutky 13:22) Při výběru Davida za krále Izraele Bůh nehleděl na jeho vnější vzhled, ale jednal podle zásady: „Bůh vidí ne jako vidí člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale pokud jde o Jehovu, ten vidí, jaké je srdce.“ (1. Samuelova 16:7)

Už tisíce přátelství ochladlo, protože byla založena na vnějším vzhledu nebo na majetku. Přátelství založená na nejistém bohatství, mohou náhle skončit. (Přísloví 14:20) Boží slovo inspirované svatým duchem nám radí, abychom si za přátele vybírali ty, kdo nám mohou pomáhat, abychom sloužili Jehovovi. Říká nám, abychom se soustředili spíše na dávání než na přijímání, protože dávání přináší větší radost. (Skutky 20:35) Čas a náklonnost patří k nejcennějším věcem, které můžeme svým přátelům dát.

Křesťanovi, který hledá manželského druha, poskytuje Bible radu, jež je inspirována duchem. Svým způsobem říká: ‚Dívej se dál než jen na obličej a na postavu. Dívej se až k chodidlům.‘ K chodidlům? Ano, v tomto smyslu: Používají se při vykonávání Jehovova díla kázání dobré zprávy a jsou to tedy nohy, které jsou v Božích očích jakoby půvabné? Jsou obuty poselstvím pravdy a dobrou zprávou o pokoji? Čteme: „Jak půvabné jsou na horách nohy toho, jenž přináší dobrou zprávu, jenž zvěstuje pokoj, jenž přináší dobrou zprávu o něčem lepším, jenž zvěstuje záchranu, jenž říká Sionu: ‚Tvůj Bůh se stal králem!‘“ (Izajáš 52:7; Efezanům 6:15)

Žijeme ‚v kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, a proto při vykonávání Boží vůle potřebujeme pomoc. (2. Timoteovi 3:1) Pomocník, Boží svatý duch, mocně podporoval dílo, které konali křesťané v prvním století, a byl také jejich osobním pomocníkem. Jestliže horlivě studujeme Boží slovo, které vzniklo působením svatého ducha, plníme základní podmínku k tomu, abychom mohli učinit svatého ducha svým osobním pomocníkem i my. Děláme to?

 [Celostránkový obrázek na straně 23]