Přejít k článku

Přejít na obsah

Jak se můžete přiblížit k Bohu

Jak se můžete přiblížit k Bohu

 Jak se můžete přiblížit k Bohu

„Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám,“ říká Jakub 4:8. Jehova Bůh si velmi přeje, aby lidé k němu měli důvěrný vztah, a ukázal to tím, že za nás dal svého Syna.

NA TENTO láskyplný, vstřícný přístup reagoval apoštol Jan slovy: „Pokud jde o nás, my milujeme [Boha], protože on nejprve miloval nás.“ (1. Jana 4:19) Jestliže se však chceme my osobně přiblížit k Bohu, musíme učinit určité kroky. Podobají se čtyřem způsobům, jimiž se můžeme přiblížit k lidem, jak bylo ukázáno v předcházejícím článku. Nyní můžeme tyto způsoby prozkoumat.

Všímejme si Božích podivuhodných vlastností

Bůh má mnoho podivuhodných vlastností, mezi nimiž vyniká mimo jiné jeho láska, moudrost, spravedlnost a moc. O jeho moudrosti a moci svědčí bezpočet projevů jak v dalekém vesmíru, tak i ve světě kolem nás — od obrovských galaxií až po nepatrné atomy. Žalmista napsal: „Nebesa oznamují Boží slávu; a prostor vypráví o díle jeho rukou.“ (Žalm 19:1; Římanům 1:20)

Ve stvoření se také zrcadlí Boží láska. Například z toho, jak jsme vytvořeni my, lidé, je patrné, že si Bůh přeje, abychom se ze života radovali. Dal nám schopnost vnímat barvy, chutě, vůně, mít zalíbení v hudbě, smát se, radovat se z krásy, a dal nám také mnoho jiných schopností a rysů, které rozhodně nejsou k životu nezbytné. Ano, Bůh je opravdu štědrý, laskavý a láskyplný — a tyto vlastnosti bezpochyby přispívají k tomu, že je ‚šťastným Bohem‘. (1. Timoteovi 1:11; Skutky 20:35)

Jehovu obšťastňuje skutečnost, že uplatňování jeho svrchovanosti je založeno v první řadě na lásce a že jeho inteligentní tvorové tuto svrchovanost podporují především na základě lásky. (1. Jana 4:8) Je pravda, že Jehova je Svrchovaný Panovník, ale s lidmi, zejména se svými věrně oddanými služebníky, jedná tak, jak se svými dětmi jedná milující otec. (Matouš 5:45) Nepřipraví je o nic, co je k jejich dobru. (Římanům 8:38, 39) Jak zde již bylo uvedeno, dal za nás dokonce život svého jediného zplozeného Syna. Ano, důvodem, proč existujeme a proč máme naději na věčný život, je Boží láska. (Jan 3:16)

Ježíš nám umožnil nahlédnout hluboko do Boží osobnosti, protože dokonale napodoboval svého Otce. (Jan 14:9–11) Byl naprosto nesobecký, ohleduplný a pozorný. Jednou se ocitl tváří v tvář člověku, který byl hluchý a měl vadu řeči. Jistě si umíme představit, že se ten člověk mezi mnoha lidmi asi necítil dobře. Je zajímavé, že Ježíš tohoto muže vzal někam do soukromí a tam jej uzdravil. (Marek 7:32–35) Jste vděční lidem, kteří jsou vnímaví k vašim pocitům a uznávají vaši důstojnost? Jestliže ano, jistě získáte k Jehovovi a k Ježíšovi užší vztah, jestliže se o nich dozvíte víc.

Přemýšlejme o Božích vlastnostech

Někdo může mít podivuhodné vlastnosti, ale abychom se cítili k tomuto člověku přitahováni, musíme o něm přemýšlet. Totéž platí, pokud jde o Jehovu. Jestliže se k němu chceme přiblížit, je druhým nezbytně nutným krokem to, abychom o jeho vlastnostech uvažovali. Král David, muž, který skutečně Jehovu miloval a ‚byl příjemný Jehovovu srdci‘, řekl: „Vzpomínal jsem na dávné dny; rozjímal jsem o vší tvé činnosti; ochotně jsem se zabýval dílem tvých vlastních rukou.“ (Skutky 13:22; Žalm 143:5)

 Když pozorujete zázraky stvoření nebo čtete Boží Slovo, Bibli, uvažujete — stejně jako David — o tom, co vidíte a čtete? Představte si, že nějaký syn právě dostal dopis od otce, kterého velmi miluje. Jak by se na ten dopis díval? Jistě by se nespokojil s tím, že by zběžně přelétl pohledem jeho obsah a pohodil ho do zásuvky. Naopak, pročítal by ho podrobně a snažil by se objevit v něm všechny podrobnosti a významové odstíny. Podobně bychom měli i my považovat Boží slovo za drahocenné, měli bychom na ně pohlížet jako žalmista, který zpíval: „Jak já miluji tvůj zákon! Po celý den se jím zabývám.“ (Žalm 119:97)

Udržujte dobrou komunikaci

Dobrá komunikace je „mízou“ každého vztahu. Znamená to mluvit naslouchat — a to nejen myslí, ale také srdcem. Ke Stvořiteli mluvíme v modlitbě, což je zbožná promluva k Bohu. Jehovovi se líbí modlitby těch, kdo ho milují, slouží mu a uznávají Ježíše Krista jako jeho hlavního představitele. (Žalm 65:2; Jan 14:6, 14)

V minulosti Bůh mluvil k lidem rozmanitými způsoby, například ve viděních, snech a prostřednictvím andělů. Dnes však s nimi mluví prostřednictvím svého psaného Slova, Svaté Bible. (2. Timoteovi 3:16) Psané slovo má mnoho výhod. Kdykoli je možné obrátit se k němu o radu. Můžeme je s radostí pročítat znovu a znovu stejně jako dopis. A psané slovo nepodléhá překrucování, které je tak typické pro vyprávění, jež se předává ústně. Dívejte se tedy na Bibli jako na velkou sbírku dopisů od svého milovaného nebeského Otce a umožněte mu, aby k vám prostřednictvím těchto dopisů mluvil denně. (Matouš 4:4)

Bible například vyjadřuje Jehovův názor na to, co je správné a co je nesprávné. Vysvětluje Boží záměr s lidstvem a se zemí. A ukazuje, jak Bůh jednal s nejrůznějšími lidmi a národy, se svými věrně oddanými služebníky i se svými zatvrzelými nepřáteli. Bůh dal pořídit záznamy o tom, jak lidé jednali vůči němu a jak on jednal s nimi, a tím nám poskytl mimořádně podrobný portrét své osobnosti. Dává najevo svou lásku, radost, zármutek, zklamání, hněv, milosrdenství, starost — celou řadu svých myšlenek a citů, a ukazuje také jejich příčiny —, a to vše způsobem, kterému mohou lidé snadno porozumět. (Žalm 78:3–7)

Jak vám může prospět to, že jste si přečetli určitý úsek z Božího slova? A jak vám to může pomoci, abyste se především více přiblížili k Bohu? Zejména uvažujte o tom, co jste se dočetli a dozvěděli o Bohu jako o osobě, a nechte tyto poznatky působit na své srdce. Potom Jehovovi v modlitbě řekněte, co si o látce, kterou jste se zabývali, myslíte, co ve spojitosti s ní ve svém nejhlubším nitru cítíte a jak se budete snažit získat z ní užitek. To je komunikace. Jestliže ovšem máte na mysli i jiné věci, můžete je samozřejmě do své modlitby také zahrnout.

Všechno dělejte společně s Bohem

O určitých věrných mužích, kteří žili v dávných dobách, Bible říká, že chodili s pravým Bohem neboli před ním. (1. Mojžíšova 6:9; 1. Královská 8:25) Co to znamená? V podstatě to, že každý den žili tak, jako by Bůh byl přímo s nimi. Je pravda, že byli hříšní. Milovali však Boží zákony a zásady a žili v souladu s Božím záměrem. Jehova je k takovým lidem přitahován a pečuje  o ně, jak to je patrné ze Žalmu 32:8: „Způsobím, abys měl pochopení, a budu tě poučovat o cestě, po níž bys měl jít. Budu radit s okem upřeným na tebe.“

Také pro vás může Jehova být důvěrným přítelem —někým, kdo vás doprovází, stará se o vás a poskytuje vám otcovské rady. Prorok Izajáš říká, že Jehova je „Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit“. (Izajáš 48:17) Jestliže si uvědomujeme, jaký z toho máme užitek, cítíme, že Jehova je jakoby přítomen „po [naší] pravici“, stejně jako to pociťoval David. (Žalm 16:8)

Boží jméno soustřeďuje pozornost na Boží vlastnosti

Celá řada náboženství a rostoucí počet překladů Bible nepoužívá a neoznamuje Boží osobní jméno. (Žalm 83:18) V původním hebrejském textu však je toto jméno Jehova asi 7 000krát. (Většina překladatelů Bible jedná nedůsledně, když na jedné straně Boží jméno odstraňují, a na  druhé straně uvádějí jména těch mnoha falešných bohů — například Baala, Bela, Merodaka, a dokonce i Satana —, o nichž se zmiňuje původní text.)

Někteří lidé mají dojem, že vynechání Božího jména je něco nepodstatného. Ale uvažujme: Je vybudování důvěrného, uvědomělého vztahu k bezejmenné osobě obtížnější, nebo snadnější? Takové tituly, jako Bůh a Pán (jež jsou používány i na falešné bohy), mohou obracet pozornost na Jehovovu moc, autoritu a postavení, ale jeho totožnost je jednoznačně označena pouze jeho osobním jménem. (2. Mojžíšova 3:15; 1. Korinťanům 8:5, 6) Osobní jméno pravého Boha vystihuje jeho vlastnosti a charakteristické rysy. Teolog Walter Lowrie správně řekl: „Člověk, který nezná Boha jménem, nezná jej ve skutečnosti jako osobu.“

Podívejme se, jak to bylo v případě Marie, upřímné katoličky, která žije v Austrálii. Když se s ní svědkové Jehovovi poprvé setkali, Maria jim dovolila, aby jí ukázali v Bibli Boží jméno. Jak na to reagovala? „Když jsem poprvé viděla v Bibli Boží jméno, plakala jsem. Když jsem si uvědomila, že mohu skutečně poznat a používat Boží osobní jméno, hluboce to na mě zapůsobilo.“ Maria dále studovala Bibli a poprvé ve svém životě poznala Jehovu jako osobu a mohla si k němu vytvořit trvalý vztah.

Ano, můžeme ‚se přiblížit k Bohu‘, i když ho doslovnýma očima vidět nemůžeme. Jeho jedinečně krásnou osobnost můžeme „vidět“ svou myslí i srdcem, a tak může růst naše láska k němu. Taková láska je „dokonalým poutem jednoty“. (Kolosanům 3:14)

[Rámeček na straně 6]

Jehova reaguje na vaši lásku k němu

VZTAHY jsou oboustranné. Když se přibližujeme k Bohu, odpovídá nám tím, že se přibližuje k nám. Povšimněme si, jaký cit projevil ke dvěma starým lidem, Simeonovi a Anně, o nichž se Bible zmiňuje jmenovitě. Lukáš, pisatel evangelia, nám říká, že Simeon byl „spravedlivý a uctivý“ a že očekával Mesiáše. Jehova si těchto Simeonových znamenitých vlastností povšiml a tomuto upřímnému starci prokázal lásku, když mu zjevil, že „neuvidí smrt, dokud neuvidí ... Krista“. Jehova svůj slib splnil a přivedl Simeona k malému Ježíšovi, kterého jeho rodiče přinesli do jeruzalémského chrámu. Vzrušeně a s hlubokou vděčností vzal Simeon malé dítě do náruče a pronesl modlitbu: „Svrchovaný Pane, nyní propouštíš svého otroka, aby šel v pokoji podle tvého prohlášení; protože mé oči viděly tvůj prostředek záchrany.“ (Lukáš 2:25–35)

„Právě v tu hodinu“ Jehova projevil svou lásku také čtyřiaosmdesátileté Anně, když ji rovněž přivedl k Ježíšovi. Bible nám říká, že tato ušlechtilá vdova byla stále v chrámu a „prokazovala posvátnou službu“ Jehovovi. Podobně jako Simeon, také ona s překypující vděčností děkovala Jehovovi za jeho neobyčejnou laskavost, a o tom dítěti pak mluvila „ke všem, kdo čekali na osvobození Jeruzaléma“. (Lukáš 2:36–38)

Ano, Jehova si povšiml toho, že Simeon i Anna ho hluboce milují a bojí se ho, a také si povšiml jejich zájmu o to, jak se bude splňovat jeho záměr. Nepřibližují vás tyto biblické zprávy k Jehovovi?

Také Ježíš podobně jako jeho Otec rozeznával, jakou osobou člověk skutečně je ve svém nitru. Když jednou učil v chrámu, pozoroval tam jednu „nuznou vdovu“, jak dává jako dar jen „dvě malé mince velmi malé hodnoty“. Jiní lidé, kteří ji pozorovali, mohli její dar považovat za bezvýznamný, ale Ježíš měl jiný názor. Pochválil tuto ženu, protože dala všechno, co měla. (Lukáš 21:1–4) Můžeme si tedy být jisti, že Jehova a Ježíš pro nás mají ocenění, jestliže jim dáváme to nejlepší, co máme, bez ohledu na to, zda náš dar je velký, nebo malý.

Bůh se raduje z těch, kdo ho milují, ale bolí ho, jestliže se lidé od něho odvracejí a jednají nesprávně. První Mojžíšova 6:6 nám říká, že Jehovu ‚zabolelo v srdci‘, když viděl špatnost lidí, kteří žili před potopou v Noemově době. Neposlušní Izraelité později Boha opakovaně „zkoušeli a působili bolest dokonce Svatému Izraele“, jak čteme v Žalmu 78:41. Ano, Bůh není nějakou povznesenou „Prvotní příčinou“, která by neměla žádné city. Je skutečně osobou a jeho city nejsou nevyrovnané ani otupené nedokonalostí, jako je to v našem případě.

[Obrázky na straně 7]

Uvažovat o tom, co bylo stvořeno, je jedním ze způsobů, jak se přiblížit k Jehovovi